skenování0009

20 Histologicky atlas

kury, ktere obklopuji dren s mnożstvim rozmernejśich Hassalovych telisek (obr. 2.4). Redukce lymfatickć komponenty je nabrazena masivmm rozvojem tukovć tkśne sloźene z unilokularnich adipocytu jak v septech, tak i pri pouzdru.

Slezina

Slezina (lien) je na povrchu obalena pouzdrem z tuheho kolagenniho vaziva, od nehoż dovnitf odstupuji raźne Siroke tramce (trabeculae) vedouci vćtśi krevni cevy (obr. 2.5 a 2.8). Pouzdro je kryto jednovrstevnym dlaz-dicovym epitelem - mezotelem, ktery vystyla peritoneo-vou dutinu. Trabekuly mezi sebou anastomozuji a tvori hrubou prostorovou sit⁵, na kterou navazuje trojrozmema sit* (retikulum) mikroskopicka, slożena z retikulamich vlaken a vybeżku retikulamich fibroblastu — retikulami vazivo nosneho stromatu. Retikulami vlakna jsou po-vlećena tenkou plazmatickou pochvou tvorenou vybeż-ky fibroblastu. Tato pochva tvori rovneż lem na vnitmi strane vazivoveho pouzdra, na povrchu trabekul i kołem sten cev po jej ich vstupu do pulpy sleziny. Pulpa sleziny vyplńuje prostory mezi trabekulami a dęli se na ćervenou a bilou (obr. 2.6 a 2.7).

Ćervena pulpa pfedstavuje retikulum, ktere je vyplne-no vsemi krevnimi elementy cirkulujici krve, nejvice je tu samozrejmć erytrocytu. Z dalśich bunek tu jsou makrofagy a plazmocyty. V cytoplazme makrofagń se nachazeji fagocytovane erytrocyty i jej ich fragmenty, kterć davaji pozitivni reakci na żelezo pochazejici z hemoglobinu.

Ćervena pulpa je prostoupena Sirok^mi, klikatymi krevnimi sinusy (obr. 2.5 a 2.7). Jsou yystlany podćlnć usporśdanymi retikuloendotelovymi bunkami s vf eteno-vitym jśdrem. Endotelove buńky neprilehaji tśsnś k sobe, jsou mezi nimi śtśrbiny. V techto mistech je rovnśź re-dukovdna ći zcela chybi lamina basalis, także tu existuji skutećnć otvory (fenestrace), kterymi prostupuji ćerve-ne krvinky i ostatni krevni elementy. ZevnS jsou sinusy opasany cirkulśme probihajicimi retikulamimi vlakny, povlecenymi yybśźky retikulamich fibroblastu.

Bila pulpa je slożka lymfaticka, obalujici centralni arterie ciii vetve arterii trabekulamich. Kołem centralni arterie je periarteridlni zona (PALS - Periarterial Lymphoid Sheat) slożena z B- a T-lymfocytu. Prave pro pfitomnost T-lymfocytu nazyvame tuto oblast thymodependentni. V zavislosti na antigenech pronikajicich do sleziny je tato periarterialni pochva bunćk imunitniho systemu loźisko-vite aktivovana, coż se projevi podobne jako v lymfatickć uzline vyvojem lymfatickych folikulu. Lymfatickć foli-kuly mohou mit ruzne rozmćmou svetlou centrdlni zónu (centrum germinativum sekundamiho folikulu) sloźenou z B-lymfocytu transformovanych v lymfoblasty, kterć maji vice cytoplazmy i vetśi jddra s jemnejśi chromatino-vou strukturou (centroblasty). Podel zarodećneho centra próbiha nyni excentrickypuvodni arteria centralis, ktera je proto yfiodheji' oznac5ovana jako arteria fotficuCarń.

Na obvodu folikulu je tmavśi zona odpovidajiciho klonu B-lymfocytu, ktera je općt pfi povrchu prostoupena T-lymfocyty a nese pro vztah k ćervenć pulpę a poćet-nejsi makrofagy oznaćeni zona marginalis (obr. 2.6). Lze tedy shmout, że slezina kromć aktivni reakce na v krvi kolujici antigeny md podli i na odbouravani erytrocytu v cervene pulpć.

Lymfaticke uzliny

Lymfatickć uzliny (lymphonodi) predstavuji organizova-ne struktury ledvinoveho tvaru v lymfatickem systemu, zarazene do prubćhu lymfatickych cev. Na povrchu jsou obaleny pouzdrem z kolagenmho vaziva, z nehoż odstu-puji dovnitf radialne usporadana jemna vazivova septa, pripadne trabekuly (obr. 2.9).

Mikroskopickou kostm uzliny tvofi retikulami vazivo. Składa se z retikulamich fibroblastu s dlouhymi vybeżky a z retikulamich vlśken. Vybeżky fibroblastu a retikulami vlakna tvori trojrozmćmou sit* vyplnenou volny-mi bunkami. Na fezu uzlinou rozlisujeme kum (cortex) a dren uzliny (medulla).

Kura je charakterizovana pritomnosti ruzneho poćtu lymfatickych folikulu (obr. 2.9 a 2.10). Maji kulaty aż ovalny tvar a jsou v nich huste nahromadćny B-lymfo-cyty se silnć barvitelnymi jadry a małym mnożstvim bazofilni cytoplazmy. Nahromadćni lymfocytu dava folikulum tmavy vzhled a jsou oznacovany jako pri-marni. Mużeme na nich rozliśit kortikalni B-zónu (B-lymfocyty) a parakortikalni T-zónu (T-lymfocyty). Mezi lymfocyty se ve folikulech vyskytuji dendritickć buńky s vybeżky, ktere se odliśuji od lymfocytu vet-śim, svetlejsim jądrem ovalneho tvam. Tyto buńky maji ulohu pri zachyceni a podrzem antigenu pro usnadnćni jeho identifikace bunkami imunitniho systemu - patfi do rodiny antigen prezentujicich bunek (APC - „Antigen Presenting Cells“).

Vetsina folikulu je obvykle ve stadiu sekundśmiho folikulu. Ten se vyznaćuje ruzne velikym svetlym zdrodeć-nym (reakcnim) centrem s aktivovanymi B-lymfocyty (centroblasty - B-lymfocyty transformovanć v lymfoblasty) s jądrem, ktere ma jemnejśi chromatinovou struktura, a s vetśim objemem bazofilni cytoplazmy. Kołem svetleho centra je tmava perifemi zona privracend k zónĆ parakortikalni. V teto tmave zóne jsou nahromadćny di-ferencovane B-lymfocyty urćiteho klonu. Ty maji re-ceptorovou vybavu pro dany antigen (ten, ktery vyvolal reakci T- ći B-lymfocytu a stimuloval obrannou rekci). Z dalsich bimek se tu vyskytuji makrofagy s fagocyto-vanymi zbytky rozpadlych lymfocytu, ktere neprośly selekci, folikulami dendritickć buńky s velkym svet-lym ovalnym jądrem a take i diferencovane plazmocyty. Na kortikalni B-zónu bezprostredne navazuje thymodependentni parakortikalni T-zóna. Probihaji v ni ve-nuly vystlane vysokymi endotelovymi buńkami (HEV) kubickeho tvara s velkym svetlym jądrem. Vzhledem k nahromadeni lymfocytu je parakortikalni zóna stćżi oafiśTterńa^oalforcij^ifir Bizony: a £^rtfmtfjcyr$'rred&