Jaroslav Haek
Osudy dobrého vojáka vejka za světové války
II. kniha
NA FRONTĚ
*1. kapitola
vejkovy nehody ve vlaku
V jednom kupé druhé tĹídy rychlíku Praha-České Budějovice byli tĹi, nadporuĹík Luká, naproti kterému seděl starí pán, Ĺplně holohlavĹź, a vejk, kterĹź stál skromné u dveĹí k chodbě a chystal se právě vyslechnout novĹź pĹíval hromobití nadporuĹíka Lukáe, kterĹź, nedbaje pĹítomnosti holohlavého civilisty, hĹímal vejkovi do due po celé trati, kterou projeli, Ĺe je boĹí dobytek a podobné.
Nelo o nic jiného neĹ o maliĹkost, o poĹet zavazadel, které vejk opatroval.
"Ukradli nám kufr," vytĹźkal nadporuĹík vejkovi; "to se jen tak Ĺekne, holomku!"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant," ozval se tie vejk, "dovopravdy ho ukradli. Na nádraĹí se vĹdycky potlouká moc takovĹźch izuňkĹ a já si to pĹedstavuju tak, Ĺe jednomu z nich se nepochybně zamlouval vá kufr a ten Ĺlověk Ĺe nepochybně vyuĹitkoval toho, jak jsem vodeel vod zavazadel, abych vám vohlásil, Ĺe s naima zavazadlama je vechno v poĹádku. Von moh ten ná kufr ukradnout právě jen v takovej pĹíznivej okamĹik. Po takovĹźm okamĹiku voni pasou. pĹed dvěma léty na Severozápadním nádraĹí ukradli jedné paniĹce koĹárek i s holĹiĹkou v peĹinkách a byli tak lechetní, Ĺe holĹiĹku vodevzdali na policejní komisaĹství u nás v ulici, Ĺe prej ji nali pohozenou v prĹjezdě. Potom udělaly noviny z tĹź ubohĹź paní krkavĹí matku."
A vejk dĹrazně prohlásil: "Na nádraĹí se kradlo vĹdycky a bude se krást dál. Jinak to nejde."
"Já jsem pĹesvědĹen, vejku," ujal se slova nadporuĹík, "Ĺe to s vámi jednou prachpatně skonĹí. PoĹád jetě nevím, děláte-li ze sebe vola nebo jste se uĹ volem narodil. Co bylo v tom kufru?"
"Dohromady nic, pane obrlajtnant," odpověděl vejk, nespoutěje oĹí z lysé lebky civilisty sedícího naproti nadporuĹíkovi, kterĹź, jak se zdálo, nejevil praĹádnĹź zájem o celou záleĹitost a Ĺetl si Neue freie Presse, "v celĹźm tom kufru bylo jen zrcadlo z pokoje a Ĺeleznej věák z pĹedsíně, takĹe jsme vlastně neutrpěli ĹádnĹź ztráty, poněvadĹ zrcadlo i věák patĹily panu domácímu."
Vida hroznĹź posuněk nadporuĹíkĹv, pokraĹoval vejk laskavĹźm hlasem: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem vo tom, Ĺe ten kufr bude ukradenej, napĹed nic nevěděl, a co se tĹźká toho zrcadla a věáku, tak jsem to voznámil panu domácímu, Ĺe mu to vrátíme, aĹ pĹijdem z vojny domĹ. V nepĹátelskejch zemích je hodně zrcadel i věákĹ, takĹe ani v tomhle pĹípadě nemĹĹeme utrpět s panem domácím Ĺádnou ztrátu. Jakmile dobyjeme nějakĹź město..."
"Kute, vejku," stralivĹźm hlasem skoĹil do toho nadporuĹík, "já vás jednou pĹedám k polnímu soudu. RozvaĹte si dobĹe, jestli nejste nejprachpitomějím chlapem na světě. NěkterĹź Ĺlověk, kdyby Ĺil tisíc let, nevyvedl by tolik pitomostí jako vy během těch několika neděl. Doufám, Ĺe jste to také pozoroval?"
"Posluně hlásím, Ĺe jsem to, pane obrlajtnant, pozoroval. Já mám, jak se Ĺíká, vyvinutej pozorovací talent, kdyĹ uĹ je pozdě a něco se stane nepĹíjemnĹźho. Já mám takovou smĹlu jako nějakej Nechleba z Nekázanky, kterĹź tam chodil do hospody V ĹubĹím háji. Ten chtěl vĹdycky dělat dobrotu a vod soboty vést novej Ĺivot, a vĹdycky na druhej den Ĺíkal: ,Tak jsem vám, kamarádi, k ránu pozoroval, Ĺe jsem na pryĹně: A vĹdycky ho to stihlo, kdyĹ si umínil, Ĺe pĹjde v poĹádku domĹ, a nakonec se vysvětlilo, Ĺe porazil někde nějakou vohradu nebo vypĹáh koně droĹkáĹovi nebo si chtěl proĹistit fajfku pérem z kohoutího chvostu nějakĹź policejní patroly. Von byl z toho cele] zoufale] a nejvíc mu to bylo líto, Ĺe se ta smĹla táhne po celĹź generace. Jeho dědeĹek el jednou na vandr..."
"Dejte mně pokoj; vejku, s vaimi vĹźklady." "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe vechno, co zde povídám, je svatosvatá pravda. Jeho dědeĹek el na vandr..."
"vejku," rozĹílil se nadporuĹík, "jetě jednou vám pĹikazuji, abyste mně nic nevykládal, nechci nic slyet. AĹ pĹijedeme do Budějovic, pak si to s vámi vyĹídím. Víte, vejku, Ĺe vás dám zavĹít?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe to nevím," měkce Ĺekl vejk, "jetě jste se vo tom nezmiňoval."
NadporuĹíkovi bezděĹně zacvakaly zuby, vzdychl si, vytáhl z plátě Bohemii a Ĺetl zprávy o velkĹźch vítězstvích, o Ĺinnosti německé ponorky E na StĹedozemním moĹi, a kdyĹ pĹiel na zprávu o novém německém vynálezu na vyhazování měst do povětĹí pomocí zvlátních bomb vrhanĹźch z létadel, které vybuchují tĹikrát za sebou, byl vyruen hlasem vejka, kterĹź promluvil na holohlavého pána:
"Dovolte, vanosti, neráĹíte bĹźt pan Purkrábek, zástupce banky Slávie?"
KdyĹ holohlavĹź pán neodpovídal, Ĺekl vejk nadporuĹíkovi:
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem jednou Ĺetl v novinách, Ĺe normální Ĺlověk má mít na hlavě prĹměrně 60 aĹ 70 tisíc vlasĹ a Ĺe ĹernĹź vlasy bĹźvají Ĺidí, jak je vidět z mnohĹźch pĹípadĹ."
A pokraĹoval neĹprosně dál: "Potom Ĺíkal jednou jeden medik v kavárně U pírkĹ, Ĺe padání vlasĹ zaviňuje duevní pohnutí v estinedělí."
A nyní se stalo něco hrozného. HolohlavĹź pán vyskoĹil na vejka, zaĹval na něho: "Marsch heraus, Sie Schweinkerl," vykopl ho do chodby a vrátiv se do kupé uchystal malé pĹekvapení nadporuĹíkovi tím, Ĺe se mu pĹedstavil.
Byl to nepatrnĹź omyl. Holohlavé individuum nebylo panem Purkrábkem, zástupcem banky Slávie, ale pouze generálmajorem von Schwarzburg. Generálmajor konal právě v civilu inspekĹní cestu po posádkách a jel pĹekvapit Budějovice.
Byl to nejstranějí inspekĹní generál, kterĹź se kdy narodil, a nael-li něco v nepoĹádku, vedl jen tuto rozmluvu s veliteli posádek:
"Máte revolver?" "Mám." "Dobe! Na vaem místě jisté bych věděl, co s ním dělat, nebol co zde vidím, to není posádka, ale stádo sviní."
A skuteĹné po jeho inspekĹní cestě se tu a tam vĹdycky někdo zastĹelil, coĹ generálmajor von Schwarzburg konstatoval se zadostiuĹiněním: "Tak to má bĹźt! To je voják!"
Vypadalo to tak, Ĺe nemá Ĺád, kdyĹ po jeho inspekci zĹstal vĹbec někdo naĹivu. Měl mánii pĹeloĹit vĹdy dĹstojníka na nejnepĹíjemnějí místa. StaĹilo to nejmení, a dĹstojník se jiĹ louĹil se svou posádkou a putoval na Ĺernohorské hranice nebo do nějakého opilého, zoufalého garnizĂłnu v pinavém koutě HaliĹe.
"Pane nadporuĹíku," Ĺekl, "kde jste navtěvoval kadetní kolu?"
"V Praze."
"Vy jste tedy chodil do kadetní koly a nevíte ani, Ĺe dĹstojník je zodpověden za svého podĹízeného. To je pěkné. Za druhé bavíte se se svĹźm sluhou jako s nějakĹźm svĹźm intimním pĹítelem. Dovolujete mu, aby mluvil, aniĹ by byl tázán. To je jetě hezĹí. Za tĹetí dovolíte mu uráĹet vae pĹedstavené. A to je to nejkrásnějí, ze veho toho vyvodím dĹsledky. Jak se jmenujete, pane nadporuĹíku?"
"Luká."
"A u kterého pluku slouĹíte?"
"Byl jsem..."
"Děkuji, o to, kde jste byl, není ĹeĹi, chci vědět, kde jste teď."
"U 91. pěího pluku, pane generálmajore. PĹeloĹili mne..."
"Vás pĹeloĹili? To udělali velice dobĹe. Vám nebude na kodu podívat se co nejdĹív s 91. pěím plukem někam na bojitě."
"O tom je jiĹ rozhodnuto, pane generálmajore."
Generálmajor měl nyní pĹednáku o tom, Ĺe pozoruje poslední léta, Ĺe dĹstojníci mluví se svĹźmi podĹízenĹźmi familiérním tĂłnem, a Ĺe v tom vidí nebezpeĹí íĹení nějakĹźch demokratickĹźch zásad. Voják má se drĹet v hrĹze, musí se tĹást pĹed svĹźm pĹedstavenĹźm, bát se ho. DĹstojníci musí drĹet muĹstvo na deset krokĹ od těla a nedovolit mu, aby pĹemĹźlelo samostatné nebo dokonce vĹbec myslilo, v tom Ĺe je tragickĹź omyl posledních let. DĹív se muĹstvo bálo dĹstojníkĹ jako ohně, ale dnes...
Generálmajor beznadějně máchl rukou: "Dnes větina dĹstojnictva mazlí se s vojáky. To jsem chtěl Ĺíct."
Generálmajor vzal opět své noviny a zahloubal se do Ĺtení. NadporuĹík Luká vyel bledĹź na chodbu, aby si to se vejkem vypoĹádal.
Nael ho stojícího u okna s tak blaĹenĹźm a spokojenĹźm vĹźrazem, jakĹź mĹĹe mít jen jednoměsíĹní robátko, které se napilo, nacucalo a nyní spinká.
NadporuĹík se zastavil, kĹźvl na vejka a ukázal mu prázdné kupé. Veel za vejkem a uzavĹel dveĹe.
"vejku," Ĺekl slavnostně, "koneĹně pĹiel okamĹik, kdy dostanete pár facek, jakĹźch svět neviděl. ProĹpak jste napadl na toho pleatého pána? Víte, Ĺe je to generálmajor von Schwarzburg?"
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant," ozval se vejk, tváĹe se jako muĹedník, "Ĺe já vĹbec nikdy v Ĺivotě jsem neměl toho nejmeního Ĺmyslu někoho urazit a Ĺe vĹbec nemám ponětí a zdání o nějakĹźm panu generálmajoru. Von vopravdu je celej pan Purkrábek, zástupce banky Slávie. Ten chodil k nám do hospody a jednou, kdyĹ u stolu usnul, tak mu na jeho ple néjakej dobrodinec napsal inkoustovou tuĹkou: ,Dovolujeme si vám tímto dle pĹipojené sazby IIIc zdvoĹile nabídnouti nastĹádání věna a vybavení vaich dítek pomocí Ĺivotního pojitění!` To se ví, Ĺe vichni vodeli, a já tam s ním zĹstal sám, a poněvadĹ mám vĹdycky smĹlu, tak von potom, kdyĹ se probudil a podíval se do zrcadla, se rozĹílil a myslel, Ĺe jsem to jemu udělal já, a chtěl mně dát taky pár facek."
SlĹvko "taky" splynulo tak dojemné měkce a vyĹítavé ze rtĹ vejka, Ĺe nadporuĹíkovi sklesla ruka.
Ale vejk pokraĹoval: "Pro takovou malou mejlku se ten pán nemusel rozĹilovat, von má mít vopravdu 60 aĹ 70 tisíc vlasĹ, jako to bylo v tom Ĺlánku, co má vechno mít normální Ĺlověk. Mně nikdy v Ĺivotě nenapadlo, Ĺe existuje nějakej pleatej pan generálmajor. To je, jak se Ĺíká, tragickej omyl, kerej se mĹĹe kaĹdĹźmu pĹihodit, kdyĹ Ĺlověk něco poznamená a ten druhej se hned toho chytí. To nám jednou pĹed léty vypravoval krejĹí HĹźvl, jak jel z místa, kde krejĹoval ve tĹźrsku, do Prahy pĹes Leoben a měl s sebou unku, kterou si koupil v Mariboru. Jak tak jede ve vlaku, myslel si, Ĺe je vĹbec jedinej dech mezi pasaĹírama, a kdyĹ si u SvatĹźho MoĹíce zaĹal ukrajovat z tĹź celĹź unky, tak ten pán, co seděl naproti, poĹal dělat na tu unku zamilovanĹź voĹi a sliny mu zaĹaly téct z huby. KdyĹ to viděl krejĹí HĹźvl, povídal si k sobě nahlas: ,To bys Ĺral, ty chlape mizerná: A ten pán mu Ĺesky vodpoví: ,To se ví, Ĺe bych Ĺral, kdybys mně dal.` Tak tu unku seĹrali spoleĹně, neĹ pĹijeli do Budějovic. Ten pán se jmenoval Vojtěch Rous."
NadporuĹík Luká podíval se na vejka a vyel z kupé. KdyĹ seděl opět na svém místě, objevila se za chvíli ve dveĹích upĹímná tváĹ vejkova:
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsme za pět minut v TáboĹe. Vlak stojí pět minut. NepĹikáĹete objednat něco k snědku? PĹed léty zde mívali moc dobrou..."
NadporuĹík zuĹivě vyskoĹil a na chodbě Ĺekl k vejkovi: ,"letě jednou vás upozorňuji, Ĺe Ĺím méně se ukazujete, tím jsem astnějí. Nejraději bych byl, kdybych vás vĹbec neviděl, a bulte ubezpeĹen, Ĺe se o to postarám. Neukazujte se mně vĹbec na oĹi. Ztrate se mně z dohledu, vy dobytku, pitomĹe."
"Dle rozkazu, pane obrlajtnant "
vejk zasalutoval, otoĹil se vojenskĹźm krokem a el na konec chodby, kde se posadil v koutku na sedátko prĹvodĹího a zapĹedl rozmluvu s nějakĹźm ĹelezniĹním zĹízencem: "Mohu se vás prosím na něco zeptat?"
elezniĹní zĹízenec, nejevící patrně Ĺádné chuti do rozhovoru, slabě a apaticky kĹźvl hlavou.
"Ke mně chodíval," rozhovoĹil se vejk, "jeden dobrej Ĺlověk, nějakej Hofmann, a ten vĹdy tvrdil, Ĺe tyhle poplanĹź signály nikdy neĹĹinkují, Ĺe to zkrátka a dobĹe nefunguje, kdyĹ se zatáhne za tuhle rukoje. Já, spravedlivě ĹeĹeno, jsem se nikdy takovou věcí nezajímal, ale kdyĹ uĹ jsem si tady toho poplaného aparátu viml, tak bych rád věděl, na Ĺem jsem, kdybych náhodou toho někdy potĹeboval." vejk vstal a pĹistoupil s ĹelezniĹním zĹízencem k poplané brzdě "V nebezpeĹí".
elezniĹní zĹízenec uznal za svou povinnost vysvětlit vejkovi, v Ĺem záleĹí celĹź mechanismus aparátu na poplach: "To vám správné Ĺekl, Ĺe se musí zatáhnout za tuhle rukoje, ale lhal vám, Ĺe to nefunguje. VĹdy se vlak zastaví, poněvadĹ je to ve spojení pĹes vechny vagĂłny s lokomotivou. Poplaná brzda musí fungovat."
Oba měli pĹitom ruce na drĹátku rukojetě páky a je jistě záhadou, jak se to stalo, Ĺe ji vytáhli a vlak stanul.
Nemohli se také nijak oba shodnout, kdo to vlastně udělal a dal poplanĹź signál.
vejk tvrdil, Ĺe on to nemohl bĹźt, Ĺe to neudělal, Ĺe není ĹádnĹź uliĹník.
"Já se sám tomu divím," Ĺíkal dobrácky ke konduktérovi, "proĹ se vlak tak náhle zastavil. Jede, a najednou stojí. Mě to víc mrzí neĹ vás."
NějakĹź váĹnĹź pán postavil se na obranu ĹelezniĹního zĹízence a tvrdil, Ĺe slyel, jak ten voják první zaĹal rozhovor o poplanĹźch signálech.
Naproti tomu vejk mluvil neustále cosi o své poctivosti, Ĺe nemá Ĺádného zájmu na zpoĹdění vlaku, poněvadĹ jede do války.
"Pan pĹednosta stanice vám to vysvětlí," rozhodl konduktér, "to vás bude stát dvacet korun." Zatím bylo vidět, jak cestující vylézají z vagĂłnĹ, vrchní prĹvodĹí píská, nějaká paní zděeně běĹí s cestovním kufrem pĹes tra do polí.
"To stojí dovopravdy za dvacet korun," rozafně Ĺekl vejk, zachovávaje naprostĹź klid, "to je jetě moc lacinĹź. Jednou, kdyĹ byl císaĹ pán návtěvou na iĹkově, tak nějakej Franta nor zastavil jeho koĹár tím, Ĺe si pĹed císaĹem pánem kleknut na kolena do jízdní dráhy. Potom ten policejní komisaĹ z toho rajĂłnu Ĺekl k panu norovi s pláĹem, Ĺe mu to neměl dělat v jeho rajĂłnu, Ĺe to měl udělat vo jednu ulici níĹ, co patĹí uĹ pod policejního radu Krause, tam Ĺe měl vzdávat hold. Potom toho pana nora zavĹeli."
vejk rozhlédl se kolem, právě kdyĹ vrchní prĹvodĹí rozmnoĹil kruh posluchaĹĹ.
"Tak abychom zas dál jeli," Ĺekl vejk, "to není nic pěknĹźho, kdyĹ se vlak vopozdí. Kdyby to bylo za míru, tak spánembohem, ale kdyĹ je válka, tak má kaĹdej vědět, Ĺe v kaĹdĹźm vlaku jedou vojenskĹź osoby, generálmajorově, obrlajtnanti, burové. KaĹdĹź takovĹź vopozdění je voemetná věc. Napoleon se u Waterloo vopozdil vo pět minut, a byl v hajzlu s celou svou slávou..."
V tom okamĹiku prodral se skupinou posluchaĹĹ nadporuĹík Luká. Byl pĹíerně bledĹź a nemohl nic jiného ze sebe vypravit neĹ: "vejku!"
vejk zasalutoval a ozval se: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe na mé svalili, Ĺe jsem zastavil vlak. elezniĹní erár má náramné divnĹź plomby u poplanejch brzd. Člověk aby se k tomu ani nepĹibliĹoval, jinak by mohl mít malér a mohli by na něm chtít dvacet korun, jako chtějí na mně."
Vrchní prĹvodĹí byl jiĹ venku, dal signál a vlak se opět rozjel.
PosluchaĹi li na svá místa v kupé a nadporuĹík Luká nepromluvil víc ani slova a el si téĹ sednout.
ZĹstal jen prĹvodĹí vlaku se vejkem a ĹelezniĹním zĹízencem. PrĹvodĹí vlaku vytáhl zápisní kníĹku a sestavoval relaci o celém pĹípadě. elezniĹní zĹízenec nevraĹivé se díval na vejka, kterĹź se klidně otázal: "Jste jiĹ dlouho u dráhy?"
PoněvadĹ ĹelezniĹní zĹízenec neodpovídal, prohlásil vejk, Ĺe znal nějakého MlíĹka Frantika z UhĹiněvse u Prahy, kterĹź také jednou zatáhl za takovou poplanou brzdu a tak se lekl, Ĺe ztratil na Ĺtrnáct dní ĹeĹ a nabyl ji opět, kdyĹ pĹiel k Vaňkovi zahradníkovi do HostivaĹe na návtěvu a popral se tam a voni vo něho pĹerazili bejkovec. "To se stalo," dodal vejk, "v roce 1912 v květnu."
elezniĹní zĹízenec otevĹel si dveĹe klozetu a zamkl se v něm.
ZĹstal prĹvodĹí se vejkem a mámil na něm dvacet korun pokuty, zdĹrazňuje, Ĺe ho musí v opaĹném pĹípadě pĹedvést v TáboĹe k pĹednostovi stanice.
"Dobrá," Ĺekl vejk, "já rád mluvím se vzdělanejma lidma a mě to bude moc těit, kdyĹ uvidím toho táborskĹźho pĹednostu stanice."
vejk vytáhl z blĹzy dĹźmku, zapálil si, a vypoutěje ostrĹź dĹźm vojenského tabáku, pokraĹoval: "PĹed léty byl ve Svitavě pĹednostou stanice pan Wagner. Ten byl ras na svĹź podĹízenĹź a tejral je, kde moh, a nejvíc si zalez na nějakĹźho vejhybkáĹe Jungwirta, aĹ ten chudák se ze zoufalství el utopit do Ĺeky. NeĹ to ale udělal, napsal psaní pĹednostovi stanice, Ĺe ho bude v noci strait. A já vám nelĹu. Proved to. Sedí v noci mile] pan pĹednosta u telegrafního aparátu, ozvou se zvonky a pĹednosta pĹijme telegram: ,Jak se má, pacholku? Jungwirt.` Celej tĹźden to trvalo a pĹednosta poĹal posílat po vech, tratích takovĹźhle sluĹební telegramy jako odpověď tomu straidlu: ,Odpus mně to, Jungwirte: A v noci nato vyklapá mu aparát takovouhle odpověď: ,Obě se na semaforu u mostu. Jungwirt.` A pan pĹednosta ho poslech. Potom kvĹli tomu zavĹeli telegrafistu ze stanice pĹed Svitavou. Vidíte, Ĺe jsou věci mezi nebem a zemí, vo kterĹźch nemáme ani ponětí."
Vlak vjel do táborského nádraĹí a vejk, neĹ v prĹvodu prĹvodĹího vyel z vlaku, ohlásil, jak se patĹí, nadporuĹíkovi Lukáovi: "Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe mne vedou k panu pĹednostovi stanice."
NadporuĹík Luká neodpověděl. Zmocnila se ho Ĺplná apatie ke vemu. Problesklo mu hlavou, Ĺe je nejlepí vykalat se na vechno. Stejné na vejka jako na holohlavého generálmajora naproti. Sedět klidně, vystoupit v Budějovicích z vlaku, ohlásit se v kasárnách a ject na frontu s nějakou marovou rotou. Na frontě se dát pĹípadně zabít a zbavit se toho mizerného světa, po kterém se potlouká taková potvora, jako je vejk.
KdyĹ se vlak hnul, vyhlédl nadporuĹík Luká z okna a viděl na perĂłně stát vejka, zabraného ve váĹnĹź rozhovor s pĹednostou stanice. vejk byl obklopen zástupem lidu, mezi kterĹźm bylo vidět téĹ několik ĹelezniĹních uniforem.
NadporuĹík Luká si povzdechl. Nebyl to povzdech lítosti. Bylo mu lehce u srdce, Ĺe vejk zĹstal na perĂłně. Dokonce i ten pleatĹź generálmajor nezdál se mu bĹźt takovou protivnou obludou.
Vlak jiĹ dávno supěl k ČeskĹźm Budějovicím, ale na perĂłně nádraĹí lidí kolem vejka neubĹźvalo.
vejk mluvil o své nevině a pĹesvědĹil zástup tak, Ĺe se vyjádĹila jedna paní: "Zas tady jednoho vojáĹka sekĹźrujou."
Zástup pĹijal toto mínění a jeden pán obrátil se na pĹednostu stanice s prohláením, Ĺe zaplatí za vejka dvacet korun pokuty. Je pĹesvědĹen, Ĺe ten voják to neudělal.
"Podívejte se na něho," odvozoval z nejnevinnějího vĹźrazu na tváĹi vejka, kterĹź obraceje se k zástupu pronáel: "Já jsem, lidiĹky, nevinnej."
Potom se objevil ĹetnickĹź stráĹmistr a vyvedl ze zástupu jednoho obĹana, zatkl ho a odváděl se slovy: "To si zodpovíte, já vám ukáĹu pobuĹovat lidi, Ĺe kdyĹ se takhle jedná s vojáky, Ĺe nikdo nemĹĹe od nich Ĺádat, aby to Rakousko vyhrálo."
NeastnĹź obĹan nevzmohl se na nic jiného neĹ na upĹímné tvrzení, Ĺe je pĹece ĹeznickĹź mistr od Staré brány a Ĺe to tak nemyslel.
Mezitím dobry muĹ věĹící v nevinnost vejkovu zaplatil za něho v kanceláĹi pokutu a odvedl si vejka do restaurace tĹetí tĹídy, kde ho pohostil pivem, a zjistiv, Ĺe vechny prĹkazy i vojenskĹź lístek na dráhu nalézají se u nadporuĹíka Lukáe, velkomyslně dal mu pětku na lístek i na dalí Ĺtratu.
KdyĹ odcházel, Ĺekl dĹvěrné k vejkovi: "Tak vojáĹku, jak vám povídám, jestli budete v Rusku v zajetí, tak pozdravujte ode mne sládka Zemana v Zdolbunově. Máte to pĹece napsané, jak se jmenuji. Jen buďte chytrĹź, abyste dlouho nebyl na frontě."
"Vo to nemějte Ĺádnej strach," Ĺekl vejk, "je to vĹdycky zajímavĹź, uvidět nějakĹź cizí krajiny zadarmo."
vejk zĹstal sám sedět za stolem, a zatímco propíjel tie pětku od lechetného dobrodince, sdělovali si lidé na perĂłně, kteĹí nebyli pĹi rozmluvě vejkově s pĹednostou stanice a viděli jenom zdáli zástup lidu, Ĺe tam chytli nějakého piĂłna, kterĹź fotografoval nádraĹí, coĹ vak vyvracela jedna paní tvrzením, Ĺe se o Ĺádného piĂłna nejedná, Ĺe vak slyela, jak jeden dragoun posekal dĹstojníka u záchodu pro dámy, poněvadĹ ten dĹstojník tam lezl za jeho milou, která vyprovázela toho dragouna.
Těmto dobrodruĹnĹźm kombinacím, charakterizujícím nervozitu váleĹné doby, uĹinilo pĹítrĹ Ĺetnictvo, které vyklízelo perĂłn. A vejk dál tie pil, vzpomínaje něĹně na svého nadporuĹíka. Co ten asi bude dělat, aĹ pĹijede do ČeskĹźch Budějovic a v celém vlaku nenajde svého sluhu.
PĹed pĹíjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace tĹetí tĹídu vojákv i civilisty. PĹevládali vojáci od rĹznĹźch regimentĹ, formací a nejrĹznějí národnosti, které vichĹice váleĹná zavála do táborskĹźch lazaretĹ, kteĹí nyní odjíĹděli znova do pole pro nová zranění, zmrzaĹení, bolesti a jeli si vyslouĹit nad svĹźmi hroby prostĹź dĹevěnĹź kĹíĹ, na kterém jetě po letech na smutnĹźch pláních vĹźchodní HaliĹe bude se ve větru a deti tĹepetat vybledlá rakouská vojenská Ĺepice se zrezavělĹźm frantíkem, na které Ĺas od Ĺasu si usedne smutnĹź zestárlĹź krkavec, vzpomínající na tuĹné hody pĹed lety, kdy bĹźval tu pro něho nekoneĹnĹź prostĹenĹź stĹl lidskĹźch chutnĹźch mrtvol a koňskĹźch zdechlin, kdy právě pod takovou Ĺepicí, na které sedí, bylo to nejchutnějí sousto - lidské oĹi.
Jeden z těch kandidátĹ utrpení, proputěnĹź po operaci z vojenského lazaretu, v zamazané uniformě se stopami krve a bláta, pĹisedl k vejkovi. Byl tak nějak zakrslĹź, vyhublĹź, smutnĹź. PoloĹil i na stĹl malĹź balíĹek, vytáhl rozbitou tobolku a pĹepoĹítával si peníze.
Potom se podíval na vejka a otázal se: "Magyarul?"
"Já jsem, kamaráde, Čech," odpověděl vejk, "nechce se napít?"
"Nem tudom, barátom."
"To nevadí, kamaráde," pobízel vejk, pĹistavuje svou plnou sklenici pĹed smutného vojáka, "jen se poĹádně napij."
Pochopil, napil se, poděkoval: "Köszönöm szivesen," a dál prohlíĹel obsah své tobolky a nakonec vzdychl.
vejk pochopil, Ĺe by si ten Maďar dal rád pivo, a Ĺe nemá dost peněz, proto mu poruĹil jedno pĹinést, naĹeĹ Maďar opět poděkoval a jal se vykládat něco vejkovi pomocí posuňkĹ, ukazuje na svou prostĹelenou ruku, pĹiĹemĹ promluvil mezinárodním jazykem: "Pif, paf, puc!"
vejk soustrastné kĹźval hlavou a zakrslĹź rekonvalescent sdělil jetě vejkovi, nakláněje levici na pĹl metru od země a pozdvihuje potom tĹi prsty, Ĺe má tĹi malé děti.
"Nincs ham, nincs ham," pokraĹoval, chtěje Ĺíct, Ĺe nemají doma co jíst, a utĹel si oĹi, ze kterĹźch vytryskly slzy, pinavĹźm rukávem svého vojenského plátě, ve kterém bylo vidět díru od kulky, která vlítla mu do těla pro uherského krále.
Nebylo to nic podivného, Ĺe pĹi takové zábavě pomalu vejkovi nezbĹźvalo nic z oné pětky a Ĺe se pomalu, ale jisté odĹezával od ČeskĹźch Budějovic, ztráceje kaĹdou sklenicí piva, kterĹźmi hostil sebe i maďarského rekonvalescenta, moĹnost koupit si vojenskĹź lístek.
Opět projel stanicí jeden vlak do Budějovic a vejk stále seděl u stolu a poslouchal, jak Maďar opakuje své: "Pif, paf, puc! Három gyermek, nipcs ham, éljen!"
To poslední Ĺíkal, kdyĹ si s ním Pukal.
"Jen pij, kluku maďarská," odpovídal. vejk, "chlastej, vy byste nás tak nehostili..."
Od vedlejího stolu Ĺekl nějakĹź voják, Ĺe kdyĹ pĹijeli do Segedina s 28. regimentem, Ĺe na ně MaďaĹi ukazovali ruce do vĹźky.
Byla to svatá pravda, ale tenhle voják se tím patrné cítil uraĹen, co potom bylo zjevem obyĹejnĹźm u vech ĹeskĹźch vojákĹ a co nakonec dělali MaďaĹi sami, kdyĹ uĹ se jim pĹestala líbit rvaĹka v zájmu uherského krále.
Pak si ten voják téĹ pĹisedl a vyprávěl, jak to nahnuli v Segedině MaďarĹm a jak je vymlátili z několika hospod. PĹitom s uznalostí pochválil, Ĺe se MaďaĹi umí také prát a Ĺe dostal jednu ránu noĹem do zad, takĹe ho museli poslati do tĹźlu se léĹit. Teď ale, aĹ se vrátí, Ĺe ho dá hejtman od jeho bataliĂłnu patrné zavĹít, poněvadĹ uĹ neměl Ĺas tu ránu tomu Maďarovi oplatit, jak se dui a patĹí, aby ten taky z toho něco měl a byla zachráněna Ĺest celého regimentu.
"Ihre Dokumentem vai tokĹment?" tak pěkné zaĹal na vejka velitel vojenské kontroly, ikovatel, provázenĹź ĹtyĹmi vojáky s bajonety, "já fidět, édet, nicht fahren, édet, pit, furt pit, bur!"
"Nemám, miláĹku," odpověděl vejk, "pan obrlajtnant Luká, regiment No 91, je vzal s sebou a já zĹstal zde na nádraĹí."
"Was ist das Wort milatschek?" obrátil se ikovatel k jednomu ze svĹźch vojákĹ, starému landverákovi, kterĹź podle veho dělal svému ikovateli vechno naschvál, poněvadĹ Ĺekl klidně:
"MiláĹek, das ist wie Herr Feldwebel." ikovatel pokraĹoval dál v rozmluvě se vejkem:
"TokĹment katĹź foják, pes tokĹment ĹávĹit auf Bahnhofsmilitärkommando, den lausigen Bursch, wie einen tollen Hund."
vejka odváděli na vojenské nádraĹní velitelství, kde na stráĹnici sedělo muĹstvo, stejné vypadající jako ten starĹź landverák, kterĹź tak pěkné znal pĹekládat slovo "miláĹek" do němĹiny svému pĹirozenému nepĹíteli, ikovatelské vrchnosti.
StráĹnice byla vyzdobena litografiemi, které v té době dalo rozesílat ministerstvo vojenství po vech kanceláĹích, kterĹźmi procházeli vojáci, stejně jako do kol i do kasáren.
Dobrého vojáka vejka uvítal obraz znázorňující dle nápisu, jak ĹetaĹ Frantiek Hammel a desátníci Paulhart a Bachmayer od c. k. 21, stĹeleckého pluku povzbuzují muĹstvo k vytrvání. Na druhé straně visel obraz s nadpisem: "ČetaĹ Jan Danko od 5. pluku honvédskĹźch husarĹ vypátrá stanovitě nepĹátelské baterie."
Po pravé straně níĹe visel plakát "Vzácné vzory zmuĹilosti".
TakovĹźmi plakáty, jejichĹ text, s vymylenĹźmi vzácnĹźmi vzory, v kanceláĹích ministerstva vojenství skládali rĹzní ti němeĹtí Ĺurnalisté povolaní na vojnu, chtělo to staré pitomé Rakousko nadchnout vojáky, kteĹí to nikdy neĹtli, a kdyĹ jim takové vzácné vzory zmuĹilosti posílali na frontu broĹované v kníĹkách, balili si do toho cigarety z tabáku do dĹźmky nebo upotĹebili to jetě vhodněji, aby to odpovídalo ceně i duchu sepsanĹźch vzácnĹźch vzorĹ odvahy.
Zatímco ikovatel el shánět nějakého dĹstojníka, vejk si pĹeĹetl na plakátu:
VOZATAJEC JOSEF BONG
Vojáci zdravotního sboru dopravovali těĹce raněné k vozĹm, pĹipravenĹźm v kryté ĹĹlabině. Jakmile byl plnĹź, odjelo se s ním na obvazitě. Rusové, vypátrave tyto vozy, poĹali je obstĹelovati granáty. KĹň vozatajce Josefa Bonga od c. a k. 3. vozatajské vadrony byl usmrcen stĹepinou granátu. Bong bědoval: "UbohĹź mĹj běloui, je veta po tobě!" Vtom sám zasaĹen byl kusem granátu. PĹesto vypĹáhnul svého koně a odtáhl trojspĹeĹí za bezpeĹnĹź Ĺkryt. Nato se vrátil pro postroj svého usmrceného koně. Rusové stĹíleli stále. "Jen si stĹílejte, zpropadení zuĹivci, já postroj tady nenechám!" a snímal dál postroj s koně, bruĹe si ona slova. KoneĹně byl hotov a vláĹel se s postrojem zpět k vozu. Zde mu bylo vyslechnouti hromobití od zdravotních vojínĹ pro jeho dlouhou nepĹítomnost. "Nechtěl jsem tam nechat postroj, je skoro novĹź. Bylo by ho koda, pomyslil jsem si. Nemáme nazbyt takovĹźch věcí," omlouval se stateĹnĹź vojín, odjíĹděje k obvaziti, kde se teprve hlásil jako raněnĹź. Jeho rytmistr ozdobil později prsa jeho stĹíbrnou medalií za stateĹnost.
KdyĹ vejk doĹetl a ikovatel se jetě nevracel, Ĺekl k landverákĹm na stráĹnici: "Tohle je moc krásnej pĹíklad zmuĹilosti. Takhle budou u nás v armádě samĹź novĹź postroje na koně, ale kdyĹ jsem byl v Praze, tak jsem Ĺet v PraĹskejch ĹĹedních listech jetě hezĹí pĹípad vo nějakĹźm jednoroĹním dobrovolníkovi dr. Josefu Vojnoví. Ten byl v HaliĹi u 7. praporu polních myslivcĹ, a kdyĹ to pĹilo na bodáky, tak dostal kulku do hlavy, a kdyĹ ho vodnáeli na obvazitě, tak na ně zaĹval, Ĺe kvĹli takovému rámu se nenechá obvázat. A zas chtěl hned se svou Ĺetou forykovat, ale granát mu usekl kotník. Zas ho chtěli vodnáet, ale von se poĹal belhat vo holi k bitevní ĹáĹe a holí se bránil proti nepĹíteli, a pĹilít novej granát a utrh mu tu ruku, ve kterej drĹel hĹl. Von si tu hĹl pĹendal do druhĹź ruky, zaĹval, Ĺe jim to nevodpustí, a bĹhví jak by to s ním dopadlo, kdyby ho byl rapnel za chvilku definitivně nezamordoval. MoĹná, Ĺe kdyby ho nakonec pĹece jen nevoddělali, Ĺe by byl taky dostal stĹíbrnou medalii za stateĹnost. KdyĹ mu to urazilo hlavu, tak, jak se kutálela, jetě vykĹikla: ,VĹdy povinnosti věrné spěch, byt vĹkol vanul smrti dech.`"
"To toho v těch novinách napíou," Ĺekl jeden z muĹstva, "ale takovej redaktor byl by za hodinu z toho tumpachovej."
Landverák si odplivl: "U nás v Čáslavi byl jeden redaktor z Vídně, Němec. SlouĹil jako fénrich. S námi nechtěl Ĺesky ani mluvit, ale kdyĹ ho pĹidělili k marce, kde byli samí Čei, hned uměl Ĺesky."
Ve dveĹích se objevil ikovatel, tváĹil se zlostně a spustil:
"Wenn man bĹźt drei Minuten weg, da hört man nichts anderes als cesky, Cesi."
Vycházeje ven, patrně do restaurace, Ĺekl kaprálovi landverákovi, ukazuje na vejka, aby toho lumpa vivého hned zavedl k poruĹíkovi, aĹ ten pĹijde.
"To se zas pan lajtnant baví s telegrafistkou na stanici," Ĺekl po jeho odchodu desátník, "leze za ní uĹ pĹes Ĺtrnáct dní a je vĹdy náramně vzteklej, kdyĹ pĹijde z telegrafního ĹĹadu, a Ĺíká o ní: ,Das ist aber eine Hure, sie will nicht mit mir schlafen.`"
I tentokrát byl v takové vzteklé náladě, poněvadĹ kdyĹ za chvíli pĹiel, bylo slyet, Ĺe bouchá nějakĹźmi knihami po stole.
"Nic platnĹź, hochu, k němu musí," promluvil soustrastně desátník na vejka, "jeho rukama uĹ prolo lidí, staĹí i mladí vojáci."
A jiĹ vedl vejka do kanceláĹe, kde za stolem s rozházenĹźmi papíry seděl mladĹź poruĹík, tváĹící se nesmírně zuĹivě.
KdyĹ uviděl vejka s desátníkem, velmi mnohoslibně pronesl: "Aha!" NaĹeĹ zněl raport desátníka: "Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe ten muĹ byl nalezen na nádraĹí bez dokumentĹ."
PoruĹík kĹźvl hlavou, jako by chtěl se vyjádĹit, Ĺe to jiĹ pĹedpokládal pĹed léty, Ĺe opravdu v tento den a v tuto hodinu najdou na nádraĹí vejka bez dokumentĹ, nebo kdo se v té chvíli podíval na vejka, musel mít takovĹź dojem, Ĺe to vĹbec není moĹné, aby muĹ s takovou tváĹností a postavou mohl mít nějaké dokumenty u sebe. vejk v tom okamĹiku vyhlíĹel, jako by spadl z nebe z nějaké jiné planety a nyní hledí s naivním Ĺdivem na novĹź svět, kde od něho Ĺádají takovou neznámou dosud pro něho pitomost, jako jsou nějaké dokumenty.
PoruĹík chvíli uvaĹoval, dívaje se na vejka, co mu má Ĺíct a na co se ho má otázat.
KoneĹně se optal: "Co jste dělal na nádraĹí?" "Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe jsem Ĺekal na vlak do ČeskĹźch Budějovic, abych mohl se dostat k svému 91. regimentu, kde jsem burem u pana obrlajtnanta Lukáe, kterého jsem byl nucen opustit, jsa pĹedvedenej kvĹli pokutě k pĹednostovi stanice, poněvadĹ jsem byl podezĹelej, Ĺe jsem zastavil rychlík, ve kterém jsme jeli, pomocí vochrannej a poplanej brzdy."
"Z toho jsem blázen," rozkĹikl se poruĹík, "Ĺekněte mně to nějak souvisle, krátce a neĹvaňte nějaké voloviny."
"Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe jiĹ vod tĹź chvíle, jak jsme sedali s panem obrlajtnantem Lukáem do toho rychlíku, kterej nás měl odvézt a dopravit co nejrychleji k naemu 91. c. k. pěímu regimentu, Ĺe jsme měli smĹlu.'NapĹed se nám ztratil kufr, potom zas, aby se to nepletlo, nějakej pán generálmajor, Ĺplně pleatej..."
"Himlhergot," vzdychl poruĹík.
"Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe vono je tĹeba, aby to lezlo ze mé jako z chlupatĹź deky, aby byl pĹehled vo celĹź události, jak to vĹdycky Ĺíkal neboĹtík vec Petrlík, kdyĹ porouĹel svĹźmu klukovi, neĹ ho zaĹal Ĺezat Ĺemenem, aby si svlíkl kalhoty."
A zatímco poruĹík supěl, pokraĹoval vejk dál: "Tak jsem se nějak nezalíbil tomu panu pleatému generálmajorovi a byl jsem poslán ven na chodbu panem obrlajtnantem Lukáem, u kterého jsem burem. Na chodbě potom byl jsem obviněnej, Ĺe jsem udělal to, jak uĹ jsem vám Ĺíkal. NeĹ se ta věc vyĹídila, tak jsem zĹstal na perĂłně sám. Vlak byl pryĹ, pan obrlajtnant i s kufry, í se vemi svĹźma, mĹźma dokumenty taky pryĹ, a já tu zĹstal civět jako sirotek bez dokumentĹ."
vejk podíval se tak dojemně něĹné na poruĹíka, Ĺe tomu bylo teď Ĺplně jasné, Ĺe je plnou pravdou, co zde slyí od toho chlapa, dělajícího takovĹź dojem pitomce od narození.
PoruĹík vyjmenoval nyní vejkovi vechny vlaky, které po rychlíku odjely do Budějovic, a poloĹil mu otázku, proĹ zmekal ty vlaky.
"Posluně hlásím, pane lajtnant," odpověděl vejk, dobromyslně se usmívaje, "Ĺe mne, mezitímco jsem Ĺekal na ten nejbliĹí vlak, stihla ta nehoda, Ĺe jsem pil za stolem jedno piva za druhĹźm." "Takového vola jsem neviděl," pomyslil si poruĹík, "pĹizná se ke vemu. Kolik uĹ jsem jich tady měl, a kaĹdĹź zapíral, a tenhle si klidně Ĺekne: ,Zmekal jsem vechny vlaky, poněvadĹ jsem pil jedno pivo za druhĹźm." Tyto Ĺvahy shrnul v jednu vátu, s kterou se obrátil k vejkovi: "Vy jste, chlape, degenerovanej. Víte, co je to, kdyĹ se o někom Ĺekne, Ĺe je degenerovanĹź?"
"U nás na rohu Bojitě a KateĹinskĹź ulice, posluně hlásím, pane lajtnant, byl taky jeden degenerovanej Ĺlověk. Jeho otec byl jeden polskej hrabě a matka byla porodní bábou. Von met ulice a jinak si po koĹalnách nenechal Ĺíkat neĹ pane hrabě."
PoruĹík uznal za dobré nějakĹźm zpĹsobem uĹ to vechno ukonĹit, proto Ĺekl dĹrazně: "Tak vám Ĺíkám, vy hlupáku, paznehte, Ĺe pĹjdete k pokladně, koupíte si lístek a pojedete do Budějovic. Jestli vás jetě tady uvidím, tak s vámi zatoĹím jako s dezertĹźrem. Abtreten!"
PoněvadĹ se vejk nehĹźbal a stále drĹel ruku na títku Ĺepice, poruĹík zaĹval: "Marsch hinaus, neslyel jste abtreten? Korporál Palánek, vezměte toho chlapa blbého ke kase a kupte mu lístek do ČeskĹźch Budějovic!"
Desátník Palánek se za chvíli objevil opět v kanceláĹi. PootevĹenĹźmi dveĹmi nakukovala za Palánkem dobromyslná tváĹ vejkova.
"Co zas je?"
"Posluně hlásím, pane lajtnant," tajemně zaeptal desátník Palánek, "von nemá peníze na dráhu a já taky ne. Zadarmo ho nechtějí vozit, poněvadĹ nemá jako ty vojenskĹź dokumenty, Ĺe jede k pluku."
PoruĹík dlouho nedal na sebe Ĺekat se alomounskĹźm rozĹeením trudné otázky.
"Tak a jde pěky," rozhodl, "a ho zavĹou u pluku, Ĺe se opozdil; kdo se s ním tady bude tahat."
"Nic platno, kamaráde," Ĺekl desátník Palánek k vejkovi, kdyĹ vyel z kanceláĹe, "musí jít, holenku, pěky do Budějovic. Máme tam na vachcimĹe veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu."
A za pĹl hodiny, kdyĹ vejka napojili jetě Ĺernou kávou a dali mu kromě komisárku balíĹek vojenského tabáku na cestu k regimentu, vyel vejk z Tábora za tmavé noci, kterou zněl jeho zpěv. Zpíval si starou vojenskou píseň:
KdyĹ jsme táhli k JaroměĹi,
a si nám to kdo chce věĹí...
A Ĺertví jak se to stalo, Ĺe dobrĹź voják vejk místo na jih k BudějovicĹm el poĹád rovné na západ.
el sněhy silnice, ve mraze, zahalen v svĹj vojenskĹź plá, jako poslední z gardy Napoleonovy vracející se z vĹźpravy na Moskvu, s tím toliko rozdílem, Ĺe si zpíval vesele:
Já jsem si vyel na pacír
do háje zelenĹźho.
A v zasněĹenĹźch lesích v noĹním tichu huĹelo to ozvěnou, aĹ se po vesnicích roztěkali psi.
KdyĹ ho zpěv omrzel, sedl si vejk na hromádku těrku, zapálil si dĹźmku a odpoĹinuv si el dál, vstĹíc novĹźm dobrodruĹstvím, budějovické anabazi.
*2. kapitola
vejkova budějovická anabaze
StarověkĹź váleĹník XenofĂłn proel celou Malou Asii a byl bĹhvíkde bez mapy. StaĹí GĂłtové dělali své vĹźpravy také bez topografické znalosti. Maírovat poĹád kupĹedu, tomu se Ĺíká anabaze. Prodírat se neznámĹźmi krajinami. BĹźt obklíĹenĹźm nepĹáteli, kteĹí Ĺíhají na nejbliĹí pĹíleĹitost, aby ti zakroutili krk. KdyĹ má někdo dobrou hlavu, jako ji měl XenofĂłn nebo vichni ti loupeĹní kmenové, kteĹí pĹili do Evropy aĹ bĹhvíodkud od Kaspického nebo Azovského moĹe, dělá pravé divy na pochodu.
Tam někde na severu u Galského moĹe, kam aĹ se také dostaly Ĺímské legie Caesarovy bez mapy, Ĺekly si jednou, Ĺe se zas vrátí a pomaírujou jinou cestou, aby jetě víc toho uĹily, do Říma. A dostaly se tam také. Od té doby se Ĺíká patrné, Ĺe vechny cesty vedou do Říma.
Stejně vedou také vechny cesty do ČeskĹźch Budějovic. O ĹemĹ byl plnou měrou pĹesvědĹen dobrĹź voják vejk, kdyĹ místo budějovického kraje uviděl vesnice milevského:
el vak nepĹetrĹité dál, nebo Ĺádnému dobrému vojákovi nemĹĹe vadit takové Milevsko, aby pĹece jednou nedoel do ČeskĹźch Budějovic.
A tak vejk se objevil na západ od Milevska v Květově, kdyĹ jiĹ vystĹídal vechny vojenské písně, které znal o maírování vojákĹ, takĹe byl nucen zaĹít znova pĹed Květovem s písní:
KdyĹ jsme maírovali,
vechny holky plakaly...
Nějaká stará babiĹka, která vracela se z kostela, zavedla na cestě od Květova do VráĹe, coĹ je neustále západním směrem, ĹeĹ se vejkem kĹesanskĹźm pozdravem: "DobrĹź poledne, vojáĹku, kampak máte namíĹíno?"
"Ale jdu vám, matiĹko, do Budějovic k regimentu," odpověděl vejk, "do tej války."
"Ale to jdou patně, vojáĹku," ulekaně Ĺekla babiĹka, "to tam nikdy nepĹijdou tímhle směrem pĹes VráĹ, kdyby li poĹád rovně, tak pĹijdou na Klatovy."
"Já myslím," Ĺekl vejk odevzdaně, "Ĺe se í z Klatov Ĺlověk dostane do Budějovic. Je to pravda pěkná procházka, kdyĹ Ĺlověk spěchá k svĹźmu regimentu, aby neměl jetě ke vemu za tu svou dobrou vĹli bejt vĹas na místě nějakĹź nepĹíjemnosti."
"U nás byl taky jeden takovej nezbeda. Ten měl ject do Plzně k landvér, nějakej ToníĹek MakĹ," povzdechla si babiĹka, "von je vod mojí neteĹe pĹibuznej, a vodjel. A za tejden uĹ ho hledali Ĺetníci, Ĺe nepĹijel ku svĹźmu regimentu. A jetě za tejden se vobjevil u nás v civilu, Ĺe prej je puténej domĹ na urláb. Tak el starosta na Ĺetnictvo, a voní ho z toho urlábu vyzdvihli. UĹ psal z fronty, Ĺe je raněnej, Ĺe má nohu pryĹ."
BabiĹka zadívala se na vejka soustrastně: "Tamhle, vojáĹku, v tom lesejĹku poĹkají, já jim vod nás pĹinesu brambĹrku, vona vás zahĹeje. Je tá chalupa nae vodtuď vidět, právě za lesejĹkem trochu vpravo. PĹes tu nai vesnici VráĹ nemĹĹou jít, tam jsou Ĺetníci jako vostĹíĹi. Dají se potom z lesejĹka na MalĹín. Vodtamtuď se vyhnou, vojáĹku, ČíĹovej. Tam jsou Ĺetníci rasi a chytají dezentĹźry. Jdou pĹímo pĹes les na Sedlec u HoraĹďovic. Tam je moc hodnej Ĺetník, ten propustí kaĹdĹźho pĹes vesnici. Mají s sebou nějakĹź papíry?
"Nemám, matiĹko!"
"Tak ani tam nechodějí, jdou raději na Radomyl, ale hledějí tam pĹijít kveĹeru, to jsou vichni Ĺetníci v hospodě. Tam najdou v Dolejí ulici za Floriánkem takovej domek, dole modĹe natĹenej, a ptají se tam na pantátu Melichárka. To je mĹj bratr. e ho pozdravuju, a von jím uĹ ukáĹe, kudy se jde na ty Budějovice."
V lesíku Ĺekal vejk na babiĹku pĹes pĹl hodiny, a kdyĹ se zahĹál bramborovou polévkou, kterou mu pĹinesla chudák stará v hrnci ovázaném poltáĹem, aby nevystydla, vytáhla ze átku krajíc chleba a kus peku, zastrĹila to vechno vejkovi do kapes, pokĹiĹovala ho a Ĺekla, Ĺe má tam dva vnuky.
Nato jetě dĹkladné mu opakovala, pĹes které vesnice má jít, kterĹźm se má vyhnout. Nakonec vytáhla z kapsáĹe u jupky korunu, aby si koupil v MalĹíné koĹalku na cestu, poněvadĹ do Radomyle je dlouhá mile.
Od ČíĹové el vejk dle rady babiĹky na Radomyl na vĹźchod a pomyslil si, Ĺe se musí dostat do těch Budějovic z kaĹdé světové strany, a je to jakákoliv.
Z MalĹína el s ním starĹź harmonikáĹ, kterého nael tam vejk v hospodě, kdyĹ si kupoval koĹalku na tu dlouhou míli k Radomyli.
HarmonikáĹ povaĹoval vejka za dezertĹźra a radil mu, aby el s ním do HoraĹďovic, Ĺe tam má provdanou dceru, jejíĹ muĹ je taky dezertĹźr. HarmonikáĹ v MalĹíně oĹividně pĹebral.
"Má svĹźho muĹe uĹ dva měsíce schovanĹźho v chlívě," pĹemlouval vejka, "tak tebe tam taky schová a vy tam budete aĹ do konce války. A kdyĹ ta.m budete dva, tak vám nebude smutno."
Po zdvoĹilém odmítnutí vejkové velice se rozĹílil a dal se nalevo do polí, vyhroĹuje vejkovi, Ĺe ho jde udat na Ĺetnictvo do ČíĹovĹź.
V Radomyli vejk nael kveĹeru na Dolejí ulici za Floriánkem pantátu Melichárka. KdyĹ vyĹídil mu pozdrav od jeho sestry ze VráĹe, nijak to na pantátu neĹĹinkovalo.
Chtěl neustále na vejkovi papíry. Byl to nějakĹź pĹedpojatĹź Ĺlověk, poněvadĹ mluvil neustále něco o raubíĹích, syĹácích a zlodějích, kterĹźch se síla potlouká po celém píseckém kraji.
"UteĹe to z vojny, slouĹit to tam nechce, a tak to chodí po celĹźm vokolí, a kde mĹĹe, tak to krade," dĹrazné Ĺekl vejkovi do oĹí, "kaĹdej z nich vypadá, jako kdyby neuměl pět poĹítat. - JĂł, ba jĂł, pro pravdu se lidi nejvíc hněvají," dodal, kdyĹ vejk se zvedal z lavice, "kdyby takovej Ĺlověk měl ĹistĹź svědomí, tak sedí a dá si prozkoumat papíry. KdyĹ je ale nemá..."
"Tak spánembohem, dědeĹku."
"I spánembohem a podruhĹź si pĹijdou na hloupějího."
KdyĹ vejk vyel do tmy, pobruĹoval si dědek jetě hezkou chvíli: "Jde prej do Budějovic k svĹźmu regimentu. Z Tábora. A to jde, roák, napĹed do HoraĹdovic a pak teprve na Písek. Dy von dělá cestu kolem světa."
vejk el opět hnedle celou noc, aĹ někde u Putimě nael v poli stoh. Odhrabal si slámu a slyel zcela blízko sebe hlas: "Vod kterĹźho regimentu? Kam se nese?"
"Vod 91. do Budějovic."
"Kam bys chodil?"
"Já tam mám svĹźho obrlajtnanta."
Bylo slyet, Ĺe se vedle blízko nesměje jen jeden, ale tĹi. KdyĹ se smích utiil, optal se vejk, od jakého regimentu jsou oni. Zjistil, Ĺe dva jsou od 35. a jeden Ĺe je od dělostĹelectva, taktéĹ z Budějovic.
PětatĹicátníci Ĺe utekli pĹed markou pĹed měsícem a dělostĹelec Ĺe je od samé mobilizace na cestách. Je odtud z Putimě a stoh Ĺe patĹí jemu. Na noc vĹdy spí ve stohu. VĹera je nael v lese, tak je vzal k sobě do svého stohu.
Vichni měli naději, Ĺe válka musí za měsíc, dva skonĹit. Měli pĹedstavu, Ĺe Rusové uĹ jsou za Budapetí a na Moravě. Veobecně se to v Putimi povídá. K ránu, jetě neĹ se rozední, pĹinese panímáma dragounova snídaní. PětatĹicátníci pĹjdou potom na Strakonice, poněvadĹ jeden z nich má tam tetu a ta zas má v horách za Suicí nějakého známého, kterĹź má pílu, a tam Ĺe budou dobĹe schováni.
"A ty vod jednadevadesátĹźho, jestli chce," vybídli vejka, "mĹĹe jít taky s námi. Vyser se na svĹźho obrlajtnanta."
"To nejde jen tak zlehka," odpověděl vejk a zaboĹil se, zalezl hluboko do stohu.
KdyĹ se ráno probudil, byli jiĹ vichni pryĹ a někdo mu, patrné dragoun, poloĹil k nohám krajíc chleba na cestu.
vejk el lesy a u těkna setkal se s vandrákem, starĹźm chlapíkem, kterĹź ho uvítal jako starého kamaráda doukem koĹalky.
"V tomhle nechoď," pouĹoval vejka, "to by se ti ta vojenská uniforma mohla někdy setsakramentsky vyplatit. Ted je vude plno ĹetníkĹ a Ĺebrat v tomhle nemĹĹe. Po nás ovem dnes Ĺetníci uĹ nejdou jako jindy, teď hledají jenom vás. - Jenom vás hledají," opakoval s takovou pĹesvědĹivostí, Ĺe vejk si umínil, Ĺe mu raději nebude nic Ĺíkat o 91. regimentu. A ho má za toho, jak si myslí. NaĹ kazit iluze dobrému starému chlapovi.
"A kam má naměĹíno?" otázal se vandrák po chvíli, kdyĹ si oba zapálili dĹźmky a pomalu obcházeli vesnici.
"Do Budějovic."
"Prokristapána," lekl se vandrák, "tam tě sbalejí za minutu. Ani se nevohĹeje. Civil musí mít celej rozflákanej, musí chodit a dělat ze sebe chromajzla. Neboj se ale nic, teď pĹjdem na Strakonice, Volyň, Dub, a to by v tom byl Ĺert, abychom nějakej civil nesehnali. Tam u Strakonic jsou jetě takoví moc blbí a poctiví lidi, Ĺe ti nechají jetě leckdes pĹes noc votevĹíno a ve dne to vĹbec nezamykají. Jdou někam teď v zimě k sousedovi si popovídat, a ty má civil hned. Co ty potĹebuje? Boty má, tak jen něco pĹes sebe. Vojenskej mantl je starej?"
"Starej."
"Tak ten si nech. V tom se na venkově chodí. PotĹebuje kalhoty a kabát. AĹ budeme mít ten civil, tak kalhoty a kabát prodáme Ĺidovi Herrmanovi ve Vodňanech. Ten kupuje vechno erární a zas to prodává po vesnicích. - Dnes pĹjdeme na Strakonice," rozvinoval dál svĹj plán. "Odtud Ĺtyry hodiny je starej varcenberskej ovĹín. Je tam mĹj jeden známe] ovĹák, taky uĹ starej dědek, tam zĹstaneme pĹes noc a ráno se potáhnem na Strakonice, splait tam někde ve vokolí ten civil."
V ovĹíně nael vejk pĹíjemného dědeĹka, kterĹź pamatoval, jak zas jeho dědeĹek vypravoval o francouzskĹźch vojnách. Byl asi o dvacet let starí starého vandráka, a proto mu Ĺíkal jako vejkovi: hochu.
"Tak vidíte, hoi," vykládal, kdyĹ seděli kolem pece, ve které se vaĹily brambory na loupaĹku, "tenkrát mĹj dědeĹek taky dezentĹźroval jako ten tvĹj voják. Ale dopadli ho ve Vodňanech a tak mu rozsekali prdel, Ĺe z ní cáry lítaly. A to moh jetě mluvit o těstí. Z RaĹic za Protivínem syn JareĹv, dědeĹek starĹźho Jaree, batĹźĹe, dostal za zběhnutí prach a volovo v Písku. A pĹed tím, neĹ ho stĹíleli na píseckĹźch ancích, běĹel ulicí vojákĹ a dostal est set ran holema, takĹe smrt byla pro něho vodlehĹením a vykoupením. - A kdypak ty jsi Arch?" obrátil se uplakanĹźma oĹima na vejka.
"Po mobilizaci, jak nás vodvedli do kasáren," odpověděl vejk, pochopuje, Ĺe uniforma starému ovĹákovi nemĹĹe zklamat dĹvěru.
"PĹelez jsi zeď?" zvědavě otázal se ovĹák, maje patrně v paměti, jak vypravoval jeho dědeĹek, jak lezl také pĹes zeď kasáren.
"Jinudy nelo, dědeĹku."
"A varta byla silná a stĹílela?" "Ano, dědeĹku."
"A kam teď má namíĹíno?"
"Ale chyt ho rapl," odpověděl za vejka vandrák, "chce mermomocí do Budějovic. To ví, Ĺlověk mladej, nerozumnej, sám leze do svĹź zkázy. Já ho trochu musím vzít do koly. Nějakej civil splaíme a uĹ to pĹjde v poĹádku. Do jara se nějak protluĹeme a potom pĹjdem někam dělat k sedlákovi. Letos bude veliká nouze vo lidi, hlad, a vypravuje se, Ĺe letos budou vodvádět vechny vandráky na polní práce. Tak si myslím, radi jít potom dobrovolně. Lidí bude málo. Budou vytluĹeni."
"To myslí," otázal se ovĹák, "Ĺe to letos neskonĹí? A má, hochu, pravdu! Byly uĹ dlouhĹź vojny. Ta napolionská, potom, jak nám vypravovávali, védskĹź vojny, sedmiletĹź vojny. A lidi si ty vojny zaslouĹili. Dyt se pánbĹh uĹ na to nemoh dívat, jak to vechno zpejchlo. UĹ jim ani to skopovĹź maso nelo pod fousy, uĹ vám ho, hoi, nechtěli Ĺrát. Jindá sem chodívali procesím, abych jim nějakĹźho toho skopce prodal pod rukou, ale poslední léta, Ĺrali by byli jen samĹź vepĹovĹź, drĹbeĹ, vechno máslem nebo sádlem matěnĹź. Tak se pánbĹh na ně rozhněval pro tu jejich pejchu a voni zas pĹijdou k sobě, aĹ budou si vaĹit lebedu, jako to bejvalo za napolionskĹź vojny. Dy vona i ta nae vrchnost uĹ roupama nevěděla co dělat. Starej pán kníĹe varcenberk, ten jezdil jen v takovĹźm koĹáĹe, a ten mladej kníĹecí smrkáĹ smrdí samĹźm automobilem. Von mu pánbĹh taky ten benzín vomaĹe vo hubu."
Voda na bramborách vaĹících se v peci bublala a starĹź ovĹák po krátké pomlĹce Ĺekl prorocky: "A von tu vojnu ná císaĹ pán nevyhraje. To není ĹádnĹź nadení do války, poněvadĹ von, jak Ĺíká pan uĹitel ze Strakonic, se nedal korunovat. A si maĹe teď, jak se Ĺíká, komu chce med kolem huby. KdyĹ jsi, lumpe starej, slíbil, Ĺe se dá korunovat, tak jsi měl drĹet slovo."
"MĹĹe bejt," zmínil se vandrák, "Ĺe von teď to nějak udělá."
"Na to se mu, hochu, teď kaĹdej vykale," rozdráĹděně promluvil ovĹák, "má bejt pĹi tom, kdyĹ se sejdou sousedi dole ve SkoĹicích. KaĹdej tam má někoho, a to bys viděl, jak ti mluvějí. Po tejhle válce Ĺe prej bude svoboda, nebude ani panskejch dvorĹ, ani císaĹĹ a kníĹecí statky Ĺe se vodeberou. UĹ taky kvĹli takovej jednej ĹeĹi vodvedli Ĺetníci nějakĹźho KoĹínka, Ĺe prej jako pobuĹuje. JĂł, dneska mají právo Ĺetníci."
"Voní ho měli i dĹív," ozval se vandrák, "já pamatuju, Ĺe na Kladně bejval ĹetnickĹźm rytmistrem nějakej pan Rotter. Von vám najednou zaĹal pěstovat tyhlety, jak jim Ĺíkají, policejní psy tĹź vlĹí povahy, Ĺe vechno vyslídějí, kdyĹ jsou vyuĹení. A měl ten pan rytmistr na Kladně těch svejch psích uĹeníkĹ plnou prdel. Měl pro ně zvlátní domek, kde ti psi Ĺili jako hrabata. A von si najednou vzpomněl, Ĺe bude s těma psema dělat pokusy na nás, na ubohejch vandrákách. Tak dal rozkaz, aby Ĺetnictvo po celĹźm Kladencku sbíralo houĹevnatě vandráky a dodávalo je pĹímo do jeho rukouch. Já tak jednou trekuju si to vod Lán a míhám se dost hluboko lesem, ale co platnĹź, na tu hájovnu, kam jsem mél zamíĹíno, uĹ jsem nedoel, uĹ mé měli a vodváděli k panu rytmistrovi. A to si, lidiĹky, ani dobĹe nemĹĹete rozváĹit a uváĹit, co jsem u toho pana rytmistra s těma psema zkusil. NapĹed mě dal vema voĹichat, potom jsem musel lezt po ĹebĹíku, a kdyĹ uĹ jsem byl nahoĹe, tak pustili takovou jednu potvoru za mnou na ĹebĹík a vona mě, bestie, vodnesla ze ĹebĹíku na zem, tam si na mne klekla a vrĹela a cenila mně zuby do vobliĹeje. Potom tu potvoru vodvedli a mně Ĺekli, abych se někde schoval, Ĺe mĹĹu jít, kam chci. Vzal jsem to k Ĺdolí KaĹáku do lesĹ, do jednĹź rokle, a za pĹl hodiny byli uĹ dva ty vlĹáci u mne, povalili mne, a zatímco jeden mne drĹel za krk, ten druhej běĹel do Kladna, a za hodinu pĹiel sám pan rytmistr Rotter ke mně s Ĺetníky, zavolal na psa a dal mně pětikorunu a povolení, Ĺe mĹĹu po celĹź dva dny na Kladencku Ĺebrat. Ale kdepak já, běĹel jsem, jako kdyĹ mně hlavu zapálí, na Berounsko a víckrát jsem se na Kladencku neukázal. Tomu se vyhĹźbali vichni vandráci, poněvadĹ na vech dělal ten pan rytmistr svĹź pokusy. Von měl vĹbec ty psy děsné rád. Vypravovali na ĹetnickĹźch stanicích, Ĺe kdyĹ von pĹiel na inspekci, tak kde viděl vlĹáka, Ĺe tam vĹbec inspekci nedělal a jen cele] den s vachmistrem z radosti chlastal."
A zatímco ovĹák cedil brambory a nalíval do mísy kyselé ovĹí mléko, dělil se dál vandrák se svĹźmi vzpomínkami na Ĺetnické právo: "V Lipnici bejval jeden stráĹmistr dole pod hradem. Bydlel pĹímo na Ĺetnické stanici a já, dobrák stará, poĹád jsem byl vude v tĹź domněnce, Ĺe Ĺetnická stanice musí bĹźt pĹece někde na vystrĹenĹźm místě, jako na náměstí nebo podobně, a ne někde v zastrĹenej uliĹce. Tak beru ty kraje městeĹka a nedívám se na nápisy. Beru to dĹm od domu, aĹ pĹijdu v jednom takovĹźm baráĹku do prvního poschodí, votevĹu dveĹe a voznámím se: ,PoníĹené prosím, chudĹź vandrovní: JĂł, paneĹku! Nohy mně zdĹevěněly. Vona to Ĺetnická stanice. Puky u stěny, krucifix na stole, lejstra na almárce, císaĹ pán kouká zrovna na mě nad stolem. A neĹli jsem moh něco bleptnout, pĹiskoĹil ke mně vachmajstr a dal mně takovou facku v těch dveĹích, Ĺe jsem po těch dĹevěnejch schodech letěl aĹ dolĹ a nezastavil jsem se aĹ v KejĹlicích. To je ĹetnickĹź právo."
Dali se do jídla a li brzy spat v teplé sednici, rozloĹeni po lavicích.
V noci vejk tie se oblékl a vyel ven. Vycházel měsíc na vĹźchodě a v jeho probouzejícím se světle kráĹel vejk na vĹźchod, opakuje si: "To pĹece není moĹnĹź, abych se do těch Budějovic nedostal."
PoněvadĹ napravo, kdyĹ sestoupil z lesĹ, bylo vidět nějaké město, zaboĹil vejk severněji, pak na jih, kde opět bylo vidět nějaké město. (Byly to Vodňany.) Vyhnul se mu obratně cestou pĹes luka a ranní slunce uvítalo ho v zasněĹenĹźch stráních nad Protivínem.
"Stále kupĹedu," Ĺekl si dobrĹź voják vejk, "povinnost volá. Do Budějovic se dostat musím."
A neastnou náhodou místo od Protivím na jih na Budějovice vejkovy kroky zaměĹily k severu na Písek.
K polednímu uviděl vejk pĹed sebou nějakou vesnici. Sestupuje z malého návrí, pomyslil si vejk: "Takhle dál uĹ to nejde, zeptám se, kudy se jde do těch Budějovic."
A vcházeje do vesnice byl velice pĹekvapen, vida oznaĹení vesnice na sloupu u prvního domku: Obec Putim.
"Prokristapána," vzdychl vejk, "tak jsem zas v Putimi, kde jsem spal ve stohu."
Pak ale uĹ nebyl vĹbec niĹím pĹekvapen, kdyĹ za rybníĹkem z bíle natĹeného domku, na kterém visela slepice (jak někde Ĺíkali orlíĹku), vystoupil Ĺetník, jako pavouk, kdyĹ hlídá pavuĹinu.
Četník el pĹímo k vejkovi a neĹekl nic víc neĹ: "Kampak?"
"Do Budějovic k svĹźmu regimentu."
Četník se sarkasticky usmál: "Vy jdete pĹece od Budějovic. Máte ty vae Budějovice uĹ za sebou," a vtáhl vejka do Ĺetnické stanice.
PutimskĹź ĹetnickĹź stráĹmistr byl znám po celém okolí, Ĺe jedná velice taktně a pĹitom bystĹe. Nikdy zadrĹenĹźm nebo zatĹenĹźm nenadával, ale podroboval je takovému kĹíĹovému vĹźslechu, Ĺe by se i nevinnĹź pĹiznal.
Dva Ĺetníci na stanici pĹizpĹsobili se k němu a kĹíĹovĹź vĹźslech konal se vĹdy za Ĺsměvu celého Ĺetnického personálu.
"Kriminalistika záleĹí na chytrostí a vlídnosti," Ĺíkal vĹdy ĹetnickĹź stráĹmistr svĹźm podĹízenĹźm, "Ĺvát na někoho, to nemá ĹádnĹź vĹźznam. Na delikventy a lidi podezĹelé musí se jemné, ale pĹitom dbát na to, aby se utopili v pĹívalu otázek."
"Tak vás pěkné vítáme, vojáku," Ĺekl ĹetnickĹź stráĹmistr, "sedněte si pěkné, beztoho jste se po cestě unavil, a vypravujte nám, kam jdete."
vejk opakoval, Ĺe jde do ČeskĹźch Budějovic k svému pluku.
"Pak jste si ovem spletl cestu," usměvavě Ĺekl stráĹmistr, "poněvadĹ vy jdete od ČeskĹźch Budějovic. O ĹemĹ vás mohu pĹesvědĹit. Nad vámi visí mapa Čech. Tak se podívejte, vojáku. Od nás na jih je Protivín. Od Protivína na jih je Hluboká a od ní jiĹně jsou České Budějovice. Tak vidíte, Ĺe jdete ne do Budějovic, ale z Budějovic."
StráĹmistr podíval se laskavě na vejka, kterĹź klidné a dĹstojné Ĺekl: "A pĹece jdu do Budějovic." Bylo to víc neĹ Galileovo "A pĹece se toĹí!" PoněvadĹ ten to musel Ĺíct patrně asi hodně vztekle.
"Víte, vojáku," stále se stejnou vlídností mluvil k vejkovi stráĹmistr, "já vám to vymluvím, a vy sám nakonec také pĹijdete k tomu názoru, Ĺe kaĹdé zapírání jen ztěĹuje pĹiznání!"
"To máte ouplnou pravdu," Ĺekl vejk, "kaĹdé zapírání ztěĹuje pĹiznání a navopak."
"Tak vidíte, Ĺe sám, vojáku, také k tomu pĹijdete. Odpovězte mně dobrosrdeĹné, odkud jste vyel, kdyĹ jste el do těch vaich Budějovic. Říkám schválně ,vaich`, poněvadĹ musí bĹźt patrně jetě jiné Budějovice, které leĹí někde severně od Putimi a doposud nejsou zaneeny na Ĺádné mapě." "Vyel jsem z Tábora."
"A co jste dělal v TáboĹe?"
"Čekal jsem na vlak do Budějovic."
"ProĹ jste nejel vlakem do Budějovic?"
"PoněvadĹ jsem neměl lístek na dráhu."
"A proĹ vám, jako vojákovi, nedali vojenskĹź lístek zadarmo?"
"PoněvadĹ jsem pĹi sobě neměl ĹádnĹź dokumenty."
"Tady to je," Ĺekl vítězoslavně ĹetnickĹź stráĹmistr k jednomu z ĹetníkĹ, "není tak hloupĹź, jak se dělá, zaĹíná to pěkně zamotávat "
StráĹmistr poĹal znova, jako by pĹeslechl poslední odpověď o dokumentech:
"Vy jste tedy vyel z Tábora. Kam jste tedy el?"
"Do ČeskĹźch Budějovic."
VĹźraz tváĹe stráĹmistrovy nabyl trochu pĹísnosti a jeho zraky padly na mapu.
"MĹĹete nám ukázat na mapě, kudy jste el do těch Budějovic?"
"Já si ta místa vechna nepamatuji a jenom na to se pamatuji, Ĺe jsem zde v Putimi byl uĹ jednou."
CelĹź personál Ĺetnické stanice podíval se na sebe pátravě a stráĹmistr pokraĹoval: "V TáboĹe jste byl tedy na nádraĹí. Máte něco u sebe? Vyndejte to."
KdyĹ vejka dĹkladně proacovali a nenali niĹeho kromě dĹźmky a zápalek, otázal se stráĹmistr vejka: "Řekněte mně, proĹ vĹbec nic, ale prachnic u sebe nemáte?"
"PoněvadĹ nic nepotĹebuju."
"Ach, mĹj boĹe," vzdychl stráĹmistr, "je to s vámi trápení! Vy jste Ĺekl, Ĺe jste byl v Putimi uĹ jednou. Co jste zde tenkrát dělal?"
"el jsem kolem Putimi do Budějovic."
"Tak vidíte, jak se pletete. Vy sám Ĺíkáte, Ĺe jste el do Budějovic, a teď, jak jsme vás jisté pĹesvědĹili, jdete od Budějovic."
"Patrně jsem musel udělat nějakĹź kruh."
StráĹmistr opět vyměnil s celĹźm personálem stanice vĹźznamnĹź pohled. "Ty vae kruhy, to mně pĹipadá, Ĺe se potloukáte po okolí. ZdrĹel jste se dlouho v TáboĹe na nádraĹí?"
"Do odjezdu posledního vlaku do Budějovic."
"A co jste tam dělal?"
"Rozmlouval s vojáky."
NovĹź velice vĹźznamnĹź pohled Ĺetnického stráĹmistra na personál.
"A o Ĺem jste kupĹíkladu rozmlouval a na co jste se jich tázal?"
"Ptal jsem se jich, od jakého jsou pluku a kam jedou."
"VĹźborně. A neptal jste se jich, kolik muĹstva má kupĹíkladu pluk a jak se rozděluje?"
"To jsem se neptal, poněvadĹ to uĹ dávno vím nazpamě."
"Vy jste tedy dokonale informován o sloĹení naeho vojska?"
"Zajisté, pane stráĹmistĹe."
A poslední trumf vyhodil stráĹmistr, vítězoslavné rozhlíĹeje se na své Ĺetníky: "Umíte rusky?"
"Neumím."
StráĹmistr pokynul závodĹímu, a kdyĹ oba vyli do vedlejí komnaty, stráĹmistr s nadením Ĺplného svého vítězství a jistoty prohlásil, mna si ruce: "Slyeli to? Neumí rusky! Chlap vemi mastmi mazaná! Vechno pĹiznal, aĹ to nejdĹleĹitějí nepĹiznal. Zítra ho budeme lifrovat do Písku, k panu okresnímu. Kriminalistika záleĹí na chytrostí a vlídnosti. Viděli to, jak jsem ho utopil pĹívalem otázek. Kdo by si to byl o něm myslel. Vypadá tak pitomě a hloupě, ale na takové lidi se právě musí zchytra. Ted ho někam usaďte a já pĹjdu sepsat o tom protokol."
A jetě odpĹldne kveĹeru ĹetnickĹź stráĹmistr sepisoval s líbeznĹźm Ĺsměvem protokol, v němĹ v kaĹdé větě objevovalo se slovo spionageverdächtig.
Četnickému stráĹmistrovi Flanderkovi se situace, Ĺím déle psal tou podivnou ĹĹední němĹinou, vyjasňovala, a kdyĹ skonĹil: "So melde ich gehorsam, wird der feindliche Offizier heutigen Tages, nach Bezirksgendarmeriekommando Písek, überliefert," usmál se na své dílo a zavolal na Ĺetnického závodĹího. "Dali tomu nepĹátelskému dĹstojníkovi něco jíst?"
"Podle vaeho naĹízení, pane vachmajstr, zaopatĹujeme stravou jen ty, kteĹí jsou pĹedvedeni a vyslechnuti do dvanácti hodin."
"Tohle je velká vyjímka," dĹstojně Ĺekl stráĹmistr, "to je nějakĹź vyí dĹstojník, nějakĹź tábní. To víte, Ĺe Rusové na pionáĹ sem nepolou nějakého frajtra. Polou mu do hospody Na kocourku pro nějakĹź oběd. Jestli uĹ nic není, a uvaĹí něco. Potom a uvaĹí Ĺaj s rumem a to vechno a sem polou. NeĹíkají nic, pro koho to je. VĹbec nezmiňujou se nikomu, koho u nás máme. To je vojenské tajemství. A co teď dělá?"
"Poprosil o trochu tabáku, sedí na vachcimĹe a tváĹí se tak spokojeně, jako kdyby seděl doma. ,Máte tady hezkĹź teplouĹko,` povídá, ,a kamna vám nekouĹejí? Mně se tady u vás moc líbí. A kdyby vám kamna kouĹila, tak dejte protáhnout komín. Ale aĹ odpĹldne, ale nikdy ne, kdyĹ stojí slunce nad komínem.`"
"Je to ale rafinovanost od něho," hlasem plnĹźm nadení Ĺekl stráĹmistr, "dělá, jako by se ho to netĹźkalo. A pĹece ví, Ĺe bude zastĹelen. Takového Ĺlověka si musíme váĹit, tĹeba je ná nepĹítel. TakovĹź Ĺlověk jde na jistou smrt. Nevím, jestli bychom to dovedli my. TĹebas bychom zakolísali, popustili. Ale on klidně sedí a Ĺíká: ,Máte tady hezky teplouĹko a kamna vám nekouĹejí: To jsou, pane závodĹí, povahy. K tomu je tĹeba ocelovĹźch nervĹ u takového Ĺlověka, sebezapírání, tvrdostí a nadení. Kdyby bylo v Rakousku takové nadení... ale nechme toho raději. I u nás jsou nadenci. Četli v Národní politice o tom obrlajtnantovi Bergrovi od dělostĹelectva, kterĹź si vylezl na vysokou jedli a zĹídil si tam na větvi beobachtungspunkt? Jak nai ustoupili, a on uĹ nemohl slézt, jinak by byl upadl do zajetí. Tak Ĺekal, aĹ nai zas nepĹítele zaĹenou, a celĹźch Ĺtrnáct dní to trvalo, neĹ se toho doĹkal. CelĹźch Ĺtrnáct dní byl nahoĹe na stromě, a aby nezemĹel hlady, ohlodal celĹź vrek a Ĺivil se větviĹkami a jehliĹím. A kdyĹ nai pĹili, byl tak zesláblĹź, Ĺe se uĹ nemohl na stromě udrĹet, spadl dolĹ a zabil se, Byl po smrti vyznamenán zlatou zásluĹnou medailí za chrabrost."
A stráĹmistr váĹně dodal: "To je obětavost, pane závodĹí, to je hrdinství. - Vida, jak jsme se zas rozpovídali, doběhnou teď objednat ten oběd a polou ho zatím ke mně."
ZávodĹí pĹivedl vejka a stráĹmistr mu pĹátelsky kynul, aby si sedl, a poĹal se ho zprvu vyptávat, má-li rodiĹe.
"Nemám."
StráĹmistrovi ihned napadlo, Ĺe je to lepí, aspoň nebude toho neastníka nikdo oplakávat. Zadíval se pĹitom do dobrácké tváĹe vejkovy a zaklepal mu náhle v záchvatu dobromyslnosti na rameno, naklonil se k němu a optal se ho otcovskĹźm tĂłnem: "Nu, a jak se vám v Čechách líbí?"
"Mně se vude v Čechách líbí," odpověděl vejk, "na svej cestě nael jsem vude velice dobrĹź lidi."
StráĹmistr pĹitakal hlavou: "U nás je lid velice dobrĹź a milĹź. Nějaká ta krádeĹ nebo rvaĹka, to nepadá na váhu. Jsem zde jiĹ patnáct let, a kdyĹ to vypoĹítám, pĹijde na jeden rok asi tĹi Ĺtvrtiny jedné vraĹdy."
"To myslíte nedokonalou vraĹdu?" otázal se vejk.
"Nikoliv, to já nemyslím. Za patnáct let vyetĹovali jsme jenom jedenáct vraĹd. LoupeĹnĹźch z nich bylo pět a est ostatních, takovĹźch obyĹejnĹźch, které za moc nestojí."
StráĹmistr se odmlĹel a pĹeel opět ku své vyslĹźchací metodě: "A co jste chtěl dělat v Budějovicích?"
"Nastoupit sluĹbu u 91. regimentu."
StráĹmistr vyzval vejka, aby el zas na stráĹnici, a rychle, aby nezapomněl, pĹipsal do svého raportu na okresní Ĺetnické velitelství v Písku: "Ovládaje dokonale ĹeskĹź jazyk, chtěl se v ČeskĹźch Budějovicích pokusit vstoupit do 91. pěího pluku."
StráĹmistr radostně zamnul si ruce, raduje se z bohatosti sebraného materiálu a z pĹesnĹźch vĹźsledkĹ své vyetĹovací metody. Vzpomněl si na svého pĹedchĹdce stráĹmistra Bürgra, kterĹź se zadrĹenĹźm vĹbec nemluvil, na nic se ho netázal a hněd ho poslal k okresnímu soudu s krátkĹźm raportem: "Dle udání závodĹího byl zadrĹen pro potulku a Ĺebrotu." Je to nějakĹź vĹźslech?
A stráĹmistr dívaje se na stránky svého raportu se usmál se zadostiuĹiněním a vytáhl ze svého psacího stolu tajnĹź rezervát zemského Ĺetnického velitelství v Praze s obvyklĹźm "PĹísně dĹvěrně" a pĹeĹetl si jetě jednou:
"Vem ĹetnickĹźm stanicím se pĹísné ukládá, aby s nesmírně zvĹźenou pozorností sledovaly vechny osoby procházející jich rajĂłnem. PĹesunutí naich vojsk ve vĹźchodní HaliĹi dalo pĹvod k tomu, Ĺe některé ruské vojenské Ĺásti; pĹekroĹive Karpaty, zaujaly pozice ve vnitrozemí naí Ĺíe, ĹímĹ fronta byla pĹesunuta hlouběji k západu mocnáĹství. Tato nová situace umoĹnila ruskĹźm vyzvědaĹĹm, pĹi pohyblivosti fronty, vniknutí hlouběji do Ĺzemí naeho mocnáĹství, zejména do Slezska i Moravy, odkud dle dĹvěrnĹźch zpráv velké mnoĹství ruskĹźch vyzvědaĹĹ odebralo se do Čech. Je zjitěno, Ĺe mezi nimi jest mnoho ruskĹźch ČechĹ, vychovanĹźch ve vysokĹźch tábních vojenskĹźch kolách Ruska, kteĹí ovládajíce dokonale ĹeskĹź jazyk, jeví se bĹźti zvlátě nebezpeĹnĹźmi vyzvědaĹi, nebo oni mohou a jisté provedou i mezi ĹeskĹźm obyvatelstvem velezrádnou propagandu. Zemské velitelstvo naĹizuje proto zadrĹet vechny podezĹelé a zejména zvĹźiti bedlivost v těch místech, kde v blízkostí nalézají se posádky, vojenská stĹediska a stanice s projíĹdějícími vojenskĹźmi vlaky. ZadrĹené podrobiti okamĹité prohlídce a dopraviti k dalí instanci."
ČetnickĹź stráĹmistr Flanderka se opět spokojené usmál a uloĹil tajnĹź rezervát, "Sekretreservaten", mezi ostatní do desek s nápisem "Tajná naĹízení".
Bylo jich mnoho, které vypracovalo ministerstvo vnitra za souĹinnosti ministerstva zemské obrany, kterému podléhalo Ĺetnictvo.
Na zemském Ĺetnickém velitelství v Praze nestaĹili je rozmnoĹovat a rozesílat.
Byly tu:
NaĹízení o kontrole smĹźlení místního obyvatelstva.
Návod, jak sledovat v rozmluvách s místním obyvatelstvem, jakĹź vliv mají na jeho smĹźlení zprávy z bojitě.
Dotazník o tom, jak se chová místní obyvatelstvo k vypsanĹźm váleĹnĹźm pĹjĹkám a sbírkám. Dotazník o náladě mezi odvedenĹźmi a těmi, kteĹí mají bĹźt odvedeni.
Dotazník o náladě mezi Ĺleny místní samosprávy a inteligenty.
NaĹízení o bezodkladném zjitění, z jakĹźch politickĹźch stran se skládá místní obyvatelstvo, jak silné jsou jednotlivé politické strany.
NaĹízení o kontrole Ĺinnosti pĹedákĹ místních politickĹźch stran a zjitění stupně loajality urĹitĹźch politickĹźch stran, zastoupenĹźch mezi místním obyvatelstvem.
Dotazník o tom, jaké noviny, Ĺasopisy a broĹurky docházejí do rajĂłnu Ĺetnické stanice. Instrukce tĹźkající se zjitění, s kĹźm stĹźkají se osoby podezĹelé z neloajálnosti, v Ĺem jeví se jich neloajálnost.
Instrukce tĹźkající se toho, jak získati z místního obyvatelstva placenĹźch donaeĹĹ a informátorĹ. Instrukce pro placené informátory z místního obyvatelstva, zaĹíslené na sluĹbě pĹi Ĺetnické stanici.
KaĹdĹź den pĹináel nové instrukce, návody, dotazníky a naĹízení. Zaplaven tou spoustou vynálezĹ rakouského ministerstva vnitra, stráĹmistr Flanderka měl ohromnou spoustu restĹ a dotazníky zodpovídal stereotypně, Ĺe je u něho vechno v poĹádku a loajalita Ĺe je mezi místním obyvatelstvem stupnice Ia.
Rakouské ministerstvo vnitra vynalezlo pro loajalitu a neochvějnost k mocnáĹství tyto stupnice: Ia, Ib, Ic-IIa, IIb, IIc-IIIa, IIIb, IIIc-Na, IVb, IVc. Tahle poslední Ĺímská Ĺtverka znamenala ve spojení s a velezrádce a provaz, s b internovat, s c pozorovat a zavĹít.
Ve stolku Ĺetnického stráĹmistra nalézaly se vemoĹné tiskopisy a rejstĹíky. Vláda chtěla vědět o kaĹdém obĹanu, co si o ní myslí.
StráĹmistr Flanderka kolikrát zoufale lomil rukama nad těmi tiskovinami, které neuprosně pĹibĹźvaly kaĹdou potou. Jakmile uviděl známé obálky s razítkem "Portofrei - dienstlich", srdce mu vĹdy zabuilo a v noci, pĹemĹźleje o vem, pĹicházel k pĹesvědĹení, Ĺe se konce války nedoĹká, a Ĺe zemské Ĺetnické velitelství ho pĹipraví o poslední petku rozumu a Ĺe se nebude moci těit z vítězství rakouskĹźch zbraní, poněvadĹ bude mít bud o koleĹko víc, nebo míň. A okresní Ĺetnické velitelství bombardovalo ho denně dotazy, proĹ není zodpověděn dotazník pod Ĺíslem (72 345)/(721 a/5) d, jak vyĹízena instrukce pod Ĺíslem (88 992)/(822 gfch) z, jaké jsou praktické vĹźsledky návodu pod Ĺíslem (123456)/(1292 b/r) V. atd.
Nejvíce mu dala starostí instrukce, jak získati z místního obyvatelstva placené donáeĹe a informátory, nakonec, poněvadĹ uznal za nemoĹné, aby to mohl bĹźt někdo z místa, kde zaĹínají Blata a kde je ten lid taková tvrdá palice, pĹipadl na mylenku vzít na tu sluĹbu obecního pasáka, kterému Ĺíkali "Pepku, vyskoĹ!" Byl to kretén, kterĹź vĹdy na tuto vĹźzvu vyskoĹil. Jedna z těch ubohĹźch, pĹírodou a lidmi zanedbanĹźch postav, mrzák, kterĹź za pár zlatek roĹně a za tu nějakou obĹivu pásl obecní dobytek.
Toho si dal zavolat a Ĺekl k němu: "Ví, Pepku, kdo to je starej Procházka?"
"Méé."
"NemeĹ, a pamatuj si, Ĺe tak Ĺíkají císaĹi pánu. Ví, kdo je to císaĹ pán?"
"To je Ĺía pán."
"DobĹe, Pepku. Tak si pamatuj, Ĺe kdyĹ někoho uslyí mluvit, kdyĹ chodí po obědech od domu k domu, Ĺe je císaĹ pán dobytek nebo podobné, hned pĹijď ke mně a oznam mně to. Dostane esták, a kdyĹ uslyí někoho vykládat, Ĺe to nevyhrajeme, zas pĹjde, rozumí, ke mně a Ĺekne, kdo to Ĺíkal, a dostane zas esták. Jestli ale uslyím, Ĺe něco zatajuje, tak bude s tebou zle. Seberu té a odvedu do Písku. A teď vyskoĹ!" KdyĹ vyskoĹil, dal mu dva estáky a spokojené napsal raport na okresní Ĺetnické velitelství, Ĺe jiĹ získal informátora.
DruhĹź den pĹiel k němu pan faráĹ a sděloval mu tajuplně, Ĺe dnes ráno potkal za vsí obecního pasáka Pepka VyskoĹ a ten Ĺe mu vypravoval: "Mijostpane. Pan vachmajstr vĹera povídal, Ĺe je Ĺía pán dobytek a Ĺe to nevyhrajeme. Méé. Hop!"
Po delím vysvětlení a rozmluvě s panem faráĹem dal stráĹmistr Flanderka zatknout obecního pasáka, kterĹź byl později na HradĹanech odsouzen na dvanáct let pro velezradu. aloba mu dokázala nebezpeĹné a velezrádné rejdy, pobuĹování, uráĹku veliĹenstva a jetě několik zloĹinĹ a pĹeĹinĹ. Pepík VyskoĹ choval se u soudu jako na pastvě nebo mezi sousedy. Na vechny otázky meĹel jako koza a po vynesení rozsudku vyrazil ze sebe "Méé, hop!" a vyskoĹil. Byl za to disciplinárně potrestán tvrdĹźm lĹĹkem o samovazbě a tĹemi posty.
Od té doby neměl ĹetnickĹź stráĹmistr informátora a musel se spokojit tím, Ĺe si vymyslil jednoho, udav fingované jméno, a zvĹźil tak svĹj pĹíjem o padesát korun měsíĹné, které propíjel v hospodě Na kocourku. PĹi desáté sklenici dostával záchvat svědomitosti a pivo mu hoĹklo v Ĺstech a vĹdy slyel od sousedĹ tutéĹ větu: "Dnes je ná pan stráĹmistr nějak smutnej, jako by nebyl ve svej náladě." Tu odcházel domĹ a po jeho odchodu vĹdy někdo Ĺekl: "Nai to zas někde v Srbsku prosrati, Ĺe je vachmajstr takovej nemluva."
A stráĹmistr doma alespoň vyplnil opět jeden dotazník: "Nálada mezi obyvatelstvem: Ia."
Byly to Ĺasto dlouhé bezsenné noci pro pana stráĹmistra. Neustále oĹekával inspekci, vyetĹování. V noci zdálo se mu o provaze, jak ho vedou k ibenici, a jetě naposled se ho sám ministr zemské obrany pod ibenicí táĹe: "Wachmeister, wo ist die Antwort des Zirkulärs No 1789678/23792 X. Y. Z?"
AĹ teď! Celou Ĺetnickou stanicí jako by ze vech koutĹ znělo staré myslivecké heslo "Lovu zdar!" A ĹetnickĹź stráĹmistr Flanderka nepochyboval, jak okresní velitel mu poklepá na rameno a Ĺekne: "Ich gratuliere Ihnen, Herr Wachmeister."
ČetnickĹź stráĹmistr maloval si v duchu i jiné luzné obrazky, které vyrostly v nějakém záhybu jeho ĹĹednického mozku. Vyznamenání, rychlĹź postup ve vyí hodnostní tĹídu, ocenění jeho kriminalistickĹźch schopností, otvírajících mu kariéru. Zavolal závodĹího a otázal se ho: "Dostali oběd?"
"PĹinesli mu uzené se zelím a knedlíkem, polívka uĹ nebyla. Vypil Ĺaj a chce jetě jeden."
"Má ho mít!" velikomyslně svolil stráĹmistr, "aĹ ten Ĺaj vypije, pak ho pĹivedou ke mně."
"Jakpak? Chutnalo vám?" otázal se stráĹmistr, kdyĹ závodĹí za pĹl hodiny pĹivedl vejka, nasyceného a spokojeného jako vĹdy.
"Bylo to jetě ucházející, pane vachmajstr, mělo bejt jen trochu víc toho zelí. Ale jakáĹ pomoc, já vím, Ĺe nebyli na to pĹipraveni. UzenĹź maso bylo dobĹe vyuděnĹź, muselo to bejt domácí uzenĹź maso z domácího prasete. Čaj s rumem mně udělal taky dobĹe."
StráĹmistr podíval se na vejka a zaĹal: "Pravda, Ĺe v Rusku se pije mnoho Ĺaje? Mají tam také rum?"
"Rum je po celĹźm světě, pane vachmajstr."
"Jen se nevykroucej," pomyslil si stráĹmistr, "měl jsi si dĹív dát pozor na to; co povídá." A otázal se dĹvěrně nakláněje se k vejkovi: "Jsou v Rusku hezké holky?"
"Hezké holky jsou po celĹźm světě, pane vachmajstr."
"I ty chlape," pomyslil si poznovu stráĹmistr, "ty bys se chtěl teď nějak rád z toho dostat." A stráĹmistr vyrazil s dvaaĹtyĹicítkou:
"Co jste chtěl dělat u 91. regimentu?" "Chtěl jsem jít s ním na front "
StráĹmistr se spokojené zadíval na vejka a poznamenal: "To je správné. To je ten nejlepí zpĹsob dostat se do Ruska. - Opravdu velice dobĹe vymysleno," záĹil stráĹmistr, pozoruje, jakĹź ĹĹinek mají jeho slova na vejka. Nemohl vak z něho vyĹíst nic jiného neĹ naprostĹź klid.
"Ten Ĺlověk nehne ani brvou," hrozil se v duchu stráĹmistr, "to je jejich vojenská vĹźchova. Já bĹźt v jeho situaci a mně tohle někdo Ĺíct, tak by se mně rozklepala kolena... - Ráno vás odvezeme do Písku," prohodil jako mimoděk, "byl jste jiĹ někdy v Písku?"
"V roce 1910 na císaĹskĹźch manévrech."
Úsměv stráĹmistrĹv byl po této odpovědi jetě pĹíjemnějím a vítězoslavnějím. Cítil v dui, Ĺe svĹźm systémem otázek pĹekonal sám sebe.
"Prodělal jste celé manévry?"
"Zajisté, pane vachmajstr, jako infanterista." A zas se klidně jako dĹív díval vejk na stráĹmistra, kterĹź sebou vrtěl radostí a nemohl se jiĹ zdrĹet, aby to rychle nezanesl do raportu. Zavolal závodĹího, aby vejka odvedl, a doplnil svĹj raport: "Jeho plán byl tento: VplíĹiv se v Ĺady 91. pě. pluku, chtěl se ihned pĹihlásit na frontu a pĹi nejbliĹí pĹíleĹitosti dostat se do Ruska, nebo postĹehl, Ĺe zpáteĹní cesta pĹi bdělosti orgánĹ jest jinak nemoĹnou, e by u 91. pě. pluku mohl vĹźborně prosperovat, jest plně pochopitelné, nebo dle jeho doznání, pĹiznal se po delím kĹíĹovém vĹźslechu, Ĺe prodělal jiĹ v roce 1910 celé císaĹské manévry v okolí Písku jako infanterista. Z toho jest vidět, Ĺe jest ve svém oboru velice schopnĹź. PodotĹźkám jetě, Ĺe sebraná obvinění jsou vĹźsledkem mého systému kĹíĹového vĹźslechu."
Ve dveĹích objevil se závodĹí: "Pane vachmajstr, on chce jít na záchod."
"Bajonett auf!" rozhodl stráĹmistr, "ale ne, pĹiveďte ho sem."
"Vy chcete jít na záchod?" laskavé Ĺekl stráĹmistr, "není v tom něco jiného?" A upĹel svĹj zrak ve vejkovu tváĹ.
"Je v tom opravdu jenom velká strana, pane vachmajstr," odpověděl vejk.
"Jen aby v tom nebylo něco jiného," vĹźznamně opakoval stráĹmistr, pĹipínaje si sluĹební revolver, "já pĹjdu s vámi."
"To je velice dobrĹź revolver," Ĺekl po cestě k vejkovi, "na sedm ran a stĹílí precizně."
NeĹli vak vyli na dvĹr, zavolal závodĹího a tajemné k němu Ĺekl: "Oni si vezmou bajonet auf a postavějí se, aĹ bude vevnitĹ, vzadu u záchodu, aby se nám neprokopal misgrubnou."
Záchod byl malĹź, obyĹejnĹź domeĹek ze dĹeva, stojící zoufale uprostĹed dvora nad jámou s moĹĹvkou vytékající z nedaleké kupy hnoje.
Byl to jiĹ starĹź veterán, v němĹ vykonávaly tělesnou potĹebu celé generace. Nyní zde seděl vejk, pĹidrĹuje jednou rukou za provázek dveĹe, zatímco vzadu okĹźnkem díval se mu závodĹí na zadnici, aby se neprokopal. A jestĹábí oĹi Ĺetnického stráĹmistra upĹeny byly na dveĹe a stráĹmistr pĹemĹźlel, do které nohy by ho měl stĹelit, kdyby se chtěl pokusit o Ĺtěk.
Ale dveĹe se klidně otevĹely a vystoupil spokojenĹź vejk, poznamenávaje k stráĹmistrovi: "Nebyl jsem tam moc dlouho? NezdrĹel jsem vás snad?"
"Ă nikoliv, nikoliv," odvětil stráĹmistr, pomysliv si v duchu: "Jací jsou to jemní, sluní lidé. Ví, co na něho Ĺeká, ale vechna Ĺest. Do poslední chvíle je slunĹź. Dokázal by to nainec na jeho místě?"
StráĹmistr zĹstal sedět na stráĹnici vedle vejka na kavalci prázdné postele Ĺetníka Rampy, kterĹź měl do rána sluĹbu, obchĹzku po vesnicích, a kterĹź v tu dobu klidně seděl u Černého koně v Protivíně a hrál s obuvnickĹźmi mistry mariá, vykládaje v pĹestávkách, Ĺe to Rakousko musí vyhrát. StráĹmistr zapálil si dĹźmku, dal nacpat vejkovi, závodĹí pĹiloĹil do kamen a Ĺetnická stanice proměnila se na nejpĹíjemnějí místeĹko na zeměkouli, na klidnĹź kout, teplé hnízdo za blíĹícího se zimního soumraku, kdy se drĹí Ĺerná hodinka.
MlĹeli vak vichni. StráĹmistr sledoval urĹitou mylenku a nakonec se vyjádĹil, obraceje se k závodĹímu: "Podle mého názoru není správné piĂłny věet. Člověk, kterĹź se obětuje pro svou povinnost, za svou, tak Ĺekněme, vlast, má bĹźt odpravenĹź ĹestnĹźm zpĹsobem, prachem a olovem, co myslíte, pane závodĹí?"
"Rozhodné ho jen zastĹelit a nevěet," souhlasil závodĹí, "Ĺekněme, Ĺe by i nás poslali a Ĺekli by nám: ,Musíte vypátrat, kolik mají Rusové strojních puek ve svém maschinengewehrabteilungu.` Tak bychom se pĹevlíkli a li. A za to by mne měli věet, jako nějakého loupeĹného vraha?"
ZávodĹí se tak rozĹílil, Ĺe vstal a zvolal: "Já Ĺádám, abych byl zastĹelen a pochován s vojenskĹźmi poctami."
"Vono to má háĹek," ozval se vejk, "jestli je Ĺlověk chytrej, tak mu nikdy nic nedokáĹou."
"A dokáĹou," vyjádĹil se dĹrazně stráĹmistr, "jestli i oni jsou tak chytĹí a mají svou metodu. Vy se sám o tom pĹesvědĹíte. - PĹesvědĹíte se," opakoval jiĹ mírnĹźm tĂłnem, pĹipojiv k tomu pĹívětivĹź Ĺsměv, "u nás nikdo s vytáĹkami nepochodí, pravda, pane závodĹí?"
ZávodĹí kĹźvl souhlasně a zmínil se, Ĺe u některĹźch lidí je věc jiĹ prohraná pĹedem, Ĺe ani maska naprostého klidu nepomĹĹe, Ĺe Ĺím víc někdo vypadá klidněji, Ĺe tím víc ho to usvědĹuje.
"Oni mají mou kolu, pane závodĹí," prohlásil hrdé stráĹmistr, "klid, to je mĹźdlová bublina, umělĹź klid je corpus delicti." A pĹeruuje vĹźklad o své teorii, obrátil se na závodĹího: "Copak si dnes dáme k veĹeĹi?"
"Vy dnes nepĹjdete, pane stráĹmistr, do hospody?"
Touto otázkou vyvstanul pĹed stráĹmistrem novĹź těĹkĹź problém, jejĹ nutno ihned rozlutit.
CoĹ kdyby, pouĹiv jeho noĹní nepĹítomnosti, ten prchl. ZávodĹí je sice spolehlivĹź Ĺlověk, opatrnĹź, ale utekli mu jiĹ dva vandráci. Fakticky bylo tomu tak, Ĺe se s nimi nechtěl jednou v zimě tahat ve sněhu aĹ do Písku, tak je u RaĹic v polích pustil a vypálil ránu do vzduchu pro forma.
"Poleme si nai bábu pro veĹeĹi a bude chodit se dĹbánem pro pivo," rozlutil stráĹmistr těĹkĹź problém, "a se bába trochu proběhne."
A bába Pejzlerka, která jim posluhovala, se opravdu proběhla.
Po veĹeĹi se cesta mezi Ĺetnickou stanicí a hospodou Na kocourku netrhla. NeobyĹejné Ĺetné stopy těĹkĹźch velkĹźch bot báby Pejzlerky na té spojovací linii svědĹily o tom, Ĺe stráĹmistr si vynahraĹuje plnou měrou svou nepĹítomnost na Kocourku.
A kdyĹ se koneĹné objevila bába Pejzlerka v enkovně s tím vzkazem, Ĺe se dá pan stráĹmistr pěkně porouĹet a Ĺe chce, aby mu poslali láhev kontuovky, praskla zvědavost hostinského.
"Koho tam mají?" odpověděla bába Pejzlerka, "nějakĹźho podezĹelĹźho Ĺlověka. Právě neĹ jsem odela, oba ho drĹeli kolem krku a pan stráĹmistr ho hladil po hlavě a Ĺíkal mu: ,Ty mĹj zlatej kluku slovanskej, ty mĹj malinkej piĂłnku!"`
A potom, kdyĹ bylo dlouho jiĹ pĹes pĹlnoc, závodĹí spal, tvrdě chrápaje, nataĹen pĹes svĹj kavalec, v celé uniformě.
Naproti seděl stráĹmistr se zbytkem kontuovky na dně lahve, drĹel vejka kolem krku, slzy mu tekly po opálené tváĹi, jeho vousy byly slepeny kontuovkou a on jen breptal: "Řekni, Ĺe v Rusku nemají tak dobrou kontuovku, Ĺekni, a mohu klidně jít spát. PĹiznej to jako muĹ."
"Nemají."
StráĹmistr pĹevalil se na vejka.
"Potěil jsi mne, pĹiznal jsi se. Tak to má bĹźt pĹi vĹźslechu. Jsem-li vinen, naĹ zapírat "
Zvedl se, a vrávoraje s prázdnou lahví do svého pokoje, mumlal: "Kdyby se byl nedostal na ne-nepravou drrráhu, tak to mohlo vechno jinak dĂł-dopadnout."
NeĹli se svalil v uniformě na svou postel, vytáhl ze psacího stolu svĹj raport a pokusil se ho doplnit tímto materiálem:
"Ich muß noch dazu beizufügen, daß die russische KontuszĂłwka na základě Ĺź 56..." Udělal kaňku, slízl ji, a usmívaje se pitomě, svalil se na postel a usnul jako palek.
K ránu dal se ĹetnickĹź závodĹí, leĹící na posteli u protějí stěny, do takového chrápání provázeného pískáním v nose, Ĺe to vejka probudilo. Vstal, zatĹásl závodĹím a el si opět lehnout. To jiĹ kohouti zaĹali kokrhat, a kdyĹ potom vylo slunce, pĹila bába Pejzlerka, která také vyspávala to noĹní běhání, zatopit, tu nala dveĹe otevĹené a vechno pohĹíĹené v hlubokĹź spánek. Petrolejová lampa na stráĹnici jetě koptila. Bába Pejzlerka udělala alarm, stáhla závodĹího i vejka z postele. ZávodĹímu Ĺekla: "e se nestydějí spát vobleĹenej, jako boĹí dobytek," a vejka napomenula, aby si aspoň zapjal poklopec, kdyĹ vidí Ĺenskou.
Nakonec vybídla energicky rozespalého závodĹího, aby el vzbudit pana stráĹmistra, to Ĺe není ĹádnĹź poĹádek, kdyĹ se tak dlouho hnípá.
"To padli do pěknejch rukou," bruĹela bába k vejkovi, kdyĹ závodĹí budil stráĹmistra, "jeden větí koĹala neĹ druhej. Prochlastali by nos mezi oĹima. Mně jsou dluĹni uĹ tĹetí rok za posluhu, a kdyĹ je upomínám, Ĺíká vĹdycky stráĹmistr: ,MlĹejí, bábo, nebo jich dám zavĹít, my víme, Ĺe vá syn je pytlák a chodí na dĹíví do panskĹźho.` A tak se s nima trápím uĹ na Ĺtvrtej rok." Bába si hluboce vzdychla a dál pobruĹovala: "Zejména mají se na pozoru pĹed stráĹmistrem, ten je takovej Ĺlisnej, a zatím je to neĹád prvního Ĺádu. Kdekoho zkoupat a zavĹít "
StráĹmistr dal se velice těĹko probudit. ZávodĹímu dalo mnoho obtíĹí pĹesvědĹit ho, Ĺe je jiĹ ráno. KoneĹně prokoukl, mnul si oĹi a nejasně se zaĹal upamatovávat na vĹerejek. Najednou mu pĹila na mysl hrozná mylenka, kterou vyjádĹil, dívaje se nejistě na závodĹího: "On nám utek?"
"Ale kdepak, to je poctivĹź Ĺlověk."
ZávodĹí poĹal chodit po pokoji, podíval se z okna, zas se vrátil, utrhl kus papíru z novin na stole a Ĺmoulal mezi prsty papírovou kuliĹku. Bylo vidět, Ĺe chce něco Ĺíct.
StráĹmistr se nejistě po něm díval a koneĹně, chtěje nabĹźt Ĺplné jistoty toho, co jen tuil, Ĺekl: "Já jim, pane závodĹí, pomĹĹu. Já zas musel vĹera Ĺádit a provádět?"
ZávodĹí vyĹítavě podíval se na svého pĹedstaveného: "Kdybyste věděl, pane stráĹmistr, co vechno jste vĹera nepovídal, jaké ĹeĹi jste s ním nevedl."
Nakláněje se k uchu stráĹmistra, eptal: "e jsme vichni Čei a Rusové jedna slovanská krev, Ĺe Nikolaj NikolajeviĹ bude pĹítí tĹźden v PĹerově, Ĺe se Rakousko neudrĹí, aby jen, aĹ bude dál vyetĹován, zapíral a pletl páté pĹes deváté, aby to vydrĹel do té doby, dokud ho kozáci nevysvobodí, Ĺe uĹ to musí co nejdĹív prasknout, Ĺe to bude jako za husitskĹźch válek, Ĺe sedláci pĹjdou s cepy na Vídeň, Ĺe je císaĹ pán nemocnĹź dědek a Ĺe co nejdĹív natáhne brka, Ĺe je císaĹ Vilém zvíĹe, Ĺe mu budete do vězení posílat peníze na pĹilepenou a jetě víc takovĹźch ĹeĹí . . ."
ZávodĹí odstoupil od stráĹmistra: "Na to vechno se dobĹe pamatuji, poněvadĹ jsem byl ze zaĹátku jen málo stĹíknutĹź. Potom jsem se také zdělal a dál nevím nic."
StráĹmistr pohleděl na závodĹího.
"A já se zas pamatuji," prohlásil, "Ĺe oni Ĺíkali, Ĺe jsme proti Rusku kratinové, a Ĺe Ĺvali pĹed tou naí bábou ,A Ĺije Rusko!` "
ZávodĹí poĹal nervĂłzně chodit po pokoji.
"Řvali to jako bejk," Ĺekl stráĹmistr, "pak se svalili pĹes postel a zaĹti chrápat."
ZávodĹí se zastavil u okna, a bubnuje na ně, prohlásil: "Vy jste si také, pane stráĹmistr, nedal ubrousek na Ĺsta pĹed naí bábou a pamatuji se, Ĺe jste jí Ĺekl: ,Pamatujou, bábo, Ĺe kaĹdĹź císaĹ a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, a je to tĹebas takovĹź dědek jako starĹź Procházka, kterého nemohou uĹ pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celĹź Schönbrunn: "
"Tohle Ĺe jsem Ĺíkal?"
"Ano, pane stráĹmistr, tohle jste Ĺíkal, neĹ jste el ven na dvĹr zvracet, a jetě jste kĹiĹel: ,Bábo, strĹejí mně prst do krku!` "
"Oni se také pěkně vyjádĹili," pĹeruil ho stráĹmistr, "kde jen pĹili na takovou hloupost, Ĺe Nikolaj NikolajeviĹ bude ĹeskĹźm králem?"
"Na to se nepamatuji," nesměle ozval se závodĹí.
"Bodej by se na to pamatovali. Byli jako napitĹź Ĺok, měli praseĹí oĹiĹka, a kdyĹ chtěli jít ven, tak místo do dveĹí lezli na kamna."
Oba umlkli, aĹ dlouhé mlĹení pĹeruil stráĹmistr. "Já jsem jim vĹdycky Ĺíkal, Ĺe alkohol je zhouba. Oni mnoho nesnesou a pijou to. CoĹ kdyby byl jim ten ná utek? Jak bychom to odĹvodnili? BoĹe, to mě tĹetí hlava. - Povídám, pane závodĹí," pokraĹoval stráĹmistr, "Ĺe právě poněvadĹ neutek, je věc Ĺplné jasná, co je to za nebezpeĹného a rafinovaného Ĺlověka. AĹ ho tam budou vyetĹovat, tak Ĺekne, Ĺe bylo otevĹíno celou noc, Ĺe jsme byli opilí a Ĺe moh tisíckrát utect, kdyby se cítil vinnĹźm. Jetě těstí, Ĺe takovému Ĺlověku se nevěĹí, a kdyĹ my pod sluĹební pĹísahou Ĺekneme, Ĺe je to smylenka a drzá leĹ od toho Ĺlověka, tak mu ani pánbĹh nepomĹĹe a má jetě o jeden paragraf na krku víc. PĹi jeho věci to nehraje ovem Ĺádnou roli. - Kdyby mně jen tak ta hlava nebolela."
Ticho. Za chvíli ozval se stráĹmistr: "Zavolaj sem nai bábu."
"Poslouchají, bábo," Ĺekl stráĹmistr k Pejzlerce, pĹísně se jí dívaje do obliĹeje, "seĹenou někde krucifix na podstavci a pĹinesou ho sem."
Na tázavĹź pohled Pejzlerky zaĹval stráĹmistr: "Koukají, a uĹ jsou tady."
StráĹmistr vytáhl ze stolku dvě svíĹky, na kterĹźch byly stopy od peĹetního vosku, jak peĹetil ĹĹední spisy, a kdyĹ se koneĹně Pejzlerka pĹitrachala s krucifixem, postavil stráĹmistr kĹíĹ mezi obě svíce na okraj stolu, zapálil svíĹky a váĹné Ĺekl: "Posadějí se, bábo."
Ustrnulá Pejzlerka zapadla na pohovku a vyjevené podívala se na stráĹmistra, svíĹky i krucifix. Zmocnil se jí strach, a jak měla ruce na zástěĹe, bylo vidět, Ĺe se jí tĹesou i s koleny.
StráĹmistr pĹeel váĹně kolem ní, a zastaviv se podruhé pĹed ní, promluvil slavnostně:
"VĹera veĹer byla jste svědkem velké události, bábo. MĹĹe bĹźt, Ĺe to vá pitomĹź rozum nechápe. Ten voják, to je vyzvědaĹ, piĂłn, bábo."
"JeĹímarjá," vykĹikla Pejzlerka, "Panenko Maria SkoĹická!"
"Ticho, bábo! Abychom z něho něco dostali, museli jsme mluvit rĹzné ĹeĹi. Slyeli pĹece, jaké divné ĹeĹi jsme mluvili?"
"To jsem prosím slyela," ozvala se tĹesoucím hlasem Pejzlerka.
"Ale ty vechny ĹeĹi, bábo, vedly jenom k tomu, aby se doznal, aby nám dĹvěĹoval. Tak se nám to podaĹilo. Vytáhli jsme z něho vechno. Chňapli jsme ho."
StráĹmistr na okamĹik pĹeruil ĹeĹ, aby opravil knoty na svíĹkách, a pak pokraĹoval váĹně, hledě pĹísně na Pejzlerku: "Vy jste byla, bábo, pĹi tom a jste zasvěcená do celého tajemství. Toto tajemství je ĹĹední. O tom nesmíte nikomu se ani zmínit. Ani na smrtelné posteli, to by vás nesměli ani pochovat na hĹbitově."
"JeĹímarjájosefe," zabědovala Pejzlerka, "Ĺe jsem já neastná kdy sem vkroĹila."
"NeĹvete, bábo, vstaňte, pĹistupte ke krucifixu, dejte dva prsty u pravé ruky nahoru. Budete pĹísahat. Říkejte za mnou."
Pejzlerka odpotácela se ke stolu za neustálého bědování: "Panenko Maria SkoĹická, Ĺe jsem sem kdy vkroĹila."
A z kĹíĹe díval se na ni utrápenĹź obliĹej Krista, svíĹky Ĺoudily a vechno to pĹipadalo Pejzlerce něĹím pĹíerně nadpozemskĹźm. Ztrácela se v tom celá a kolena se jí klepala, ruce tĹásly.
Zvedla dva prsty do vĹźe a ĹetnickĹź stráĹmistr dĹrazně a slavnostně pĹedĹíkával: "PĹísahám bohu vemohoucímu, i vám, pane stráĹmistr, Ĺe o tom, co jsem zde slyela a viděla, nikomu se do své smrti nezmíním ani slovem, i kdybych snad od něho byla tázána. K tomu mně dopomáhej pánbĹh."
"Polibte jetě, bábo, krucifix," porouĹel stráĹmistr, kdyĹ Pejzlerka za ukrutného vzlykotu odpĹísáhla a pokĹiĹovala se zboĹně.
"Tak, a teď zas odnesou krucifix, odkud si ho vypĹjĹili, a Ĺeknou, Ĺe jsem ho potĹeboval k vĹźslechu!"
Zdrcená Pejzlerka po piĹkách vyla s krucifixem z pokoje a bylo vidět oknem, Ĺe se neustále ohlíĹí ze silnice po Ĺetnické stanici, jako by se chtěla pĹesvědĹit, Ĺe to nebyl jen sen, ale Ĺe skuteĹně právě pĹed chvílí proĹila něco hrozného ve svém Ĺivotě.
StráĹmistr zatím pĹepisoval svĹj raport, kterĹź v noci doplňoval kaňkami, které rozlízal i s rukopisem, jako by na papíĹe byla marmeláda.
Nyní to Ĺplně pĹepracoval a vzpomněl si, Ĺe se neoptal jetě na jednu věc. Dal si tedy zavolat vejka a otázal se ho: "Umíte fotografovat?"
"Umím."
"A proĹ nenosíte s sebou aparát?"
"PoněvadĹ Ĺádnej nemám," zněla upĹímná a jasná odpověď.
"A kdybyste ho měl, tak byste fotografoval?" otázal se stráĹmistr.
"Kdyby, to jsou ty chyby," prostoduně odvětil vejk a klidně snesl tázavĹź vĹźraz v obliĹeji stráĹmistrově, kterému tak právě zas rozbolela hlava, Ĺe si nemohl vymyslit Ĺádnou jinou otázku neĹ tuto: "Je to těĹké, fotografovat nádraĹí?"
"LehĹí neĹ něco jinĹźho," odpověděl vejk, "poněvadĹ se to nehejbá a poĹád to nádraĹí stojí na jednom místě a Ĺlověk mu nemusí Ĺíkat, aby se tváĹilo pĹíjemně."
StráĹmistr mohl tedy svĹj raport doplnit: "Zu dem Bericht No 2172, melde ich..."
A stráĹmistr se rozepsal: "Mezi jinĹźm pĹi mém kĹíĹovém vĹźslechu udal, Ĺe umí fotografovat, a to nejraději nádraĹí. Aparát fotografickĹź sice u něho nalezen nebyl, ale jest domněnka, Ĺe ho někde skrĹźvá, a proto s sebou nenosí, aby odvrátil od sebe pozornost, ĹemuĹ nasvědĹuje i jeho vlastní doznání, Ĺe by fotografoval, kdyby měl aparát u sebe."
StráĹmistr, maje těĹkou hlavu po vĹerejku, se stále více a více zaplétal do své zprávy o fotografování a psal dál: "Jisto je, Ĺe dle jeho vlastního doznání jediné to, Ĺe nemá aparát fotografickĹź s sebou, zabránilo tomu, aby nefotografoval nádraĹní budovy a vĹbec místa strategické dĹleĹitosti, a jest nesporné, Ĺe by byl tak uĹinil, kdyby byl měl dotyĹnĹź fotografickĹź pĹístroj, kterĹź ukryl, pĹi sobě. Jedině té okolnosti, Ĺe nebyl fotografickĹź aparát pĹi ruce, lze děkovati tomu, Ĺe u něho nebyly nalezeny Ĺádné fotografie."
"To staĹí," Ĺekl stráĹmistr a podepsal se. StráĹmistr byl Ĺplné spokojen svĹźm dílem a pĹeĹetl to závodĹímu s velkou pĹźchou.
"To se povedlo," Ĺekl k závodĹímu, "tak vidějí, takhle se píou berichty. Tam musí bĹźt vechno. VĹźslech, paneĹku, to není jen tak něco jednoduchého, a hlavní věcí je sestavit to pěkné do berichtu, aby tam nahoĹe na to Ĺuměli jako jeleni. PĹivedou sem toho naeho, a to s ním skoncujeme. Tak vás nyní odvede pan závodĹí," pronesl váĹně k vejkovi, "do Písku na bezirksgendarmeriekommando. Podle pĹedpisu máte dostat Ĺelízka. PoněvadĹ vak myslím, Ĺe jste slunĹź Ĺlověk, tak vám ty Ĺelízka nedáme. Jsem pĹesvědĹen, Ĺe ani po cestě nebudete dělat pokus Ĺtěku."
StráĹmistr, zĹetelně pohnut pohledem na dobrodunou vejkovu tváĹ, dodal: "A nevzpomínejte na mne ve zlém. Vezmou ho, pane závodĹí, tady mají bericht."
"Tak spánembohem," Ĺekl vejk měkce, "děkuji jim, pane vachmajstr, za vechno, co pro mne udělali, a kdyĹ bude pĹíleĹitost, tak jim budu psáti, a kdybych měl někdy jetě cestu kolem, tak se u nich zastavím."
vejk vyel se závodĹím na silnici, a kdokoliv je potkal, jak byli zabráni v pĹátelskĹź rozhovor, povaĹoval by je za staré známé, kteĹí mají náhodou stejnou cestu do města, Ĺekněme do kostela.
"To byl bych si nikdy nemyslil," vykládal vejk, "Ĺe taková cesta do Budějovic je spojena s takovejma vobtíĹema. To mně pĹipadá jako ten pĹípad s Ĺezníkem Chaurou z Kobylis. Ten se jednou v noci dostal na Moráň k PalackĹźho pomníku a chodil aĹ do rána kolem dokola, poněvadĹ mu to pĹipadalo, Ĺe ta zeď nemá konce. Byl z toho celej zoufalej, k ránu uĹ nemoh, tak zaĹal kĹiĹet ,PatrĂłl!`, a kdyĹ policajti pĹiběhli, tak se jich ptal, kudy se jde do Kobylis, Ĺe uĹ chodí podél nějakĹź zdi pět hodin a poĹád Ĺe tomu není ĹádnĹź konec. Tak ho vzali s sebou a von jim vechno v separaci rozbil: ` ZávodĹí na to neĹekl ani slova a myslel si: "Co mně to vypravuje. Zas zaĹíná vypravovat nějakou pohádku o Budějovicích."
li kolem rybníka a vejk se zájmem otázal se závodĹího, jestli je hodné pytlákĹ ryb v okolí.
"Zde je to samĹź pytlák," odpověděl závodĹí, "pĹedelého stráĹmistra chtěli hodit do vody. PorybnĹź na batě stĹílí jim tětiny do zadnice, ale to není nic platné. Nosejí v kalhotech kus plechu."
ZávodĹí rozhovoĹil se o pokroku, jak lidi na vechno pĹijdou a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul novou teorii, Ĺe tahle válka je veliké těstí pro lidstvo, poněvadĹ v těch patáliích vedle hodnĹźch lidí budou odstĹelováni také lumpové a darebáci.
"Je beztoho moc lidí na světě," pronesl rozváĹně, "jeden uĹ se maĹká na druhého a lidstvo se rozplemenilo aĹ hrĹza."
PĹiblíĹili se zájezdní hospodě.
"Setsakramentsky to dnes profukuje," Ĺekl závodĹí, "myslím, Ĺe nám tamprle nemĹĹe kodit. NeĹíkejte nikomu nic, Ĺe vás vedu do Písku. To je státní tajemství."
PĹed závodĹím zatanĹila instrukce centrálních ĹĹadĹ o lidech podezĹelĹźch a nápadnĹźch a o povinnosti kaĹdé Ĺetnické stanice: "VylouĹiti ony ze styku s místním obyvatelstvem a pĹísné dbáti, aby nepĹicházelo pĹi dopravě k dalím instancím k zbyteĹnĹźm rozhovorĹm v okolí."
"To se nesmí prozradit, co jste zaĹ," znova ozval se závodĹí, "do toho nikomu nic není, co jste vyved. Panika se nesmí íĹit. - Panika je v těchhle dobách váleĹnĹźch zlá věc," pokraĹoval, "něco se Ĺekne, a uĹ to jde jako lavina po celém okolí. Rozumíte?"
"Já tedy nebudu íĹit paniku," Ĺekl vejk a zachoval se také podle toho, poněvadĹ kdyĹ hospodskĹź se rozhovoĹil s nimi, vejk zdĹrazňoval: "Zde bratr Ĺíká, Ĺe budeme v jednu hodinu v Písku."
"A to má vá pan bratr orláb?" otázal se zvědavĹź hostinskĹź závodĹího, kterĹź ani nemrkaje drze odpověděl: "Dnes mu uĹ konĹí!"
"To jsme ho dostali;' prohlásil usmívaje se k vejkovi, kdyĹ hospodskĹź někam odběhl, "jenom ne Ĺádnou paniku. Je váleĹná doba."
Jestli závodĹí pĹed vstupem do zájezdní hospody prohlásil, Ĺe myslí, Ĺe tamprle nemĹĹe kodit, byl optimistou, poněvadĹ zapomněl na mnoĹství, a kdyĹ jich vypil dvanáct, prohlásil zcela rozhodné, Ĺe do tĹí hodin je velitel okresní Ĺetnické stanice u oběda, Ĺe to je marné pĹijít tam dĹív, kromě toho Ĺe zaĹíná chumelenice. KdyĹ budou do ĹtyĹ hodin odpĹldne v Písku, je Ĺasu habaděj. Do esti je Ĺasu dost. To uĹ pĹjdou ve tmě, jak ukazuje dnení poĹasí. Je to vĹbec jedno, jít teď nebo aĹ potom. Písek nemĹĹe utéct.
"Buďme rádi, Ĺe sedíme v teple," bylo jeho rozhodné slovo, "tam v zákopech za takové sloty zkusejí víc neĹ my u kamen."
Veliká stará kachlová kamna sálala teplem a závodĹí zjistil, Ĺe to vnějí teplo lze doplnit vĹźhodně vnitĹním, pomocí rĹznĹźch koĹalek sladkĹźch i mocnĹźch, jak Ĺíkají v HaliĹi.
HospodskĹź na této samotě měl jich osm druhĹ, nudil se a pil pĹi zvuku meluzíny, která hvízdala za kaĹdĹźm rohem stavení.
ZávodĹí neustále vybízel hostinského, aby s ním drĹel krok, obviňuje ho, Ĺe málo pije, coĹ byla oĹividná kĹivda, nebot ten stál jiĹ sotva na nohou a chtěl neustále hrát ferbla a tvrdil, Ĺe v noci slyel od vĹźchodu dělostĹelbu, naĹeĹ závodĹí kytal: "Jenom ne Ĺádnou paniku. Od toho jsou in-instrukce."
A dal se do vĹźkladu, Ĺe instrukce je souhrn nejbliĹích naĹízení. PĹitom prozradil několik tajnĹźch rezervátĹ. HospodskĹź jiĹ niĹeho nechápal, jenom se vzmohl na prohláení, Ĺe instrukcemi se vojna nevyhraje.
Bylo jiĹ temno, kdyĹ závodĹí rozhodl, Ĺe se nyní vydají se vejkem na cestu do Písku. V chumelenici nebylo vidět na krok a závodĹí neustále Ĺíkal: "PoĹád rovně za nosem aĹ do Písku: `
KdyĹ to Ĺekl potĹetí, hlas jeho nezněl jiĹ ze silnice, ale odněkud zdola, kam se svezl po stráni po sněhu. Pomáhaje si ruĹnicí, pracně vykrábal se nahoru opět na silnici. vejk slyel, Ĺe se pĹidueně směje: "Sklouzavka." Za chvíli vak jiĹ ho opět nebylo slyet, nebo sjel poznovu ze stráně, zaĹvav tak, aĹ pĹehluil vítr: "Upadnu, panika!" ZávodĹí proměnil se na pilného mravence, kterĹź kdyĹ spadne odněkud, zas houĹevnaté leze nahoru. Pětkrát opakoval závodĹí vĹźlet ze stráně, a kdyĹ opět byl u vejka, Ĺekl bezradně a zoufale: "Já bych vás mohl velice dobĹe ztratit."
"Nemají strachu, pane závodĹí," Ĺekl vejk, "uděláme nejlepí, kdyĹ se k sobě pĹiváĹem. Tak se nemĹĹem jeden druhĹźmu ztratit. Mají s sebou Ĺelízka?"
"KaĹdĹź Ĺetník musí vĹdycky s sebou nosit Ĺelízka," dĹrazné Ĺekl závodĹí, klopĹźtaje kolem vejka, "to je ná vezdejí chleba."
"Tak se tedy pĹipnem," vybízel vejk, "jen to zkusejí."
MistrnĹźm pohybem pĹipjal závodĹí Ĺelízka vejkovi a druhĹź konec sobě v zápěstí pravé ruky a nyní byli spolu spojeni jako dvojĹata. KlopĹźtajíce po silnici nemohli od sebe a závodĹí táhl vejka pĹes hromádky kamenĹ, a kdyĹ upadl, strhl vejka s sebou. PĹitom se jim Ĺelízka zaĹezávala do ruky, aĹ koneĹně prohlásil závodĹí, Ĺe to takhle dál nejde, Ĺe je musí opět odepjat. Po dlouhé a marné námaze zprostit sebe i vejka Ĺelízek závodĹí vzdychl: "My jsme spojeni na věky věkĹv."
"Amen," dodal vejk a pokraĹovali v obtíĹné cestě.
ZávodĹího zmocnila se naprostá deprese, a kdyĹ po hrozném utrpení pozdě veĹer dorazili do Písku k Ĺetnickému velitelství, na schodech' Ĺekl Ĺplně zdrceně závodĹí vejkovi: "Ted to bude hrozné. My od sebe nemĹĹem."
A opravdu bylo to hrozné, kdyĹ stráĹmistr poslal pro velitele stanice, rytmistra Königa.
První slovo rytmistrovo bylo: "DĹźchněte na mne."
"Ted' to chápu," Ĺekl rytmistr, zjistiv nesporné situaci svĹźm bystrĹźm, zkuenĹźm Ĺichem, "rum, kontuovka, Ĺert, jeĹabinka, oĹechovka, viňovka a vanilková. - Pane stráĹmistr," obrátil se na svého podĹízeného, "zde vidíte pĹíklad, jak nemá Ĺetník vypadat. Takhle si poĹínat je takovĹź pĹeĹin, Ĺe o tom bude rozhodovat vojenskĹź soud. Svázat se s delikventem Ĺelízky. PĹijít oĹralĹź, total besoffen. PĹilézt sem jako zvíĹe. Sundejte jim to."
"Co je?" obrátil se na závodĹího, kterĹź volnou rukou obrácené salutoval.
"Posluné hlásím, pane rytmistr, Ĺe nesu bericht "
"O vás pĹjde bericht k soudu," struĹné Ĺekl rytmistr, "pane stráĹmistr, zavĹou oba muĹe, ráno je pĹivedou k vĹźslechu, a ten bericht z Putimě protudujou a polou mně do bytu."
PíseckĹź rytmistr byl muĹ velice ĹĹední, dĹslednĹź v pronásledování podĹízenĹźch, znamenitĹź v byrokratickĹźch věcech.
Po ĹetnickĹźch stanicích v jeho okresu nemohli nikdy Ĺíci, Ĺe odletěla bouĹka. Ona se vracela kaĹdĹźm pĹípisem podepsanĹźm rytmistrem, kterĹź celĹź den vyĹizoval rĹzné vĹźtky, napomenutí a vĹźstrahy pro celĹź okres.
Od vypuknutí války visely nad ĹetnickĹźmi stanicemi v píseckém okresu těĹké chmĹry.
Byla to pravá straidelná, nálada. Hromy byrokratismu hĹměly a bily do ĹetnickĹźch stráĹmistrĹ, závodĹích, muĹstva, zĹízencĹ. Pro kaĹdou pitomost disciplinární vyetĹování.
"Chceme-li vyhrát válku," Ĺíkal na svĹźch inspekcích po ĹetnickĹźch stanicích, "musí a bĹźt a b - b, vude musí bĹźt teĹka na i."
Cítil se obklopen zradou a utvoĹil si pĹesnĹź dojem, Ĺe kaĹdĹź Ĺetník na okrese má nějaké hĹíchy vyplĹźvající z války, Ĺe kaĹdĹź má za sebou v té váĹné době nějaké opomenutí ve sluĹbě.
A seshora ho bombardovali pĹípisy, ve kterĹźch ministerstvo zemské obrany poukazovalo, Ĺe z píseckého okresu podle zpráv ministerstva vojenství pĹecházejí k nepĹíteli.
A honili jej pátrat po loajalitě v okresu. Vypadalo to straidelné. eny z okolí ly doprovázet svoje muĹe na vojnu, a on věděl, Ĺe ti muĹové urĹitě svĹźm Ĺenám slibují, Ĺe se, nedají zabít pro císaĹe pána.
ČernoĹluté obzory poĹaly se zatahovat mraky revoluce. Na Srbsku, v Karpatech pĹecházely bataliĂłny k nepĹíteli. 28. regiment, 11. regiment. V tom posledním vojáci z píseckého kraje a okresu. V tom pĹedvzpourovém dusnu pĹijeli rekruti z Vodňan s karafiáty z Ĺerného organtĹźnu. PíseckĹźm nádraĹím projíĹděli vojáci od Prahy a házeli nazpátek cigarety a Ĺokoládu, kterou jim podávaly do praseĹích vozĹ dámy z písecké spoleĹnosti.
Pak jel jeden marovĹź bataliĂłn a několik píseckĹźch ĹidĹ Ĺvalo "Heil, nieder mit den Serben!" a dostalo takovĹźch pěknĹźch pár facek, Ĺe tĹźden se nemohli ukázat na ulici.
A mezitímco se dály tyto epizody, které jasné ukazovaly, Ĺe kdyĹ po kostelích na varhany hrají "Zachovej nám, Hospodine", Ĺe je to jenom chatrné pozlátko a veobecná pĹetváĹka; z ĹetnickĹźch stanic pĹicházely ty známé odpovědi na dotazníky á la Putim, Ĺe je vechno v nejlepím poĹádku, agitace Ĺe se nikde nevede proti válce, smĹźlení obyvatelstva Ĺímská jedniĹka a, nadení Ĺímská jedniĹka a-b.
"Vy nejste Ĺetníci, ale obecní policajti," Ĺíkával na svĹźch obchĹzkách, "místo toho, abyste zbystĹili svou pozornost o tisíc procent, stává se z vás pomalu dobytek."
UĹiniv tento zoologickĹź objev, dodával: "Válíte se pěkné doma a myslíte si: Mit ganzem Krieg kann man uns Arsch lecken."
Následoval pak vĹdy vĹźpoĹet vech povinností neastnĹźch ĹetníkĹ, pĹednáka o tom, jaká je celá situace a jak je to tĹeba vechno vzít do ruky, aby to skuteĹně bylo tak, jak to má bĹźt. Po tom vylíĹení záĹícího obrazu Ĺetnické dokonalosti, směĹující k posílení rakouského mocnáĹství, následovaly hrozby, disciplinární vyetĹování, pĹesazení a nadávky.
Rytmistr byl pevně pĹesvědĹen, Ĺe stojí zde na stráĹi, Ĺe něco zachraňuje a Ĺe vichni ti Ĺetníci z ĹetnickĹźch stanic, které jsou pod ním, Ĺe je to líná sběĹ; egoisté, podlci, podvodníci, kteĹí vĹbec niĹemu jinému nerozumí neĹli koĹalce, pivu a vínu. A poněvadĹ mají nepatrné pĹíjmy, Ĺe se, aby mohli chlastat, dají podplácet a rozbíjejí pomalu, ale jisté Rakousko. JedinĹź Ĺlověk, kterému dĹvěĹoval, byl jeho vlastní stráĹmistr na okresním velitelství, kterĹź vak vĹdycky v hospodě Ĺíkal: "Tak jsem vám zas měl dneska srandu z naeho starĹźho mrafy..."
Rytmistr studoval bericht Ĺetnického stráĹmistra z Putimě o vejkovi. PĹed ním stál jeho ĹetnickĹź stráĹmistr Matějka a myslel si, aby mu rytmistr vlezl na záda i se vemi berichty, poněvadĹ dole u Otavy Ĺekají na něho s partií nopsa.
"Posledně jsem vám Ĺíkal, Matějko," ozval se rytmistr, "Ĺe největí blbec, kterého jsem poznal, je ĹetnickĹź stráĹmistr z Protivína, ale podle tohohle berichtu pĹetrumfnul ho stráĹmistr z Putimi. Ten voják, kterého pĹivedl ten lotr koĹala závodĹí, s kterĹźm byli svázaní jako dva psi, pĹece není ĹádnĹź piĂłn. Je to jistě praobyĹejnĹź dezertĹźr. Zde píe takové nesmysly, Ĺe kaĹdé malé dítě pozná na první pohled, Ĺe ten chlap byl oĹralĹź jako papeĹskĹź prelát. - PĹivedte sem ihned toho vojáka," poruĹil, kdyĹ jetě chvíli studoval raport z Putimě. "Nikdy v Ĺivotě jsem neviděl takovou snĹku blbostí, a jetě ke vemu pole s tím podezĹelĹźm chlapem takovĹź dobytek, jako je jeho závodĹí. Mě ty lidi jetě málo znají, já dovedu bĹźt prevít. Dokud se tĹikrát denně pĹede mnou strachy nepodělají, tak jsou pĹesvědĹeni, Ĺe si dám na sobě dĹíví típat "
Rytmistr se rozpovídal o tom, jak se Ĺetnictvo dnes chová odmítavé ke vem rozkazĹm a jak sestavuje berichty, Ĺe ihned je vidět, Ĺe ze veho si dělá kaĹdĹź takovĹź stráĹmistr legraci, jen aby jetě něco víc zapletl.
KdyĹ seshora se upozorní, Ĺe není vylouĹena moĹnost, aby se nepotloukali vyzvědaĹi po krajinách, ĹetniĹtí stráĹmistĹi je zaĹínají vyrábět ve velkém, a jestli bude válka jetě nějakĹź Ĺas trvat, bude z toho velkĹź blázinec. A v kanceláĹi dají telegram do Putimě, aby zítra pĹiel stráĹmistr do Písku. On uĹ mu tu "ohromnou událost", o které píe na poĹátku svého raportu, vytluĹe z hlavy.
"Od kterého regimentu jste utekl?" uvítal rytmistr vejka.
"Od ĹádnĹźho regimentu."
Rytmistr pohlédl na vejka a uviděl v jeho klidné tváĹi tolik bezstarostnosti, Ĺe se otázal: "Jak jste pĹiel k uniformě?"
"KaĹdej voják, kdyĹ narukuje, dostane uniformu," odpověděl vejk s mírnĹźm Ĺsměvem, "já slouĹím u 91. regimentu, a nejenĹe jsem od svĹźho regimentu neutek, nĹźbrĹ naopak."
Slovo naopak provázel takovĹźm pĹízvukem, Ĺe se rytmistr zatváĹil Ĺalostně a otázal se: "Jak to naopak?"
"To je věc náramně jednoduchá," svěĹil se vejk, "já jdu k svĹźmu regimentu, já ho hledám, a neutíkám od něho. Já si nic jinĹźho nepĹeju neĹ se co nejdĹív dostat k svĹźmu regimentu. Já uĹ jsem taky z toho celej nervĂłzní, Ĺe se patrné vzdaluju od ČeskĹźch Budějovic, kdyĹ si pomyslím, Ĺe tam na mne Ĺeká cele] regiment. Pan stráĹmistr v Putimi ukazoval mně na mapě, Ĺe Budějovice jsou na jih, a on místo toho obrátil mne na sever."
Rytmistr máchl rukou, jako by chtěl Ĺíct: Ten vyvádí jetě horí věci neĹ obracet lidi na sever. "Vy tedy nemĹĹete svĹj regiment najít," Ĺekl, "vy jste ho el hledat?"
vejk vysvětlil mu celou situaci. Jmenoval Tábor a vechna místa, kudy el do Budějovic: Milevsko - Květov - VráĹ - MalĹín - ČíĹová - Sedlec - HoraĹďovice - Radomyl - Putim - těkno - Strakonice - Volyň - Dub - Vodňany - Protivín - a zas Putim.
S ohromnĹźm nadením vylíĹil vejk svĹj zápas s osudem, jak se chtěl Ĺivou mocí, nedbaje pĹekáĹek, dostat k svému 91. regimentu do Budějovic a jak vechno jeho Ĺsilí bylo marné.
Mluvil ohnivě a rytmistr mechanicky kreslil tuĹkou na kus papíru mrtvĹź kruh, ze kterého se nemohl dostat dobrĹź voják vejk, kdyĹ se vypravil k svému pluku.
"To byla herkulovská práce," Ĺekl koneĹně, kdyĹ se zalíbením naslouchal vejkovu líĹení, jak ho to mrzí, Ĺe se nemohl tak dlouho dostat k pluku, "na vás musela bĹźt mohutná podívaná, kdyĹ jste se kroutil kolem Putimi."
"Vono se to mohlo uĹ tenkrát rozhodnout," zmínil se vejk, "nebejt toho pana stráĹmistra v tom neastnĹźm hnízdě. Von se mě vĹbec neptal ani na jméno, ani na regiment a bylo mu to vechno nějak tĹze moc divnĹź. Von mě měl dát vodvést do Budějovic a v kasárnách uĹ by mu Ĺekli, jestli jsem ten vejk, kerej hledá svĹj regiment, nebo nějakej podezĹelej Ĺlověk. Dneska uĹ jsem moh bejt druhej den u svĹźho regimentu a vykonávat svĹź vojenskĹź povinnosti."
"ProĹ jste v Putimi neupozornil, Ĺe se jedná o omyl?"
"PoněvadĹ jsem viděl, Ĺe je to marnĹź, s ním mluvit. To uĹ Ĺíkal starej hostinskej Rampa na Vinohradech, kdyĹ mu chtěl někdo zĹstat dluĹen, Ĺe pĹijde někdy na Ĺlověka takovej moment, Ĺe je ke vemu hluchej jako paĹez."
Rytmistr se dlouho nerozmĹźlel a pomyslil si jen, Ĺe taková okruĹní cesta Ĺlověka, kterĹź chce se dostat k svému regimentu, je známkou nejhlubí lidské degenerace, i dal vyklepat v kanceláĹi na stroji, etĹe vech pravidel a krás ĹĹedního slohu:
Slavnému velitelství c. k. pěího pluku Ĺ. 91 v ČeskĹźch Budějovicích
V pĹíloze pĹedvádí se Josef vejk, dle dotyĹného tvrzení bĹźti pěákem téhoĹ pluku, zadrĹenĹź na základě svého vyjádĹení v Putimi, okres Písek, Ĺetnickou stanicí, podezĹelĹź ze zběhnutí. TşŠuvádí, Ĺe se odebírá k svému vĹźeoznaĹenému pluku. PĹedvedenĹź jest mení zavalité postavy, souměrného obliĹeje a nosu s modrĹźma oĹima, bez zvlátního znamení. V pĹíloze B1 zasílá se ĹĹet za stravování dotyĹného k laskavému pĹevedení na ĹĹet min. zem. obrany s Ĺádostí o potvrzení pĹijetí pĹedvedeného. V pĹíloze C1 zasílá se ku potvrzení seznam erárních věcí, které měl zadrĹenĹź na sobě v době svého zachycení.
Cesta z Písku do Budějovic ve vlaku ula vejkovi bystĹe a rychle. Jeho spoleĹníkem byl mladĹź Ĺetník, nováĹek, kterĹź nespoutěl ze vejka oĹi a měl hroznĹź strach, aby mu vejk neutekl. Po celé cestě lutil těĹkĹź problém: Kdybych teď musel jít na malou nebo na velkou stranu, jak to udělám?
RozĹeil to tím, Ĺe mu musel vejk dělat kmotra.
Po celé cestě se vejkem od nádraĹí do MariánskĹźch kasáren v Budějovicích upíral své oĹi kĹeĹovitě na vejka, a kdykoliv pĹicházeli k nějakému rohu nebo kĹiĹovatce ulic, jako mimochodem vypravoval vejkovi, kolik dostávají ostrĹźch patron pĹi kaĹdé eskortě, naĹeĹ vejk odpovídal, Ĺe je o tom pĹesvědĹen, Ĺe ĹádnĹź Ĺetník nebude po někom stĹílet na ulici, aby neudělal nějaké netěstí.
Četník se s ním pĹel a tak dostali se do kasáren.
SluĹbu v kasárnách měl jiĹ druhĹź den nadporuĹík Luká. Seděl, niĹeho netue, za stolem v kanceláĹi, kdyĹ k němu pĹivedli vejka s papíry.
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem opět zde," zasalutoval vejk, tváĹe se slavnostně. U celé té scény byl praporĹík Koátko, kterĹź později vypravoval, Ĺe po tom hláení vejkově nadporuĹík Luká vyskoĹil, chytil se za hlavu a upadl naznak na Koátko, a Ĺe kdyĹ ho vzkĹísili, vejk, kterĹź po celou tu dobu vzdával Ĺest, opakoval: "Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem opět zde!" A tu nadporuĹík Luká, celĹź bledĹź, tĹesoucí se rukou vzal papíry tĹźkající se vejka, podepsal, poĹádal vechny, aby vyli, Ĺetníkovi Ĺe Ĺekl, Ĺe je tak dobĹe, a Ĺe se se vejkem uzavĹel v kanceláĹi.
Tím skonĹila vejkova budějovická anabaze. Je jisto, Ĺe kdyby byla popĹána vejkovi volnost pohybu, Ĺe by byl sám doel do Budějovic. Jestli ĹĹady se mohly chvástat, Ĺe ony dopravily vejka na místo sluĹby, je to prosté omyl. PĹi jeho energii a nezmarné chuti bojovat zakroĹení ĹĹadĹ v tom pĹípadě bylo házením klackĹ vejkovi pod nohy.
vejk a nadporuĹík Luká dívali se sobě do oĹí.
NadporuĹíkovi oĹi svítily Ĺímsi stralivĹźm a hrĹznĹźm a zoufalĹźm, a vejk díval se na nadporuĹíka něĹně, láskyplně jako na ztracenou a opět nalezenou milenku.
V kanceláĹi bylo ticho jako v kostele. Vedle z chodby bylo slyet, jak tam někdo pĹechází. NějakĹź svědomitĹź jednoroĹní dobrovolník, kterĹź pro rĹźmu zĹstal doma, coĹ bylo znát na hlase, huhňal to, Ĺemu se uĹil nazpamě: jak se mají na pevnostech pĹijímat Ĺlenové císaĹského domu. Bylo slyet jasné: "Sobald die höchste Herrschaft in der Nähe der Festung anlangt, ist das Geschütz auf allen Bastionen und Werken abzufeuern, der Platzmajor empfängt dieselbe mit dem Degen in der Hand zu Pferde und reitet sodann vor."
"DrĹte tam hubu," zaĹval do chodby nadporuĹík, "vzdalte se ke vem ĹertĹm. Jestli máte horeĹku, tak zĹstaňte doma leĹet."
Bylo slyet, jak se pilnĹź jednoroĹní dobrovolník vzdaluje, a jako tichá ozvěna znělo sem z konce chodby huhňání: "ln dem Augenblicke, als der Kommandant salutiert, ist das Abfeuern des Geschützes zu wiederholen, welches bei dem Absteigen der höchsten Herrschaft zum dritten Male zu geschehen ist "
A opět se dál nadporuĹík se vejkem mlĹky pozorovali, aĹ koneĹně Ĺekl nadporuĹík Luká s drsnou ironií: "Pěkně vás vítám, vejku, do ĹeskĹźch Budějovic. Kdo má bĹźt oběen, ten se neutopí. UĹ na vás vydali zatykaĹ a zítra jste u regimentsraportu. Já se s vámi jiĹ zlobit nebudu. Natrápil jsem se s vámi dost a dost a moje trpělivost praskla. KdyĹ si pomyslím, Ĺe jsem mohl tak dlouho Ĺít s takovĹźm blbem jako vy..."
PoĹal chodit po kanceláĹi: "Ne, to je hrozné. Ted se divím, Ĺe jsem vás nezastĹelil. Co by se mně stalo? Nic. Byl bych osvobozen. Chápete to?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe to Ĺplně chápu."
"NezaĹínejte zas, vejku, s těma vaima hovadinama, nebo se opravdu něco stane. KoneĹně vám zatneme Ĺílu. Vy jste stupňoval svou pitomost donekoneĹna, aĹ to vechno katastrofálně prasklo."
NadporuĹík Luká zamnul si ruce: "UĹ je s vámi, vejku, amen." Vrátil se ke svému stolu a napsal na kousek papíru několik ĹádkĹ, zavolal na hlídku pĹed kanceláĹí a poruĹil jí, aby odvedli vejka k profousovi a odevzdali mu ten lístek.
vejka odvedli pĹes nádvoĹí a nadporuĹík s netajenou radostí se díval, jak profous odmyká dveĹe s ĹernoĹlutou tabulkou Regimentsarrest, jak vejk mizí za těmi dveĹmi a jak za chvíli vychází profous sám z těch dveĹí.
"Zapla pánbĹh," pomyslil si hlasitě nadporuĹík, "uĹ je tam."
V tmavém prostoru lidomorny MariánskĹźch kasáren vejka uvítal srdeĹně tlustĹź jednoroĹní dobrovolník, provalující se na slamníku. Byl jedinĹźm vězněm a nudil se sám jiĹ druhĹź den. Na vejkovu otázku, proĹ tam sedí, odpověděl, Ĺe pro maliĹkost. Napohlavkoval omylem jednomu poruĹíkovi od dělostĹelectva v noci na náměstí v podloubí v opilém stavu. Vlastně ani nenapohlavkoval, srazil mu jenom Ĺepici s hlavy. Stalo se to tak, Ĺe ten poruĹík od dělostĹelectva stál v noci pod podloubím a patrně Ĺekal na nějakou prostitutku. Byl obrácen k němu zády a jednoroĹnímu dobrovolníkovi pĹipadal, jako by to byl jeho jeden známĹź jednoroĹák, Materna Frantiek.
"Ten je právě takové korně," vyprávěl vejkovi, "a tak jsem se pěkně zezadu pĹiplíĹil a shodil jsem mu Ĺepici a Ĺekl jsem: ,Servus, Franci!` A ten chlap blbá hned zaĹal pískat na patrolu a ta mne odvedla. - MĹĹe bĹźt," pĹipoutěl jednoroĹní dobrovolník, "Ĺe pĹi té tahanici padlo pár pohlavkĹ, ale to myslím nic na věci nemění, poněvadĹ je to vyloĹenĹź omyl. On sám pĹiznává, Ĺe jsem Ĺekl: ,Servus, Franci,` a jeho kĹestní jméno je Anton. To je Ĺplně jasné. Mně snad mĹĹe kodit jenom to, Ĺe jsem utekl z nemocnice, a jestli to praskne s tím krankenbuchem... - KdyĹ jsem totiĹ narukoval," vypravoval dál, "tak jsem si pĹedně najal pokoj v městě a snaĹil jsem si zaopatĹit revmatismus. TĹikrát za sebou jsem se namazal a pak jsem si lehl za město do pĹíkopu, kdyĹ prelo, a zul si boty. Nepomáhalo to. Tak jsem se v zimě v noci koupal v Mali celĹź tĹźden, a docílil jsem pravĹź opak. Kamaráde, já jsem se ti tak otuĹil, Ĺe jsem vydrĹel leĹet ve sněhu na dvoĹe domu, kde jsem bydlel, celou noc a nohy jsem měl ráno, kdyĹ mne domácí lidi probudili, tak teplé, jako kdybych nosil papuĹe. Kdybych byl alespoň dostal angínu, ale ono poĹád nic nepĹicházelo. Ba ani tu pitomou kapavku jsem nemohl dostat. Denně jsem chodil do Port Arthuru, někteĹí kolegové uĹ dostali zánět varlat, Ĺezali jim pauchy, a já jsem byl poĹád imunní. SmĹla, kamaráde, nekĹesanská. AĹ jsem se ti jednou u RĹĹe seznámil s jedním invalidou z Hluboké. Ten mně Ĺekl, abych jednou v neděli k němu pĹiel na návtěvu, a na druhĹź den Ĺe budu mít nohy jako konve. Měl doma tu jehlu i stĹíkaĹku, a já jsem opravdu sotva doel z Hluboké domĹ. Neoklamala mne ta zlatá due. Tak jsem koneĹné pĹece měl svĹj svalovĹź revmatismus. Hned do nemocnice, a uĹ bylo hej. A potom se na mne jetě těstí usmálo podruhé. Do Budějovic byl pĹeloĹen mĹj povagĹenec dr. Masák ze iĹkova a tomu mohu děkovat, Ĺe jsem se tak dlouho v nemocnici udrĹel. Byl by to se mnou dotáhl aĹ k supravizitě, kdyĹ jsem to ale tak zkazil s tím neastnĹźm krankenbuchem! Mylenka to byla dobrá, znamenitá. OpatĹil jsem si velkou knihu, nalepil na ni títek, na kterĹź jsem namaloval ,Krankenbuch des 91. Reg.` Rubriky a vechno bylo v poĹádku. Zapisoval jsem tam fingovaná jména, stupně horeĹky, nemoce a kaĹdĹź den odpĹldne po vizitě el jsem drze s knihou pod paĹdí do města. Ve vratech drĹeli vartu landveráci, takĹe i z té strany byl jsem Ĺplně zabezpeĹen. UkáĹu jim knihu a oni mně jetě zasalutovali. Pak el jsem k jednomu známému ĹĹedníkovi od berního ĹĹadu, tam jsem se pĹevlékl do civilu a el jsem do hospody, kde jsme vedli ve známé spoleĹnosti rĹzné velezrádné ĹeĹi. Potom uĹ jsem byl tak drzĹź, Ĺe jsem se ani do civilu nepĹevlékal a chodil v uniformě po hospodách a po městě. Vracel jsem se na svou postel do nemocnice aĹ k ránu, a kdyĹ mě v noci zastavila patrola, ukázal jsem jí na svĹj krankenbuch 91. regimentu a víc se mne nikdo na nic neptal. Ve vratech nemocnice opět mlĹky ukázal jsem na knihu a nějak jsem se vĹdy do postele dostal. Tak stoupala moje drzost, Ĺe jsem myslel, Ĺe mně nikdo nemĹĹe nic udělat, aĹ dolo k osudnému omylu v noci na náměstí pod podloubím, k omylu, kterĹź jasně dokázal, Ĺe vechny stromy nerostou do nebe, kamaráde. PĹźcha pĹedchází pád. Vechna sláva polní tráva. Ikarus si spálil kĹídla. Člověk by chtěl bĹźt gigantem, a je hovno, kamaráde. NevěĹit náhodě a fackovat se ráno i veĹer s pĹipomenutím, Ĺe opatrnosti nikdy nezbĹźvá, a co je pĹíli moc, Ĺe kodí. Po bakchanáliích a orgiích dostaví se vĹdy morální kocovina. To je zákon pĹírody, milĹź pĹíteli. KdyĹ pováĹím, Ĺe jsem si zkazil supravizitu, superarbitraci. e jsem mohl bĹźt felddienstunfähig. Taková ohromná protekce! Mohl jsem se válet někde v kanceláĹi na doplňovacím velitelství, ale má neopatrnost mně podrazila nohy."
Svou zpověď zakonĹil jednoroĹní dobrovolník slavnostně:
"Dolo i na Kartágo, z Ninive udělali zĹíceniny, milĹź pĹíteli, ale hlavu vzhĹru! A si nemyslí, Ĺe kdyĹ mne polou na front, Ĺe dám jednu ránu. Regimentsraport! VylouĹení ze koly! A Ĺije c. k. kretenismus! Budu já jim dĹepět ve kole a skládat zkouky. Kadet, fénrich, lajtnant, obrlajtnant. Naseru jim! Offiziersschule. Behandlung jener Schüler derselben, welche einen Jahrgang repetieren müssen! Vojenská paralĹźza. Nosí se kvér na levém nebo pravém rameni? Kolik má kaprál hvězdiĹek? Evidenzhaltung Militärreservemänner! - Himlhergot není co kouĹit, kamaráde. Nechcete, abych vás nauĹil plivat na strop? Podívejte se, to se dělá takhle. Myslete si pĹitom něco, a vae pĹání se splní. Jestli rád pijete pivo, mohu vám doporuĹiti vĹźbornou vodu tamhle ve dĹbáně. Máte-li hlad a chcete-li chutně pojíst, doporuĹuji vám Měanskou besedu. Mohu vám téĹ rekomendovat, abyste psal z dlouhé chvíle básně. Já jiĹ zde sloĹil epopej:
Je profous doma? On spí, hochu, klidně,
zde armády je těĹitě,
neĹ novĹź befel pĹijde opět z Vídně,
Ĺe ztraceno je celé bojitě.
Tu proti nepĹítele vpádu
on z pryĹen staví barikádu.
Z Ĺst mu pĹi té práci splyne,
kdyĹ se mu to podaĹí:
,Ří rakouská nezahyne,
sláva vlasti, císaĹi!`
Vidíte, kamaráde," pokraĹoval tlustĹź jednoroĹní dobrovolník, "pak a někdo Ĺekne, Ĺe mizí mezi lidem Ĺcta k naemu milému mocnáĹství. UvězněnĹź muĹ, kterĹź nemá co kouĹit a na kterého Ĺeká regimentsraport, podává nejkrásnějí pĹípad pĹíchylnosti k trĹnu. Skládá ve svĹźch písních hold své irí vlasti, ohroĹené ze vech stran vĹźpraskem. Je zbaven svobody, ale z jeho Ĺst plynou vere neochvějné oddanosti. Morituri te salutant, Caesar! Mrtví tě pozdravují, císaĹi, ale profous je pacholek. Má to pěknou Ĺeládku ve svĹźch sluĹbách. PĹedevĹírem dal jsem mu pět korun, aby mně koupil cigarety, a on chlap mizerná dnes ráno Ĺekl, Ĺe se zde nesmí kouĹit, Ĺe by z toho měl opletání.a těch pět korun Ĺe mně vrátí, aĹ bude lénunk. Ano, kamaráde, nevěĹím dnes niĹemu. Nejlepí hesla jsou zvrácena. Vězně okrádati! A ten chlap si jetě ke vemu celĹź den zpívá. ,Wo man singt, da leg' dich sicher nieder, böse Leute haben keine Lieder!` NiĹema, uliĹník, padouch, zrádce!"
JednoroĹní dobrovolník dal nyní vejkovi otázku o jeho vině.
"Hledal regiment?" Ĺekl, "to je pěkná tĹra. Tábor, Milevsko, Květou, VráĹ, MalĹín, ČíĹová, Sedlec, HoraĹďovice, Radomyl, Putim, těkno, Strakonice, Volyň, Dub, Vodňany, Protivín, Putim, Písek, Budějovice. Trnitá cesta. I vy zítra k regimentsraportu? BratĹe, na popraviti se tedy sejdeme. To zas má ná obrst Schröder pěknou radost. Nedovedete si ani pĹedstavit, jak na něho ĹĹinkují plukovní aféry. Lítá po dvoĹe jako pominutĹź hafan a vysunuje jazyk jako mrcha kobyla. A ty jeho ĹeĹi, napomínání, a jak pĹitom plivá kolem sebe, jako uslintanĹź velbloud. A ta jeho ĹeĹ nemá konce a vy Ĺekáte, Ĺe co nejdĹív musí spadnout celé Mariánské kasárny. Já ho znám dobĹe, poněvadĹ jiĹ jednou jsem byl u takového regimentsraportu. Narukoval jsem ve vysokĹźch botách a na hlavě jsem měl cylindr, a poněvadĹ mně krejĹí vĹas nedodal uniformu, tak jsem pĹiel za kolou jednoroĹákĹ na cviĹitě i ve vysokĹźch botách a v cylindru a postavil jsem se do Ĺady a maíroval s nimi na levém flangu. Obrst Schröder pĹijel na mne pĹímo na koni a div mne nepovalil na zem. ,Donnerwetter,` zaĹval, aĹ to bylo slyet jistě na umavě, ,was machen Sie hier, Sie Zivilist?` Odpověděl jsem mu sluně, Ĺe jsem jednoroĹní dobrovolník a Ĺe se zĹĹastňuji cviĹení. A to jste měl vidět. FLeĹnil pĹl hodiny a teprve potom si viml, Ĺe salutuji v cylindru. To uĹ zvolal jen, Ĺe zítra mám jít k regimentsraportu, a hnal to na koni ze vzteku aĹ bĹhvíkam jako divokĹź jezdec, a zas pĹicválal, opět nanovo Ĺval, zuĹil, bil se v prsa a poruĹil mne okamĹitě ze cviĹitě odstranit a dát na hauptvachu. PĹi regimentsraportu mně napaĹil kasárníka na Ĺtrnáct dní, dal mne obléct do nemoĹnĹźch hadrĹ ze skladitě, hrozil mně odpáráním tráfkĹ. - ,JednoroĹní dobrovolník,` blbl ten pitomec obrst nahlas, ,je cosi vzneeného, jsou to embrya slávy, vojenské hodnosti, hrdinové. JednoroĹní dobrovolník Wohltat, byv po odbyté zkouce povĹźen na kaprála, dobrovolně pĹihlásil se na frontu a zajal patnáct nepĹátel a pĹi odevzdávání jich byl roztrĹen granátem. Za pět minut doel pak rozkaz, Ĺe jednoroĹní dobrovolník Wohltat je povĹźen na kadeta. I vás by Ĺekala taková skvělá budoucnost, postup, vyznamenání, vae jméno bylo by zaneseno do zlaté knihy pluku.`"
JednoroĹní dobrovolník si odplivl: "Vidíte, kamaráde, jaká hovada rodí se pod sluncem. Vykalu se jim na jednoroĹácké tráfky i na vechna privilegia: ,Vy, jednoroĹní dobrovolníku, jste dobytek.` Jak to zní pěkně: ,Jste dobytek,` a ne to sprosté: ,Jsi dobytek.` A po smrti dostanete signum laudis nebo velkou stĹíbrnou medalii. C. k. dodavatelé mrtvol s hvězdiĹkami i bez hvězdiĹek. OĹ je astnějí kaĹdĹź vĹl. Toho zabijou na poráĹce a netahají ho pĹedtím poĹád na execírák a na feldschießen."
TlustĹź jednoroĹní dobrovolník pĹevalil se na druhĹź slamník a pokraĹoval: "To je jisté, Ĺe tohle musí jednou vechno prasknout a Ĺe to nemĹĹe trvat věĹně. Zkuste pumpovat slávu do prasete, tak vám nakonec pĹece jen vybouchne. Kdybych jel na frontu, tak bych napsal na ealon:
LidskĹźmi hnáty zĹrodníme lán.
Acht Pferde oder achtundvierzig Mann."
OtevĹely se dveĹe a objevil se profous, pĹináeje Ĺtvrt porce komisárku pro oba a Ĺerstvou vodu.
AniĹ by vstal ze slamníku, oslovil jednoroĹní dobrovolník profousa touto ĹeĹí: "Jak jest to vzneené a krásné, vězně navtěvovati, svatá AneĹko 91. regimentu! Bud vítán, anděli dobroĹinnosti, jehoĹ srdce jest naplněno soucitem. Jsi obtěĹkán koi jídel a nápojĹ, abys zmírnil nae hoĹe. Nikdy ti nezapomeneme prokázaného nám dobrodiní. Jsi záĹící zjev v temném naem vězení."
"U regimentsraportu vám pĹejdou Ĺerty," bruĹel profous.
"Jen se netě, kĹeĹku," odpovídal z pryĹny jednoroĹní dobrovolník, "Ĺekni nám raději, jak bys to udělal, kdybys měl zavĹít deset jednoroĹákĹ? Nedívej se tak hloupě, klíĹníku MariánskĹźch kasáren. - ZavĹel bys jich dvacet a deset pustil, sysle. JeĹímarjá, já bĹźt ministrem vojenství, ty bys měl u mě vojnu! Zná pouĹku, Ĺe Ĺhel dopadu rovná se Ĺhlu odrazu? O jedno tě jen prosím: NaznaĹ a dej mně pevnĹź bod ve vesmíru, a vyzdvihnu celou zem i s tebou, nádivo."
Profous vyvalil oĹi, otĹásl se a práskl dveĹmi.
"Vzájemně podporující se spolek na odstranění profousĹ," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, rozděluje spravedlivě porci chleba na dvě Ĺásti, "podle paragrafu 16 vězeňského Ĺádu mají vězňové v kasárnách aĹ do rozsudku opatĹeni bĹźti mináĹí vojenskou, ale zde panuje zákon prérie: kdo to vězňĹm dĹív seĹere."
Seděli se vejkem na pryĹně a hryzli komisárek.
"Na profousovi je nejlepí vidět," pokraĹoval ve svĹźch Ĺvahách jednoroĹní dobrovolník, "jak vojna zesuroví Ĺlověka. JistěĹe ná profous, neĹ nastoupil sluĹbu vojenskou, byl mladĹź muĹ s ideály, plavovlasĹź cherubín, něĹnĹź a citlivĹź ke kaĹdému, obhájce neastnĹźch, kterĹźch se zastával vĹdy pĹi rvaĹkách o holku na posvícení v rodném kraji. Není pochyby, Ĺe si ho vichni váĹili, ale dnes... MĹj boĹe, jak bych mu rád dal pĹes hubu, otloukl mu hlavu o pryĹnu, shodil ho po hlavě do latríny. I to je, pĹíteli, dĹkaz naprostého zesurovění mysli pĹi vojenském Ĺemesle."
Dal se do zpěvu:
Nebála se ani Ĺerta,
vtom ji potkal kanonĹźr...
"MilĹź pĹíteli," vykládal dál, "pozorujeme-li to vechno v měĹítku naí milé monarchie, dospíváme neodvolatelně k tomu závěru, Ĺe je to s ní právě tak jako se strĹźcem Pukina, o kterém ten napsal, Ĺe nezbĹźvá jen, poněvadĹ strĹźc je chcíplotina,
vzdychat i myslet pro sebe,
kdypak Ĺert vezme tebe!"
Ozvalo se opět zarachocení klíĹe ve dveĹích a profous na chodbě rozsvěcoval petrolejovou lampiĹku.
"Paprsek světla v temnotě," kĹiĹel jednoroĹní dobrovolník, "osvěta vniká do armády. Dobrou noc, pane profouse, pozdravujte vechny arĹe a a se vám něco hezkého zdá. TĹebas o tom, Ĺe jste mně uĹ vrátil těch pět korun, které jsem vám dal na zakoupení cigaret a které jste propil na mé zdraví. Spěte sladce, netvore!"
Bylo slyet, Ĺe profous bruĹí něco o zítĹejím regimentsraportu.
"Opět sami," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "věnuji nyní chvíle pĹed spaním vĹźkladu a pĹednáce o tom, jak se kaĹdodenně roziĹují zoologické vědomosti arĹí i dĹstojníkĹ: VytĹískat novĹź váleĹnĹź ĹivĹź materiál a vojensky uvědomělá sousta pro jícny děl, k tomu je tĹeba dĹkladnĹźch studií pĹírodopisu .nebo knihy Zdroje hospodáĹského blahobytu, vydané u KoĹího, kde vyskytuje se na kaĹdé stránce slovo dobytek, prase, svině. Poslední dobou vidíme vak, Ĺe nae pokroĹilé vojenské kruhy zavádějí nová pojmenování nováĹkĹ. U 11. kompanie kaprál Althof pouĹívá slova engadinská koza. Svobodník Müller, německĹź uĹitel z KaperskĹźch Hor, nazĹźvá nováĹky ĹeskĹźmi smradochy, ikovatel Sondernummer volskou Ĺabou, yorkshirskĹźm kancem a slibuje pĹitom, Ĺe kaĹdého rekruta vydělá. siní tak pĹitom s takovou odbornou znalostí, jako by pocházel z rodiny vycpavaĹĹ zvíĹat. Vichni vojentí pĹedstavení snaĹí se tak vtípit lásku k vlasti zvlátními pomĹckami, jako je Ĺev a tanec kolem rekrutĹ, váleĹnĹź ryk, pĹipomínající divochy v Africe pĹipravující se ke staĹení nevinné antilopy nebo k peĹení kĹźty z misionáĹe pĹipraveného ke snědění. NěmcĹ se to ovem netĹźká. Jestli ikovatel Sondernummer mluví cosi o saubandě, pĹidá vĹdy k tomu rychle die tschechische, aby se Němci neurazili a nevztahovali to na sebe. PĹitom vechny arĹe u 1 i. kompanie koulí oĹima jako ubohĹź pes, kterĹź z hltavosti spolkne houbu namoĹenou v oleji a nemĹĹe ji dostat z krku. Jednou jsem slyel rozhovor svobodníka Müllera s kaprálem Althofem, tĹźkající se dalího postupu pĹi vĹźcviku domobrancĹ. V tomto rozhovoru vynikala slova jako ein paar Ohrfeigen. Myslel jsem pĹvodně, Ĺe dolo mezi nimi k něĹemu, Ĺe se trhá německá vojenská jednota, ale zmĹźlil jsem se znamenitě. Jednalo se opravdu jen o vojáky. ,KdyĹ takové Ĺeské prase,` pouĹoval rozafně kaprál Althof, ,nenauĹí se ani po tĹiceti nĹźdr stát rovně jako svíĹka, nestaĹí mu jen dát pár pĹes hubu. RĹźpni ho pěkné jednou rukou pěstí do bĹicha a druhou naraĹ mu Ĺepici pĹes ui, Ĺekni: Kehrt euch!, a jak se otoĹí, tak ho kopni do zadnice, a uvidí, jak se bude trekovat a jak se bude fénrich Dauerling smát: Nyní vám, kamaráde, musím něco Ĺíct o Dauerlingovi," pokraĹoval jednoroĹní dobrovolník, "o něm si vypravují rekruti u 11. kompanie tak, jako nějaká oputěná babiĹka na farmě v blízkostí mexickĹźch hranic bájí o nějakém slavném mexickém banditovi. Dauerling má pověst lidoĹrouta, antropofága z australskĹźch kmenĹ, kteĹí poĹírají pĹísluníky druhĹźch kmenĹ padí jim do rukou. Jeho Ĺivotní dráha je skvělá. Zanedlouho po narození upadla s ním chĹva a malĹź Konrád Dauerling uhodil se do hlaviĹky, takĹe jetě dnes je vidět na jeho hlavě takovou zplotěnost, jako kdyby kometa narazila na severní toĹnu. Vichni pochybovali, Ĺe z něho něco mĹĹe bĹźt, jestli vydrĹí to otĹesení mozku, jen jeho otec, plukovník, neztrácel naděje a tvrdil, Ĺe mu to nemĹĹe nijak vadit, poněvadĹ, jak se samo sebou rozumí, mladĹź Dauerling, aĹ povyroste, věnuje se vojenskému povolání. MladĹź Dauerling, po hrozném zápase s ĹtyĹmi tĹídami niĹí reálky, které vystudoval soukromě, pĹiĹemĹ pĹedĹasně zeedivěl a zblbl jeho domácí uĹitel a druhĹź chtěl skoĹit v zoufalství ze svatotěpánské věĹe ve Vídni, pĹiel do hamburské kadetní koly. V kadetce se nikdy nedbalo na pĹedběĹné vzdělání,, nebo to větinou nehodí se pro rakouské aktivní dĹstojníky. VojenskĹź ideál spatĹoval se jediné ve hraní na vojáĹky. Vzdělanost pĹsobí na zulechtění due, a toho se na vojně nemĹĹe potĹebovat. Čím hrubí dĹstojnictvo, tím lepí.
ák kadetky Dauerling nevynikal ani v těch pĹedmětech, které kaĹdĹź jakĹtakĹ ovládal. I v kadetce bylo znát stopy toho, Ĺe si Dauerling v mládí narazil hlaviĹku.
Jeho odpovědi pĹi zkoukách jasné hovoĹily o tom netěstí a vynikaly takovou pitomostí, a byly povaĹovány pĹímo za klasické pro svou hlubokou pitomost a popletenost, Ĺe profesoĹi kadetky jinak ho nenazĹźvali neĹ unser braver Trottel. Jeho hloupost byla tak oslňující, Ĺe byla největí naděje, Ĺe snad po několika desetiletích dostane se do tereziánské akademie Ĺi do ministerstva vojenství.
KdyĹ vypukla válka a vecky mladiĹké kadetíky udělali fénrichy, dostal se do archu hamburskĹźch povĹźencĹ i Konrád Dauerling a tak se dostal k 91. regimentu."
JednoroĹní dobrovolník si oddechl a vypravoval dál: "Vyla nákladem ministerstva vojenství kniha Drill oder Erziehung, ze které vyĹetl Dauerling, Ĺe rva vojáky patĹí hrĹza. Podle stupňĹ hrĹzy Ĺe má téĹ vĹźcvik Ĺspěch. A v této své práci měl vĹdy Ĺspěch. Vojáci, aby nemuseli slyet jeho Ĺvaní, hlásili se po celĹźch cukách k marodvizitě, coĹ vak nebylo korunováno Ĺspěchem. Kdo se hlásil marod, dostal tĹi dny verschärft. Ostatně, vy víte, co je to verschärft. Honí vás na cviĹiti po celĹź den a na noc vás jetě zavĹou. Tak se stalo, Ĺe u kumpanie Dauerlinga nebylo marodĹ. Kumpaniemarodi seděli v díĹe. Dauerling stále zachovává na cviĹiti onen nenucenĹź kasárenskĹź tĂłn, zaĹínající slovem svině a konĹící podivnou zoologickou záhadou: svinskĹźm psem. PĹitom je velice liberální. Ponechává vojákĹm svobodu rozhodnutí. Říká: ,Co chce, slone, pár do nosu nebo tĹi dny verschärft?` Vybral-li si někdo verschärft, dostal k tomu pĹece jen dvě rány do nosu, k ĹemuĹ Dauerling pĹidává toto vysvětlení: ,Ty zbabělĹe, ty se bojí o svĹj rypák, a co bude dělat potom, aĹ spustí těĹká artilérie?`
Jednou, kdyĹ rozbil oko jednomu rekrutovi, vyjádĹil se: ,Pah, was für Geschichte mit einem Kerl, muß so wie so krepieren: To Ĺíkal téĹ polní marálek Konrád z Hötzendorfu: ,Die Soldaten müssen so wie so krepieren.`
OblíbenĹźm a pĹsobivĹźm prostĹedkem DauerlingovĹźm je, Ĺe svolává Ĺeské muĹstvo svou pĹednákou, ve které mluví o vojenskĹźch Ĺkolech Rakouska, pĹiĹemĹ vysvětluje veobecné zásady vojenské vĹźchovy od panglí aĹ po pověení a zastĹelení. Na zaĹátku zimy, neĹ jsem el do nemocnice, cviĹili jsme na cviĹiti vedle 11. kumpanie, a kdyĹ byl rast, měl Dauerling ĹeĹ k svĹźm ĹeskĹźm rekrutĹm:
,Já vím,` zaĹal, ,Ĺe jste lumpové a Ĺe je vám tĹeba vytlouct z hlavy vechno bláznovství. S Ĺetinou se nedostanete ani pod ibenici. Ná nejvyí vojenskĹź pán je taky Němec. Posloucháte? Himmellaudon, nieder!`
Dělá vechno nĹźdr, a jak tak leĹí na zemi, chodí pĹed nimi Dauerling a ĹeĹní:
,Nieder zĹstane nieder, i kdybyste se, bando, v tom blátě rozkrájeli. Nieder bylo uĹ ve starém Římě, tenkrát uĹ museli vichni rukovat od sedmnácti do edesáti let a slouĹilo se tĹicet let v poli a neváleli se jako prasata v kasárnách. Byla tenkrát taky jednotná armádní ĹeĹ a velení. To by se na to byli páni Ĺímtí dĹstojníci podívali, aby muĹstvo mluvilo etrurisch. Já také chci, abyste vichni odpovídali německy, a ne tou vaí patlaninou. Vidíte, jak se vám to pěkně leĹí v blátě, a teď si pomyslete, Ĺe by se někomu z vás nechtělo dál leĹet a Ĺe by vstal. Co bych udělal? Roztrhl bych mu hubu aĹ po ui, poněvadĹ jest to poruení subordinace, vzpoura, zprotivení, provinění proti povinnostem Ĺádného vojáka, poruení Ĺádu a kázně, opovrhnutí sluĹebními pĹedpisy vĹbec, z ĹehoĹ vyplĹźvá, Ĺe na takového chlapa Ĺeká provaz a Verwirkung des Anspruches auf die Achtung der Standesgenossen.`"
JednoroĹní dobrovolník se zamlĹel a pak pokraĹoval, kdyĹ si patrně v pĹestávce rozvrhl téma líĹení poměrĹ v kasárnách:
"To bylo za hejtmana AdamiĹky, to byl Ĺlověk Ĺplné apatickĹź. KdyĹ seděl v kanceláĹi, tu se obyĹejné díval do prázdna jako tichĹź blázen a měl takovĹź vĹźraz, jako by chtěl Ĺíct: SeĹerte si mě, mouchy. PĹi batalionsraportu bĹhví na co myslel. Jednou se hlásil k batalionsraportu voják od 11. kumpanie se stíĹností, Ĺe ho nazval fénrich Dauerling na ulici veĹer ĹeskĹźm prasetem. Byl to v civilu knihaĹ, uvědomělĹź národní dělník.
,Tak se tedy věci mají,` Ĺekl hejtman AdamiĹka tie, nebo on mluvil vĹdy velice tie, ,to vám Ĺekl veĹer na ulici. TĹeba zjistiti, zdali jste měl dovoleno vyjít si z kasáren. Abtreten!`
Za nějakĹź Ĺas dal si hejtman AdamiĹka zavolat podavatele stíĹnosti.
,Je zjitěno,` Ĺekl opět tak tie, ,Ĺe jste měl povolení vzdálit se ten den z kasáren do deseti hodin veĹer. A proto nebudete potrestán. Abtreten!`
O tom hejtmanovi AdamiĹkovi se pak Ĺíkalo, Ĺe má smysl pro spravedlnost, milĹź kamaráde, tak ho poslali do pole a namístě něho pĹiel sem major Wenzl. A to byl ĹertĹv syn, pokud se tĹźkalo národnostních tvanic, a ten zaal tipec fénrichovi Dauerlingovi. Major Wenzl má za manĹelku peku a má největí strach z národnostních sporĹ. KdyĹ pĹed lety slouĹil jako hejtman v Kutné HoĹe, vynadal jednou v opilosti v jednom hotelu vrchnímu, Ĺe je Ĺeská pakáĹ. Upozorňuji pĹitom, Ĺe ve spoleĹnosti mluvil major Wenzl vĹźhradně Ĺesky, stejně jako ve své domácnosti, a Ĺe jeho synové studují Ĺesky. Slovo padlo, a uĹ to bylo v místních novinách a nějakĹź poslanec interpeloval chování hejtmana Wenzla v hotelu ve vídeňském parlamentě. Měl z toho Wenzl velké nepĹíjemnosti, poněvadĹ to bylo právě v době povolení parlamentem vojenské pĹedlohy, a teď jim do toho vleze takovĹź oĹralĹź hejtman Wenzl z Kutné Hory.
Potom hejtman Wenzl dozvěděl se, Ĺe tohle vechno mu nadrobil kadettelfrtrétr z jednoroĹních dobrovolníkĹ Zítko. Ten to dal o něm do novin, nebof mezi ním a hejtmanem Wenzlem panovalo nepĹátelství od té doby, kdy Zítko v jedné spoleĹnosti u pĹítomnosti hejtmana Wenzla dal se do uvaĹování, Ĺe staĹí poohlédnouti se po boĹí pĹírodě, pozorovat, jak mraĹna zakrĹźvají horizont, jak na obzoru vysoko se tyĹí hory a jak Ĺve vodopád v lesích, jak ptáci zpívají.
,StaĹí,` povídal kadettelfrtrétr Zítko, ,zamyslit se nad tím, co je kaĹdĹź hejtman proti velebné pĹírodě. Stejná nula jako kaĹdĹź kadettelfrtrétr:
PoněvadĹ vichni vojentí páni byli tenkrát namazaní, chtěl hejtman Wenzl neastného filosofa Zítka zmlátit jako koně, a nepĹátelství toto se stupňovalo a hejtman sekĹźroval Zítka, kde mohl, tím víc, poněvadĹ vĹźrok kadettelfrtrétra Zítka stal se poĹekadlem.
,Co je hejtman Wenzl proti velebné pĹírodě?` to znali po celé Kutné HoĹe.
,Já ho lumpa doĹenu k sebevraĹdě,` Ĺíkal hejtman Wenzl, ale Zítko el do civilu a studoval dál filosofii. Od té doby trvá zběsilost majora Wenzla proti mladĹźm dĹstojníkĹm. Ani poruĹík není jistĹźm pĹed jeho Ĺáděním a zuĹením. O kadetech a praporĹících ani nemluvě.
,RozmaĹkám je jako těnice,` Ĺíká major Wenzl, a běda tomu fénrichovi, kterĹź někoho pro nějakou malichernost by hnal pĹed batalionsraport. Pro majora Wenzla je směrodatnĹźm jenom velké a hrozné provinění, jako kdyĹ někdo usne u prachárny na vartě nebo kdyĹ vyvede něco jetě hroznějího, kdyĹ napĹíklad pĹelézá voják v noci zeď MariánskĹźch kasáren a usne nahoĹe na zdi, dá se chytit landveráckou nebo dělostĹeleckou patrolou v noci, zkrátka provede tak strané věci, Ĺe dělá hanbu regimentu.
,Prokristapána,` slyel jsem ho jednou hulákat na chodbě, ,tak uĹ ho potĹetí chytla landverácká patrola. Hned ho, bestii, dejte do díry, a chlap musí od regimentu pryĹ, někam ku trénu, aby vozil hnĹj. A ani se s nimi nesepral! To nejsou vojáci, ale metaĹi. rát mu dejte aĹ pozítĹí, vezměte mu slamník a strĹte ho do ajnclíku, a Ĺádnou deku, drnorysovi!`
Nyní si pĹedstavte, pĹíteli, Ĺe ihned po jeho pĹíchodu sem ten pitomĹź fénrich Dauerling hnal pĹed batalionsraport jednoho muĹe, Ĺe prĹź ho ten zĹmyslné nepozdravil, kdyĹ Dauerling jel pĹes náměstí ve fiakru v neděli odpĹldne s nějakou sleĹinkou! Tenkrát pĹi batalionsraportu, jak vyprávěly arĹe, bylo boĹí doputění. ikovatel bataliĂłnní kanceláĹe utekl aĹ k chodbě s lejstrama a major Wenzl Ĺval na Dauerlinga:
,Já si to vyprouji, himldonrvetr, já si to zakazuji! Víte, pane fénrich, co je to batalionsraport? Batalionsraport není ĹádnĹź vajnfest. Jak mohl vás vidět, kdyĹ jste ujíĹděl po náměstí? Nevíte, Ĺe jste sám uĹil, Ĺe vzdává se Ĺest arĹím, s kterĹźmi se setkáváme, a to neznamená, jestli má voják se toĹit jako vrána, aby nael pana fénricha projíĹdějícího se pĹes náměstí. MlĹte, prosím vás. Batalionsraport je zĹízení velice váĹné. Jestli voják vám jiĹ tvrdil, Ĺe vás neviděl, poněvadĹ právě na korze vzdával Ĺest mně, obrácen ke mně, rozumíte, k majorovi Wenzlovi, a Ĺe nemohl se dívat dozadu na fiakr, kterĹź vás vezl, myslím, Ĺe se tomu musí věĹit. PĹítě prosím neobtěĹovat mne s takovĹźmi maliĹkostmi.`
Od té doby Dauerling se změnil."
JednoroĹní dobrovolník zívl: "Musíme se vyspat na regimentsraport. Chtěl jsem vám jenom ĹásteĹně Ĺíct, jak to asi u regimentu vypadá. Plukovník Schröder nemá rád majora Wenzla, je to vĹbec divnĹź pavouk. Hejtman Ságner, kterĹź má na starosti kolu jednoroĹních dobrovolníkĹ, vidí v Schrödrovi pravĹź typ vojáka, aĹkoliv plukovník Schröder nebojí se niĹeho tak jako toho, kdyby měl jít do pole. Ságner je chlap vemi mastmi mazanĹź a stejné jako Schröder nemá rád rezervní dĹstojníky. Říká o nich, Ĺe jsou to civilní smradí. Na jednoroĹáky dívá se jako na divoká zvíĹata, ze kterĹźch je tĹeba udělat vojenské stroje, pĹiít jim hvězdiĹky a poslat na frontu,, aby je vybili místo ulechtilĹźch aktivních dĹstojníkĹ, které tĹeba zachovat na plemeno. - VĹbec," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, ukrĹźvaje se pod deku, "vechno v armádě smrdí hnilobou. Ted' se jetě vyjevené masy nevzpamatovaly. S vypoulenĹźma oĹima jdou se dát rozsekat na nudle a potom, kdyĹ ho trefí kuliĹka, zaeptá jen: Maminko... Neexistují hrdinové, ale jateĹnĹź dobytek a Ĺezníci v jenerálních tábech. A nakonec se jim to vechno vzbouĹí, a to bude pěkná mela. A Ĺije armáda! Dobrou noc!"
JednoroĹní dobrovolník utichl a pak poĹal sebou vrtět pod dekou a otázal se: "Spíte, kamaráde?"
"Nespím," odpověděl vejk na druhém kavalci, "pĹemejlím."
"O Ĺem pĹemĹźlíte, kamaráde?"
"O velkej stĹíbrnej medalii za udatnost, kterou dostal jeden truhláĹ z Vávrovy ulice na Král. Vinohradech, nějakej MlíĹko, poněvadĹ byl první, kterému u jeho regimentu utrh na zaĹátku války granát nohu. Dostal umělou nohu a poĹal se vude chvástat se svou medalií a Ĺe je vĹbec první a nejprvnějí mrzák od regimentu za války. Jednou pĹiel do Apolla na Vinohradech a tam se dostal do sporu s Ĺezníky z poráĹky, kteĹí mu nakonec utrhli umělou nohu a pratili ho s ní pĹes hlavu. Ten, co mu ji utrh, nevěděl, Ĺe je to umělá noha, tak z toho leknutí omdlel. Na stráĹnici zas MlíĹkovi nohu pĹidělali, ale od té doby dostal MlíĹko zlost na svou velkou stĹíbrnou medalii za udatnost a el ji zastavit do zastavárny a tam ho zadrĹeli i s medalií. Měl z toho opletání, a je nějakĹź takovĹź ĹestnĹź soud pro váleĹné invalidy, a ten ho odsoudil k tomu, Ĺe mu vzali tu stĹíbrnou medaili a pak ho odsoudili jetě ku ztrátě nohy..."
"Jak to?"
"Náramně prostě. PĹila jednoho dne k němu komise a oznámila mu, Ĺe není hoden nosit umělou nohu, tak mu ji vodepnuli a vodnesli. - Anebo," pokraĹoval vejk, "taky je náramná legrace, kdyĹ pozĹstalí po někom, kerej pad ve válce, dostanou najednou takovou medalii s pĹípisem, Ĺe se jim ta medalie propĹjĹuje, aby ji někam pověsili na vĹźznaĹné místo. V BoĹetěchové ulici na Vyehradě jeden rozzuĹenĹź otec, kterĹź myslel, Ĺe si z něho ĹĹady dělají legraci, pověsil tu medalii na záchod a jeden policajt, kterĹź s ním měl na pavlaĹi ten záchod spoleĹnej, udal ho pro velezrádu, a tak si to ten chudák odskákal."
"Z toho vyplĹźvá," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "Ĺe vechna sláva polní tráva. Ted vydali ve Vídni Zápisník jednoroĹního dobrovolníka a tam je tento ĹchvatnĹź ver v Ĺeském pĹekladě:
Byl jednou jednoroĹák statnĹź,
ten za vlast, krále svého pad
a pĹíklad podal druhĹm zdatnĹź,
jak za vlast tĹeba bojovat.
Hle, mrtvolu jiĹ na lafetě nesou,
na prsa hejtman dal mu Ĺád,
modlitby tiché ku nebi se vznesou
za toho, kterĹź za vlast pad.
Tak mně pĹipadá," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník po krátké pomlĹce, "Ĺe duch vojenskĹź v nás upadá, navrhuji, milĹź pĹíteli, abychom v noĹní tmě, v tichu naeho vězení si zazpívali o kanonĹźrovi JabĹrkovi. To povznese vojenského ducha. Ale musíme Ĺvát, aby to bylo slyet po celĹźch MariánskĹźch kasárnách. Navrhuji proto, abychom se postavili ke dveĹím." A z arestu ozval se za chvíli Ĺev, aĹ se na chodbě okna tĹásla:
...A u kanĂłnu stál
a poĹád lálo - ládo...
a u kanĂłnu stál
a poĹád ládoval.
PĹiletěla koule prudce,
utrhla mu obě ruce,
a von klidně stál
a poĹád ládo - ládo...
u kanĂłnu stál
a poĹád ládoval...
Na nádvoĹí ozvaly se kroky a hlasy.
"To je profous," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "jde s ním lajtnant Pelikán, kterĹź má dnes sluĹbu. Je to rezervní dĹstojník, mĹj známĹź z České besedy, v civilu je matematikem v jedné pojiovně. Od toho dostaneme cigarety. Rveme jen dál."
A opět ozvalo se: A u kanĂłnu stál...
KdyĹ se otevĹely dveĹe, profous, zĹejmé rozĹílenĹź pĹítomností sluĹbu konajícího dĹstojníka, spustil ostĹe:
"Zde není Ĺádná menaĹérie."
"Pardon," odpověděl jednoroĹní dobrovolník, "zde je filiálka Rudolfina, koncert ve prospěch uvězněnĹźch. Právě ukonĹeno první Ĺíslo programu: VáleĹná symfonie."
"Nechte toho," Ĺekl poruĹík Pelikán naoko pĹísné, "myslím, Ĺe víte, Ĺe máte jít v devět hodin leĹet a netropit hluk. Vae koncertní Ĺíslo je slyet aĹ na náměstí."
"Posluně hlásím; pane lajtnant," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "Ĺe jsme se nepĹipravili náleĹitě, a jestli nějaká disharmonie..."
"Tohle dělá kaĹdĹź veĹer," snaĹil se popichovat na svého nepĹítele profous, "chová se vĹbec straně neinteligentně."
"Prosím, pane lajtnant," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "chtěl bych s vámi mluvit mezi ĹtyĹma oĹima. At profous poĹká za dveĹmi."
KdyĹ to bylo splněno, jednoroĹní dobrovolník dĹvěrné Ĺekl:
"Tak vysyp cigarety, Franto. - Sportky? A to jako lajtnant nemá nic lepího? Prozatím ti děkuji. Jetě sirky. - Sportky," Ĺekl po jeho odchodu jednoroĹní dobrovolník opovrĹlivé, "i v nouzi má bĹźt Ĺlověk povzneen. KuĹte, kamaráde, na dobrou noc. Zítra nás Ĺeká poslední soud." JednoroĹní dobrovolník neĹli usnul, neopomenul zazpívat "Hory, doly a skály vysoké jsou moji pĹátelé. To nám nenavrátí, co jsme měli rádi, děvĹátka rozmilé..."
Jestli jednoroĹní dobrovolník vyliĹoval plukovníka Schrödra jako netvora, byl na omylu, nebo plukovník Schröder měl ĹásteĹnĹź smysl pro spravedlnost, kterĹź jasně vystupoval po těch nocích, kdy plukovník Schröder byl spokojen se spoleĹností, v jejíĹ stĹedu trávil veĹery v hotelu. A nebyl-li spokojen?
Zatímco jednoroĹní dobrovolník pronáel zdrcující kritiku poměrĹ v kasárnách, plukovník Schröder seděl v hotelu ve spoleĹnosti dĹstojníkĹ a poslouchal, jak nadporuĹík Kretschmann, kterĹź se vrátil ze Srbska s bolavou nohou (trkla ho kráva), vypravoval, jak se díval od tábu, ku kterému byl pĹidělen, na Ĺtok na srbské pozice:
"Ano, nyní vyletěli ze zákopĹ. Na celé délce dvou kilometrĹ lezou nyní pĹes drátěné pĹekáĹky a vrhají se na nepĹítele. RuĹní granáty za pasem, masky, ruĹnici pĹes rameno, pĹipraveni ku stĹelbě, pĹipraveni k Ĺderu. Hvízdají kulky. Padne jeden voják, kterĹź vyskakuje ze zákopu, druhĹź padne na vyhozeném náspu, tĹetí padne po několika krocích, ale těla kamarádĹ Ĺenou se dále kupĹedu s hurá, kupĹedu do kouĹe a prachu. A nepĹítel stĹílí ze vech stran, ze zákopĹ, z trychtĹźĹĹ od granátĹ, a míĹí na nás kulomety. Zas padají vojáci. varm chce se dostat na nepĹátelskou strojní puku. Padnou. Ale kamarádi jsou jiĹ upĹedu. Hurrá! Padne jeden dĹstojník. UĹ není slyet ruĹnice pěchoty, pĹipravuje se něco hrozného. Zas padne jeden celĹź varm a je slyet nepĹátelské strojní puky: ratatatata... Padne... Já, odpuste, uĹ dál nemohu, já jsem opilĹź..."
A dĹstojník s bolavou nohou se zamlĹel a zĹstal sedět tupé na Ĺidli. Plukovník Schröder se milostivě usmívá a poslouchá, jak naproti hejtman Spíra, jako kdyby se chtěl hádat, tluĹe pěstí do stolu a opakuje něco, co nemá Ĺádného vĹźznamu a ĹemuĹ není naprosto rozumět, co to vlastně má znamenat a co chce tím Ĺíct:
"UvaĹte prosím dobĹe. Máme ve zbrani rakouské zeměbranecké hulány, rakouské zeměbrance, bosenské myslivce, rakouské myslivce, rakouské pěáky, uherské pěáky, tyrolské císaĹské stĹelce, bosenské pěáky, uherské pěí honvédy, uherské husary, zeměbranecké husary, jízdní myslivce, dragouny, hulány, dělostĹelce, trén, sapéry, sanitu, námoĹníky. Rozumíte? A Belgie? První a druhá vĹźzva vojska tvoĹí operaĹní armádu, tĹetí vĹźzva obstarává sluĹbu v zádech armády..."
Hejtman Spíro udeĹil pěstí do stolu. "Zeměbrana vykonává sluĹbu v zemi v Ĺas míru."
Jeden mladĹź dĹstojník vedle horlivě se snaĹil, aby pĹesvědĹil plukovníka o své vojenské tvrdostí, a velice hlasitě tvrdil k svému sousedovi: "TuberkulĂłzní lidi se musí posílat na frontu, udělá jim to dobĹe, a pak je lepí, kdyĹ padnou nemocní neĹ zdraví."
Plukovník se usmíval, ale náhle se zachmuĹil a obraceje se na majora Wenzla Ĺekl: "Divím se, Ĺe se nám nadporuĹík Luká vyhĹźbá, od té doby, co pĹijel, nepĹiel jetě ani jednou mezi nás."
"On skládá básniĹky," posměné se ozval hejtman Ságner, "sotva pĹijel, tak se zamiloval do paní inĹenĹźrově Schreiterové, s kterou se setkal v divadle."
Plukovník se zachmuĹeně podíval pĹed sebe: "PrĹź umí zpívat kuplety?"
"UĹ v kadetce nás velice bavil kuplety," odpověděl hejtman Ságner, "a anekdoty zná, jedna radost. ProĹ nejde mezi nás, nevím."
Plukovník smutně potĹásl hlavou: "Dnes uĹ není mezi námi to pravé kamarádství. DĹív, pamatuji se, Ĺe kaĹdĹź z nás, dĹstojníkĹ, snaĹil se v kalině pĹispět něĹím k zábavě. Jeden, pamatuji se, nějakĹź nadporuĹík Dankl, ten se svlékl do naha, lehl si na podlahu, zastrĹil si do zadnice ocas ze slaneĹka a pĹedstavoval nám moĹskou pannu. JinĹź zas, poruĹík Schleisner, uměl stĹihat uima a ĹiĹet jako hĹebec, napodobovat mňoukání koĹek a bzuĹení Ĺmeláka. Pamatuji se také na hejtmana Skodayho. Ten vĹdy, kdyĹ jsme chtěli, pĹivedl do kasina holky, byly to tĹi sestry, a měl je nacviĹené jako psy. Postavil je na stĹl a ony se zaĹaly pĹed námi obnaĹovat do taktu. Měl takovou malou taktovku, a vechna Ĺest, kapelník byl znamenitĹź. A co s nimi prováděl na pohovce! Jednou dal pĹinést vanu s teplou vodou doprostĹed místnosti a my jeden po druhém museli jsme se s těma holkama vykoupat a on nás fotografoval."
PĹi této vzpomínce plukovník Schröder se blaĹeně usmíval.
"A jaké sázky jsme dělali ve vaně," pokraĹoval, mlaskaje hnusně a vrtě sebou na Ĺidli, "ale dnes? Je to nějaká zábava? Ani ten kupletista se neobjeví. Ani pít dnes mladí dĹstojníci neumí. Není jetě dvanáct hodin, a uĹ je za stolem, jak vidíte, pět opilĹźch. Byly Ĺasy, Ĺe jsme seděli dva dny, a Ĺím víc pili, tím byli stĹízlivějími, a lili jsme do sebe nepĹetrĹitě pivo, víno, likéry. Dnes to není jiĹ ten pravĹź vojenskĹź duch. Čertví co je toho pĹíĹinou. ádnĹź vtip, jen samé takové povídaĹky bez konce. Poslouchejte jen, jak tam dole u stolu mluví o Americe."
Od druhého konce stolu bylo slyet Ĺísi váĹnĹź hlas: "Amerika se do války poutět nemĹĹe. AmeriĹani a AngliĹani jsou na nĹĹ. Amerika není na válku pĹipravena."
Plukovník Schröder vzdychl: "To je Ĺvanění rezervních dĹstojníkĹ. Ty nám byl Ĺert dluĹen. TakovĹź Ĺlověk jetě vĹera psal někde v bance nebo dělal kornoutky a prodával koĹení, skoĹici a letidlo na boty nebo vypravoval dětem ve kole, Ĺe hlad vyhání vlky z lesĹ, a dnes by se chtěl rovnat k aktivním dĹstojníkĹm, vemu rozumět a do veho strkat nos. A kdyĹ máme u nás aktivní dĹstojníky, jako je nadporuĹík Luká, tu pan nadporuĹík mezi nás nejde."
Plukovník Schröder v mrzuté náladě odeel domĹ, a kdyĹ se ráno probudil, měl jetě horí náladu, poněvadĹ v novinách, které Ĺetl v posteli, několikrát nael větu ve zprávách z bojitě, Ĺe nae vojska byla odvedena na pĹedem jiĹ pĹipravené pozice. Byly to slavné dny rakouské armády, podobající se jako vejce vejci dnĹm u abace.
A pod tím dojmem pĹikroĹil v deset hodin ráno plukovník Schröder k tomu vĹźkonu, kterĹź snad správně pojmenoval jednoroĹní dobrovolník posledním soudem.
vejk s jednoroĹním dobrovolníkem stáli na nádvoĹí a oĹekávali plukovníka. Byly zde jiĹ arĹe, sluĹbu konající dĹstojník, plukovní adjutant a ikovatel z plukovní kanceláĹe se spisy o provinilcích, na které Ĺeká sekyra spravedlnosti - regimentsraport.
KoneĹně se objevil zachmuĹenĹź plukovník v prĹvodu hejtmana Ságnera ze koly jednoroĹních dobrovolníkĹ, nervĂłzně sekaje biĹíkem pĹes holinku svĹźch vysokĹźch bot.
PĹijav raport, pĹeel několikrát za hrobového mlĹení kolem vejka a jednoroĹního dobrovolníka, kteĹí dělali rechtsaut nebo linksaut, podle toho, na kterém kĹídle se plukovník objevil. vinili to s neobyĹejnou dĹkladností, Ĺe si mohli krky vykroutit, poněvadĹ to trvalo hezkou chvíli.
KoneĹně se plukovník zastavil pĹed jednoroĹním dobrovolníkem, kterĹź hlásil: "JednoroĹní dobrovolník..."
"Vím," Ĺekl struĹné plukovník, "vyvrhel jednoroĹních dobrovolníkĹ. tím jste v civilu? Studující klasické filosofie? Tedy oĹralĹź inteligent... Pane hejtmane," zvolal na Ságnera, "pĹiveďte sem celou kolu jednoroĹních dobrovolníkĹ. - To se ví," hovoĹil dál k jednoroĹnímu dobrovolníkovi, "milostpán student klasické filosofie, s kterĹźm se musí nainec pinit. Kehrt euch! To jsem věděl. Faldy na mantlu v nepoĹádku. Jako kdyby el od děvky nebo se válel v bordelu. Já vás, chlapeĹku, roznesu."
kola jednoroĹních dobrovolníkĹ vstoupila na nádvoĹí.
"Do Ĺtverce!" rozkázal plukovník. Obklopili souzené i plukovníka ĹzkĹźm Ĺtvercem.
"Podívejte se na toho muĹe," ĹiĹel plukovník, ukazuje biĹíkem na jednoroĹního dobrovolníka, "prochlastal vai Ĺest jednoroĹních dobrovolníkĹ, ze kterĹźch má se vychovat kádr ĹádnĹźch dĹstojníkĹ, kteĹí by vedli muĹstvo k slávě na poli bitevním. Ale kam by vedl on své muĹstvo, tento ochlasta? Z hospody do hospody. Vechen vyfasovanĹź rum by muĹstvu propil. MĹĹete Ĺíct něco na svou omluvu? NemĹĹete. Podívejte se na něho. Ani na svou omluvu nemĹĹe nic Ĺíct, a v civilu studuje klasickou filosofii. Opravdu, klasickĹź pĹípad."
Plukovník pronesl poslední slova vĹźznamně pomalu a odplivl si: "KlasickĹź filosof, kterĹź v opilosti sráĹí dĹstojníkĹm v noci Ĺepice s hlavy. Mensch! Jetě těstí, Ĺe to byl jen takovĹź dĹstojník od dělostĹelectva."
V tom posledním byla soustĹeděna vechna zá 91. regimentu proti dělostĹelectvu v Budějovicích. Běda dělostĹelci, kterĹź padl v noci do rukou patroly od pluku, a naopak. Zá hrozná, nesmiĹitelná, vendeta, krevní msta, dědící se z roĹníku na roĹník, provázená na obou stranách tradiĹními historkami, jak bud infanteristi naházeli dělostĹelce do Vltavy, nebo opaĹně. Jak se seprali v Port Arthuru, u RĹĹe a v jinĹźch ĹetnĹźch zábavních místnostech jihoĹeské metropole.
"Nicméně," pokraĹoval plukovník, "taková věc se musí bezpĹíkladně potrestat, chlap musí bĹźt vylouĹen ze koly jednoroĹních dobrovolníkĹ, morálně zniĹen. Máme uĹ dost takovĹźch inteligentĹ v armádě. Regimentskanzlei!"
ikovatel z plukovní kanceláĹe pĹistoupil váĹně se spisy a s tuĹkou.
Panovalo ticho jako v soudní síni, kde soudí vraha a pĹedseda soudu spustí: "Poslyte rozsudek."
A právě takovĹźm hlasem pronesl plukovník: "JednoroĹní dobrovolník Marek odsuzuje se: 21 dní verschärft a po odpykání trestu do kuchyně krábat brambory."
Obraceje se ke kole jednoroĹních dobrovolníkĹ, dal plukovník rozkaz k seĹazení. Bylo slyet, jak rychle se rozdělují do ĹtyĹstupu a odcházejí, pĹiĹemĹ plukovník Ĺekl k hejtmanovi Ságnerovi, Ĺe to neklape, aby s nimi na nádvoĹí odpĹldne opakoval kroky.
"To musí hĹmít, pane hejtmane. A jetě něco. Málem bych byl zapomněl. Řekněte jim, Ĺe celá kola jednoroĹních dobrovolníkĹ má po pět dní kasárníka, aby nikdy nezapomněli pna svého bĹźvalého kolegu, toho lumpa Marka."
A lump Marek stál vedle vejka a tváĹil se Ĺplné spokojeně. Lépe to uĹ s ním dopadnout nemohlo. Je rozhodně lepí krábat v kuchyni brambory, modelovat blbouny a obírat Ĺebro neĹ Ĺvát s plnĹźmi kaaty pod uragánním ohněm nepĹítele: "Einzeln abfallen! Bajonett auf!"
Vrátiv se od hejtmana Ságnera, plukovník Schröder zastavil se pĹed vejkem a podíval se na něho pozorně. vejkovu figuru v ten okamĹik reprezentoval jeho plnĹź, usměvavĹź obliĹej, zakrojenĹź velkĹźma uima vyĹuhujícíma pod naraĹenou vojenskou Ĺepicí. Celek dělal vĹźraz naprostého bezpeĹí a neznalosti nějakého provinění. Jeho oĹi se ptaly: "Provedl jsem prosím něco?" Jeho oĹi mluvily: "Mohu já prosím za něco?"
A plukovník shrnul svá pozorování v otázku, kterou dal ikovateli z plukovní kanceláĹe: "Blb?"
A tu viděl plukovník, jak Ĺsta toho dobráckého obliĹeje pĹed ním se otvírají.
"Posluně hlásím, pane obrst, blb," odpověděl za ikovatele vejk.
Plukovník Schröder kĹźvl adjutantovi a odeel s ním stranou. Pak zavolali na ikovatele a prohlíĹeli materiál o vejkovi.
"Aha," Ĺekl plukovník Schröder, "to je tedy ten sluha nadporuĹíka Lukáe, kterĹź se mu dle jeho raportu ztratil v TáboĹe. Myslím, Ĺe páni dĹstojníci mají si sami vychovávat své sluhy. KdyĹ uĹ si pan nadporuĹík Luká vybral takového notorického blba za sluhu, a se s ním trápí sám. Má na to dost volného Ĺasu, kdyĹ nikam nechodí. e jste ho také nikdy neviděl v naí spoleĹnosti? Nu tak vidíte. Má tedy dost Ĺasu, aby si mohl svého sluhu vycepovat."
Plukovník Schröder pĹistoupil k vejkovi, a dívaje se na jeho dobráckĹź obliĹej, Ĺekl: "PitomĹź dobytku, máte tĹi dny verschärft, a aĹ si to odbudete, hlaste se u nadporuĹíka Lukáe."
Tak se opět setkal vejk s jednoroĹním dobrovolníkem v plukovním arestě a nadporuĹík Luká mohl se velice potěit, kdyĹ si ho dal plukovník Schröder k sobě zavolat, aby mu Ĺekl: "Pane nadporuĹíku. Asi pĹed tĹźdnem, po svém pĹíjezdu k pluku, podal jste mně raport o pĹidělení sluhy, poněvadĹ se vám vá sluha ztratil na nádraĹí v TáboĹe. PoněvadĹ se vrátil..."
"Pane plukovníku...," prosebné ozval se nadporuĹík Luká.
"...rozhodl jsem se," s dĹrazem pokraĹoval plukovník, "posadit ho na tĹi dny a pak ho zas polu k vám..."
NadporuĹík Luká zdrceně se vypotácel z plukovníkovy kanceláĹe.
Během těch tĹí dnĹ, které.strávil vejk ve spoleĹnosti jednoroĹního dobrovolníka Marka, bavil se velice dobĹe. KaĹdého veĹera oba poĹádali na pryĹnách vlastenecky projevy.
VeĹer z arestu ozĹźvalo se vĹdy "Zachovej nám, Hospodine" a "Prim Eugen, der edle Ritter". PĹezpívali téĹ celou Ĺadu vojenskĹźch písniĹek, a kdyĹ pĹicházíval profous, znělo mu na uvítanou:
Ten ná starej profous,
ten nesmí zemĹíti,
pro toho si musí
Ĺert z pekla pĹijíti.
PĹíjde pro něj s vozem
a pratí s ním vo zem,
Ĺerti si s ním v pekle
pěkně zatopěj...
A nad pryĹnu nakreslil jednoroĹní dobrovolník profouse a pod něho napsal text staré písniĹky:
KdyĹ jsem el do Prahy pro jelita,
potkal jsem na cestě tajtrlíka.
Nebyl to tajtrlík, byl to profous,
kdybych byl neutek, byl by mne kous.
A zatímco oba tak dráĹdili profouse, jako v Seville andaluského bĹźka dráĹdí ĹervenĹźm átkem, nadporuĹík Luká s Ĺzkostí oĹekával, kdy se objeví vejk, aby hlásil, Ĺe nastupuje opět sluĹbu.
*3. kapitola
vejkovy pĹíhody v Királyhidě
JednadevadesátĹź pluk se stěhoval do Mostu nad Litavou - Királyhidy.
Právě kdyĹ po tĹídenním věznění měl bĹźt za tĹi hodiny vejk proputěn na svobodu, byl s jednoroĹním dobrovolníkem odveden na hlavní stráĹnici a s eskortou vojákĹ doprovozen na nádraĹí.
"To uĹ se dávno vědělo," Ĺekl k němu po cestě jednoroĹní dobrovolník, "Ĺe nás pĹeloĹí do Uher. Tam budou formírovat marbataliĂłny, vojáci se vycviĹí v polní stĹelbě, seperou se s Maďary a vesele pojedeme do Karpat. Sem do Budějovic pĹijedou MaďaĹi posádkou a budou se mísit plemena. Je uĹ taková teorie, Ĺe znásilňovat dívky jiné národnosti je nejlepí prostĹedek proti degeneraci. Dělali to védové a panělé za tĹicetileté války, Francouzi za Napoleona a teď v budějovickém kraji budou to dělat zase MadaĹi a nebude to spojeno s hrubĹźm znásilňováním. Poddá se vechno během Ĺasu. Bude to prostá vĹźměna. ČeskĹź voják vyspí se s maďarskou dívkou a ubohá Ĺeská děveĹka pĹijme k sobě maďarského honvéda, a po staletích bude to zajímavé pĹekvapení pro antropology, proĹ se objevily vysedlé lícní kosti u lidí na bĹezích Male."
"S tím vzájemnĹźm páĹením," poznamenal vejk, "je to vĹbec zajímavá věc. V Praze je Ĺíník Ĺernoch Kristián, jehoĹ otec byl habeskĹźm králem a dal se ukazovat v Praze na tvanici v jednom cirku. Do toho se zamilovala jedna uĹitelka, která psala básniĹky do Lady vo pastejĹích a potĹĹku v lese, la s ním do hotelu a smilnila s ním, jak se Ĺíká v Písmu svatĹźm, a náramně se divila, Ĺe se jí narodil chlapeĹek Ĺplně bílej. JĂł, ale za Ĺtrnáct dní zaĹal chlapeĹek hnědnout. Hněd a hněd a za měsíc zaĹal Ĺernat. Do pĹlroku byl Ĺernej jako jeho tatínek, habeskej král. la s ním na kliniku pro koĹní nemoce, aby jí ho nějak vodbarvili, ale tam jí Ĺekli, Ĺe je to vopravdová Ĺerná kĹĹe mouĹenínská a Ĺe se nedá nic dělat. Tak se z toho pomátla, zaĹala se ptát v Ĺasopisech o radu, co je proti mouĹenínĹm, a vodvezli ji do KateĹinek a mouĹenínka dali do sirotĹince, kde z něho měli náramnou legraci. Pak se vyuĹil Ĺíníkem a chodíval tancovat po noĹních kavárnách. Rodí se dnes po něm Ĺetí mulati s velikĹźm Ĺspěchem, kterĹź uĹ nejsou tak zabarveni jako von. Jeden medik, kterĹź chodíval ke Kalichu, nám jednou vykládal, Ĺe to ale není tak jednoduchĹź. Takovej míenec zas rodí míence a ti jsou uĹ k nerozeznání vod bílejch lidí. Ale najednou v nějakém kolenu Ĺe se vobjeví Ĺernoch. PĹedstavte si ten malér. Vy se voĹeníte s nějakou sleĹnou. Potvora je Ĺplně bílá, a najednou vám porodí Ĺernocha. A jestli pĹed devíti měsíci se la podívat bez vás do varieté na atletické zápasy, kde vystupoval nějakej Ĺernoch, tu myslím, Ĺe by vám to pĹeci jen trochu vrtalo hlavou."
"PĹípad vaeho Ĺernocha Kristiána," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "tĹeba promyslit i ze stanoviska váleĹného. Dejme tomu, Ĺe toho Ĺernocha odvedli. Je PraĹák, tak patĹí k 28. regimentu. PĹece jste slyel, Ĺe dvacátĹź osmĹź pĹeel k RusĹm. Jak by se asi Rusové divili, kdyby zajali i Ĺernocha Kristiána. Ruské noviny by jistě psaly, Ĺe Rakousko Ĺene do války svá koloniální vojska, kterĹźch nemá, Ĺe Rakousko sáhlo uĹ k ĹernoskĹźm rezervám."
"Vypravovalo se," prohodil vejk, "Ĺe Rakousko má pĹece kolonie, někde na severu. Nějakou tu Zem císaĹe Frantika Josefa..."
"Nechte si to, hoi," Ĺekl jeden voják z eskorty, "to je moc nevopatrnĹź, vypravovat dnes vo nějakej Zemi císaĹe Frantika Josefa. Nejmenujte nikoho a uděláte lepí..."
"Tak se podívejte na mapu," vpadl do toho jednoroĹní dobrovolník, "Ĺe opravdu je země naeho nejmilostivějího mocnáĹe císaĹe Frantika Josefa. Podle statistiky je tam samĹź led a vyváĹí se odtud na ledoborcích patĹících praĹskĹźm ledárnám. Tento ledovĹź prĹmysl je i cizinci neobyĹejně ceněn a váĹen, poněvadĹ je to podnik vĹźnosnĹź, ale nebezpeĹnĹź. Největí nebezpeĹí panuje pĹi dopravě ledu ze Země císaĹe Frantika Josefa pĹes polární kruh. Dovedete si to pĹedstavit?"
Voják z eskorty cosi nejasně zabruĹel a kaprál provázející eskortu pĹiblíĹil se a naslouchal dalímu vĹźkladu jednoroĹního dobrovolníka, kterĹź váĹně pokraĹoval: "Tato jediná rakouská kolonie mĹĹe ledem zásobit celou Evropu a jest znamenitĹźm národohospodáĹskĹźm Ĺinitelem. Kolonizace pokraĹuje ovem pomalu, poněvadĹ kolonisti dílem se nehlásí, dílem zmrznou. Nicméně Ĺpravou klimatickĹźch poměrĹ, na které má velkĹź zájem ministerstvo obchodu i zahraniĹní ministerstvo, je naděje, Ĺe budou náleĹitě vyuĹitkovány velké plochy ledovcĹ. ZaĹízením několika hotelĹ pĹivábí se spousty turistĹ. Bude ovem tĹeba vhodně upravit turistické stezky a cesty mezi ledovĹźmi kry a namalovat na ledovce turistické znaĹky. Je divou obtíĹí jsou Eskymáci, kteĹí znemoĹňují naim místním orgánĹm jich práci... - Chlapi se nechtějí uĹit německy," pokraĹoval jednoroĹní dobrovolník, zatímco desátník se zájmem naslouchal. Byl to aktivní muĹ, v civilu bĹźval Ĺeledínem, byl pitomec a surovec, hltal vechno, o Ĺem neměl zdání, a jeho ideálem bylo slouĹit za supu.
"Ministerstvo vyuĹování, pane kaprále, zbudovalo pro ně s velkĹźm nákladem a obětmi, kdy zmrzlo pět stavitelĹ..."
"Zedníci se zachránili," pĹeruil ho vejk, "poněvadĹ se vohĹáli vod zapálenĹź fajfky."
"Ne vichni," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "dvěma stala se nehoda, Ĺe zapomněli táhnout a dĹźmky jim uhasly, tak je museli v ledu zakopat. - Ale nakonec byla pĹece kola vystavena z ledovĹźch cihel a Ĺelezobetonu, coĹ drĹí velice dobĹe pohromadě, ale Eskymáci rozdělali oheň kolem dokola z rozebraného dĹíví obchodních lodí zamrzlĹźch v ledu a docílili, co chtěli. Led, na kterém kola vystavěna, se roztál a celá kola i s Ĺídícím uĹitelem a se zástupcem vlády, kterĹź měl bĹźt druhého dne pĹítomen slavnostnímu vysvěcení koly, propadla se do moĹe. Bylo jen slyet, Ĺe zástupce vlády, kdyĹ uĹ byl po krk ve vodě, vykĹikl: Gott strafe England! Ted tam asi polou vojsko, aby udělalo s Eskymáky poĹádek. To se ví, Ĺe bude s nimi těĹká vojna. Nejvíc budou naemu vojsku kodit ochoĹení ledoví medvědi."
"Jetě to by scházelo," moudĹe poznamenal desátník, "beztoho uĹ je rĹznejch váleĹnejch vynálezĹ. KupĹíkladu vezmeme si gázmasky na votravování plynem. Natáhne si to na hlavu a jse votrávenej, jak nám vykládali v unteroffiziersschule."
"Voni vás jen tak straejí," ozval se vejk, "Ĺádnej voják se nemá niĹeho bát. I kdyby v boji padl do latríny, tak se jen voblíĹe a jde dál do gefechtu, a na votravnĹź plyny je kaĹdej zvykle] z kasáren, kdyĹ je Ĺerstvej komisárek a hrách s kroupama. Ale ted prej vynali Rusové něco proti arĹím..."
"To budou asi zvlátní elektrické proudy," doplnil to jednoroĹní dobrovolník, "ty se slouĹí s hvězdiĹkami na límci a ty vybuchnou, poněvadĹ jsou z celuloidu. To zas bude nová pohroma."
AĹkoliv byl desátník v civilu od volĹ, pĹece snad nakonec pochopil, Ĺe si z něho dělají legraci, a pĹeel od nich v Ĺelo patroly.
BlíĹili se ostatně k nádraĹí, kde se louĹili BudějoviĹáci se svĹźm regimentem. Nemělo to oficielního rázu, ale náměstí pĹed nádraĹím bylo naplněno obecenstvem, které oĹekávalo vojsko.
Zájem vejkĹv soustĹedil se na palír obecenstva. A jak tomu vĹdy bĹźvá, i teď se stalo, Ĺe hodní vojáci li vzadu, a ti pod bajonetem první. Hodní vojáci budou později namaĹkáni do dobytĹákĹ, a vejk s jednoroĹákem do zvlátního arestantského vozu, kterĹź byl vĹdy pĹipjat k vojenskĹźm vlakĹm hned za tábní vagĂłny. V takovém arestantském voze je místa habaděj.
vejk nemohl se udrĹet, aby nevykĹikl do palíru "Nazdar!" a nezamával Ĺepicí. PĹsobilo to tak sugestivně, Ĺe zástup to hluĹné opakoval a "Nazdar!" íĹilo se dál a zaburácelo pĹed nádraĹím, kde daleko odtud se zaĹalo Ĺíkat: "UĹ jdou."
Desátník z eskorty byl celĹź neastnĹź a zaĹval na vejka, aby drĹel hubu. Ale volání íĹilo se jako lavina. Četníci zatlaĹovali palír a razili cestu eskortě, a davy dál Ĺvaly "Nazdar!" a mávaly Ĺepicemi a klobouky.
Byla to poĹádná manifestace. Z hotelu naproti nádraĹí z oken mávaly nějaké dámy kapesníky a kĹiĹely "Heil!" Do "nazdar" mísilo se "heil" i ze palíru a nějakému nadenci, kterĹź pouĹil té pĹíleĹitosti, aby vykĹikl "Nieder mit den Serben", podrazili nohy a trochu po něm lapali v umělé tlaĹenici. A jako elektrická jiskra dál se neslo: "UĹ jdou!"
A li, pĹiĹemĹ pod bajonety pĹívětivé kĹźval vejk rukou zástupĹm a jednoroĹní dobrovolník váĹné salutoval.
Tak veli na nádraĹí a li k urĹenému vojenskému vlaku, kdyĹ málem by byla ostrostĹelecká kapela, jejíĹ kapelník byl váĹné popleten neĹekanou manifestací, spustila "Zachovej nám, Hospodine". Natěstí v pravé chvíli objevil se v Ĺerném tvrdém klobouku vrchní polní kurát páter Lacina od 7. jízdecké divize a poĹal dělat poĹádek.
Jeho historie byla prostinká. PĹijel vĹera do Budějovic, on, postrach vech dĹstojnickĹźch mináĹí, nenaĹrané chlapisko, nedoĹera, a jakoby náhodou zĹĹastnil se malého banketu dĹstojníkĹ odjíĹdějícího regimentu. Jed, pil za deset a ve víceméně nestĹízlivém stavu chodil do dĹstojnické mináĹe loudit na kuchaĹích nějaké zbytky. Pohlcoval mísy s omáĹkami a knedlíky, rval jako koĹkovitá elma maso od kostí a dostal se v kuchyni nakonec na rum, kterého kdyĹ se nalokal, aĹ krkal, vrátil se k veĹírku na rozlouĹenou, kde se proslavil novĹźm ' chlastem. Měl v tom bohaté zkuenosti a u 7. jízdecké divize dopláceli vĹdy dĹstojníci na něho. Ráno dostal nápad, Ĺe musí dělat poĹádek pĹi odjezdu prvních ealonĹ regimentu, a proto se potloukal po celé délce palíru, ĹĹinkoval na nádraĹí tak, Ĺe dĹstojníci Ĺídící dopravu pluku uzavĹeli se pĹed ním v kanceláĹi pĹednosty stanice.
Objevil se proto opět pĹed nádraĹím v pravĹź Ĺas, aby strhl taktovku kapelníka ostrostĹelcĹ, kterĹź uĹ chtěl dirigovat "Zachovej nám, Hospodine".
"Halt," Ĺekl, "jetě ne, aĹ dám znamení. Ted' rĹt a já zas pĹijdu." Odeel do nádraĹí a pustil se za eskortou, kterou zastavil svĹźm kĹikem: "Halt!"
"Kampak?" otázal se pĹísné desátníka, kterĹź nevěděl si rady v nové situaci.
Místo něho odpověděl dobrácky vejk: "Do Brucku nás vezou, jestli chtějí, pane obrfeldkurát, mĹĹou ject s námi."
"A to taky pojedu," prohlásil páter Lacina, a otáĹeje se po eskortě, dodal: "Kdo Ĺíká, Ĺe nemĹĹu ject? Vorwärts! Marsch!"
KdyĹ se vrchní polní kurát ocitl v arestantském vagĂłně, poloĹil se na lavici a dobrosrdeĹnĹź vejk svlékl si plá a poloĹil ho páterovi Lacinovi pod hlavu, k ĹemuĹ k uděenému desátníkovi poznamenal tie jednoroĹní dobrovolník: "Obrfeldkuráty oetĹovati."
Páter Lacina, pohodlně nataĹen na lavici, poĹal vykládat: "RagĹ s hĹíbkami, pánové, je tím lepí, Ĺím je víc hĹíbkĹ, ale hĹíbky se musí napĹed smaĹit na cibulce a pak se teprve pĹidá bobkovĹź list a cibule..."
"Cibuli uĹ jste ráĹil dát pĹedem," ozval se jednoroĹní dobrovolník, provázen zoufalĹźm pohledem desátníka, kterĹź viděl v páterovi Lacinovi opilého sice, ale pĹece jen svého pĹedstaveného.
Situace desátníka byla opravdu zoufalá.
"Ano," podotkl vejk, "pan obrfeldkurát má ouplnou pravdu. tím víc cibule, tím lepí. V PakoměĹicích bejval sládek a ten dával i do piva cibuli, poněvadĹ prej cibule táhne Ĺízeň. Cibule je vĹbec náramné prospěná věc. PeĹená cibule se dává i na neĹidy..."
Páter Lacina zatím na lavici mluvil polohlasné, jako ve snění: "Vechno záleĹí na koĹení, jaké koĹení se do toho dá a v jakém mnoĹství. Nic se nesmí pĹepepĹit, pĹepaprikovat..."
Mluvil Ĺím dál pomaleji a tieji: "PĹe-hĹe-bíĹkovat, pĹe-citrĂł-novat, pĹe-novo-oko-Ĺenit, pĹe-muká..."
Nedopověděl a usnul, hvízdaje chvílemi nosem, kdyĹ obĹas pĹestal chrápat.
Desátník se strnule na něho díval, zatímco muĹové z eskorty se tie smáli na svĹźch lavicích.
"Ten se tak brzo neprobudí," prohodil vejk za chvíli, "je ouplné voĹralej. - To je jedno," pokraĹoval vejk, kdyĹ mu dával desátník Ĺzkostlivé znamení, aby mlĹel, "na tom se nedá nic změnit, je voĹralej, jak zákon káĹe. Von je v rangu hejtmana. KaĹdej z těch feldkurátĹ, niĹí nebo vyí, uĹ má takovĹź nadání od boha, Ĺe se zeĹere pĹi kaĹdĹź pĹíleĹitosti pod vobraz boĹí. Já jsem slouĹil u feldkuráta Katze a ten by byl propil nos mezi oĹima. Tohle, co vyvádí tenhle, to jetě nic není proti tomu, co vyváděl ten. Propili jsme spolu monstranci a byli bychom snad propili i samĹźho pánaboha, kdyby byl nám někdo něco na něho pĹjĹil."
vejk pĹistoupil k páteru Lacinovi, obrátil ho ke stěně a znalecky Ĺekl: "Ten bude chrnět aĹ do Brucku," a vrátil se na své místo, provázen zoufalĹźm pohledem neastného desátníka, kterĹź poznamenal: "Abych to el snad oznámit"
"To si dejte zajít," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "vy jste eskortenkomandant. Vy se nesmíte od nás vzdálit. A také podle pĹedpisu nesmíte nikoho z provázející stráĹe pustit ven, aby to el oznámit, dokud nebudete míti náhradníka. Jak vidíte, to je tvrdĹź oĹíek. Abyste pak stĹelbou dal znamení, aby sem někdo pĹiel, to také nejde. Zde se nic neděje. Na druhé straně zas je pĹedpis, Ĺe kromě arestantĹ a provázející jich eskorty nesmí v arestantském vagĂłně bĹźt cizí osoba. NezaměstnanĹźm vstup pĹísné zapovězen. Abyste pak chtěl smazat stopy svého pĹestupku a vrchního feldkuráta pĹi jízdě vlakem chtěl shodit z vlaku nenápadnĹźm zpĹsobem, to také nejde, poněvadĹ jsou zde svědci, kteĹí viděli, Ĺe jste ho poutěl do vagĂłnu, kam nepatĹí. Je to, pane kaprál, jistá degradace."
Desátník rozpaĹitě se ozval, Ĺe do vagĂłnu vrchního polního kněze nepoutěl, Ĺe se on sám k nim pĹidal a Ĺe je to pĹece jeho pĹedstavenĹź.
"Zde jste pĹedstavenĹźm jedině vy," dĹrazně tvrdil jednoroĹní dobrovolník, jehoĹ slova doplnil vejk: "I kdyby se k nám chtěl pĹidat císaĹ pán, tak jste to nesměl dovolit. To je jako na vartě, kdyĹ pĹijde k takovému rekrutovi inspekĹní oficír a poĹádá ho, aby mu doel pro cigarety, a ten se ho jetě zeptá, jakej druh mu má pĹinést. Na takovĹź věci je festunk."
Desátník nesměle namítl, Ĺe vejk pĹece první Ĺekl obrfeldkurátovi, Ĺe mĹĹe ject s nimi.
"Já si to mĹĹu, pane kaprál, dovolit," odpověděl vejk, "poněvadĹ jsem blbej, ale od vás by to Ĺádnej neĹekal."
"SlouĹíte uĹ dlouho aktivně?" otázal se desátníka jako mimochodem jednoroĹní dobrovolník. "TĹetí rok. Nyní mám bĹźt povĹźenej na cuksfíru."
"Tak nad tím udělejte kĹíĹek," cynicky Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "jak vám Ĺíkám, z toho kouká degradace."
"Vono je to Ĺplné jedno," ozval se vejk, "padnout jako arĹe nebo jako sprostej voják - ale pravda, degradovanĹź prej strkají do první Ĺady."
Vrchní polní kurát sebou pohnul.
"Chrní," prohlásil vejk, kdyĹ zjistil, Ĺe je s ním vechno v náleĹitém poĹádku, "teď se mu asi zdá o nějaké Ĺranici. Jenom se bojím, aby se nám zde nevydělal. MĹj feldkurát Katz, ten kdyĹ se voĹral, tak se ve spaní necítil. Jednou vám..."
A vejk poĹal vypravovat své zkuenosti s polním kurátem Otto Katzem tak podrobné a zajímavě, Ĺe ani nepozorovali, Ĺe se vlak hnul.
Teprve Ĺev z vagĂłnĹ vzadu pĹeruil vypravování vejkovo. Dvanáctá kumpanie, kde byli samí Němci od Krumlovska a KaperskĹźch Hor, hulákala: Wann ich kumm, wann ich kumm, wann ich wieda, wieda kumm.
A z jiného vagĂłnu nějakĹź zoufalec Ĺval ke vzdalujícím se BudějovicĹm: Und du, mein Schatz, bleibst hier HolarjĂł, holarjĂł, holo!
Bylo to takové hrozné jĂłdlování a jeĹení, Ĺe ho museli kamarádi odtáhnout od otevĹenĹźch dveĹí dobytĹího vozu.
"To se divím," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník k desátníkovi, "Ĺe u nás se jetě neobjevila inspekce. Podle pĹedpisu měl jste nás hlásit u komandanta vlaku hned na nádraĹí a nezabĹźvat se nějakĹźm opilĹźm vrchním polním kurátem."
NeastnĹź desátník mlĹel tvrdoíjně a zarputile se díval na dozadu ubíhající telegrafní sloupy. "KdyĹ si pomyslím, Ĺe nejsme hláeni u nikoho," pokraĹoval jízlivĹź jednoroĹní dobrovolník, "a Ĺe na nejbliĹí stanici k nám jistě vleze komandant vlaku, tu se ve mně vzepĹe vojenská krev. VĹdy my jsme jako..."
"...cikáni," vpadl do toho vejk, "nebo vandráci. Mně to pĹipadá, jako bychom se báli boĹího světla a nesměli se nikde hlásit, aby nás nezavĹeli."
"Kromě toho," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "na základě naĹízení ze dne 21. listopadu 1879 pĹi dopravě vojenskĹźch arestantĹ vlaky je tĹeba zachovávati tyto pĹedpisy: Za prvé: ArestantskĹź vagĂłn musí bĹźt opatĹen mĹíĹemi. To je jasné nad slunce a zde téĹ provedeno dle pĹedpisu. Nalézáme se za dokonalĹźmi mĹíĹemi. To by bylo tedy v poĹádku. Za druhé: V doplnění c. k. naĹízení ze dne 21. listopadu 1879 má se nacházeti v kaĹdém arestantském vagĂłně záchod. Není-li takového, má bĹźt opatĹen vagĂłn krytou nádobou na vykonávání velké i malé tělesné potĹeby arestantĹ i provázející stráĹe. Zde vlastně u nás se nemĹĹe mluvit o arestantském vagĂłně, kde by mohl bĹźt záchod. Nalézáme se prostě v jednom pĹepaĹeném kupé, izolováni od celého světa. A také zde není oné nádoby..."
"MĹĹete to udělat z okna," prohodil pln zoufalství desátník.
"Zapomínáte," Ĺekl vejk, "Ĺe Ĺádnej arestant nesmí k volenu."
"Potom za tĹetí," pokraĹoval jednoroĹní dobrovolník, "má bĹźt opatĹena nádoba s pitnou vodou. O to jste se také nepostaral. A propos! Víte, v které stanici bude se rozdávat menáĹ? Nevíte? To jsem věděl, Ĺe jste se neinformoval..."
"Tak vidíte, pane kaprál," poznamenal vejk, "Ĺe to není Ĺádná legrace, vozit arestanty. Vo nás se musí peĹovat. My nejsme ĹádnĹź vobyĹejnĹź vojáci, kterĹź se musejí sami vo sebe starat. Nám se musí vechno pĹinést aĹ pod nos, poněvadĹ jsou na to naĹízení a paragrafy, kterejch se musí kaĹdej drĹet, poněvadĹ by to nebyl Ĺádnej poĹádek. ,ZavĹenej Ĺlověk je jako dítě v peĹince,` Ĺíkával jeden známe] syĹák, ,ten se musí vopatrovat, aby se nenastudil, aby se nerozĹílil, aby byl spokojenej se svĹźm osudem, Ĺe se mu chudáĹkovi neubliĹuje: - Vostatné," Ĺekl po chvíli vejk, dívaje se pĹátelsky na desátníka, "aĹ bude jedenáct, tak mně laskavé Ĺekněte."
Desátník se tázavě podíval na vejka.
"Vy jste se mě, pane kaprál, patrně chtěl zeptat, proĹ mně máte Ĺíct, aĹ bude jedenáct. Vod jedenácti hodin patĹím do dobytĹího vagĂłnu, pane kaprál," dĹrazné Ĺekl vejk a pokraĹoval slavnostním hlasem: "Byl jsem odsouzen na tĹi dny u regimentsraportu. V jedenáct hodin jsem nastoupil svĹj trest a dneska v jedenáct hodin musím bejt proputěnej. Vod jedenácti hodin nemám tady co dělat. ádnej voják nesmí bejt dĹźl zavĹenej, neĹ mu patĹí, poněvadĹ na vojně se musí zachovávat disciplína a poĹádek, pane kaprál."
ZoufalĹź desátník po této ráně se dlouho nemohl vzpamatovat, aĹ koneĹně namítl, Ĺe nedostal ĹádnĹźch papírĹ.
"MilĹź pane kaprále," ozval se jednoroĹní dobrovolník, "papíry nejdou samy k veliteli eskorty. KdyĹ hora nejde k Mahomedovi, musí jít velitel eskorty sám pro papíry. Vy jste se nyní ocitl pĹed novou situací. Rozhodně nesmíte zadrĹovat nikoho, kterĹź má vyjít na svobodu. Na druhé straně nesmí nikdo opustit podle platnĹźch pĹedpisĹ arestantskĹź vagĂłn. Opravdu nevím, jak se dostanete z této proĹluklé situace. tím dál je to horí. Ted' je pĹl jedenácté." JednoroĹní dobrovolník zastrĹil kapesní hodinky: "Jsem velice zvědav, pane kaprále, co budete dělat za pĹl hodiny."
"Za pĹl hodiny patĹím do dobytĹího vagĂłnu," opakoval snivě vejk, naĹeĹ desátník Ĺplné popletenĹź a zniĹenĹź obrátil se k němu:
"Jestli vám to nebude nevhod, já myslím, Ĺe je to zde mnohem pohodlnějí neĹ v dobytĹáku. Já myslím..."
Byl pĹeruen vĹźkĹikem ze spaní vrchního polního kuráta: "Více omáĹky!"
"Spi, spi," Ĺekl dobrácky vejk, podkládaje mu pod hlavu cíp plátě, kterĹź padal z lavice, "a se ti zdá zas pěkné dál o Ĺrádle."
A jednoroĹní dobrovolník poĹal zpívat: Spi, děátko, spi, zavĹi oĹka svĹź, pánbĹh bude s tebou spáti, andělíĹek kolíbati, spi děátko, spi.
ZoufalĹź desátník nereagoval jiĹ na nic. Díval se tupé do kraje a dal plnĹź prĹběh naprosté dezorganizaci v arestantském kupé.
U paĹení hráli vojáci z eskorty maso a na zadní tváĹe dopadaly sviĹné a poctivé rány. KdyĹ se tím směrem ohlédl, dívala se právě na něho vyzĹźvavě zadnice jednoho pěáka. Desátník si vzdychl a odvrátil se opět k oknu.
JednoroĹní dobrovolník chvíli o něĹem pĹemĹźlel a pak se obrátil na zdrceného desátníka: "Jestlipak znáte Ĺasopis Svět zvíĹat?"
"Ten Ĺasopis," odpověděl desátník se zĹejmĹźm vĹźrazem radosti, Ĺe hovor pĹevádí se na jiné pole, "odbíral hospodskĹź u nás ve vsi, poněvadĹ měl děsné rád Bánské kozy a vechny mu chcíply. Proto Ĺádal v tom Ĺasopise o radu."
"MilĹź kamaráde," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "mĹj rozhovor, kterĹź bude nyní následovat, dokáĹe vám neobyĹejné jasné, Ĺe chyb není nikdo uetĹen! Jsem pĹesvědĹen, pánové, Ĺe vy tam vzadu pĹestanete hrát maso, nebo to, co vám nyní povím, bude velice zajímavé uĹ tím, Ĺe mnohĹźm odbornĹźm vĹźrazĹm neporozumíte. Budu vám vypravovat povídku o Světě zvíĹat, abychom zapomněli na nae dnení váleĹné trampoty:
Jak jsem se vlastně stal kdysi redaktorem Světa zvíĹat, onoho velice zajímavého Ĺasopisu, bylo pro mne nějakĹź Ĺas hádankou dosti sloĹitou do té doby, kdy jsem sám pĹiel k tomu názoru, Ĺe jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepĹíĹetném, ve kterém jsem byl sveden pĹátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi, kterĹź redigoval do té doby poctivě Ĺasopis, ale zamiloval se pĹitom do dceruky majitele Ĺasopisu pana Fuchse, kterĹź ho vyhnal na hodinu pod tou podmínkou, Ĺe mu zaopatĹí redaktora poĹádného.
Jak vidíte, byly tenkrát podivuhodné námezdní poměry.
Majitel listu, kdyĹ jsem mu byl pĹedstaven svĹźm kamarádem Hájkem, pĹijal mne velice vlídně a otázal se mne, zdali mám vĹbec nějaké ponětí o zvíĹatech, a byl velice spokojen mou odpovědí, Ĺe jsem si vĹdy velice zvíĹat váĹil a viděl v nich pĹechod ke Ĺlověku a Ĺe zejména ze stanoviska ochrany zvíĹat respektoval jsem vĹdy jejich tuĹby a pĹání. KaĹdé zvíĹe si nic jiného nepĹeje, neĹ aby bylo pĹed tím, neĹ je měděno, usmrceno pokud moĹno bezbolestně.
Kapr od samého svého narození chová utkvělou pĹedstavu, Ĺe není hezké od kuchaĹky, kdyĹ mu párá bĹicho zaĹiva, a zvyk stínání kohouta Ĺe je náběhem spolku pro ochranu zvíĹat nepodĹezávat drĹbeĹ rukou neumělou.
Zkroucené postavy smaĹenĹźch mĹínkĹ svědĹí o tom, Ĺe umírajíce protestují proti tomu, aby byli v Podole smaĹeni zaĹiva na margarínu. Hnát krocana...
Vtom mne pĹeruil a optal se, zdali znám drĹbeĹnictví: psy, králíky, vĹelaĹství, rozmanitosti ze světa zvíĹat, vystĹihovat z cizích ĹurnálĹ obrázky k reprodukci, pĹekládat z cizozemskĹźch ĹurnálĹ odborné Ĺlánky o zvíĹatech, umím-li listovat v Brehmovi a mohl-li bych s ním psát Ĺvodníky ze Ĺivota zvíĹat se zabarvením katolickĹźch svátkĹ, změny roĹních poĹasí, dostih, honĹ, vĹźchovy policejních psĹ, národních i církevních svátkĹ, zkrátka mít situaĹní novináĹskĹź pĹehled a vyuĹitkovat ho v krátkém obsaĹném ĹvodníĹku.
Prohlásil jsem, Ĺe jsem jiĹ velice mnoho pĹemĹźlel o správném vedení takovéhoto Ĺasopisu, jako je Svět zvíĹat, a Ĺe vechny ty rubriky a body dovedu plně reprezentovat, ovládaje zmíněné náměty. Mou snahou vak Ĺe bude vyinout Ĺasopis na nezvyklou vĹźi. Reorganizovat obsahově i věcné.
Zavésti nové rubriky, napĹíklad ,VeselĹź koutek zvíĹat`, ,ZvíĹata o zvíĹatech`, vímaje si pĹitom bedlivé politické situace.
Poskytnout ĹtenáĹĹm pĹekvapení za pĹekvapením, aby se od zvíĹete ku zvíĹeti nemohli vzpamatovat. Rubrika ,Ze dne zvíĹat` Ĺe se musí stĹídat s ,NovĹźm programem Ĺeení otázky domácího skotu` a ,Hnutím mezi dobytkem`.
Opět mne pĹeruil a Ĺekl, Ĺe mu to Ĺplné staĹí, a jestli jen poloviĹku toho podaĹí se mně splnit, Ĺe mně daruje párek trpasliĹích wyandotek z poslední berlínské vĹźstavy drĹbeĹe, které obdrĹely první cenu a majitel zlatou medaili za vĹźborné spáĹení.
Mohu Ĺíci, Ĺe jsem se vynasnaĹil a svĹj vládní program v Ĺasopise dodrĹoval, pokud mé schopnosti staĹily, ba dokonce pĹiel jsem k objevu, Ĺe mé Ĺlánky pĹevyují mé schopnosti.
Chtěje obecenstvu poskytnouti něco Ĺplně nového, vymĹźlel jsem si zvíĹata.
Vycházel jsem z toho principu, Ĺe napĹíklad slon, tygr, lev, opice, krtek, kĹň, Ĺuně atd. jsou dávno jiĹ kaĹdému ĹtenáĹi Světa zvíĹat Ĺplné známĹźmi tvory. e tĹeba ĹtenáĹe rozruit něĹím novĹźm. NovĹźmi objevy, a proto jsem to zkusil s velrybou sírobĹichou. Tento novĹź druh mé velryby byl velikostí tresky a opatĹen měchĹźĹem naplněnĹźm mravenĹí kyselinou a zvlátní kloakou, kterou má velryba sírobĹichá s vĹźbuchy vypoutěla na malé rybky, které chtěla pozĹít, omamnou jedovatou kyselinu, které později dal anglickĹź uĹenec... teď se jiĹ nepamatuji, jak jsem ho nazval, pojmenování kyseliny velrybí. Velrybí tuk byl jiĹ vem známĹź, ale nová kyselina vzbudila pozornost několika ĹtenáĹĹ, kteĹí se ptali na firmu vyrábějící tuto kyselinu.
Mohu vás ubezpeĹit, Ĺe jsou vĹbec ĹtenáĹi Světa zvíĹat velice zvědaví.
Krátce za sebou objevil jsem po velrybě sírobĹiché celou Ĺadu jinĹźch zvíĹat. Jmenuji mezi nimi blahníka prohnaného, savce z rodu klokanĹ, vola jedlého, pratypa to krávy, nálevníka sépiového, kterého jsem oznaĹil za druh potkana.
PĹibĹźvala mně nová zvíĹata kaĹdĹźm dnem. Sám byl jsem velice pĹekvapen mĹźmi Ĺspěchy v těchto oborech. Nikdy jsem si nepomyslil, Ĺe je tĹeba zvíĹenu tak silně doplnit a Ĺe Brehm tolik zvíĹat mohl vynechat ve svém spise ivot zvíĹat. Věděl Brehm a vichni ti, kteĹí li po něm, o mém netopĹźrovi z ostrova Islandu, ,netopĹźru vzdáleném`, o mé koĹce domácí z vrcholku hory KilimandĹáro pod názvem ,paĹucha jelení dráĹdivá`?
Měli do té doby pĹírodozpytci zdání o nějaké blee inĹenĹźra KhĹna, kterou jsem nael v jantaru a která byla Ĺplně slepá, poněvadĹ Ĺila na podzemním prachhistorickém krtkovi, kterĹź také byl slepĹź, poněvadĹ jeho prababiĹka se spáĹila, jak jsem psal, s podzemním slepĹźm macarátem jeskynním z Postojenské jeskyně, která v té době zasahovala aĹ na nynějí BaltickĹź oceán?
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadĹ Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje Ĺlánek o blee mnou objevené, prohlásil: ,Co BĹh Ĺiní, dobĹe Ĺiní: Čas pĹirozené Ĺistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebnĹźm Čechem, a od té doby zdálo se, Ĺe mne opoutí astná hvězda vynálezcova a objevitele novĹźch stvoĹení. Abonenti Světa zvíĹat zaĹali se znepokojovat.
PĹvod k tomu daly mé rĹzné drobné zprávy o vĹelaĹství, drĹbeĹnictví, kde jsem rozvinul své nové teorie, které zpĹsobily pravé zděení, poněvadĹ po mĹźch jednoduchĹźch radách ranila známého vĹelaĹe pana Pazourka mrtvice a vyhynulo vĹelaĹení na umavě i v Podkrkonoí. Na drĹbeĹ pĹiel mor a zkrátka chcípalo to vechno. Abonenti psali vĹźhruĹné dopisy a odmítali Ĺasopis.
Vrhl jsem se na ptáky Ĺijící na svobodě a jetě dnes se pamatuji na svou aféru s redaktorem Selského obzoru, klerikálním poslancem Ĺeditelem Jos. M. KadlĹákem!
VystĹihl jsem z anglického Ĺasopisu Country Life obrázek nějakého ptáĹka, kterĹź seděl na oĹechu. Dal jsem mu název oĹeník, stejné jako bych se nijak logicky nerozpakoval napsat, Ĺe pták sedící na jalovci je jalovník, pĹípadné jalovice.
I co se nestalo. Na obyĹejném korespondenĹním lístku napadl mne pan KadlĹák, Ĺe prĹź je to sojka a ĹádnĹź oĹeník, a Ĺe prĹź je to pĹeklad Eichelhäher.
Poslal jsem dopis, ve kterém jsem celou svou teorii vyloĹil o oĹeníku, propletaje dopis ĹetnĹźmi nadávkami a vymylenĹźmi citáty z Brehma.
Poslanec KadlĹák odpověděl v Selském obzoru Ĺvodním Ĺlánkem.
MĹj éf, pan Fuchs, seděl jako vĹdy v kavárně a Ĺetl krajinské noviny, poněvadĹ poslední dobou náramně Ĺasto hledal zmínky o mĹźch poutavĹźch Ĺláncích ve Světě zvíĹat, a kdyĹ jsem pĹiel, ukázal na leĹící na stole SelskĹź obzor a Ĺekl tie, dívaje se na mne svĹźma smutnĹźma oĹima, kterĹź vĹźraz měly jeho oĹi stále poslední dobou.
Četl jsem hlasitě pĹed celou kavárenskou publikou:
,Ctěná redakce! Upozornil jsem, Ĺe vá Ĺasopis zavádí názvosloví nezvyklé a neodĹvodněné, Ĺe pĹíli málo dbá Ĺistoty jazyka Ĺeského, vymĹźlí si rĹzná zvíĹata. Uvedl jsem doklad, Ĺe místo veobecně uĹívaného starodávného názvu sojka zavádí vá redaktor Ĺaludník, coĹ má podklad v pĹekladě německého názvu Eichelhäher - sojka.`
,Sojka,` opakoval po mně zoufale majitel Ĺasopisu.
Četl jsem klidně dál: ,Nato jsem od vaeho redaktora Světa zvíĹat obdrĹel dopis nesmírně hrubého, osobního a neomaleného rázu, kde jsem byl nazván trestuhodně ignorantskĹźm hovadem, coĹ zasluhuje pokárání dĹrazného. Tak se neodpovídá na~ věcné vědecké vĹźtky mezi slunĹźmi lidmi. Rád bych věděl, kdo je z nás obou větí hovado. Snad, pravda, neměl jsem Ĺiniti vĹźtky dopisnicí a dopsati listem, ale pro nával práce neviml jsem si té malichernosti, ale nyní po sprostém vĹźpadu vaeho redaktora Svět zvíĹat vedu na veĹejnĹź pranĹźĹ.
Vá pan redaktor se náramné mĹźlí, domnívaje se, Ĺe jsem nedouĹené hovado, které nemá ani ponětí, jak se ten kterĹź pták jmenuje. ZabĹźvám se ornitologií po léta, a nikoliv z knih, nĹźbrĹ studiemi v pĹírodě, maje v klecích víc ptákĹ, neĹ viděl vá redaktor ve svém Ĺivotě, zejména Ĺlověk uzavĹenĹź v praĹskĹźch koĹalnách a hospodách.
NeĹ to jsou věci vedlejí, aĹ by zajisté nebylo na kodu, kdyby se vá redaktor Světa zvíĹat dĹíve pĹesvědĹil, komu vytĹźká hovadinu, neĹli nájezd vyjde z pera, tĹeba je urĹen na Moravu do FrĹźdlandu u Místku, kde byl do tohoto Ĺlánku téĹ odbírán vá Ĺasopis.
Nejde ostatně o osobní polemiku bláznivého chlapa, nĹźbrĹ o věc, a proto opakuji znova, Ĺe vymĹźlet si z pĹekladĹ názvy jest nepĹípustné, kdyĹ máme veobecné známĹź domácí název sojka.`
,Ano, sojka,` jetě zoufalejím hlasem pronesl mĹj éf.
Čtu spokojeně dál nedaje se pĹeruovat. ,Je to darebáctví, kdyĹ se to děje od neodborníkĹ a surovcĹ. Kdo kdy Ĺíkal sojce oĹeník? V díle Nai ptáci na str. 148 jest latinskĹź název: Garrulus glandarius B. A., je ten mĹj pták - sojka.
Redaktor vaeho listu zajisté uzná, Ĺe znám lépe svého ptáka, neĹ ho mĹĹe znát neodborník. OĹeník se nazĹźvá podle dr. Bayera Mucifraga carycatectes B, a to B neznamená, jak mně psal vá redaktor, Ĺe je to zaĹáteĹní písmeno slova blb. Četí ptakopisci znají vĹbec jenom sojku obecnou, nikoliv vaeho Ĺaludníka, kterého vynael právě ten pán, na kterého patĹí zaĹáteĹní písmeno B podle jeho teorie. To jest neurvalĹź osobní nájezd, kterĹź na věci nic nezmění.
Sojka zĹstane sojkou, i kdyby se redaktor Světa zvíĹat z toho podě..1, a zĹstane to jen dokladem, jak lehkomyslně a nevěcně se leckdys píe, byt by se i on dovolával Brehma nápadně neurvale. Ten sprosák píe, Ĺe sojka patĹí podle Brehma do Ĺeledi krokodĹźlovitĹźch, str. 452, kde se mluví o uhĹźku Ĺili strakoi obecném (Lanius minor L.). Pak se tento ignorant, smím-li to jeho jméno zdrobnit, dovolává opět Brehma, Ĺe sojka patĹí do Ĺeledi patnácté, a Brehm havranovité poĹítá do Ĺeledi sedmnácté, k nimĹ druĹí se havrani, rod kavek, a jest tak sprostĹź, Ĺe i mne nazval kavkou (Colaeus) a rodem strak, vran modrĹźch, podĹeledí blbounĹ nejapnĹźch, aĹkoliv na téĹe stránce jedná se o sojkách hájních a strakách pestrĹźch...`
,Sojky hájní,` vzdychl mĹj vydavatel Ĺasopisu, chytaje se za hlavu, ,dejte to sem, a to doĹtu:
Lekl jsem se, Ĺe mu ochraptěl hlas, kterĹźm Ĺetl: ,KolohĹíbek neboli kos tureckĹź zĹstane stejně v Ĺeském pĹekladě kolohĹíbkem, jako zĹstane kvíĹala kvíĹalou.`
,KvíĹale se má Ĺíkat jaloveĹník nebo jalovice, pane éf,` podotkl jsem, ,poněvadĹ se Ĺiví jalovcem.` Pan Fuchs uhodil novinami o stĹl a vlezl pod kuleĹník, chroptě ze sebe poslední slova, která pĹeĹetl: ,Turdus, kolohĹíbek. - ádná sojka,` Ĺval pod kuleĹníkem, ,oĹeník, kouu, pánové!`
Byl koneĹně vytaĹen a na tĹetí den skonal v rodinném kruhu na mozkovou chĹipku.
Poslední slovo jeho bylo, v jeho poslední jasné chvilce: ,Nejedná se mně o osobní zájem, ale o dobro celku. Z toho stanoviska raĹte pĹijati mĹj posudek, tak věcně, jak...` - a kytl."
JednoroĹní dobrovolník se zamlĹel a Ĺekl jízlivě k desátníkovi:
"Tím jsem jen chtěl Ĺíct, Ĺe kaĹdĹź Ĺlověk se octne někdy v choulostivé situaci a chybuje!"
Celkem vzato, desátník z toho pochopil jedině tolik, Ĺe je chybujícím; proto odvrátil se opět k oknu a zasmuile se díval, jak ubíhá cesta.
O něco větí zájem zpĹsobilo vypravování na vejka. MuĹové z eskorty dívali se pitomě na sebe.
vejk zaĹal: "Na světě nezĹstane nic utajeno. Vechno vyjde najevo, jak jste slyeli, Ĺe i taková blbá sojka není Ĺádnej voĹeník. Je to vopravdu velice zajímavĹź, Ĺe se někdo dá na takovou věc chytit. Vymejlet si zvíĹata je pravda věc těĹká, ale ukazovat taková vymejlená zvíĹata je vopravdu jetě těĹí. Jednou pĹed lety byl v Praze nějakej Mestek a ten vobjevil moĹskou pannu a ukazoval ji na HavlíĹkově tĹídě na Vinohradech za plentou. Ve plentě byl otvor a kaĹdej moh vidět v takovej polotmě prachvobyĹejnĹź kanape a na něm se válela jedna Ĺenská ze iĹkova. Nohy měla zabalenĹź do zelenĹźho gázu, co mělo pĹedstavovat vohon, vlasy měla natĹenĹź nazeleno a na rukách rukavice a na nich pĹidělanĹź ploutve z papenteklu, taky zelenĹź, na hĹbetě měla provázkem upevněnĹź nějakĹź kormidlo. MládeĹ do estnácti let tam neměla pĹístupu a vichni, kterĹźm bylo pĹes estnáct let a zaplatili si vstupnĹź, moc si libovali, Ĺe ta moĹská panna má velikou zadnici, na kterĹź byl nápis ,Na shledanou!` Co se tĹźká ňáder, to nebylo nic. Házely se jí aĹ na pupek jako utahanej flundĹe. V sedum hodin veĹer pak Mestek zavĹel panorámu a Ĺek: ,MoĹská panno, mĹĹete jít domĹ,` vona se pĹevlíkla a v deset veĹer uĹ ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně kaĹdĹźmu pánovi, kterĹźho potkala, Ĺíkat: ,Hezoune, el si to zafilipínkovat.` PoněvadĹ neměla kníĹku, tak ji pĹi áĹe s druhejma podobnejma myema pan Draner zavĹel, a Mestek měl po keftě."
Vrchní polní kurát vtom spadl z lavice a spal na zemi dál. Desátník se na to hloupě díval a pak za veobecného ticha zvedal ho beze veho pĹispění druhĹźch na lavici sám. Bylo vidět, Ĺe ztratil vechnu autoritu, a kdyĹ Ĺekl slabĹźm beznadějnĹźm hlasem: "Mohli byste mně také pomoct," tu vichni z eskorty dívali se strnule a nehla se ani Ĺivá noha.
"Měl jste ho nechat chrnět, kde byl," pravil vejk, "já jsem to se svĹźm polním kurátem jinak nedělal. Jednou jsem ho nechal spát na záchodě, jednou se mně vyspal nahoĹe na almaĹe, v neckách v cizím domě a bĹhví kde se vude vychrněl."
Na desátníka pĹiel náhle nával odhodlanosti. Chtěl ukázat, Ĺe je zde pánem, a proto Ĺekl hrubě: "DrĹte hubu a nekecejte! KaĹdej pucflek se toho zbyteĹně naĹvaní. Jste jako těnice."
"Ano, zajisté, a vy jste bĹh, pane kaprál," odpověděl vejk s rovnováhou filosofa, kterĹź chce na celém světě uskuteĹnit zemskĹź mír a poutí se pĹitom do hrozné polemiky, "vy jste matka sedmibolestná."
"PaneboĹe," zvolal jednoroĹní dobrovolník, spínaje ruce, "naplň nae srdce láskou ke vem arĹím, abychom se na ně nedívali s odporem. PoĹehnej naemu sjezdu v této arestantské díĹe na kolejích."
Desátník zrudl a vyskoĹil: "Já si zakazuji vechny poznámky, voní jednoroĹáku."
"Vy za nic nemĹĹete," chlácholivĹźm tĂłnem mluvil dál jednoroĹní dobrovolník, "pĹi mnohĹźch rodech a druzích odepĹela pĹíroda ĹivoĹichĹm vechnu inteligenci, slyel jste někdy vypravovat o lidské hlouposti? Nebylo by rozhodné lepí, kdybyste se byl zrodil jako jinĹź druh savce a nenosil to blbé jméno Ĺlověk a kaprál? Je veliká mĹźlka, Ĺe si o sobě myslíte, Ĺe jste nejdokonalejím a nejvyvinutějím tvorem. KdyĹ v&m odpáĹou hvězdiĹky, tak jste nula, která se odstĹeluje beze veho zájmu po vech zákopech na vech frontách. KdyĹ vám jetě jednu frĹku pĹidají a udělají z vás ĹivoĹicha, kterému se Ĺíká supák, pak jetě to nebude s vámi v poĹádku. Vá duevní obzor se vám jetě víc zouĹí, a kdyĹ sloĹíte někde na bojiti své kulturně zakrnělé kosti, po vás v celé Evropě nikdo nezapláĹe."
"Já vás dám zavĹít," vykĹikl zoufale desátník. JednoroĹní dobrovolník se usmál: "Vy patrné byste mé chtěl dát zavĹít proto, Ĺe jsem vám nadával. To byste lhal, poněvadĹ vá duevní majetek nemĹĹe vĹbec vystihnout nějakĹźch uráĹek, a kromě toho vsadil bych se s vámi, o co byste chtěl, Ĺe si nepamatujete vĹbec niĹeho z celé naí rozmluvy. Kdybych vám Ĺekl, Ĺe jste embryo, tak to zapomenete dĹív, ne snad neĹ pĹijedeme na nejbliĹí stanici, ale dĹív, neĹ se kolem nás mihne nejbliĹí telegrafní tyĹ. Jste odumĹelĹź mozkovĹź závin. Nedovedu si vĹbec pĹedstavit, Ĺe byste mohl někde souvisle vyloĹit vechno, co jste mé slyel mluvit. Kromě toho mĹĹete se kohokoliv zde optat, zdali v mĹźch slovech byla jen sebenepatrnějí naráĹka na vá duevní obzor a zdali jsem vás v něĹem urazil."
"Zajisté," potvrdil vejk, "vám zde nikdo neĹek ani slĹvka, kterĹź byste si mohl nějak kĹivé vykládat. Vono to vĹdycky patně vypadá, kdyĹ se někdo cítí uraĹenej. Jednou jsem seděl v noĹní kavárně v Tunelu a bavili jsme se vo orangutanech. Seděl tam s námi jeden mariňák a ten vyprávěl, Ĺe orangutana Ĺasto nerozeznají od nějakĹźho vousatĹźho vobĹana, Ĺe takovej orangutan má bradu porostlou chlupy jako...,jako,` povídá, ,Ĺekněme tĹebas tamhleten pán u vedlejího stolu.` Vohlédli jsme se vichni, a ten pán s tou bradou el k mariňákovi a dal mu facku a mariňák mu rozbil hlavu flakou od piva a ten bradatej pán se svalil a zĹstal leĹet bez sebe a s mariňákem jsme se rozlouĹili, poněvadĹ hned vodeel, kdyĹ viděl, Ĺe ho pĹizabil. Potom jsme vzkĹísili toho pána, a to jsme rozhodné neměli dělat, poněvadĹ hned po svĹźm vzkĹíení na nás vechny, kteĹí jsme pĹece s tím neměli prachnic co dělat, zavolal patrolu, která nás vodvedla na komisaĹství. Tam von poĹád ved svou, Ĺe jsme ho povaĹovali za orangutana, Ĺe jsme vo niĹem jinĹźm nemluvili neĹ vo něm. A on poĹád svou. My, Ĺe ne, Ĺe není Ĺádnej orangutan. A von, Ĺe je, Ĺe to slyel. Prosil jsem pana komisaĹe, aby mu to vysvětlil. A ten mu to zcela dobrácky vysvětloval, ale ani pak si nedal Ĺíct a Ĺekl panu komisaĹovi, Ĺe tomu on nerozumí, Ĺe je s námi spolĹenej. Tak ho pan komisaĹ dal zavĹít, aby vystĹízlivěl, a my jsme se zas chtěli vrátit do Tunelu, ale uĹ jsme nemohli, poněvadĹ nás taky posadili za katr. Tak vidíte, pane kaprál, co mĹĹe bejt z maliĹkĹźho a nepatrnĹźho nedorozumění, které nestojí ani za ĹeĹ. V Okrouhlicích byl zas jeden obĹan a ten se urazil, kdyĹ mu Ĺekli v Německém Brodě, Ĺe je krajta tygrovitá. Vono je víc takovejch slov, kterĹź nejsou naprosto trestnĹź. NapĹíklad jestli bychom vám Ĺekli, Ĺe jste ondatra. Mohl byste se za to na nás zlobit?"
Desátník zaĹiĹel. Nebylo moĹné Ĺíci, Ĺe zaĹval. Hněv, vztek, zoufalství, ve se slilo v Ĺadu silnĹźch zvukĹ a toto koncertní Ĺíslo doplňovalo pískání, které nosem prováděl chrápající vrchní polní kurát.
Po tom zaĹiĹení nastoupila Ĺplná deprese. Desátník posadil se na lavici a jeho vodové, bezvĹźrazné oĹi utkvěly v dálce na lesy a hory.
"Pane desátníku," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "vy mně pĹipomínáte nyní, jak sledujete umné hory a vonné lesy, postavu Dante. TyĹ ulechtilĹź obliĹej básníka, muĹe srdce a ducha jemného, pĹístupného lechetnému hnutí. ZĹstaňte, prosím vás, tak sedět, tak pěkně vám to sluí. S jakĹźm oduevněním, beze ví strojenosti a krobenosti vypulujete oĹi na krajinu. JistěĹe si myslíte, jak to bude krásné, aĹ na jaĹe místo těch pustĹźch míst nyní rozloĹí se tu koberec luĹních pestrĹźch květin..."
"...kerej koberec vobjímá potĹĹek," poznamenal vejk, "a von pan desátník sliní tuĹku, sedí na nějakĹźm paĹezu a píe básniĹku do MalĹźho ĹtenáĹe."
Desátník stal se Ĺplně apatickĹźm, zatímco jednoroĹní dobrovolník tvrdil, Ĺe rozhodné viděl hlavu desátníka vymodelovanou na jedné vĹźstavě sochaĹĹ:
"Dovolte, pane desátníku, nestál jste snad modelem sochaĹi tursovi?"
Desátník podíval se na jednoroĹního dobrovolníka a Ĺekl smutně: "Nestál."
JednoroĹní dobrovolník umlkl a natáhl se na lavici.
MuĹové z eskorty hráli karty se vejkem, desátník ze zoufalství kibicoval a dovolil si dokonce poznamenat, Ĺe vejk vynesl zelené eso a to Ĺe je chyba. Neměl si trumfovat a měl by sedmu na poslední hod.
"Bejvaly v hospodách," Ĺekl vejk, "takovĹź pěknĹź nápisy proti kibicĹm. Pamatuji se na jeden: Kibic, drĹ tlamajznu, neĹ té pĹes ní majznu."
VojenskĹź vlak vjíĹděl do stanice, kde inspekce prohlíĹela vagĂłny. Vlak se zastavil.
"To se ví," Ĺekl neĹprosnĹź jednoroĹní dobrovolník, dívaje se vĹźznamně na desátníka, "inspekce je jiĹ tady..."
Do vagĂłnu vstoupila inspekce.
Velitelem vojenského vlaku byl tábem naznaĹen rezervní dĹstojník doktor Mráz.
Na takové hloupé sluĹby vĹdy házeli rezervní dĹstojníky. Doktor Mráz byl z toho jelen. Nemohl se dopoĹítat poĹád jednoho vagĂłnu, aĹkoliv byl v civilu profesorem matematiky na reálném gymnasiu. Kromě toho na poslední stanici hláenĹź stav muĹstva z jednotlivĹźch vagĂłnĹ kolísal s Ĺíslem udanĹźm po skonĹeném nástupu do vagĂłnĹ na budějovickém nádraĹí. Zdálo se mu, kdyĹ se díval do papírĹ, Ĺe kde se vzalo tu se vzalo o dvě polní kuchyně víc. NeobyĹejné nepĹíjemné imrání v zádech pĹsobilo mu konstatování, Ĺe se mu rozmnoĹili koně neznámĹźm zpĹsobem. V seznamu dĹstojníkĹ nemohl se dopátrat dvou kadetĹ, kteĹí mu scházeli. V kanceláĹi pluku v pĹedním vagĂłně hledali neustále jeden psací stroj. Z toho chaosu rozbolela ho hlava, snědl jiĹ tĹi aspirinové práky a nyní revidoval vlak s bolestnĹźm vĹźrazem v obliĹeji.
KdyĹ vstoupil do arestantského kupé se svĹźm prĹvodcem, nahlédl do papírĹ, a pĹijav raport zniĹeného desátníka, Ĺe veze dva arestanty a má tolik a tolik muĹstva, porovnal jetě jednou ve spisech pravost udání a rozhlédl se kolem.
"Kohopak to vezete s sebou?" otázal se pĹísně, ukazuje na vrchního polního kuráta, kterĹź spal na bĹie a jehoĹ zadní tváĹe vyzĹźvavé se dívaly na inspekci.
"Posluně hlásím, pane lajtnant," zakoktal desátník, "Ĺe my tentononc..."
"Jaképak tentononc," zabruĹel doktor Mráz, "vyjádĹete se pĹímo."
"Posluně hlásím, pane lajtnant," ozval se místo desátníka vejk, "tento pán, kterĹź spí na bĹie, je nějakej vopilej pan obrfeldkurát. Von se k nám pĹidal a vlez nám sem do vagĂłnu, a poněvadĹ je to ná pĹedstavenej, tak jsme ho nemohli vyhodit, aby to nebylo poruení superordinace. Von si patrné spletl tábní vagĂłn s arestantskĹźm."
Doktor Mráz si vzdychl a podíval se do svĹźch papírĹ. O nějakém vrchním polním kurátovi, kterĹź má jeti s vlakem do Brucku, nebylo v seznamu zmínky. Cukl nervĂłzně okem. Na poslední stanici mu najednou pĹibĹźvali koně, a nyní se mu dokonce rodí zĹistajasna vrchní polní kuráti v kupé pro arestanty.
Nevzmohl se na nic jiného, neĹ Ĺe vyzval desátníka, aby spícího na bĹie obrátil, poněvadĹ z této polohy nebylo moĹno urĹit jeho identitu.
Desátník obrátil po delí námaze vrchního polního kuráta naznak, pĹiĹemĹ se ten probudil, a vida dĹstojníka pĹed sebou, Ĺekl: "Eh, servus, Fredy, was gibt's Neues? Abendessen schon fertig?", zamhouĹil opět oĹi a obrátil se k stěně.
Doktor Mráz poznal ihned, Ĺe je to tşŠĹrout od vĹerejka z dĹstojnického kasina, pověstnĹź vyĹiraĹ vech dĹstojnickĹźch mináĹí, a tie si vzdychl.
"Za to," Ĺekl k desátníkovi, "pĹjdete k raportu." Odcházel, kdyĹ ho vtom vejk zadrĹel:
"Posluně hlásím, pane lajtnant, Ĺe sem nepatĹím. Mám bĹźt zavĹenej jen do jedenáctĹź, poněvadĹ právě dnes vyla moje lhĹta. Byl jsem zavĹenej na tĹi dny a teď uĹ mám sedět s vostatníma v dobytĹím voze. PoněvadĹ uĹ je dávno jedenáct pryĹ, prosím vás, pane lajtnant, abych byl buď vysazenej na tra, nebo pĹevedenej do dobytĹího vagĂłnu, kam patĹím, nebo k panu obrlajtnantovi Lukáovi."
"Jak se jmenujete?" otázal se doktor Mráz, dívaje se opět do svĹźch papírĹ.
"vejk Josef, posluně hlásím, pane lajtnant " "Ehm, vy jste tedy ten známĹź vejk," Ĺekl doktor Mráz, "vy jste měl opravdu vyjít o jedenácté. Ale pan nadporuĹík Luká mne Ĺádal, abych vás nepoutěl aĹ v Brucku, je prĹź to bezpeĹnějí, alespoň na cestě nic nevyvedete."
Po odchodu inspekce nemohl desátník udrĹet se jízlivé poznámky:
"Tak vidíte, vejku, Ĺe vám to hovno pomohlo, obracet se k vyí instanci. Kdybych byl chtěl, mohl jsem vám oběma zatopit."
"Pane desátníku," ozval se jednoroĹní dobrovolník, "házet hovny je víceméně věrohodná argumentace, ale inteligentní Ĺlověk nemá uĹívat takovĹźch slov, je-li rozĹilen nebo chce-li dělat vĹźpady na někoho. Potom to vae směné vyhroĹování, Ĺe jste nám mohl oběma zatopit. ProĹ jste to u vech ĹertĹ neudělal, kdyĹ jste měl k tomu pĹíleĹitost? Jeví se v tom jistě vae veliká duevní vyspělost a neobyĹejná delikátnost."
"UĹ toho mám dost," vyskoĹil desátník, "já mohu vás oba pĹivést do kriminálu."
"A kvĹli Ĺemu, holoubku?" otázal se nevinně jednoroĹní dobrovolník.
"To je moje věc," dodával sobě odvahy desátník. "Vae věc," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník s Ĺsměvem, "vae i nae. Jako v kartách: moje teta vae teta. Spí bych Ĺekl, Ĺe na vás pĹsobila zmínka o tom, Ĺe pĹjdete k raportu, a proto zaĹínáte na nás hulákat, ovem Ĺe nesluĹební cestou."
"Vy jste sprosáci," ozval se desátník, nabíraje poslední odvahu tváĹit se straně.
"Já vám něco povím, pane kaprál," poznamenal vejk, "já uĹ jsem starej voják, slouĹil jsem pĹed válkou, a vono se to vĹdycky s těma nadávkama nevyplácí. KdyĹ jsem tenkrát slouĹil pĹed léty, pamatuju se, Ĺe u nás byl u kumpanie nějakej supák Schreiter. Von slouĹil za supu, moh jít uĹ jako kaprál dávno domĹ, ale byl, jak se Ĺíká, uhozenej. Tak ten Ĺlověk na nás vojácích seděl, lepil se nám jako hovno na koili, to mu nebylo recht, to zas bylo proti vem forriftĹm, sekĹźroval nás, jak jen moh, a Ĺíkal nám: ,Vy nejste vojáci, ale vechtĹi: Mě to jednoho dne doĹralo a el jsem ke kumpanieraportu. ,Co chce?` povídá hejtman. ,Mám, posluně hlásím, pane hejtmane, stíĹnost na naeho pana feldvébla Schreitra, my jsme pĹece císaĹtí vojáci, a ne Ĺádní vechtĹi. My slouĹíme císaĹi pánu, ale nejsme Ĺádní hlídaĹi ovoce: ,Koukej, hmyze,` vodpověděl mně hejtman, ,a uĹ tě nevidím: A já na to, Ĺe prosím posluné pĹeloĹit mě k batalionsraportu. U batalionsraportu, kdyĹ jsem to vysvětlil obrstlajtnantovi, Ĺe nejsme Ĺádní vechtĹi, ale císaĹtí vojáci, dal mne zavĹít na dva dny, ale já jsem Ĺádal, aby mne pĹeloĹili k regimentsraportu. U regimentsraportu pan obrt po mĹźm vysvětlování na mě zaĹval, Ĺe jsem pitomec, abych táh ke vem ĹertĹm. Já zas na to: ,Posluně hlásím, pane obrt, abych byl pĹedveden k brigaderaportu.` Toho se lek a hned dal do kanceláĹe zavolat naeho supáka Schreitra a ten mě musel vodprosit pĹede vema oficírama za to slovo vechtr. Potom mne dohonil na dvoĹe a voznámil mně, Ĺe vole dneka mně nadávat nebude, ale Ĺe mě pĹivede na garnizĂłn. Já jsem si vod tĹź doby dával na sebe největí pozor, ale neuhlídal jsem se. Stál jsem post u magacínu a na stěně kaĹdej post na zel vĹdycky něco napsal. Bud tam vykreslil ĹenskĹź pĹirození, nebo tam napsal nějakej veríĹek. Já jsem si na nic nemohl vzpomenout, a tak jsem se z dlouhĹź chvíle podepsal na stěnu pod název ,Supák Schreiter je hnát`. A ten pacholek supák hned to udal, poněvadĹ za mnou slídil jak Ĺervenej pes. Neastnou náhodou jetě nad tím nápisem byl jinej: ,My na vojnu nepĹjdeme, my se na ni vyséreme,` a to bylo v roce 1912, kdyĹ jsme měli jít do Srbska kvĹli tomu konzulovi Procházkoví. Tak mě hned poslali do Terezína k landgerichtu. Asi patnáctkrát tu zel od magacínu s těma nápisama i s mĹźm podpisem páni od vojenskĹźho soudu fotografovali, desetkrát mně dali napsat, aby zkoumali mĹj rukopis, ,My na vojnu nepĹjdeme, my se na ni vyséreme`, patnáctkrát musel jsem psát pĹed nimi ,Supák Schreiter je hnát`, a nakonec pĹijel jeden znalec písma a dal mně napsat: Bylo 29. Ĺervence 1897, kdy KrálovĹź DvĹr nad Labem poznal hrĹzy prudkého a rozvodněného Labe. ,To jetě nestaĹí,` povídal auditor, ,nám se jedná o to vysrání. Nadiktujte mu něco, kde je hodně s a r.` Tak mně diktoval: Srb, srub, svrab, srabaĹina, cherubín, rubín, holota. Von uĹ byl z toho ten soudní znalec písma tumpachovej a poĹád se vohlíĹel dozadu, kde stál voják s bajonetem, a nakonec Ĺekl, Ĺe to musí do Vídně, abych napsal tĹikrát za sebou: Také zaĹíná uĹ slunko pálit, horko je znamenité. Vodpravili celej materiál do Vídně a nakonec vylo to tak, Ĺe pokud se tĹźká těch nápisĹ, Ĺe to není moje ruka, podpis Ĺe je mĹj, na kterej jsem se pĹiznal, a Ĺe za to jsem vodsouzenej na est neděl, poněvadĹ jsem se podepsal, kdyĹ jsem stál na vartě, a nemoh jsem prej hlídat po tu dobu, co jsem se podpisoval na zdi."
"To je vidět," Ĺekl desátník s uspokojením, "Ĺe pĹece jen nezĹstalo to bez trestu, Ĺe jste poĹádnej kriminálník. Já bejt na místě toho landgerichtu, napaĹil bych vám ne est neděl, ale est let "
"Nebuďte tak stranĹźm," ujal se slova jednoroĹní dobrovolník, "a pomĹźlejte raději na svĹj konec. Právě nedávno vám Ĺekla inspekce, Ĺe pĹjdete k raportu. Na takovou věc měl byste se pĹipravovat velice váĹně a rozjímat o posledních věcech desátníka. Co jste vlastně proti vesmíru, kdyĹ pováĹíte, Ĺe nejbliĹí nám stálice je od tohoto vojenského vlaku vzdálena 275 000krát, neĹ je Slunce, aby její paralaxa tvoĹila jednu obloukovou vteĹinu. Kdyby vy jste se nacházel ve vesmíru jako stálice, byl byste rozhodně pĹíli nepatrnĹźm, aby vás mohly postĹehnout nejlepí hvězdáĹské pĹístroje. Pro vai nepatrnost ve vesmíru není pojmu. Za pĹl roku udělal byste na obloze takovĹź maliĹkĹź oblouĹek, za rok maliĹkou elipsu, pro vyjádĹení kteréĹ Ĺíslicemi není vĹbec pojmu, jak je nepatrná. Vae paralaxa byla by neměĹitelnou."
"V takovĹźm pĹípadě," poznamenal vejk, "moh by bĹźt pan kaprál hrdej na to, Ĺe ho Ĺádnej nemĹĹe změĹit, a a to s ním u raportu dopadne jak chce, musí bejt klidnej a nesmí se rozĹilovat, poněvadĹ kaĹdĹź rozĹílení kodí na zdraví, a. tel ve vojně si musí kaĹdej zdraví etĹit, poněvadĹ ty váleĹnĹź outrapy vyĹadujou vod kaĹdĹźho jednotlivce, aby nebyl Ĺádnej chcípák. - Jestli vás, pane kaprál, zavĹou," pokraĹoval vejk ,s milĹźm Ĺsměvem, "jestli se vám stane nějakĹź to pĹíkoĹí, tak nesmíte ztrácet ducha, a jestli voní si budou myslet svoje, vy si taky myslete svoje. Jako jsem znal jednoho uhlíĹe, kerej byl se mnou zavĹenej na zaĹátku války na policejním Ĺeditelství v Praze, nějakej Frantiek kvor, pro velezrádu, a později snad taky vodpravenej kvĹli nějakej pragmatickej sankci. Ten Ĺlověk, kdyĹ se ho u vejslechu ptali, jestli má nějakĹź námitky proti protokolu, Ĺek: A si bylo, jak si bylo, pĹece jaksi bylo, jetě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.
Potom ho za to dali do temnĹź komĹrky a nedali mu nic jíst a pít po dva dny a zas ho vyvedli k vejslechu, a on stál na svĹźm, Ĺe a si bylo, jak si bylo, pĹece jaksi bylo, jetě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo. MĹĹe bejt, Ĺe el s tím i pod ibenici, kdyĹ ho potom dali k vojenskĹźmu soudu."
"Ted' prej toho hodně věejí a stĹílejí," Ĺekl jeden z muĹĹ eskorty, "nedávno nám Ĺetli na execírplace befél, Ĺe v Motole vodstĹelili záloĹníka Kudrnu, poněvadĹ hejtman sekl avlí jeho chlapeĹka, kerej byl na ruce u jeho Ĺeny, kdyĹ se s ním v Beneově chtěla louĹit, a von se rozĹílil. A politickĹź lidi vĹbec zavírají. Taky uĹ vodstĹelili jednoho redaktora na Moravě. A ná hejtman povídal, Ĺe to na vostatní jetě Ĺeká."
"Vechno má své meze," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník dvojsmyslně.
"To máte pravdu," ozval se desátník, "na takovĹź redaktory to patĹí. Voni jen lid pobuĹujou. Jako pĹedloni, kdyĹ jsem byl jetě jenom frajtrem, tak byl pode mnou jeden redaktor a ten mne jinak nenazĹźval neĹ zkázou armády, ale kdyĹ jsem ho uĹil klenkiibungy, aĹ se potil, tak vĹdycky Ĺíkal: ,Prosím, abyste ve mně ctil Ĺlověka.` Já mu ale toho Ĺlověka ukázal, kdyĹ bylo nĹźdr a hodně louĹí na dvoĹe v kasárnách. Zaved jsem ho pĹed takovou louĹi a musel chlap do ní padat, aĹ voda stĹíkala jako na plovárně. A vodpĹldne uĹ zas muselo se vechno na něm blejskat, mundĹr musel bejt Ĺistej jako sklo, a von pucoval a hekal a dělal poznámky, a druhej den zas byl jako svině vyválená v blátě a já stál nad ním a Ĺíkal jsem mu: ,Tak, pane redaktore, co je víc, zkáza armády, nebo ten vá Ĺlověk?` To byl pravej inteligent."
Desátník podíval se vítězoslavně na jednoroĹního dobrovolníka a pokraĹoval: "Von ztratil jednoroĹní pásky právě pro svou inteligenci, poněvadĹ psal do novin o tejrání vojákĹ. Ale jak ho netejrat, kdyĹ takovej uĹenej Ĺlověk neumí u kvéru rozebrat frlus, ani kdyĹ mu to uĹ podesátĹź ukazujou, a kdyĹ se Ĺekne linksaut, von kroutí jako naschvál svou palici napravo a kouká pĹitom jako vrána a pĹi kvérgrifech neví, zaĹ má dĹív chytit, jestli za Ĺemen nebo za patrontaku, a Ĺumí na vás jako tele na novĹź vrata, kdyĹ mu ukazujete, jak má sjed ruka po Ĺemenu dolĹ. Von ani nevěděl, na kterĹźm rameni se nosí kvér, a salutoval jako vopice, a pĹi těch vobratech, pomoz pánbĹh, kdyĹ se maírovalo a uĹil se chodit. KdyĹ se měl votoĹit, to mu bylo jedno, jakou haxnou to udělal, cáp, cáp, cáp, tĹebas est ritĹ jetě el kupĹedu a pak se teprve toĹil jako kohout na vobrtlíku a pĹi mari drĹel krok jako podagrista nebo tancoval jako stará děvka vo posvícení."
Desátník si odplivl: "Vyfasoval schválně hodně rezavej kvér, aby se nauĹil pucovat, dĹel ho jako pes Ĺubku, ale kdyby si byl koupil jetě vo dvě kila koudele víc, tak nepropucoval nic. tím víc ho pucoval, tím to bylo horí a rezavějí, a u raportu el kvér z ruky do ruky a kaĹdej se divil, jak je to moĹnĹź, Ĺe to je samá rez. Ná hejtman, ten mu vĹdycky Ĺíkal, Ĺe z něho nebude Ĺádnej voják, aby se el raději vobésit, Ĺe Ĺere zadarmo komisárek. A von pod svejma brejliĹkama jen tak mrkal. To byl pro něho vetkej svátek, kdyĹ neměl verschärft nebo kasárníka. V ten den vobyĹejné psával ty svoje ĹláneĹky do novin vo tejrání vojákĹ, aĹ jednou mu udělali prohlídku v kufĹíku. Ten tam měl knih, paneĹku! SamĹź knihy vo odzbrojení, o míru mezi národy. Za to putoval na garnizĂłnu a vod tĹź doby jsme měli vod něho pokoj, aĹ se nám zas vobjevil najednou v kanceláĹi a vypisoval fasuňky, aby se s ním manaft nestĹźkal. To byl smutnej konec toho inteligenta. Von moh bejt jinĹźm pánem, kdyby byl neztratil pro svou pitomost jednoroĹní právo. Moh bejt lajtnantem."
Desátník vzdychl: "Ani ty faldy na mantlu neuměl si udělat, aĹ z Prahy si vobjednával vodiĹky a rĹznĹź mastě na Ĺistění knoflíkĹ, a pĹece takovej jeho knoflík vypadal zrzavej jako Ezau. Ale kunu uměl, a kdyĹ byl v kanceláĹi, tu nic jinĹźho nedělal, neĹ Ĺe se dával do samĹźho filosofování. Von uĹ měl v tom zálibu dĹív. Byl poĹád, jak uĹ jsem Ĺíkal, samej ,Ĺlověk`. Jednou, kdyĹ tak uvaĹoval nad louĹí, do kterĹź musel pĹi nĹźdr kecnout, tak jsem mu Ĺekl: ,KdyĹ tak poĹád mluvějí o Ĺlověku a vo blátě, tak si vzpomenou na to, Ĺe Ĺlověk byl stvoĹenej z bláta a muselo mu to bejt recht.`"
Nyní, vypovídav se, byl desátník sám sebou spokojen a Ĺekal, co na to Ĺekne jednoroĹní dobrovolník. Ozval se vak vejk:
"Pro tyhle samĹź věci, pro takovĹź sekĹźrování, zapích pĹed léty u pětatĹicátĹźho regimentu nějakej KoníĹek sebe i kaprála. Bylo to v KurĹźru. Kaprál měl v těle asi tĹicet bodnejch ran, z kterejch bylo pĹes tucet smrtelnejch. Ten voják se potom jetě posadil na mrtvĹźho kaprála a na něm se vsedě probod. Jinej pĹípad byl pĹed léty v Dalmácii, tam kaprála podĹezali a dodnes se neví, kdo to udělal. ZĹstalo to zahalenĹź v tajnosti, jen se ví tolik, Ĺe ten podĹezanej kaprál se jmenoval Fiala a byl z Drábovny u Turnova. Potom jetě vím o jednom kaprálovi od pětasedmdesátejch, Rejmánkovi..."
PĹíjemné vypravování bylo vtom pĹerueno velkĹźm hekáním na lavici, kde spal vrchní polní kurát Lacina.
Páter se probouzel v celé své kráse a dĹstojnosti. Jeho probouzení bylo provázeno těmitéĹ zjevy jako ranní probuzení mladého obra Gargantuy, jak to popisoval starĹź veselĹź Rabelais.
Vrchní polní kurát prděl a krkal na lavici a hĹmotné zíval na celé kolo. KoneĹné se posadil a udivené se tázal:
"Krucilaudon, kde to jsem?"
Desátník, vida probuzení vojenského pána, velice devĂłtně odpověděl:
"Posluně hlásím, pane obrfeldkurát, Ĺe se ráĹíte nalézat v arestantenvagĂłnu."
Záblesk Ĺdivu pĹelétl po tváĹi páterově. Seděl chvíli mlĹky a Ĺsilovně pĹemĹźlel. Marně. Mezi tím, co proĹil pĹes noc a ráno, a probuzením se ve vagĂłně, jehoĹ okna byla opatĹena mĹíĹemi, bylo moĹe nejasnosti.
KoneĹné se optal desátníka, stále jetě devĂłtně pĹed ním stojícího: "A na Ĺí rozkaz, já, jako..."
"Posluné hlásím, bez rozkazu, pane obrfeldkurát."
Páter vstal a poĹal chodit mezi lavicemi, pobruĹuje si, Ĺe je mu to nejasné.
Posadil se opět se slovy: "Kam to vlastně jedeme?"
"Do Brucku, posluné hlásím."
"A proĹ jedeme do Brucku?"
"Posluné hlásím, Ĺe je tam pĹeloĹenej ná celej jednadevadesátej regiment "
Páter poĹal opět Ĺsilovně pĹemĹźlet, co se to vlastně s ním stalo, jak se dostal do vagĂłnu a proĹ vlastně jede do Brucku a právě s jednadevadesátĹźm regimentem v prĹvodu nějaké eskorty.
Rozkoukal se jiĹ tak dalece ze své opice, Ĺe rozeznal i jednoroĹního dobrovolníka, a proto se obrátil na něho s dotazem: "Vy jste inteligentní Ĺlověk, mĹĹete mně vysvětlit beze veho, nezamlĹujte niĹeho, jak jsem se dostal k vám?"
"Milerád," kamarádskĹźm tĂłnem Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "vy jste se prostě ráno na nádraĹí pĹi nastupování do vlaku k nám pĹidal, poněvadĹ jste měl v hlavě."
Desátník se pĹísně na něho podíval.
"Vlezl jste k nám do vagĂłnu," pokraĹoval jednoroĹní dobrovolník, "a uĹ to bylo hotovou událostí. Lehl jste si na lavici a to zde vejk vám dal pod hlavu svĹj plá. PĹi kontrole vlaku na pĹedelé stanici byl jste zapsán do seznamu dĹstojníkĹ nalézajících se ve vlaku. Byl jste, abych tak Ĺekl, ĹĹedně objeven a ná kaprál pĹjde kvĹli tomu k raportu."
"Tak, tak," vzdychl páter, "to abych na nejbliĹí stanici pĹeel do tábních vagĂłnĹ. Nevíte, jestli se podával uĹ oběd?"
"Oběd bude aĹ ve Vídni, pane feldkurát," pĹihlásil se ke slovu desátník.
"Tedy vy jste mně dal pod hlavu mantl?" obrátil se páter na vejka. "Děkuji vám srdeĹné."
"Já si ĹádnĹźho vděku nezasluhuju," odpověděl vejk, "já jsem jednal tak, jak má kaĹdej voják jednat, kdyĹ vidí svĹźho pĹedstavenĹźho, Ĺe nemá nic pod hlavou a Ĺe je tentononc. KaĹdej voják si má svĹźho pĹedstavenĹźho váĹit, tĹebas by ten byl i v jinĹźm stavu. Já mám velkĹź zkuenosti s feldkuráty, poněvadĹ jsem byl burem u pana feldkuráta Otty Katze. Je to vesele] národ a dobrosrdeĹnej."
Vrchní polní karát dostal záchvat demokratismu z té koĹky po vĹerejku a vytáhl cigaretu a podával ji vejkovi: "KuĹ a bafej! - Ty," obrátil se na desátníka, "pĹjde prĹź kvĹli mně k raportu. Nic se neboj, já uĹ tě z toho vysekám, nic se ti nestane. - A tebe," Ĺekl k vejkovi, "vezmu s sebou. Bude Ĺít u mne jako v peĹince."
Dostal nyní novĹź záchvat velkodunosti a tvrdil, Ĺe vem udělá dobĹe, jednoroĹnímu dobrovolníkovi Ĺe koupí Ĺokoládu, muĹĹm z eskorty rum, desátníka Ĺe dá pĹeloĹit do fotografického oddělení pĹi tábu 7. jízdní divize, Ĺe vechny osvobodí a Ĺe na ně nikdy nezapomene.
PoĹal rozdávat cigarety ze své taky vem, nejen vejkovi, a prohlaoval, Ĺe dovoluje vem arestantĹm kouĹit, Ĺe se pĹiĹiní, aby vem byl zmírněn trest a oni opět vráceni do normálního vojenského Ĺivota.
"Nechci," Ĺekl, "abyste na mne vzpomínali ve zlém. Mám mnoho známostí a se mnou se neztratíte. Děláte vĹbec na mne dojem slunĹźch lidí, které má pánbĹh rád. Jestli jste zhĹeili, pykáte za svĹj trest, a vidím, Ĺe rádi a ochotně snáíte, co bĹh na vás seslal. - Na základě Ĺeho," obrátil se k vejkovi, "jste byl potrestán?"
"BĹh na mne seslal trest," odpověděl zboĹné vejk, "prostĹednictvím regimentsraportu, pane obrfeldkurát, kvĹli nezaviněnĹźmu vopoĹdění k regimentu."
"BĹh je nanejvĹź milosrdnĹź a spravedlivĹź," Ĺekl slavnostně vrchní polní kurát, "on ví, koho má trestat, nebo tím ukazuje jenom svou prozíravost a vemohoucnost. A proĹ vy sedíte, vy jednoroĹní dobrovolníku?"
"KvĹli tomu," odpověděl jednoroĹní dobrovolník, "Ĺe milosrdnĹź bĹh ráĹil na mne seslat revmatismus a já zpyněl. Po odpykání trestu budu poslán na kuchyni." "Co bĹh Ĺídí, dobĹe Ĺídí," prohodil páter nadeně, slye o kuchyni, "i tam mĹĹe ĹádnĹź Ĺlověk udělat kariéru. Právě na kuchyni by měli dávat inteligentní lidi, kvĹli kombinacím, nebo nezáleĹí na tom, jak se vaĹí, ale s jakou láskou se to dává dohromady, Ĺprava a jiné. Vezměte si omáĹky. Inteligentní Ĺlověk, kdyĹ dělá cibulkovou omáĹku, tak vezme vechny druhy zeleniny a dusí je na másle, pak pĹidá koĹení, pepĹ, nové koĹení, trochu květu, zázvoru, ale obyĹejnĹź sprostĹź kuchaĹ dá vaĹit cibuli a hodí do toho Ĺernou jíku z loje. Vás bych opravdu viděl nejradi někde v dĹstojnické menáĹi. Bez inteligence mĹĹe Ĺlověk Ĺít v obyĹejném nějakém zaměstnání a v Ĺivotě, ale pĹi kuchyni je to znát. VĹera veĹer v Budějovicích v dĹstojnickém kasině podali nám mezi jinĹźm ledvinky á la madeira. Kdo je dělal, tomu odpus bĹh vechny hĹíchy, to byl pravĹź inteligent, a také opravdu je v kuchyni tamějí dĹstojnické menáĹe nějakĹź uĹitel ze SkutĹe. A tytéĹ ledvinky á la madeira jedl jsem v dĹstojnické mináĹi 64. landvérregimentu. Dali do nich kmín, jako kdyĹ se dělají v obyĹejné hospodě na pepĹi. A kdo je dělal, Ĺím byl ten kuchaĹ v civilu? KrmiĹ dobytka na jednom velkostatku."
Vrchní polní kurát se odmlĹel a potom pĹeváděl rozhovor na kuchaĹskĹź problém ve Starém i Novém zákoně, kde právě v těch dobách dbali velice na Ĺpravu chutnĹźch krmí po bohosluĹbách a jinĹźch církevních slavnostech. Potom vyzval vechny, aby něco zazpívali, naĹeĹ vejk spustil jako vĹdycky neastně: "Ide Marína od Hodonína, za ní pan faráĹ s beĹicĹ vína."
Ale vrchní polní kurát se nerozhněval.
"Kdyby zde alespoň bylo trochu rumu, nemusela by bĹźt beĹka vína," Ĺekl usmívaje se v naprosté pĹátelské náladě, "a tu Marínu bychom si taky odpustili, beztoho to jen svádí ke hĹíchu."
Desátník opatrně sáhl do plátě a vytáhl odtud placatou láhev s rumem.
"Posluně hlásím, pane obrfeldkurát," ozval se tie, Ĺe bylo znát, jakou obět dělá sám sobě, "jestli byste se snad neurazil."
"Neurazím se, hochu," odpověděl rozjasněnĹźm hlasem a radostně páter, "napiji se na nae astné cestování."
"JeĹímarjá," vzdychl pro sebe desátník, vida, Ĺe po dĹkladném loku zmizelo pĹl láhve.
"I vy jeden chlape," Ĺekl polní kurát usmívaje se a mrkaje vĹźznamně na jednoroĹního dobrovolníka, "jetě ke vemu sakrujete. To vás pánbĹh musí potrestat."
Páter si poznovu pĹihnul z placaté láhve, a podávaje ji vejkovi, velitelsky rozkázal: "DoraĹ to."
"Vojna je vojna," pravil vejk dobrosrdeĹně k desátníkovi, vraceje mu prázdnou láhev, coĹ ten potvrdil tak podivnĹźm zábleskem v oĹích, jakĹź se mĹĹe objevit jen u choromyslného Ĺlověka.
"A teď si do Vídně jetě drobátko schrupnu," Ĺekl vrchní polní kurát, "a pĹeji si, abyste mne probudili, jakmile pĹijedeme do Vídně. - A vy," obrátil se na vejka, "vy pĹjdete do kuchyně naí mináĹe, vezmete pĹíbor a pĹinesete mně oběd. Řeknete, Ĺe to je pro pana obrfeldkuráta Lacinu. Hleďte, abyste dostal dvojnásobnou porci. Jestli budou knedlíky, tak neberte od piĹky, na tom se jenom prodělá. Potom pĹinesete mně z kuchyně láhev vína a vezmete s sebou esálek, aby vám do něho nalili rumu."
Páter Lacina hrabal se v kapsách.
"Poslyte," Ĺekl desátníkovi, "nemám drobné, pĹjĹte mně zlatku. - Tak, tady máte! Jak se jmenujete? - vejk? - Tady máte, vejku, zlatku od cesty! Pane desátníku, pĹjĹte mně jetě zlatku. Vidíte, vejku, tu druhou zlatku dostanete, kdyĹ vechno obstaráte v poĹádku. - Potom jetě, aby vám dali cigarety a doutníky pro mne. Jestli se bude fasovat Ĺokoláda, tak tam sbalte dvojnásobnou porci, a jestli konzervy, tak hled'te, aby vám dali uzenĹź jazyk nebo husí játra. Bude-li se fasovat ementálskĹź sĹźr, tak se postarejte, aby vám nedali z kraje, a uherskĹź salám, tak Ĺádnou piĹku, pěkně ze stĹedu, aby byl vláĹnĹź."
Vrchní polní kurát se natáhl na lavici a za chvíli usnul.
"Myslím," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník k desátníkovi do chrápání páterova, "Ĺe jste Ĺplně spokojen s naím nalezencem. Má se jak náleĹitě k světu. "UĹ je, jak se Ĺíká," ozval se vejk, "vodstavenej, pane kaprál, uĹ cucá z flaky."
Desátník chvíli zápasil sám s sebou a najednou ztratil vechnu poníĹenost a Ĺekl tvrdě: "Je náramně krotkej."
"Von mně pĹipomíná s těma drobnejma, kterĹź nemá," prohodil vejk, "Ĺe je jako nějakĹź MlíĹko, zedník z Dejvic, ten taky neměl tak dlouho drobnĹź, aĹ se zasekal po krk a byl zavĹenej pro podvod. ProĹral velkĹź a neměl drobnĹź."
"U pětasedmdesátĹźho regimentu," ozval se jeden muĹ z eskorty, "prochlastal hejtman celou plukovní kasu pĹed válkou a musel kvitovat z vojny, a teď je zas hejtmanem, a jeden felák, kterej vokrad erár vo sukno na vejloĹky, bylo ho pĹes dvacet balíkĹ, je dneska tábsfeldvéblem, a jeden infanterista byl nedávno v Srbsku zastĹelenej, poněvadĹ sněd najednou svou konzervu, kterou měl si nechat na tĹi dny."
"To sem nepatĹí," prohlásil desátník, "ale to je pravda, Ĺe vypĹjĹovat si vod chudĹźho kaprála dvě zlatky na dikereci..."
"Tu máte tu zlatku," Ĺekl vejk, "já se nechci vobohatit na vae konto. A kdyĹ mně dá jetě tu druhou zlatku, tak vám ji taky vrátím, abyste nebreĹel. Vás má to těit, kdyĹ si nějakej vá vojenskej pĹedstavenej vod vás vypĹjĹí peníze na outratu. Vy jste náramné sobeckej. Tady se jedná vo mizernĹź dvě zlatky, a já bych vás rád viděl, kdybyste měl vobětovat Ĺivot za svĹźho vojenskĹźho pĹedstavenĹźho, kdyby von leĹel raněnej někde na nepĹátelskej linii a vy jste ho měl zachránit a vodnest na svejch rukách a voni by stĹíleli po vás rapnely a vím moĹnĹźm."
"Vy byste se podělal," bránil se desátník, "vy jedna fajfko."
"Je jich podělanejch víc v kaĹdĹźm gefechtu," ozval se opět jeden muĹ z eskorty, "nedávno nám vypravoval jeden raněnej kamarád v Budějovicích, Ĺe kdyĹ forykovali, Ĺe se podělal tĹikrát za sebou. NapĹed, kdyĹ lezli nahoru z dekungĹ na plac pĹed dráthindrnisy, potom, kdyĹ je zaĹali stĹíhat, a potĹetí Ĺe to pustil do kalhot, kdyĹ se proti nim hnali Rusové s bajonety a Ĺvali urá. Pak zaĹali utíkat zas nazpátek do dekungĹ a z jejich varmu nebylo ani jednoho, aby nebyl podělanej. A jeden mrtvej, kerej leĹel nahoĹe na dekungu nohama dolĹ, kerĹźmu pĹi forykungu rapák utrhl pĹl hlavy, jako by ji seĹíz, ten se v tom posledním okamĹiku tak podělal, Ĺe to z jeho kalhot teklo pĹes baganĹata dolĹ do dekungĹ i s krví. A ta pĹlka jeho lebky i s mozkem leĹela zrovna pod tím. Vo tom Ĺlověk ani neví, jak se mu to stane."
"Někdy," Ĺekl vejk, "se zas v gefechtu Ĺlověku udělá patně, Ĺlověk si něco zvokliví. Vypravoval v Praze na PohoĹelci na Vyhlídce jeden nemocnej rekonvalescent od PĹemylu, Ĺe tam někde pod festungem pĹilo k Ĺtoku na bajonety a proti němu se vobjevil jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na něho s bajonetem a měl poĹádnou kapiĹku u nosu. Jak se mu von podíval na tu kapiĹku, na ten vozdr, Ĺe se mu hned udělalo patně a musel jít na hilfsplac, kde ho uznali zamoĹenĹźho cholerou a odpravili do cholerovejch barákĹ do Peti, kde se taky vopravdu nakazil cholerou."
"Byl to obyĹejnĹź infanterista, nebo kaprál?" otázal se jednoroĹní dobrovolník.
"Kaprál to byl," odpověděl vejk klidně.
"To by se mohlo stát i kaĹdému jednoroĹákovi," Ĺekl pitomě desátník, ale pĹitom podíval se vítězoslavně na jednoroĹního dobrovolníka, jako by chtěl Ĺíct: To jsem ti dal, co na to Ĺekne.
Ten vak mlĹel a lehl si na lavici.
BlíĹili se k Vídni. Ti, kteĹí nespali, pozorovali z okna drátěné pĹekáĹky a opevnění u Vídně, coĹ vyvolalo patrně v celém vlaku pocit jisté stísněnosti.
Jestli ozĹźval se jetě neustále z vagĂłnĹ Ĺev skopĹákĹ od KaperskĹźch Hor: "Wann ich kumm, wann ich kumm, wann ich wieda, wieda kumm," nyní umlkl pod nepĹíjemnĹźm dojmem ostnatĹźch drátĹ, kterĹźmi byla Vídeň zadrátována.
"Vechno je v poĹádku," Ĺekl vejk, dívaje se na zákopy, "vechno je v ouplnĹźm poĹádku, jenomĹe si tady Vídeňáci na vejletech'mohou roztrhnout kalhoty. Tady musí bejt Ĺlověk vopatrnej. - Vídeň je vĹbec dĹleĹité město," pokraĹoval, "jenom co mají divokejch zvíĹat v tej schtinbrunnskej menaĹérii. KdyĹ jsem byl pĹed lety ve Vídni, tak jsem se nejradi chodil dívat na vopice, ale kdyĹ jede nějaká osobnost z císaĹskĹźho hradu, tak tam nikoho nepoutěj pĹes kordĂłn. Byl se mnou jeden krejĹí z desátĹźho okresu a toho zavĹeli, poněvadĹ chtěl mermocí ty vopice vidět."
"A byl jste taky ve hradě?" otázal se desátník. "Je tam moc krásně," odpověděl vejk, "já tam nebyl, ale vypravoval mně jeden, kerej tam byl. NejhezĹí je z toho burgwache. KaĹdej z nich prej musí bejt na dva metry vysokej a potom dostane trafiku. A princezen je tam jako smetí."
PĹejeli nějaké nádraĹí, kde za nimi doznívaly zvuky rakouské hymny kapely, která sem pĹila snad omylem, poněvadĹ teprve za hezkou dobu se dostali s vlakem na nádraĹí, kde se zastavili, byla mináĹ a bylo slavnostní uvítání.
Ale uĹ to nebylo to jako na zaĹátku války, kdy se vojáci cestou na front pĹejedli na kaĹdém nádraĹí a kdy je vítaly druĹiĹky v pitomĹźch bílĹźch atech a jetě blbějími obliĹeji a zatracené hloupĹźmi kyticemi a jetě hloupějím proslovem nějaké té dámy, jejíĹ manĹel teď dělá náramného vlastence a republikána.
Uvítání ve Vídni sestávalo ze tĹí Ĺlenkyň spolku Rakouského Ĺerveného kĹíĹe a ze dvou Ĺlenkyň nějakého váleĹného spolku vídeňskĹźch paní a dívek, jednoho oficielního zástupce vídeňského magistrátu a vojenského zástupce.
Na vech těch tváĹích bylo vidět Ĺnavu. Vlaky s vojskem jezdily dnem i nocí, sanitní vozy projíĹděly s raněnĹźmi kaĹdou hodinu, na nádraĹích pĹehazovali z koleje na druhou kolej kaĹdou chvíli vozy se zajatci a pĹi vem tom museli bĹźt Ĺlenové těch vech rĹznĹźch korporací a spolkĹ. lo to ze dne na den a pĹvodní nadení měnilo se v zívání. StĹídali se v té sluĹbě, kaĹdĹź z nich, kterĹź se objevil na některém vídeňském nádraĹí, měl tşŠunavenĹź vĹźraz jako ti, kteĹí oĹekávali dnes vlak s budějovickĹźm plukem.
Z dobytĹích vagĂłnĹ vykukovali vojáci s vĹźrazem beznadějnosti, jako u těch, kteĹí jdou na ibenici.
K nim pĹistupovaly dámy a rozdávaly jim perník s cukrovĹźmi nápisy "Sieg und Rache", "Gott strafe England", "Der Österreicher hat ein Vaterland. Er liebt's und hat such Ursach fürs Vaterland zu kämpfen."
Bylo vidět, jak horáci od KaperskĹźch Hor cpou se perníkem, pĹiĹemĹ je neopoutěl vĹźraz beznadějnosti.
Potom byl rozkaz jít si pro mináĹ po rotách k polním kuchyním, které stály za nádraĹím.
Tam byla také dĹstojnická kuchyně, kam el vejk vyĹídit poruĹení vrchního polního kuráta, zatímco jednoroĹní dobrovolník Ĺekal, aĹ ho nakrmí, poněvadĹ dva z eskorty li pro celĹź arestantskĹź vĹz za mináĹí.
vejk vyĹídil správně poruĹení a pĹecházeje koleje uviděl nadporuĹíka Lukáe, kterĹź se procházel mezi kolejnicemi a Ĺekal, jestli v dĹstojnické mináĹi na něho něco zbude.
Jeho situace byla velice nepĹíjemnou, poněvadĹ měli prozatím s nadporuĹíkem Kirschnerem jednoho bure. Chlapík se staral vlastně vĹźhradně jen o svého pána a provozoval Ĺplnou sabotáĹ, kdyĹ lo o nadporuĹíka Lukáe.
"Komu to nesete, vejku?" otázal se neastnĹź nadporuĹík, kdyĹ vejk poloĹil na zem hromadu věcí, které vylákal v dĹstojnické mináĹi a které měl zabaleny do plátě.
vejk se chvíli zarazil, ale okamĹitě se vzpamatoval. Jeho obliĹej byl plnĹź jasu a klidu, kdyĹ odpověděl:
"To je pro vás, posluně hlásím, pane obrlajtnant. Jenom nevím, kde máte svoje kupé, a potom taky nevím, jestli proti tomu, abych el s vámi, nebude mít nic pan komandant vlaku. Von je nějaká svině."
NadporuĹík Luká podíval se tázavě na vejka, kterĹź vak dobrácky dĹvěrně pokraĹoval: "Je to opravdu svině, pane obrlajtnant. KdyĹ byl na inspekci ve vlaku, já jsem mu hned hlásil, Ĺe uĹ je jedenáct hodin a Ĺe mám vodbytej celej trest a Ĺe patĹím bud do dobytĹího vagĂłnu, nebo k vám, a von mě vodbyl docela surově, abych prej jen zĹstal, kde jsem, alespoň Ĺe vám, pane obrlajtnant, neudělám po cestě zas nějakou vostudu."
vejk se zatváĹil muĹednicky: "Jako bych já vám, pane obrlajtnant, udělal vĹbec někdy vostudu."
NadporuĹík Luká si vzdychl.
"Vostudu," pokraĹoval vejk, "jsem vám jisté nikdy neudělal, jestli se něco stalo, to byla náhoda, pouhĹź Ĺízení boĹí, jako Ĺíkal starej VaniĹek z PelhĹimova, kdyĹ si vodbejval estatĹicátej trest. Nikdy jsem nic neudělal naschvál, páne obrlajtnant, vĹdycky jsem chtěl udělat něco vobratnĹźho, dobrĹźho, a já za to nemĹĹu, jestli jsme voba z toho neměli Ĺádnej profit a jenom samĹź pouhĹź trápení a muĹení."
"Jen tolik neplaĹte, vejku," Ĺekl nadporuĹík Luká měkkĹźm hlasem, kdyĹ se pĹibliĹovali k tábnímu vagĂłnu, "já vechno zaĹídím, abyste uĹ zas byl se mnou."
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe nepláĹu. Mně to pĹilo jen tolik líto, Ĺe jsme voba nejneastnějí lidi v tĹźhle vojně i pod sluncem a voba Ĺe za nic nemĹĹem. Je to hroznej vosud, kdyĹ si pomyslím, Ĺe jsem takovej starostlivej vodjakĹiva!"
"Uklidněte se, vejku!"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe kdyby to nebylo proti subordinaci, Ĺe bych Ĺek, Ĺe se vĹbec uklidnit nemĹĹu, ale takhle musím Ĺíct, Ĺe podle vaeho rozkazu jsem uĹ Ĺplné klidnej."
"Tak jen lezte, vejku, do vagĂłnu."
"Posluné hlásím, Ĺe uĹ lezu, pane obrlajtnant."
Nad vojenskĹźm táborem v Mostě panovalo noĹní ticho. V barácích pro muĹstvo tĹásli se vojáci zimou a v dĹstojnickĹźch barácích otvírali okna, poněvadĹ bylo pĹetopeno.
Od jednotlivĹźch objektĹ, pĹed kterĹźmi stály stráĹe, ozĹźvaly se obĹas kroky hlídky, která si plaila chĹzí spánek.
Dole v Mostě nad Litavou záĹily světla z c. k. továrny na masité konzervy, kde se pracovalo dnem i nocí a zpracovávaly se rĹzné odpadky. PoněvadĹ el odtud vítr do alejí ve vojenském táboĹe, el sem smrad z hnijících lach, kopyt, paznehtĹ a kostí, které vaĹili do polévkovĹźch konzerv.
Od oputěného pavilĂłnku, kde dĹív za Ĺasu míru fotografoval nějakĹź fotograf vojáky trávící zde mládí na vojenské stĹelnici, bylo vidět dole v Ĺdolí u Litavy Ĺervené elektrické světlo v bordelu U kukuĹiĹného klasu, kterĹź poctil svou návtěvou arcivévoda těpán pĹi velkĹźch manévrech u oproně v roce 1908 a kde se scházela denně dĹstojnická spoleĹnost.
To byla nejlepí vykĹiĹená místnost, kam nesměli chodit prostí vojáci a jednoroĹní dobrovolníci.
Ti chodili do RĹĹového domu, jehoĹ zelená světla byla téĹ vidět od oputěného fotografického ateliéru. Bylo to roztĹídění jako později na frontě, kdy mocnáĹství nemohlo uĹ svému vojsku niĹím jinĹźm pomoct neĹ pĹenosnĹźmi bordely u tábĹ brigád, takzvanĹźmi "pufy". Byly tedy k. k. Offizierspuff, k. k. Unteroffizierspuff a k. k. Mannschaftspuff.
Most nad Litavou záĹil, stejně jako na druhé straně za mostem svítila Királyhida, Cislajtánie i Translajtánie. V obou městech, uherském i rakouském, hrály cikánské kapely, záĹily okna kaváren a restaurací, zpívalo se, pilo. Místní měáci i ĹĹednictvo vodilo sem do kaváren a restaurací své paniĹky a dospělé dcery a Most nad Litavou, Bruck an der Leitha, a Királyhida nebyly nic jiného neĹ jeden velkĹź bordel.
V jednom z dĹstojnickĹźch barákĹ v táboĹe Ĺekal v noci vejk na svého nadporuĹíka Lukáe, kterĹź el veĹer do města do divadla a doposud se nevrátil. vejk seděl na odestlané posteli nadporuĹíkově a naproti němu seděl na stole sluha majora Wenzla.
Major se opět vrátil k regimentu, kdyĹ byla v Srbsku konstatována jeho Ĺplná neschopnost na Drině. Mluvilo se o tom, Ĺe dal rozebrat a zniĹit pontonovĹź most, kdyĹ měl jetě pĹl svého bataliĂłnu na druhé straně. Nyní byl pĹidělen k vojenské stĹelnici v Királyhidě jako velitel a měl také co dělat s hospodáĹstvím v táboĹe. Mezi dĹstojníky se vypravovalo, Ĺe si major Wenzl nyní pomĹĹe na nohy. Pokoje Lukáe i Wenzla byly na téĹe chodbě.
Sluha majora Wenzla Mikuláek, malinkĹź chlapík od netovic, klátil nohama a nadával: "Já se divím tomu mĹźmu starĹźmu pacholkovi, Ĺe jetě nejde. To bych rád věděl, kde se ten mĹj dědek celou noc fláká. Kdyby mně alespoň dal klíĹ od pokoje, leh bych si a ĹuĹil. Má tam vína bezpoĹtu." "Von prej krade," prohodil vejk, pohodlně kouĹe cigarety svého nadporuĹíka, poněvadĹ ten mu zakázal v pokoji bafat z dĹźmky, "ty pĹece musí vo tom něco vědít, odkud máte víno."
"Já chodím tam, kam mně pĹikáĹe," tenkĹźm hlasem Ĺekl Mikuláek, "dostanu lístek vod něho a uĹ jdu fasovat pro nemocnici, a nesu to domĹ."
"A kdyby ti poruĹil," otázal se vejk, "abys ukrad plukovní kasu, udělal bys to? Ty zde za stěnou nadává, ale tĹese se pĹed ním jako osika."
Mikuláek zamrkal malĹźma oĹima: "To bych si rozmyslil."
"Nic si nesmí rozmejlet, ty jedno upocenĹź mládě," rozkĹikl se na něho vejk, ale umlk, poněvadĹ se otevĹely dveĹe a vstoupil nadporuĹík Luká. Byl, jak se ihned mohlo pozorovat, ve velice dobré náladě, poněvadĹ měl Ĺepici obrácené.
Mikuláek se tak lekl, Ĺe zapomněl seskoĹit se stolu, ale salutoval vsedě, zapomenuv jetě ke vemu, Ĺe nemá na hlavě Ĺepici.
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe je vechno v poĹádku," hlásil vejk, zaujav pevné vojenské vzezĹení dle vech pĹedpisĹ, pĹiĹemĹ cigareta mu zĹstala v Ĺstech.
NadporuĹík Luká si toho vak neviml a el pĹímo na Mikuláka, kterĹź vyvalenĹźma oĹima pozoroval kaĹdĹź pohyb nadporuĹíka a pĹitom dál salutoval a stále jetě seděl pĹitom na stole.
"NadporuĹík Luká," Ĺekl pĹistupuje k Mikulákovi nepĹíli pevnĹźm krokem, "a jak vy se jmenujete?"
Mikuláek mlĹel. Luká pĹitáhl si Ĺidli pĹed Mikuláka na stole, sedl si, dívaje se na něho nahoru, Ĺekl: "vejku, pĹineste mně z kufru sluĹební revolver."
Mikuláek po celou dobu, co vejk hledal v kufru, mlĹel a jen se vyděeně díval na nadporuĹíka. Jestli v té chvíli pochopil, Ĺe sedí na stole, byl jistě jetě zoufalejí, poněvadĹ jeho nohy dotĹźkaly se kolen sedícího nadporuĹíka.
"JáĹku, jak se jmenujete, ĹlověĹe?" volal nahoru na Mikuláka nadporuĹík. Ten ale mlĹel dál. Jak později vysvětloval, dostal jakĹźsi druh strnutí pĹi nenadálém pĹíchodu nadporuĹíka. Chtěl seskoĹit, a nemohl, chtěl odpovědít, a nemohl, chtěl pĹestat salutovat, ale nelo to.
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant," ozval se vejk, "Ĺe revolver není naládovanej."
"Tak ho naládujte, vejku!"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe nemáme ĹádnĹź patrony a Ĺe ho pĹjde těĹko sestĹelit se stolu. Já si dovolím podotknout, pane obrlajtnant, Ĺe je to Mikuláek, bur od pana majora Wenzla. Ten vĹdycky ztratí ĹeĹ, kdyĹ vidí někoho z pánĹ oficírĹ. Von se vĹbec stydí mluvit. Vono je to vĹbec takovĹź, jak Ĺíkám, upocenĹź mládě, utahanĹź. Pan major Wenzl nechá ho vĹdy stát na chodbě, kdyĹ jde někam do města, a ono se to Ĺalostivě potlouká po burích v baráku. Kdyby mělo pĹíĹinu se leknout, ale vĹdy vlastně nic nevyvedlo."
vejk si odplivl a v jeho hlase a v tom, Ĺe mluvil o Mikulákovi ve stĹedním rodě, bylo slyet Ĺplné opovrĹení nad zbabělostí sluhy majora Wenzla a nad jeho nevojenskĹźm chováním.
"Dovolte," pokraĹovál vejk, "abych si k němu Ĺichl."
vejk stáhl Mikuláka, neustále pitomě hledícího na nadporuĹíka, se stolu, a postaviv ho na zem, Ĺichl mu ke kalhotám.
"Jetě ne," prohlásil, "ale zaĹíná to. Mám ho vyhodit?"
"Vyholte ho, vejku."
vejk vyvedl tĹesoucího se Mikuláka na chodbu, zavĹel za sebou dveĹe a na chodbě k němu Ĺekl: "Tak jsem ti, pitomĹź chlape, zachránil Ĺivot. AĹ se vrátí pan major Wenzl, at mně za to potichounku pĹinese láhev vína. Bez legrace. Zachránil jsem ti opravdu Ĺivot. KdyĹ je mĹj obrlajtnant voĹralej, tak je zle. S tím to umím jen já a nikdo jinĹź."
"Já jsem..."
"Prd jse," opovrĹlivě vyjádĹil se vejk, "sed' na prahu a Ĺekej, aĹ pĹijde tvĹj major Wenzl."
"To je dost," uvítal vejka nadporuĹík Luká, "Ĺe jdete, já chci s vámi mluvit. Nemusíte zas tak pitomě stát hapták. Sedněte si, vejku, a nechte si to ,dle rozkazu`. DrĹte hubu a dávejte dobrĹź pozor. Víte, kde je v Királyhidě Sopronyi utca? Nechte si poĹád to vae: Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe nevím. Nevíte, tak Ĺekněte nevím, a basta. Napite si na kousek papíru: Sopronyi utca Ĺíslo 16. V tom domě je ĹelezáĹskĹź krám. Víte, co je to ĹelezáĹskĹź krám? Hergot, neĹíkejte posluně hlásím. Řekněte vím nebo nevím. Tedy víte, co je to ĹelezáĹskĹź krám? Víte, dobĹe. Ten krám patĹí nějakému Malarovi Kákonyimu. Víte, co je to Malar? Tak himlhergot, víte nebo nevíte? Víte, dobĹe. NahoĹe nad krámem je první patro a tam on bydlí. Víte o tom? e nevíte, krucifix, tak já vám povídám, Ĺe tam bydlí. StaĹí vám to? StaĹí, dobĹe. Kdyby vám to nestaĹilo, tak vás dám zavĹít. Máte poznamenáno, Ĺe se ten chlap jmenuje Kákonyi? Dobrá, tak vy, zítra ráno asi tak v deset hodin, pĹjdete dolĹ do města, najdete ten dĹm a pĹjdete nahoru do prvního patra a odevzdáte paní Kákonyiové toto psaní."
NadporuĹík Luká otevĹel náprsní taku a dal zívaje vejkovi do ruky bílou obálku se psaním bez adresy.
"Je to věc náramně dĹleĹitá, vejku," pouĹoval ho dál, "opatrnosti nikdy nezbĹźvá, a proto, jak vidíte, není tam adresa. Já se na vás Ĺplné spoléhám, Ĺe odevzdáte to psaní v poĹádku. Poznamenejte si jetě, Ĺe ta dáma se jmenuje Etelka, tedy zapite si ,paní Etelka Kákonyiová`. Jetě vám Ĺíkám, Ĺe musíte to psaní diskrétně doruĹit za vech okolností a Ĺekat na odpověď. e máte Ĺekat na odpověď, o tom je uĹ napsáno v dopise. Co jetě chcete?"
"Kdyby mně, pane obrlajtnant, nedali odpověď, co mám dělat?"
"Tak pĹipomenete, Ĺe musíte dostat stĹj co stĹj odpověď," odpověděl nadporuĹík zívaje poznovu na celé kolo, "teď ale pĹjdu uĹ spat, jsem dnes doopravdy unaven. Co jsme jen toho vypili. Myslím, Ĺe kaĹdĹź by byl stejně unaven po celém tom veĹeru a noci."
NadporuĹík Luká neměl pĹvodně v Ĺmyslu někde se zdrĹet. el kveĹeru z tábora do města jen do maďarského divadla v Királyhidě, kde hráli nějakou maďarskou operetku s macatĹźmi Ĺidovkami hereĹkami v pĹedních Ĺlohách, jejichĹ bájeĹnou pĹedností bylo to, Ĺe vyhazovaly pĹi tanci nohy do vĹźe a nenosily ani trikot, ani kalhoty a kvĹli větí pĹitaĹlivosti pánĹ dĹstojníkĹ holily se dole jako Tatarky, z ĹehoĹ ovem neměla ĹádnĹź poĹitek galérie, a zato tím větí dĹstojníci od dělostĹelectva sedící dole v parteru, kteĹí si na tu krásu brali s sebou do divadla dělostĹelecké triedry.
NadporuĹíka Lukáe nezajímalo vak to zajímavé svinstvo, poněvadĹ vypĹjĹené divadelní kukátko nebylo achromatické a místo stehen viděl jen v pohybu nějaké fialové plochy.
V pĹestávce po prvém jednání zaujala ho spíe jedna dáma, která provázena pánem v prostĹedních letech, táhla ho ke garderobě a vykládala mu, Ĺe ihned pĹjdou domĹ, Ĺe se na takové věci dívat nebude. Pronáela to dosti hlasitě německy, naĹeĹ její prĹvodce odpovídal maďarsky: "Ano, anděli, pĹjdeme, souhlasím. Je to opravdu nechutná věc."
"Es ist ekelhaft," odpovídala rozhorleně dáma, kdyĹ jí pán navlékal divadelní plá. OĹi jí pĹitom plály rozĹilením nad tou nestoudností, velké Ĺerné oĹi, hodící se tak dobĹe k její pěkné postavě. Podívala se pĹitom na nadporuĹíka Lukáe a pronesla jetě jednou rozhodně: "Ekelhaft, wirklich ekelhaft." To rozhodlo o krátkém románku.
ObdrĹel informace od garderobiérky, Ĺe jsou to manĹelé Kákonyiovi, pán Ĺe má na Sopronyi utca Ĺíslo 16 ĹelezáĹskĹź závod.
"A bydlí s paní Etelkou v prvním patĹe; ` Ĺekla garderobiérka s podrobností staré kuplíĹky, "ona je Němkyně ze oproně a on je Maďar, zde je to vechno pomíchané."
NadporuĹík Luká vzal si téĹ z garderoby plá a el do města, kde setkal se ve velké vinárně a kavárně U arcivévody Albrechta s několika dĹstojníky od 9i. pluku.
Nemluvil mnoho a pil zato víc, kombinuje, co má vlastně napsat té pĹísné, mravné, hezké dámě, která ho rozhodně víc lákala neĹ vechny ty opice na jeviti, jak se o nich vyjadĹovali druzí dĹstojníci.
Ve velice dobré náladě odeel do malé kavárny U kĹíĹe sv. těpána, kde zael do malého chambre séparée, vyhnal odtamtud nějakou Rumunku, která se nabízela, Ĺe se svlékne do naha a Ĺe si s ní mĹĹe dělat, co chce, poruĹil si inkoust, péro a dopisní papír, láhev koňaku a napsal po bedlivé Ĺvaze toto psaní, které se mu zdálo bĹźt vĹbec nejhezĹím, které kdy napsal: Milostivá paní! Byl jsem vĹera pĹítomen v městském divadle hĹe, která Vás rozhoĹĹila. Sledoval jsem Vás jiĹ pĹi celém prvním jednání, Vás i Vaeho pana manĹela. Jak jsem pozoroval...
"Jen do něho," Ĺekl si nadporuĹík Luká, "jaké má právo ten chlap mít takovou roztomilou Ĺenu. VĹdy vypadá jako oholenĹź pavián."
Psal dál: Vá pan manĹel s nejlepím porozuměním díval se na oplzlosti prováděné na jeviti ve hĹe, která ve Vás, milostivá paní, pĹsobila odpor, poněvadĹ to nebylo umění, ale hnusné pĹsobení na nejintimnějí city Ĺlověka.
"Ta Ĺenská má poprsí," pomyslil si nadporuĹík Luká, "jen pĹímo do toho!" Odpuste, milostivá paní Ĺe mne neznáte, ale pĹesto Ĺe jsem k Vám upĹímnĹź. Viděl jsem v Ĺivotě mnoho Ĺen, ale Ĺádná na mne neuĹinila takovĹź dojem jako Vy, nebo Vá Ĺsudek a Ĺivotní názor shoduje se Ĺplně s mĹźm názorem. Jsem pĹesvědĹen, Ĺe Vá pan manĹel je ĹistĹź sobec, kterĹź Vás tahá s sebou...
"To nejde," Ĺekl k sobě nadporuĹík Luká a pĹekrtl "schleppt mit" a místo toho psal: ...kterĹź v zájmu svém vodí Vás, milostivá, s sebou na divadelní pĹedstavení odpovídající jedině jeho vkusu. Mám rád upĹímnost, nevtírám se nijak ve Vá soukromĹź Ĺivot, a pĹál bych si pohovoĹit s Vámi soukromě o Ĺistém umění...
"Zde v hotelích to nepĹjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně," pomyslil si jetě nadporuĹík, "vezmu si komandĹźrovku." Proto osměluji se, milostivá paní, poprositi Vás o setkání, abychom se blíĹe Ĺestně seznámili, coĹ jistě neodĹeknete tomu, jehoĹ v nejkratí době oĹekávají svízelné váleĹné pochody a kterĹź, v pĹípadě Vaeho laskavého svolení, zachová si v bitevní vĹavě nejkrásnějí vzpomínku na dui, která ho stejně pochopila, jako ji on sám chápal. Vae rozhodnutí bude mi pokynem, Vae odpověď rozhodujícím okamĹikem v Ĺivotě.
Podepsal se, vypil koňak a poruĹil si jetě jednu láhev, a pije Ĺíku za Ĺíkou, takĹka po kaĹdé větě doopravdy zaslzel, kdyĹ pĹeĹetl své poslední Ĺádky.
Bylo devět hodin ráno, kdyĹ vejk probudil nadporuĹíka Lukáe: "Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jste zaspal na sluĹbu a já uĹ musím jít s vaím psaním do tĹź Királyhidy. Já uĹ vás budil v sedm hodin, potom v pĹl osmĹź, pak v osm, kdyĹ uĹ li kolem na cviĹení, a vy jste se jen obrátil na druhou stranu. Pane obrlajtnant... JáĹku, pane obrlajtnant..."
NadporuĹík Luká totiĹ chtěl se, zabruĹev cosi, obrátit opět na bok, coĹ se mu nepodaĹilo, poněvadĹ vejk s ním nemilosrdně tĹásl a hulákal: "Pane obrlajtnant, já jdu tedy s tím psaním do Királyhidy."
NadporuĹík zívl: "S psaním? Ja, s mĹźm psaním je to diskrétnost, rozumíte, tajemství mezi námi. Abtreten..."
NadporuĹík zabalil se opět do deky, ze které ho vejk vytáhl, a spal dál, zatímco vejk putoval dál do Királyhidy.
Najít Sopronyi utczu Ĺíslo 16 nebylo by bĹźvalo tak těĹké, kdyby ho náhodou nebyl potkal starĹź sapér VodiĹka, kterĹź byl pĹidělen k "tajerákĹm", jejichĹ kasárna byla dole v lágru. VodiĹka bydlíval pĹed léty v Praze na Bojiti, a proto pĹi takovém setkání nezbylo nic jiného, neĹ Ĺe oba zali do hospody U Ĺerného beránka v Brucku, kde byla známá Ĺínice RĹĹenka, Čeka, které byli vichni Ĺetí jednoroĹáci, kteĹí kdy byli v lágru, nějakĹź obnos dluĹni.
Poslední dobou sapér VodiĹka, starĹź partyka, dělal jí kavalíra a měl v seznamu vechny marky, které odjíĹděly z tábora, a chodil v pravĹź Ĺas Čechy jednoroĹáky upomínat, aby se neztratili bez zaplacení Ĺtraty ve váleĹné vĹavě.
"Kam vlastně má zaměĹíno?" otázal se VodiĹka, kdyĹ se ponejprv napili dobrého vína.
"Je to tajemství," odpověděl vejk, "ale tobě, jako starĹźmu kamarádovi, to svěĹím."
Vysvětlil mu vechno dopodrobna a VodiĹka prohlásil, Ĺe je starej sapér a Ĺe ho nemĹĹe opustit, a Ĺe pĹjdou psaní odevzdat spolu.
Bavili se znamenitě o minulĹźch dobách a vechno se jim zdálo, kdyĹ po dvanácté hodině vyli od Černého beránka, pĹirozenĹźm a snadnĹźm.
Kromě toho měli v dui pevnĹź dojem, Ĺe se nikoho nebojí. VodiĹka po celé cestě do Sopronyi utca Ĺíslo 16 projevoval ohromnou nenávist vĹĹi MaďarĹm a vypravoval neustále, jak se vude s nimi pere, kde se vude a kdy s nimi sepral a co mu kdy a kde zabránilo, aby se s nimi nepopral.
"Jednou ti uĹ takovĹźho kluka maďarskĹźho drĹím za chĹtán v Pausdorfě, kam jsme li my saperáci na víno, a chci mu dát jednu übervunkem pĹes kokos v tĹź tmě, poněvadĹ jsme hned, jak to zaĹlo, pratili láhví do visací lampy, a von najednou zaĹne kĹiĹet: ,Tondo, dy to jsem já, Purkrábek, vod 16. landvér!` Málem by to byla bejvala mejlka. Zato jsme jim to tam, tajtrlíkĹm maďarskĹźm, vodplatili poĹádně u NeziderskĹźho jezera, na kterĹź jsme se li pĹed tĹemi tejdny podívat. LeĹí tam ve vedlejí vsi nějakĹź oddělení strojních puek nějakejch honvédĹ, a my jsme náhodou vichni zali do jednĹź hospody, kde voni tanĹili ten svĹj Ĺardá jako pominutĹź a roztahovali si drĹku na celĹź kolo se svĹźm ,Uram, uram, birĂł uram` nebo ,Láňok, láňok, láňok a faluba.` My si sedneme naproti nim, jen jsme si übervunky poloĹili pĹed sebe na stĹl, a povídáme si: ,Vy pacholci, my vám dáme láňok,` a nějakej MejstĹík, kerej měl ploutev jako Bílá hora, se hned nabíd, Ĺe si pĹjde zatanĹit a Ĺe nějakĹźmu syĹákovi vezme holku z kola. Holky byly setsakra feandy, takovĹź lejtkavĹź a prdelatĹź, stehnatĹź a vokatĹź, a jak se na ně ti maďartí pacholci maĹkali, bylo vidět, Ĺe ty holky mají plnĹź, tvrdĹź prsa jako pĹlmíĹe a Ĺe jim to dělá moc dobĹe a Ĺe se vyznají v tlaĹenici. Tak ten ná MejstĹík skoĹí do kola a tu největí feandu chce brát jednomu honvédovi, kerej zaĹal něco brebentit, a MejstĹík mu hned jednu hodil, ten se svalil, my uĹ hned chytli übervunky, votoĹili jsme si je kolem ruky, aby nám bajonety neulítly, skoĹili mezi ně, já jsem vykĹik: ,Vinnej nevinnej, berte to po Ĺadě!` a uĹ to lo jako na másle. ZaĹli vyskakovat oknem, my je chytali ve voknech za nohy a zas stahovali do sálu. Kdo nebyl ná, ten dostal. Zaplet se tam do toho jejich starosta s Ĺetníkem, a uĹ dostali na chrám páně. Hostinskej byl taky bit, poněvadĹ zaĹal německy nadávat, Ĺe prej kazíme zábavu. Jetě jsme potom chytali po vesnici ty, kteĹí se chtěli pĹed námi schovat. Jako jednoho jejich cuksfíru, toho jsme nali zahrabanĹźho v seně na pĹdě v jednom statku aĹ dole pod vsí. Prozradila nám ho jeho holka, poněvadĹ von tam tancoval s jinou. Byla udělaná do naeho MejstĹíka a la s ním potom nahoru po cestě na Királyhidu, kde jsou pod lesem suírny na seno. Zatáhla ho do jednĹź takovĹź suírny a chtěla potom na něm pět korun a von jí dal pĹes hubu. Potom nás dohonil aĹ nahoĹe u samĹźho lágru a povídal, Ĺe vĹdycky myslel, Ĺe jsou Maďarky vohnivějí, ale ta svině Ĺe leĹela jako paĹez a poĹád jen něco brebentila. - MaďaĹi jsou, zkrátka ĹeĹeno, holota," zakonĹil starĹź sapér VodiĹka, naĹeĹ vejk poznamenal: "Někerej Maďar taky za to nemĹĹe, Ĺe je Maďar."
"Jakpak by nemoh," rozĹiloval se VodiĹka, "kaĹdej za to mĹĹe, to je hloupost. To bych ti pĹál, aby dostali jednou tebe tak do párády, jako se mně stalo, kdyĹ jsem první den sem pĹijel na kursy. Jetě to samĹź vodpĹldne uĹ nás sehnali jako stádo dobytka do koly a jeden takovej pitomec nám zaĹal kreslit a vysvětlovat, co jsou to blindáĹe, jak se dělají základy, jak se to měĹí, a ráno prej, kdo to nebude mít nakreslenĹź, jak von to vykládá, Ĺe bude zavĹenej a uvázanej. ,Krucifix,` myslím si, ,proto jsi se na frontě pĹihlásil do těch kursĹ, aby ses ulil z fronty, nebo abys veĹer maloval do nějakĹźch seitkĹ tuĹtiĹkou jako koláĹek?` Takovej vztek mne vzal, ĹádnĹź stání jsem neměl, ani jsem se nemoh na toho blbouna, co nám to vykládal, podívat. Nejraději byl bych vechno rozmlátil, jak jsem byl vzteklej. Ani jsem neĹekal na kafe a hned jsem el z baráku do Királyhidy, a z toho vzteku jsem na nic jinĹźho nemyslel neĹ najít si v městě nějakou tichou putyku, voĹrat se tam a udělat tam kravál, dát někomu pĹes drĹku a jít vybouĹenej domĹ. Člověk míní, ale pánbĹh mění. Tam u Ĺeky aĹ mezi zahradami nael jsem vopravdu takovej lokál, tichej jako kaple, jako stvoĹenej pro kravál. Seděli tam jen dva hosti a bavili se mezi sebou maďarsky, coĹ mne jetě víc namíchalo, a taky jsem byl jetě dĹív a víc voĹralej, neĹ jsem si myslel, takĹe jsem v tĹź vopici ani nepozoroval, Ĺe vedle je jetě jeden lokál, kam mezi tou dobou, co jsem se Ĺinil, pĹilo asi vosum husarĹ, kteĹí se do mne pustili, kdyĹ jsem těm dvěma prvním hostĹm dal pĹes drĹku. Ti prevíti husaĹi tak ti mne zmordovali a honili mezi zahradama, Ĺe jsem vĹbec netrefil domĹ, aĹ k ránu, a hned jsem musel na marodcimru, kde jsem se vymluvil, Ĺe jsem spad do cihelny, a celej tejden mne balili do mokrĹźho prostěradla, aby se mně záda nepodbírala. To si pĹej, paneĹku, dostat se mezi takovĹź lotry. To nejsou lidi, to je dobytek."
"Kdo Ĺím zachází, tím schází," Ĺekl vejk, "taky se jim nesmí divit, Ĺe jsou rozĹílení, kdyĹ musejí tam nechat stát vechno víno na stole a mají té honit po zahradách ve tmě. Voni si to měli s tebou vodbejt hned na místě v lokále, pak té vyhodit. Pro ně by to bejvalo bylo lepí a pro tebe taky, kdyby to s tebou skoncovali u stolu. Já jsem znal nějakĹźho koĹaleĹníka Paroubka v Libni. Jednou se mu tam opil nějakej dráteník jalovcovou a zaĹal nadávat, Ĺe je to slabĹź, Ĺe do toho leje vodu, Ĺe kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, Ĺe by moh jetě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náruĹí. Potom jetě Ĺekl Paroubkovi, Ĺe je huncĹt a aĹínská bestie, tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myi a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyĹí na stahování rolety aĹ dolĹ na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivoĹelej, pĹes Invalidovnu v Karlíně aĹ nahoru na iĹkov, vodtud pĹes idovskĹź pece do Maleic, kde vo něj koneĹné tyĹ pĹerazil, takĹe se moh vrátit nazpátek do Libně. JĂł, ale v tom rozĹílení zapomněl na to, Ĺe má jetě asi to vechno obecenstvo v koĹalně, Ĺe si tam asi budou ti syĹani sami hospodaĹit. A taky se vo tom pĹesvědĹil, kdyĹ koneĹné se zas dostal do svĹź koĹalny. U koĹalny bylo napolovic staĹenĹź rolĂł, u kterĹźho stáli dva policajti, taky silné nabranĹź, kdyĹ dělali vevnitĹ poĹádek. Dopolovic vechno vypitĹź, na ulici prázdnej soudek vod rumu, a pod pultama nael Paroubek dva voĹralĹź chlapy,, kteĹí byli pĹehlédnutĹź policajty a kteĹí, kdyĹ je vytáhl, chtěli mu platit po dvou krejcaĹích, víc prej ĹitnĹź nevypili. Tak se trestá pĹenáhlenost. To má jako na vojně. NapĹed nepĹítele porazíme a potom poĹád a poĹád za ním, a nakonec nestaĹíme sami utíkat "
"Já jsem si ty chlapy dobĹe zapamatoval," ozval se VodiĹka, "kdyby mně tak některej z těch husarĹ padl do cesty, já bych si to s ním vyrovnal. My saperáci jsme, kdyĹ to do nás vjede, potvory. My nejsme jako ty ĹeleznĹź mouchy. KdyĹ jsme byli na frontě u PĹemylu, tak tam byl s námi hejtman Jetzbacher, svině, které nebylo rovno pod sluncem. Ten nás uměl tak sekĹźrovat, Ĺe nějakej Bitterlich od naí kumpaĹky, Němec, ale moc takovej hodnej Ĺlověk, se kvĹli němu zastĹelil. Tak jsme si Ĺekli, Ĺe aĹ to zaĹne z ruskĹź strany hvízdat, Ĺe taky ná hejtman Jetzbacher Ĺít nebude. A hned taky, jak zaĹali Rusové po nás stĹílet, dali jsme do něho pĹi pĹestĹelce pět uĹ. Potvora byl jetě Ĺiv jako koĹka, tak jsme ho museli dvěma ranama dorazit, aby z toho nic nebylo; jenom zamrněl, ale tak nějak směné, moc legraĹně."
VodiĹka se zasmál: "To má na frontě na denním poĹádku. Vypravoval mně mĹj jeden kamarád, je teď taky u nás, Ĺe kdyĹ byl jako infanterák pod Bělehradem, jejich kumpaĹka v gefechtu vodstĹelila si svĹźho obrlajtnanta, taky takovĹźho psa, kterĹź zastĹelil sám dva vojáky na pochodu, poněvadĹ uĹ dál nemohli. Ten kdyĹ dodělával, najednou zaĹal hvízdat signál k vodstoupení. Mohli se prej vichni kolem uĹehtat "
Za tohoto poutavého a pouĹného rozhovoru nael vejk s VodiĹkou koneĹně ĹelezáĹskĹź krám pana Kákonyie na Sopronyi utca Ĺíslo 16.
"Měl bys pĹece jen radi zde poĹkat," Ĺekl vejk k VodiĹkoví pĹed prĹjezdem domu, "já jen seběhnu do prvního patra a odevzdám psaní, poĹkám si na odpověď a hned jsem zas dole."
"Já té mám vopustit?" podivil se VodiĹka, "ty nezná Maďary, Ĺíkám ti to poĹád. Tady musíme bejt na né vopatrní. Já ho plácnu."
"Poslouchej, VodiĹko," Ĺekl vejk váĹně, "zde se nejedná vo Maďara, zde se jedná vo jeho paní. VĹdy jsem ti to vecko, kdyĹ jsme seděli s tou Ĺeskou kelnerkou, vykládal, Ĺe nesu psaní vod svĹźho obrlajtnanta, Ĺe je to naprosté tajemství. Von mně pĹece mĹj obrlajtnant klad na srdce, Ĺe vo tom nesmí vědět Ĺádná Ĺivá due, a ta tvoje kelnerka sama pĹece povídala, Ĺe je to Ĺplně správnĹź, Ĺe je to diskrétní věc. Vo tom, Ĺe se nesmí nikdo dovědít, Ĺe si pan obrlajtnant dopisuje se vdanou Ĺenskou. A ty sám jsi taky to chválil a pĹikyvoval na to hlavou. Vysvětlil jsem vám to pĹece, jak náleĹí a patĹí, Ĺe vykonám pĹesné rozkaz svĹźho obrlajtnanta, a ty najednou mermocí chce jít s sebou nahoru."
"Ty mě jetě nezná, vejku," odpověděl téĹ velice váĹné starĹź sapér VodiĹka, "kdyĹ jsem uĹ jednou Ĺek, Ĺe tě nevopustím, tak si pamatuj, Ĺe moje slovo platí za sto. KdyĹ jdou dva, je to vĹdycky bezpeĹnějí."
"Z toho tě, VodiĹko, vyvedu. Ví, kde je na Vyehradě Neklanova ulice? Tam měl dílnu zámeĹník Voborník. Byl to Ĺlověk spravedlivej a jednoho dne, kdyĹ se vrátil domĹ z flámu, tak si s sebou pĹived jetě jednoho flamendra spát. Potom leĹel dlouho a dlouho a kaĹdej den, kdyĹ mu jeho Ĺena pĹevazovala ránu na hlavě, tak mu Ĺíkala: ,Vidí, ToníĹku, kdybyste byli nepĹili dva, tak jsem ti jenom zahrála a nehodila ti na hlavu decimálku.` A von potom, kdyĹ uĹ moh mluvit, Ĺíkal: ,Má pravdu, matko, podruhĹź aĹ někam pudu, tak s sebou nikoho nepĹitáhnu.` "
"To by tak jetě scházelo," rozdurdil se VodiĹka, "aby nám jetě ten Maďar chtěl hodit něco na hlavu. Já ho chytnu za krk a shodím ho z prvního poschodí dolĹ po schodech, Ĺe poletí jako rapnel. Na ty kluky maďarskĹź se musí jít vostĹe. JakĹźpak s nimi cavyky."
"VodiĹko, vĹdy ty jsi pĹece tolik nevypil. Já měl vo dvě Ĺtvrtky víc neĹ ty. RozvaĹ si jenom to, Ĺe nesmíme udělat Ĺádnej kandál. Já jsem za to zodpovědnej. Jedná se pĹece vo Ĺenskou."
"Plácnu taky Ĺenskou, vejku, mně je to jedno, to jetě nezná starĹźho VodiĹku. Jednou v Záběhlicích na RĹĹovĹźm ostrově nechtěla se mnou jít jedna taková makara tanĹit, Ĺe prej mám voteklou hubu. Měl jsem pravda hubu vopuchlou, poněvadĹ jsem právě pĹiel z jednĹź taneĹní zábavy v HostivaĹi, ale povaĹ si tu uráĹku vod tĹź běhny. ,Tak tu máte taky jednu, velectěná sleĹno,` Ĺek jsem, ,aby vám to nebylo líto: Jak jsem jí tu jednu utrh, povalila celej stĹl na zahradě i se sklenicema, za kterĹźm seděla s tatínkem a s maminkou a s dvěma bratry. Ale nebál jsem se celĹźho RĹĹovĹźho ostrova. Byli tam známí z Vrovic a ty mně pomohli. ZtĹískali jsme asi pět rodin i s dětma. Muselo to bejt slyet aĹ do Michle a potom to taky bylo v novinách o tej zahradní zábavě toho dobroĹinnĹźho spolku nějakejch rodákĹ ňákĹźho města. A proto jak Ĺíkám, jak mně jiní pomohli. tak i já vĹdycky kaĹdĹźmu kamarádovi pomĹĹu, kdyĹ má k něĹemu dojít. Za ĹivĹźho boha se vod tebe nehnu. Ty Maďary nezná... To mně pĹece nemĹĹe udělat, abys mě vod sebe vodstrkoval, kdyĹ se vidíme po tolika létech, a jetě za jakejch vokolností."
"Tak tedy pojď s sebou," rozhodl se vejk, "ale vopatrně jednat, abychom neměli nějakĹź nepĹíjemnosti."
"Nestarej se, kamaráde," potichu Ĺekl VodiĹka, kdyĹ li ke schodĹm, "já ho plácnu..."
A jetě tieji dodal: "Uvidí, Ĺe nám nedá ten kluk Maďarská Ĺádnou práci."
A kdyby byl někdo v prĹjezdě a rozuměl Ĺesky, byl by zaslechl jiĹ Ĺe schodĹ hlasitěji pronesené VodiĹkovo heslo "Ty Maďary nezná...", heslo, ku kterému on doel v tichém lokále nad Ĺekou Litavou, mezi zahradami slavné Királyhidy, obklopené vrchy, na které budou vojáci vzpomínat vĹdy s proklínáním pĹi vzpomínkách na ty vechny übunky do světové války i za světové války, na kterĹźch se cviĹili teoreticky k praktickĹźm masakrĹm a ĹeĹím.
vejk s VodiĹkou stáli pĹed dveĹmi bytu pana Kákonyiho. NeĹ pĹitlaĹil na knoflík zvonku, poznamenal vejk: "Slyel jsi někdy, VodiĹko, Ĺe vopatrnost je matkou moudrostí?"
"Já se vo to nestarám," odpověděl VodiĹka, "von nesmí mít ani Ĺas votevĹít hubu..."
"Já s ním taky nemám co jednat, VodiĹko." vejk zazvonil a VodiĹka Ĺekl hlasitě: "Ajncvaj, a bude ze schodnu."
DveĹe se otevĹely, objevila se sluĹka a tázala se maďarsky, Ĺeho si pĹejí. "Nem tudom," Ĺekl opovrĹlivě VodiĹka, "uĹ se, holka, Ĺesky."
"Verstehen Sie deusch?" otázal se vejk. "A pischen."
"Also sagen Sie der Frau, ich will die Frau sprechen, sagen Sie, daß ein Brief ist von einem Herr draußen in Kong."
"Já se ti divím," Ĺekl VodiĹka, vstupuje za vejkem do pĹedsíně, "Ĺe s takovĹźm smradem mluví." Stáli v pĹedsíni, zavĹeli dveĹe na chodbu a vejk jen poznamenal:
"Mají to tady pěkně zaĹízenĹź, dokonce dva detníky na věáku, a ten vobraz toho Pána Krista taky není patnej."
Z jednoho pokoje, odkud ozĹźvalo se klepání lĹic a zvonění talíĹĹ, vyla opět sluĹka a Ĺekla k vejkovi:
"Frau ist gesagt, daß sie hat ka' Zeit, wenn was ist, das mir geben und sagen."
"Also," Ĺekl slavnostně vejk, "der Frau ein Brief, aber halten Kuschen."
Vytáhl psaní nadporuĹíka Lukáe.
"Ich," Ĺekl, ukazuje prstem na sebe, "Antwort warten hier in die Vorzimmer."
"Co si nesedne?" ptal se VodiĹka, kterĹź jiĹ seděl na Ĺidli u zdi, "tamhle má Ĺidli. Bude stát tady jako Ĺebrák. NeponiĹuj se pĹed tím Maďarem. Uvidí, Ĺe s ním budeme mít tahanici, ale já ho plácnu. - Posly," Ĺekl po chvíli, "kde jsi se nauĹil německy?"
"Sám vod sebe," odpověděl vejk. Opět bylo chvíli ticho. Pak bylo slyet z pokoje, kam odnesla sluĹka psaní, velkĹź kĹik a hluk. Někdo uhodil něĹím těĹkĹźm o zem, pak se dalo rozeznat jasně, Ĺe tam lítají sklenice a tĹítí se talíĹe, do ĹehoĹ znělo hulákání: "Baszom az anyát, baszom az istenet, baszom a Krizstus Márját, baszom az atyádot, baszom a világot!"
DveĹe se rozletěly a do pĹedsíně vběhl pán v nejlepích letech s ubrouskem kolem krku, mávaje pĹed chvilkou odevzdanĹźm dopisem.
NejblíĹe dveĹí seděl starĹź saperák VodiĹka a rozĹilenĹź pán se také první na něho obrátil. "Was soll das heißen, wo ist der verfluchte Kerl, welcher dieses Brief gebracht hat?" "Pomalu," Ĺekl VodiĹka vstávaje, "ty nám zde moc neĹvi, abys nevylít, a kdyĹ chce vědět, kdo ten dopis pĹines, tak se zeptej tamhle kamaráda. Ale mluv s ním sluně, nebo bude za dveĹma natotata."
Nyní bylo na vejkovi, aby se pĹesvědĹil o bohaté vĹźĹeĹnosti rozĹileného pána s ubrouskem kolem krku, kterĹź míchal páté pĹes deváté, Ĺe právě obědvali.
"My jsme slyeli, Ĺe obědváte," lámanou němĹinou souhlasil s ním vejk, dodávaje Ĺesky: "Mohlo nás to taky napadnout, Ĺe vás asi zbyteĹně vytrhnem vod oběda."
NeponiĹuj se," ozval se VodiĹka.
RozĹilenĹź pán, kterému po jeho Ĺivé gestikulaci drĹel ubrousek jiĹ jen za jeden cíp, pokraĹoval dál, Ĺe napĹed myslel, Ĺe se ve psaní jedná o vykázání nějakĹźch místností pro vojsko v tomto domě, kterĹź patĹí jeho paní.
"Sem by se jetě velo hodně vojska," Ĺekl vejk, "ale vo to se v tom psaní nejednalo, jak jste se asi pĹesvědĹil."
Pán se chytil za hlavu, pĹiĹemĹ spustil celou Ĺadu vĹźĹitek, Ĺe byl taky rezervním lajtnantem, teď Ĺe by rád slouĹil, ale Ĺe má ledvinovou nemoc. Za jeho ĹasĹ Ĺe nebylo tak dĹstojnictvo rozpustilé, aby ruilo klid domácnosti. e psaní pole na velitelství pluku, do ministerstva vojenství, uveĹejní je v novinách.
"Pane," Ĺekl dĹstojné vejk, "to psaní jsem psal já. Ich geschrieben, kein Oberleutnant. Podpis jen tak, falenĹź, Unterschrift, Name, falsch. Mně se vae paní velice líbí. Ich liebe Ihre Frau. Já jsem do vaí paní zamilovanej aĹ po ui, jak Ĺíkal VrchlickĹź. Kapitales Frau."
RozĹilenĹź pán se chtěl vrhnout na vejka, kterĹź stál klidně a spokojeně pĹed ním, ale starĹź sapér VodiĹka, sledující kaĹdĹź jeho pohyb, podrazil mu nohu, vytrhl mu psaní z ruky, kterĹźm stále mával, strĹil do kapsy, a kdyĹ se pan Kákonyi vzchopil, chytil ho VodiĹka, odnesl ke dveĹím, otevĹel si dveĹe jednou rukou, a uĹ bylo slyet, jak na schodech se něco válí.
lo to tak rychle jako v pohádkách, kdyĹ si Ĺert pĹijde pro Ĺlověka.
Po rozĹileném pánovi zĹstal jen ubrousek. vejk ho zvedl, zaklepal sluně na dveĹe pokoje, odkud pĹed pěti minutami vyel pan Kákonyi a odkud bylo slyet ĹenskĹź pláĹ.
"PĹináím vám ubrousek," Ĺekl vejk měkce k paní, která breĹela na pohovce, "moh by se polapat. Moje Ĺcta."
Srazil paty dohromady, zasalutoval a vyel na chodbu. Na schodech nebylo znát tak dalece nijakĹźch stop zápasu, zde dle pĹedpokladĹ VodiĹkovĹźch odehrávalo se ve Ĺplně lehce. Jediné potom u vrat v prĹjezdě nael vejk utrĹenĹź nákrĹní LímeĹek. Tam se patrně, kdyĹ pan Kákonyi zoufale se zachytil domovních vrat, aby nebyl vyvleĹen na ulici, odehrával poslední akt této tragédie.
Zato na ulici bylo runo. Pana Kákonyiho odtáhli do protějího prĹjezdu, kde ho potívali vodou, a uprostĹed ulice bil se starĹź sapér VodiĹka jako lev proti několika honvédĹm a hondvédhusarĹm, kteĹí se zastali svého krajana. Oháněl se mistrné bodlem na Ĺemenu jako cepem. A nebyl sám. Jemu po boku bojovalo několik ĹeskĹźch vojákĹ od rĹznĹźch regimentĹ, kteĹí právě li ulicí.
vejk, jak později tvrdil, ani sám nevěděl, jak se taky do toho dostal, a poněvadĹ neměl Ĺádné bodlo, jak se mu do rukou dostala hĹl nějakého uděeného diváka.
Trvalo to hezkou chvíli, ale vechno pěkné má taky své konce. PĹiel berajtaft a sebral to vechno.
vejk el s holí, která byla komandantem berajtaftu uznána jako corpus delicti, vedle VodiĹky.
vejk el spokojeně, maje hĹl jako flintu na rameni.
StarĹź sapér VodiĹka po celou cestu tvrdoíjně mlĹel. AĹ teprve kdyĹ vcházeli na hauptvachu, Ĺekl zasmuile k vejkovi: "Nepovídal jsem ti to, Ĺe Maďary nezná?"
*4. kapitola
Nová utrpení
Plukovník Schröder se zalíbením pozoroval bledĹź obliĹej nadporuĹíka Lukáe, s velkĹźmi kruhy pod oĹima, kterĹź v rozpacích nedíval se na plukovníka, ale Ĺkradkem, jako by něco studoval, díval se na plán dislokace muĹstev ve vojenském táboĹe, kterĹź byl také jedinou ozdobou v celé kanceláĹi plukovníka.
PĹed plukovníkem Schrödrem bylo na stole několik novin s Ĺlánky zatrĹenĹźmi modrou tuĹkou, které jetě jednou pĹelétl plukovník zběĹné, a Ĺekl, dívaje se na nadporuĹíka Lukáe:
"Vy tedy jiĹ o tom víte, Ĺe vá sluha vejk nalézá se ve vazbě a bude pravděpodobné dodán k divizijnímu soudu?"
"Ano, pane plukovníku."
"Tím ovem," dĹrazné Ĺekl plukovník, pase se nad bledou tváĹí nadporuĹíka Lukáe, "není celá záleĹitost ukonĹena. Jest jisté, Ĺe místní veĹejnost byla pobouĹena celĹźm pĹípadem vaeho sluhy vejka, a ona aféra uvádí se v souvislosti i s vaím jménem, pane nadporuĹíku. Z velitelství divize byl nám dodán jiĹ jistĹź materiál. Máme zde některé Ĺasopisy, které se zabĹźvaly tímto pĹípadem. MĹĹete mně to pĹeĹíst nahlas."
Podal nadporuĹíkovi Lukáovi noviny se zatrĹenĹźmi Ĺlánky, kterĹź poĹal Ĺíst monotĂłnním hlasem, jako by Ĺetl v Ĺítance pro děti větu ,Med jest mnohem vĹźĹivnějí a snadněji stravitelnějí neĹ cukr`: "Kde je záruka naí budoucnosti?"
"To je v Pester Lloydu?" otázal se plukovník.
"Ano, pane plukovníku," odpověděl nadporuĹík Luká a pokraĹoval ve Ĺtení: "Vedení války vyĹaduje souĹinnost vech vrstev obyvatelstva rakouskouherského mocnáĹství. Chceme-li míti pod stĹechou bezpeĹí státu, vechny národy musí podporovati se navzájem a záruka naí budoucnosti je právě v té spontánní Ĺctě, kterou jeden národ má pĹed druhĹźm. Největí oběti naich ĹackĹźch vojínĹ na frontách, kde oni neustále postupují kupĹedu, nebyly by moĹny, kdyby tĹźl, ona zásobovací i politická tepna naich slavnĹźch armád, nebyl sjednocenĹźm, kdyby vyskytovaly se v zádech naí armády Ĺivly rozbíjející jednolitost státu a svou agitací a zlomyslností podrĹźvaly autoritu státního celku a zaváděly v souruĹenství národĹ naí Ĺíe zmatky. NemĹĹeme se v této dějinné chvíli mlĹky dívati na hrstku lidí, kteĹí by chtěli se pokouet z nacionálních místních dĹvodĹ ruit sjednocenou práci a zápas vech národĹ této Ĺíe o spravedlivé potrestání těch bídákĹ, kteĹí na Ĺíi nai bez pĹíĹiny napadli, aby ji zbavili vekerĹźch kulturních i civilizaĹních statkĹ. NemĹĹeme mlĹky opominout tyto hnusné zjevy vĹźbuchĹ chorobné due, která touĹí jen po rozraĹení jednomyslnosti v srdcích národĹ. Měli jsme jiĹ několikrát pĹíleĹitost upozornit v naem Ĺasopise na ten zjev, jak vojenské ĹĹady jsou nuceny se ví pĹísností zakroĹiti proti těm jednotlivcĹm od ĹeskĹźch plukĹ, kteĹí nedbajíce slavné tradice plukovní, rozsívají svĹźm nesmyslnĹźm Ĺáděním v naich maďarskĹźch městech zlobu proti celému Ĺeskému národu, kterĹź jako celek není niĹím vinen a kterĹź vĹdy pevné stál za zájmy této Ĺíe, o ĹemĹ svědĹí celá Ĺada vynikajících ĹeskĹźch vojevĹdcĹ, z nichĹ vzpomínáme slavné postavy marálka Radeckého a jinĹźch obrancĹ rakousko-uherského mocnáĹství. Proti těmto světlĹźm zjevĹm stojí několik darebákĹ zpustlé Ĺeské lĹzy, kteĹí pouĹili světové války, aby se dobrovolné pĹihlásili do vojska a mohli uvésti zmatek v jednomyslnost národĹ monarchie, nezapomínajíce pĹitom na své nejniĹí pudy. Upozornili jsme jiĹ jednou na Ĺádění pluku No... v Debrecíně, jehoĹ vĹźtrĹnosti byly pĹetĹásány i odsouzeny petskou sněmovnou a jehoĹ plukovní prapor později na frontě byl - Konfiskováno - Kdo má na svědomí ten ohavnĹź hĹích? - Konfiskováno - Kdo hnal Ĺeské vojáky Konfiskováno - Co si troufá cizota v naí maďarské vlasti, o tom svědĹí nejlépe pĹípad v Királyhidé, maďarské vĹźspě nad Litavou. K jaké národnosti patĹili vojáci z nedalekého vojenského tábora v Brucku nad Litavou, kteĹí pĹepadli a ztrĹźznili tamějího obchodníka pana Gyulu Kákonyie? Jest rozhodné povinností ĹĹadĹ vyetĹiti tento zloĹin a optati se vojenského velitelství, které jisté jiĹ se touto aférou zabĹźvá, jakou Ĺlohu v tom bezpĹíkladném tvaní proti pĹísluníkĹm Uherského království hraje nadporuĹík Lukasch, jehoĹ jméno uvádí se po městě ve spojitosti s událostmi posledních dnĹ, jak nám bylo sděleno naím místním dopisovatelem, kterĹź sebral jiĹ bohatĹź materiál o celé aféĹe, která v dnení váĹné době pĹímo kĹiĹí. ČtenáĹi Pester Lloydu jistě se zájmem budou sledovati vĹźvin vyetĹování a neopomeneme je ujistit, Ĺe je blíĹe seznámíme s touto událostí eminentní dĹleĹitosti. SouĹasné vak oĹekáváme ĹĹední zprávu o királyhidském zloĹinu, spáchaném na maďarském obyvatelstvu. e se věcí bude zabĹźvat petská sněmovna, je nabíledni, aby nakonec se ukázalo jasné, Ĺe Ĺetí vojáci, projíĹdějící UherskĹźm královstvím na front, nesmí povaĹovat zemi koruny svatého těpána, jako by ji měli v pachtu. Jestli pak někteĹí pĹísluníci toho národa, kterĹź v Királyhidé tak pěkné reprezentoval souruĹenství vech národĹ tohoto mocnáĹství, jetě dnes nechápou situaci, a zĹstanou hezky zticha, nebo ve válce takové lidi kulka, provaz, kriminál a bajonet nauĹí jiĹ poslouchat a podĹídit se nejvyím zájmĹm naí spoleĹné vlasti."
"Kdo je podepsán pod Ĺlánkem, pane nadporuĹíku?"
"Béla Barabás, redaktor a poslanec, pane plukovníku."
"To je známá bestie, pane nadporuĹíku; ale dĹív, neĹli se to dostalo do Pester Lloydu, byl jiĹ tento Ĺlánek uveĹejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně pĹeĹtěte ĹĹední pĹeklad z maďartiny Ĺlánku v oproňském Ĺasopise Sopronyi NaplĂł."
NadporuĹík Luká Ĺetl nahlas Ĺlánek, ve kterém redaktor dal si neobyĹejně záleĹet na tom, aby uplatnil směs vět: "pĹíkaz státní moudrostí", "státní poĹádek", "lidská zvrhlost", "zalapaná lidská dĹstojnost a cit", "kanibalské hody", "zmasakrovaná lidská spoleĹnost", "smeĹka mamelukĹ", "za kulisami je poznáte". A dál to lo, jako by MaďaĹi na vlastní pĹdě byli nejpronásledovanějím Ĺivlem. Jako by byli pĹili Ĺetí vojáci, porazili redaktora a lapali mu baganĹatama po bĹie a ten by Ĺval bolestí a někdo si to stenografoval.
"O některĹźch nejdĹleĹitějích věcech," pláĹe Sopronyi NaplĂł, oproňskĹź deník, "se pováĹlivě mlĹí a niĹeho se nepíe. KaĹdĹź z nás ví, co to je ĹeskĹź voják v Uhrách i na frontě. My vichni víme, jaké věci Čei provádí, co je tu v Ĺinnosti a jak to u ČechĹ vypadá a kdo to zpĹsobuje. Bdělost ĹĹadĹ je ovem upoutána jinĹźmi dĹleĹitĹźmi věcmi, které vak musí bĹźt v náleĹité spojitosti s dozorem nad celkem, aby se nemohlo stát to, co se stalo v těchto dnech v Királyhidě. VĹerejí ná Ĺlánek byl na patnácti místech konfiskován. Proto nezbĹźvá nám nic jiného neĹ prohlásit, Ĺe ani dnes nemáme pĹíli pĹíĹiny z technickĹźch dĹvodĹ se iroce zabĹźvati s událostmi v Királyhidě. Námi vyslanĹź zpravodaj zjistil na místě, Ĺe ĹĹady jeví opravdovou horlivost v celé aféĹe, vyetĹujíce plnou parou. Zdá se nám jedině podivnĹźm, Ĺe někteĹí ĹĹastníci celého masakru nalézají se dosud na svobodě. Toto se tĹźká zejména jednoho pána, kterĹź se dle doslechu zdrĹuje doposud beztrestně ve vojenském táboĹe a stále jetě nosí odznaky svého papageiregimentu a jehoĹ jméno bylo téĹ uveĹejněno pĹedevĹírem v Pester Lloydu a Pesti NaplĂł. Jest to známĹź Ĺeslo ovinista Lüká, o jehoĹ Ĺádění bude podána interpelace naím poslancem Gézou SavanyĹ, kterĹź zastupuje okres királyhidskĹź."
"Stejně líbezně, pane nadporuĹíku," ozval se plukovník Schröder, "píe o vás téĹ tĹźdeník v Királyhidě a potom preburské listy. To vás ale uĹ nebude zajímat, poněvadĹ je to na jedno kopyto. Politicky dá se to odĹvodnit, poněvadĹ my Rakuané, a jsme Němci, nebo Čei, jsme proti MaďarĹm pĹece jen jetě hodně... Rozumíte mně, pane nadporuĹíku. Je v tom jistá tendence. Spí by snad vás zajímal Ĺlánek v Komárenském veĹerníku, kde se o vás tvrdí, Ĺe jste se pokouel znásilnit paní Kákonyiovou pĹímo v jídelně pĹi obědě u pĹítomnosti jejího manĹela, kterého jste ohroĹoval avlí a nutil ho, aby zacpal ruĹníkem Ĺsta své manĹelky, aby nekĹiĹela. To je poslední zpráva o vás, pane nadporuĹíku."
Plukovník se usmál a pokraĹoval: "ÚĹady nevykonaly svou povinnost. Preventivní cenzura ve zdejích listech nalézá se téĹ v rukou MaďarĹ. Dělají si s námi, co chtí. Ná dĹstojník není chráněn pĹed uráĹkami takové civilní maďarské redaktorské svině, a teprve na základě naeho ostrého vystoupení, respektive telegramu naeho divizijního soudu, uĹinilo státní návladnictví v Peti kroky, aby byla provedena nějaká zatĹení ve vech zmíněnĹźch redakcích. Nejvíc si to odkale redaktor Komárenského veĹerníku, ten na svĹj veĹerník nezapomene do smrti. Mě pověĹil divizijní soud, jako vaeho pĹedstaveného, vyslechnouti vás a zasílá mně souĹasně celé spisy tĹźkající se vyetĹování. Vechno by bylo dopadlo dobĹe, kdyby nebylo toho vaeho neastného vejka. Je s ním nějakĹź sapér VodiĹka, u kterého po rvaĹce nali, kdyĹ je pĹivedli na hauptvachu, vá dopis, kterĹź jste poslal paní Kákonyiové. Ten vá vejk tvrdil pĹi vyetĹování, Ĺe prĹź to není vae psaní, Ĺe psal to sám, a kdyĹ mu bylo pĹedloĹeno a on usvědĹen, aby je opsal a byl porovnán jeho rukopis, seĹral vae psaní. Z kanceláĹe pluku byly potom poslány k divizijnímu soudu vae raporty k porovnání rukopisu vejkova a zde máte vĹźsledek."
Plukovník pĹelistoval se ve spisech a ukázal nadporuĹíkovi Lukáovi na tento pasus: "ObĹalovanĹź vejk odepĹel napsat diktované věty, provázeje to tvrzením, Ĺe zapomněl pĹes noc psát."
"VĹbec já tomu, pane nadporuĹíku, nepĹikládám Ĺádného vĹźznamu, co u divizijního soudu povídá ten vá vejk nebo ten sapér. vejk i sapér tvrdí, Ĺe lo jen o nějakĹź malĹź ĹertíĹek, kterému nebylo porozuměno, a Ĺe byli sami pĹepadeni civilisty a Ĺe se bránili, aby záchránili vojenskou Ĺest. VyetĹováním bylo zjitěno, Ĺe ten vá vejk je vĹbec pěkné kvítko. Tak napĹíklad na otázku, proĹ se nepĹizná, odpověděl dle protokolu: "1á jsem zrovna v takovĹź situaci, jako se voctnul jednou kvĹli néjakejm obrazĹm Panny Marie sluha akademického malíĹe Panuky. Ten taky, kdyĹ se jednalo o nějakĹź vobrazy, kterĹź měl zpronevěĹit, nemoh na to nic jinĹźho vodpovědět neĹ: Mám blit krev?` PĹirozené, Ĺe jsem se jménem velitelství pluku o to postaral, aby byla dána do vech novin jménem divizijního soudu oprava na vechny ty niĹemné Ĺlánky zdejích novin. Dnes se to rozele a doufám, Ĺe jsem uĹinil ve, abych napravil, co se stalo darebáckĹźm chováním těch ĹurnalistickĹźch maďarskĹźch civilních potvor.
Myslím, Ĺe jsem to dobĹe stylizoval:
Divizijní soud Ĺís. Na velitelství pluku Ĺís. N
prohlauje, Ĺe Ĺlánek uveĹejněnĹź ve zdejím
Ĺasopise o domnělĹźch vĹźtrĹnostech muĹstva
pluku Ĺís. N nezakládá se v niĹem na pravdě a od
první aĹ do poslední Ĺádky vymylen a Ĺe
vyetĹování zavedené proti oněm ĹasopisĹm
pĹivodí pĹísné potrestání viníkĹ.
Divizijní soud ve svém pĹípise na velitelství naeho pluku," pokraĹoval plukovník, "pĹichází k tomu mínění, Ĺe se vlastně o nic jiného nejedná neĹ o soustavné tvaní proti vojenskĹźm Ĺástem pĹicházejícím z Cislajtánie do Translajtánie. A porovnejte pĹitom, kolik vojska odelo na frontu od nás a kolik od nich. To vám Ĺeknu, Ĺe mně je ĹeskĹź voják milejí neĹ taková maďarská sběĹ. KdyĹ si vzpomenu, Ĺe pod Bělehradem stĹíleli MaďaĹi po naem druhém marbataliĂłnu, kterĹź nevěděl, Ĺe jsou to MaďaĹi, kteĹí po nich stĹílí, a poĹal pálit do deutschmajstrĹ na pravém kĹídle, a deutschmajstĹi zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, kterĹź stál vedle. To byla tenkrát situace! Já byl právě u tábu brigády na obědě, den pĹedtím museli jsme se odbĹźt unkou a polévkou z konzerv, a ten den jsme měli poĹádnou polévku ze slepice, filé s rĹźĹí a buchtiĹky se odĂł, veĹer pĹedtím jsme pověsili jednoho srbského vinárníka v městeĹku a nai kuchaĹi nali u něho ve sklepě tĹicet let staré víno. Dovedete si pĹedstavit, jak jsme se vichni těili na oběd. Polévku jsme snědli a poutíme se právě do slepice, kdyĹ najednou pĹestĹelka, pak stĹelba, a nae artilérie, která ani neměla zdání, Ĺe to nae Ĺásti stĹílejí po sobě, poĹala pálit po naí linii a jeden granát padl těsně vedle naeho tábu brigády. Srbové snad mysleli, Ĺe u nás vypukla vzpoura, tak zaĹti ze vech stran do nás Ĺezat a pĹepravovat se proti nám pĹes Ĺeku. Brigádního generála volají k telefonu a divizionér spustil rámus, co je to za hovadinu v brigádním Ĺseku, Ĺe právě dostal rozkaz od tábu armády zaĹít Ĺtok na srbské pozice ve 2 hodiny 35 minut v noci na levém kĹídle. My Ĺe jsme rezerva a Ĺe se ihned má oheň zastavit. Ale kdepak v takové situaci chtít ,Feuer einstellen`. Brigádní telefonní centrála hlásí, Ĺe se nikam nemĹĹe dozvonit, jenom Ĺe hlásí táb 75. regimentu, Ĺe právě dostali od vedlejí divize rozkaz ,ausharren`, Ĺe se nemĹĹe smluvit s naí divizí, Ĺe Srbové obsadili kĂłtu 212, 226 a 327, Ĺádá se o zaslání jednoho bataliĂłnu jako svaz a spojení po telefonu s naí divizí. PĹehodíme linku na divizi, ale spojení uĹ bylo pĹerueno, poněvadĹ Srbové se nám dostali mezitím do tĹźla na obou kĹídlech a pĹesekávali ná stĹed do trojĹhelníku, ve kterém zĹstalo potom vechno, regimenty, artilérie i trén s celou autokolonou, skladitě i polní nemocnice. Dva dny jsem byl v sedle a divizionér padl do zajetí i s naím brigádníkem. A to vechno zavinili MaďaĹi tím, Ĺe stĹíleli po naem druhém marbataliĂłnu. Rozumí se samo sebou, Ĺe to sváděli na ná regiment."
Plukovník si odplivl:
"Sám jste se teď, pane nadporuĹíku, pĹesvědĹil, jak vyuĹitkovali znamenitě vaí pĹíhody v Királyhidě."
NadporuĹík Luká rozpaĹitě zakalal.
"Pane nadporuĹíku," obrátil se na něho dĹvěrně plukovník, "ruku na srdce. Kolikrát jste se vyspal s paní Kákonyiovou?"
Plukovník Schröder byl dnes ve velmi dobré náladě.
"NeĹíkejte, pane nadporuĹíku, Ĺe jste teprve zaĹal korespondovat. Já, kdyĹ jsem byl ve vaich letech, seděl jsem v Jágru na měĹickĹźch kursech tĹi neděle, a měl jste vidět, jak jsem ty celé tĹi neděle nic jiného nedělal neĹ spal s Maďarkami. KaĹdĹź den s jinou. Mladé, svobodné, starí, vdané, jak to právě pĹilo, Ĺehlil jsem tak dĹkladně, Ĺe kdyĹ jsem se vrátil k regimentu, sotva jsem pletl nohama. Nejvíc mne strhala paní jednoho advokáta. Ta ukázala, co dovedou Maďarky. Kousla mne pĹitom do nosu, celou noc mně nedala oka zamhouĹit. - ZaĹal korespondovat...," dĹvěrné plácl plukovník nadporuĹíka na rameno, "známe to. NeĹíkejte niĹeho, já mám svĹj Ĺsudek o celé věci. Zapletl jste se s ní, její manĹel na to pĹiel, ten vá pitomĹź vejk... - Ale víte, pane nadporuĹíku, ten vá vejk je pĹece jen charakter, kdyĹ to tak proved s vaím dopisem. Takového Ĺlověka je opravdu koda. Já Ĺíkám, Ĺe to je vĹźchova. Mně se to velice líbí od toho chlapa. Rozhodné musí bĹźt v tomto ohledu vyetĹování zastaveno. Vás, pane nadporuĹíku, ostouzeli v novinách. Vae pĹítomnost zde je Ĺplně zbyteĹnou. Během tĹźdne bude vypravena marka na ruskĹź front. Jste nejstarím dĹstojníkem u 11. kompanie, pojedete s ní jako kompaniekomandant. UĹ je vechno zaĹízeno u brigády. Řekněte ĹĹetnímu feldvéblovi, aby vám nael nějakého jiného sluhu místo toho vejka."
NadporuĹík Luká vděĹně pohlédl na plukovníka, kterĹź pokraĹoval: "vejka pĹiděluji k vám jako kumpanieordonanc."
Plukovník vstal, a podávaje zbledlému nadporuĹíkovi ruku, Ĺekl:
"Tím je tedy vechno vyĹízeno. PĹeji vám mnoho těstí, abyste se vyznamenal na vĹźchodním bojiti. A jestli se snad jetě někdy uvidíme, tak pĹijďte mezi nás. Ne abyste se nám vyhĹźbal jako v Budějovicích..."
NadporuĹík Luká po celé cestě domĹ si opakoval: "Kompaniekomandant, kompanieordonanc." A jasné pĹed ním vyvstávala postava vejka. ÚĹetní ikovatel Vaněk, kdyĹ mu poruĹil nad poruĹík Luká, aby mu vyhledal nějakého nového sluhu místo vejka, Ĺekl: "Já myslel, Ĺe jsou, pane obrlajtnant, spokojenej s tím vejkem."
Uslyev, Ĺe vejka naznaĹil plukovník ordonancí u 11. kumpanie, zvolal: "Pomoz nám pánbĹh."
U divizijního soudu, v baráku opatĹeném mĹíĹemi, vstávali podle pĹedpisu v sedm hodin ráno a dávali do poĹádku kavalce válející se v prachu po zemi. PryĹen nebylo. V jednom pĹepaĹení v dlouhé místnosti skládali podle pĹedpisu deky na slamník, a kteĹí byli s prací hotovi, seděli na lavicích podle stěny a bud' si hledali vi, ti, kteĹí pĹili z fronty, nebo se bavili vypravováním rĹznĹźch pĹíhod.
vejk se starĹźm sapérem VodiĹkou seděli na lavici u dveĹí jetě s několika vojáky od rĹznĹźch regimentĹ a formací.
"Podívejte se, hoi," ozval se VodiĹka, "na tamhletoho kluka maďarskĹźho u okna, jak se pacholek modlí, aby to s ním dobĹe dopadlo. Neroztrhli byste mu drĹku od ucha k uchu?"
"Ale to je hodnej Ĺlověk," Ĺekl vejk, "ten je zde proto, poněvadĹ nechtěl narukovat. Von je proti vojně, vod nějakĹź sekty, a je zavĹenej proto, Ĺe nechce nikoho zabít, von se drĹí boĹího pĹikázání, ale voni mu to boĹí pĹikázání vosladějí. PĹed vojnou Ĺil na Moravě nějakej pan Nemrava, a ten dokonce nechtěl vzíti ani flintu na rameno, kdyĹ byl odvedenej, Ĺe prej je to proti jeho zásadě, nosit nějakĹź flinty. Byl za to zavĹenej, aĹ byl Ĺernej, a zas ho nanovo vedli k pĹísaze. A von, Ĺe pĹísahat nebude, Ĺe je to proti jeho zásadě, a vydrĹel to.
"To byl hloupĹź Ĺlověk," Ĺekl starĹź sapér VodiĹka, "von moh pĹísahat a pĹitom se taky na vechno vysrat, i na celou pĹísahu."
"Já uĹ tĹikrát pĹísahal," oznámil jeden infanterák, "a tĹikrát uĹ jsem tady pro dezerci, a kdybych neměl to lékaĹskĹź vysvědĹení, Ĺe jsem pĹed patnácti léty v choromyslnosti utlouk svou tetu, byl bych snad uĹ potĹetí na frontě vodstĹelenej. Ale takhle mně moje neboĹka teta vĹdycky pomĹĹe z nouze a nakonec se pĹeci snad z tĹź vojny dostanu v poĹádku."
"A proĹ jsi, kamaráde," otázal se vejk, "utloukl svou tetiĹku?"
"KvĹli Ĺemu se lidi utloukají," odpověděl pĹíjemnĹź muĹ, "kaĹdej si to mĹĹe pomyslit, Ĺe kvĹli penězĹm. Měla ta baba pět spoĹitelních kníĹek a zrovna jí poslali Ĺroky, kdyĹ jsem k ní pĹiel celej rozbitej a votrhanej na návtěvu. Kromě ní jsem neměl jinĹź due na tom boĹím světě. Tak jsem ji el poprosit, aby se mne ujala, a vona, mrcha, abych prej el dělat, Ĺe prej takovej mladej, silnej a zdravej Ĺlověk. Slovo dalo slovo a já jsem ji uhodil jen tak několikrát pĹes hlavu pohrabáĹem a tak jsem jí zĹídil celej ksicht, Ĺe jsem nevěděl, je to tetiĹka, nebo to není tetiĹka. Tak jsem tam u ní seděl na zemi a poĹád si Ĺíkám: ,Je to tetiĹka, nebo to není tetiĹka?` A tak mé nali u ní sedět druhĹź den sousedi. Potom jsem byl v blázinci ve Slupech, a kdyĹ nás potom pĹed válkou v Bohnicích postavili pĹed komisi, byl jsem uznán za vyléĹenĹźho a hned jsem musel jít dosluhovat na vojnu za ty léta, co jsem promekal."
Kolem proel hubenĹź, vytáhlĹź voják, utrápeného vzezĹení, s kotětem.
"To je jeden uĹitel od poslední naí marky," pĹedstavil ho myslivec sedící vedle vejka, "teď jde si vymect pod sebou. Je to náramně poĹádnej Ĺlověk. Je tady kvĹli jedné básniĹce, kterou sloĹil. - Pojď sem, uĹitelskej," zavolal na muĹe s kotětem, kterĹź pĹiblíĹil se váĹně k lavici. "Pověz nám to o těch vích."
Voják s kotětem odkalal a spustil:
Ve zaviveno, front se drbe celĹź,
ve po nás leze veliká.
Pan generál se válí na posteli
a kaĹdej den se pĹevlíká.
Vím u vojska se velmi dobĹe daĹí,
i na arĹe uĹ pĹivyká,
s ví pruskou uĹ se hbitě páĹí
ten starĹź vivák rakouskĹź.
ZtrápenĹź voják uĹitel si pĹisedl na lavici a povzdechl: "To je vechno, a kvĹli tomu jsem jiĹ poĹtvrté vyslĹźchanej u pana auditora."
"Vono to skuteĹně nestojí ani za ĹeĹ," rozafné Ĺekl vejk, "vono jen pĹijde na to, koho voni u soudu budou myslet tím starĹźm vivákem rakouskĹźm. Jetě dobĹe, Ĺe jste tam dal vo tom páĹení, to je spletete, Ĺe budou z toho janci. Jen jim vysvětlete, Ĺe vivák je sameĹek od vi a Ĺe na samiĹku ve mĹĹe lezt zase jenom sameĹek vivák. Jinak se z toho nevymotáte. Nepsal jste to jisté, abyste chtěl někoho urazit, to je jasnĹź. Řekněte jen panu auditorovi, Ĺe jste si to psal pro svoje potěení, a jako se Ĺíká sameĹkovi od svině kanec, tak se Ĺíká vude sameĹkovi od vi - vivák."
UĹitel si povzdechl: "KdyĹ ten pan auditor neumí dobĹe Ĺesky. Já uĹ jsem mu to také podobnĹźm zpĹsobem vysvětloval, ale on na mne spustil, Ĺe sameĹek od vi se jmenuje Ĺesky veák. ,ádnĹź fivák,` povídal pan auditor, ,veák. Femininum, Sie gebildeter Kerl, ist ten fe, also masculinum ist ta feak. Wir kennen unsre Pappenheimer.`"
"Zkrátka a dobĹe," Ĺekl vejk, "je to s vámi vachrlatĹź, ale nesmíte ztrácet naději, jako Ĺíkal Cikán JaneĹek v Plzni, Ĺe se to jetě mĹĹe vobrátit k lepímu, kdyĹ mu v roce 1879 dávali kvĹli tĹź dvojnásobnĹź loupeĹnĹź vraĹdě voprátku na krk. A taky to uhád, poněvadĹ ho vodvedli v poslední okamĹik vod ibenice, poněvadĹ ho nemohli pověsit kvĹli narozeninám císaĹe pána, kterĹź pĹipadly právě na ten samej den, kdy měl viset. Tak ho voběsili aĹ druhej den, aĹ bylo po narozeninách, a chlap měl jetě takovĹź těstí, Ĺe tĹetí den nato dostal milost a mělo bejt s ním obnovenĹź líĹení, poněvadĹ vechno ukazovalo na to, Ĺe to vlastně udělal jinej JaneĹek. Tak ho museli vykopat z trestaneckĹźho hĹbitova a rehabilitovati ho na plzeňskej katolickej hĹbitov, a potom se teprve pĹilo na to, Ĺe je evangelík, tak ho pĹevezli na evangelickej hĹbitov a potom..."
"...potom dostane pár facek," ozval se starĹź sapér VodiĹka, "co si ten chlap vechno nevymyslí. Člověk má starosti s divizním soudem, a von chlap mizerná mně vĹera, kdyĹ nás vedli k vejslechu, vykládal, co je to rĹĹe z Jericha."
"To ale nebyla moje slova, to vykládal sluha malíĹe Panuky Matěj jedné staré bábě, kdyĹ se ho ptala, jak vypadá rĹĹe z Jericha. Tak jí povídal: ,Vemte suchĹź kravskĹź hovno, dejte ho na talíĹ, polejte vodou a vono se vám krásně zazelená, a to je rĹĹe z Jericha,` " bránil se vejk, "já jsem si tu blbost nevymyslil a pĹeci jsme si vo něĹem museli povídat, kdyĹ jdeme k vejslechu. Já jsem tě chtěl, VodiĹko, jen potěit..."
"Ty někoho potěí," odplivl si opovrĹlivě VodiĹka, "Ĺlověk má tu plnou hlavu starostí, aby se dostal z tĹź lamastiky a vyel ven, aby si to s téma klukama maďarskejma vyrovnal, a von chce Ĺlověka potěit s nějakĹźm kravskĹźm hovnem.
A jak to mĹĹu splatit těm maďarskejm klukĹm, kdyĹ sedím zavĹenej, a jetě ke vemu se Ĺlověk musí pĹetvaĹovat a vykládat auditorovi, Ĺe nemá proti MaďarĹm Ĺádnou zát. To je, paneĹku, psí Ĺivot. Ale aĹ já jednou takovĹźho kluka dostanu do pazourĹ, tak ho ukrtím jako těně, já jim dám ,Isten áld meg a Magyart`, já se s nima porovnám, vo mně se jetě bude mluvit "
"Nemějme Ĺádnej vo nic starost," Ĺekl vejk, "vechno se urovná, hlavní věcí je vĹdycky u soudu mluvit nepravdu. Kerej Ĺlověk se dá vomámit, aby se pĹiznal, ten je vĹdycky ztracenej. Z toho nikdy nic poĹádnĹźho nebude. KdyĹ jsem jednou pracoval v Mor. Ostravě, tak tam byl takovejhle pĹípad: Jeden horník ztĹískal tam inĹenĹźra mezi ĹtyĹma voĹima, takĹe to nikdo neviděl. A advokát, kerej ho hájil, poĹád mu Ĺíkal, aby zapíral, Ĺe se mu nemĹĹe nic stát, ale pĹedseda senátu mu poĹád klad na srdce, Ĺe pĹiznání je polehĹující okolností, ale ten ved neustále svou, Ĺe se pĹiznat nemĹĹe, tak byl osvobozenej, poněvadĹ dokázal svoje alibi. V ten samej den byl v Brné..."
"JeĹímarjá," rozĹílil se VodiĹka, "já uĹ to nevydrĹím. ProĹ tohle vechno povídá, to nepochopuju. To byl vĹera s náma u vejslechu zrovna takovej Ĺlověk. KdyĹ se ho auditor ptal, Ĺím je v civilu, tak Ĺíkal: ,Dejmám u KĹíĹe.` A trvalo to pĹes pĹl hodiny, neĹ auditorovi vysvětlil, Ĺe tahá měch u kováĹe KĹíĹe, a kdyĹ se ho potom zeptali: ,Vy jste tedy v civilu pomocnej dělník,` tak jim odpověděl: ,Kdepak ponocnej, ten je Franta HybĹ.`"
Na chodbě se ozvaly kroky a volání stráĹe "Zuwachs". "Zas nás bude víc," radostné Ĺekl vejk, "snad si schovali nějaké to báĹko."
DveĹe se otevĹely a dovnitĹ voupli jednoroĹního dobrovolníka, kterĹź seděl se vejkem v Budějovicích v arestě a byl pĹedurĹen ke kuchyni nějaké marové roty. "Pochválen Pán JeĹí Kristus," Ĺekl vstupuje, naĹeĹ vejk za vechny odpověděl: "AĹ na věky amen."
JednoroĹní dobrovolník spokojeně podíval se na vejka, poloĹil na zem deku, kterou s sebou pĹinesl, a posadil se na lavici k Ĺeské kolonii, roztoĹil si kamae a vyňal uměle v záhybech stoĹené cigarety, které rozdal, pak vytáhl z boty kousek tĹecí plochy od krabiĹky zápalek a několik sirek uměle rozĹezanĹźch v pĹli hlaviĹky.
Rozkrtl, opatrně zapálil si cigaretu, dal vem pĹipálit a lhostejně Ĺekl: "Já jsem obĹalovanej pro vzpouru."
"To nic není," chlácholivě ,ozval se vejk, "to je legrace."
"To se rozumí," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "jestli takovĹźm zpĹsobem to chceme vyhrát, pomocí rĹznĹźch soudĹ. KdyĹ sě chtějí se mnou mermomocí soudit, a se soudí. Celkem vzato, jeden proces nic nemění na celé situaci."
"A jak jsi se vzbouĹil?" otázal se sapér VodiĹka, dívaje se sympaticky na jednoroĹního dobrovolníka.
"Nechtěl jsem pucovat hajzly na hauptvae," odpověděl, "tak mě vedli aĹ k obrtovi. A to je pěkná svině. ZaĹal na mne kĹiĹet, Ĺe prĹź jsem zavĹen na základě regimentsraportu a Ĺe jsem obyĹejnĹź arestant, Ĺe se vĹbec diví, Ĺe mne země nosí a nepĹestane se toĹit nad tou hanbou, Ĺe v armádě se vyskytl Ĺlověk s právem jednoroĹního dobrovolníka, majícího nárok na dĹstojnickou hodnost, kterĹź vak svĹźm chováním mĹĹe vzbudit jediné hnus a opovrĹení u svĹźch pĹedstavenĹźch. Odpověděl jsem, Ĺe rotace zeměkoule nemĹĹe bĹźt pĹeruena objevením se na ní takového jednoroĹního dobrovolníka, jako jsem já, Ĺe zákony pĹírodní jsou silnějí neĹ tráfky jednoroĹních dobrovolníkĹ a Ĺe bych si pĹál vědět, kdo mne mĹĹe pĹinutit, abych pucoval nějakej hajzl, kterĹź jsem nepodělal, aĹkoliv i na to bych měl právo po té svinské kuchyni u regimentu, po tom shnilém zelí a moĹeném skopovém mase. Potom jsem jetě obrstovi Ĺekl, Ĺe je téĹ jeho názor, proĹ mne zem nosí, trochu podivnĹź, poněvadĹ kvĹli mně pĹece nevypukne zemětĹesení. Pan obrst po celou mou ĹeĹ nic nedělal neĹ cvakal zuby jako kobyla, kdyĹ ji studí zmrzlá Ĺepa na jazyk, a potom na mne zaĹval:
,Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?` ,Posluně hlásím, Ĺe Ĺádného hajzlu pucovati nebudu:
,Vy budete pucovat, Sie Einjähriger.` ,Posluně hlásím, Ĺe nebudu.`
,Krucityrkn, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlĹ!`
,Posluně hlásím, Ĺe nebudu pucovat ani sto, ani jeden hajzl!`
A tak to lo poĹád: ,Budete pucovat?` ,Nebudu pucovat ` Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské Ĺíkadlo od Pavly Moudré. Obrt běhal po kanceláĹi jako pominutĹź, nakonec si sedl a Ĺekl: ,RozvaĹte si to dobĹe, já vás pĹedám divizijnímu soudu pro vzpouru. Nemyslete si, Ĺe budete první jednoroĹní dobrovolník, kterĹź byl za této války zastĹelen. V Srbsku jsme pověsili dva jednoroĹní dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastĹelili jako jehně. A proĹ? Pro jejich paliĹatost. Ty dva, kteĹí byli pověeni, zdráhali se propíchnout Ĺenu a chlapce jednoho ĹĹĹáka pod abacem a jednoroĹák od 9. kumpaĹky byl zastĹelen, poněvadĹ nechtěl jít kupĹedu a vymlouval se, Ĺe má oteklé nohy a Ĺe je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`
,Posluně hlásím, Ĺe nebudu:
Obrt se na mne podíval a Ĺekl: ,Poslyte, nejste vy slavjanofil?`
,Posluně hlásím, Ĺe nejsem.`
Potom mne odvedli a oznámili mně, Ĺe jsem Ĺalován pro vzpouru."
"Nejlepí udělá," Ĺekl vejk, "kdyĹ se bude teď vydávat za blba. KdyĹ jsem seděl na garnizĂłně, tak tam s námi byt takovej chytrej Ĺlověk vzdělanej, profesor na obchodní kole. Ten dezentĹźroval z bojitě a měl bejt s ním náramně slavnej proces, aby byl pro postrach odsouzenej a oběenej, a ten se z toho náramné jednodue vyvlík. ZaĹal dělat dědiĹně zatíĹenĹźho, a kdyĹ ho tábní lékaĹ prohlíĹel, tak prohlásil, Ĺe von nedezentĹźroval, Ĺe uĹ vod mládí rád cestuje, Ĺe má vĹdycky touhu někam daleko zmizet. e jednou se probudil v Hamburku a podruhĹź zas v LondĹźně, a Ĺe nevěděl, jak se tam dostal. Otec Ĺe byl alkoholik a zemĹel sebevraĹdou pĹed jeho narozením, matka Ĺe byla prostitutkou a opíjela se a zemĹela na delirium. Mladí sestra Ĺe se utopila, starí Ĺe se vrhla pod vlak, bratr Ĺe skoĹí) z ĹelezniĹního mostu na Vyehradě, dědeĹek Ĺe zavraĹdil svou Ĺenu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babiĹka Ĺe se toulala s Cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec Ĺe byl několikrát souzen pro ĹháĹství a podĹezal si v Kartouzích Ĺíly na krku kouskem skla, sestĹenice z otcovy strany Ĺe se vrhla ve Vídni z estĹźho patra, von sám Ĺe je straně zanedbanĹźho vychování a do deseti let Ĺe neuměl mluvit, poněvadĹ ve věku esti měsícĹ, kdyĹ ho pĹevazovali na stole a někam vodběhli, koĹka ho stáhla se stolu a pádem Ĺe se uhodil do hlavy. Mívá téĹ obĹasné silné bolení hlavy a v takovĹźch okamĹicích Ĺe neví, co dělá, a v takovĹźm stavu Ĺe taky vodeel z fronty do Prahy, a teprve kdyĹ ho zatkla u FlekĹ vojenská policie, Ĺe pĹiel k sobě. PaneĹku, měli jste vidět, jak ho jetě rádi pustili z vojny, a asi pět maníkĹ, kteĹí seděli s ním v cimĹe, vichni si to pro vechen pĹípad napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
DědeĹek Ä
Ĺenu, petrolej, zapálil.
II. babiĹka (cikáni, sirky) Ä
atd.
A jeden, kdyĹ to zaĹal taky pĹednáet tábnímu lékaĹovi, uĹ se nedostal ani pĹes bratrance a tábní lékaĹ, poněvadĹ uĹ to byl tĹetí pĹípad, mu Ĺekl: ,Ty chlape, a tvoje sestĹenice z otcovy strany se vrhla ve Vídni z estĹźho patra, ty jse strané zanedbaného vychování, a tak tě spraví korekce: Tak ho odvedli do korekce, svázali do kozelce, a hned ho pĹelo straně zanedbanĹź vychování, i otec alkoholik, i matka prostitutka a raději se pĹihlásil dobrovolně na front."
"Dnes," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "uĹ na vojně nikdo nevěĹí v dědiĹné zatíĹení, poněvadĹ by to dopadlo tak, Ĺe by museli vechny jenerální táby zavĹít do blázince."
V okovanĹźch dveĹích zarachotil klíĹ a vstoupil profous:
"Infanterist vejk a sapér VodiĹka k panu auditorovi."
Zvedli se a VodiĹka Ĺekl k vejkovi: "Vidí je, lotry, kaĹdej den vejslech, a poĹád Ĺádnej vejsledek. Kdyby uĹ nás radi, himlhergot, vodsoudili a netahali se s náma. Takhle se celĹź boĹí den válíme a těch maďarskejch klukĹ běhá vokolo..."
PokraĹujíce na cestě k vĹźslechu do kanceláĹí divizijního soudu, které byly umístěny na druhé straně v jiném baráku, sapér VodiĹka uvaĹoval se vejkem, kdy vlastně pĹijdou pĹed ĹádnĹź soud.
"PoĹád jenom samej vejslech," dopaloval se VodiĹka, "a kdyby z toho něco alespoň vylezlo. SpotĹebujou haldy papíru a Ĺlověk ani ten soud neuvidí. Shnije za mĹíĹema. Řekni upĹímně, je ta supa k Ĺrádlu? A to zelí se zmrzlejma bramborama? Krucifix, takovou blbou světovou vojnu jsem jetě nikdy neĹral. Já jsem si to pĹedstavoval docela jinak."
"Já jsem zas docela spokojenej," Ĺekl vejk, "to jetě pĹed lety, kdyĹ jsem slouĹil aktivně, tak ná supák Solpera Ĺíkal, Ĺe na vojně musí bejt si kaĹdej vědom svejch povinností, a dal ti pĹitom takovou pĹes hubu, Ĺes na to nikdy nezapomněl. Nebo neboĹtík obrlajtnant Kvajser, kdyĹ pĹiel prohlíĹet kvéry, tak vĹdycky nám pĹednáel, Ĺe kaĹdej voják má jevit největí duevní votrlost, poněvadĹ vojáci jsou jenom dobytek, kerej stát krmí, dá jim naĹrat, napít kafe, tabák do fajfky a za to musí tahat jako volové."
Sapér VodiĹka se zamyslil a po chvíli se ozval: "AĹ tam bude, vejku, u toho auditora, tak se nesplet, a co jsi pĹedele pĹi vĹźslechu mluvil, tak to vopakuj, a nejsem v nějakĹź bryndě. Tedy hlavně, Ĺe jsi viděl, Ĺe mě napadli ty kluci maďartí. PĹece jsme to vechno podnikli na spoleĹnej ĹĹet."
"Nic se neboj, VodiĹko," konejil ho vejk, "jen klid, ĹádnĹź rozĹilování, copak je to něco, bejt pĹed nějakĹźm takovĹźm divizijním soudem. Tos měl vidět, jak pĹed lety se takovĹź vojenskĹź soud vodbejval zkrátka. SlouĹil ti u nás v aktivu uĹitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, kdyĹ jsme vichni v cimĹe dostali kasárníka, Ĺe je v praĹskĹźm muzeu jedna kniha zápisĹ takovĹźho vojenskĹźho soudu za Marie Terezie. KaĹdej regiment měl svĹźho kata, kterĹź popravoval vojáky svĹźho regimentu, kus po kusu, za jeden tereziánskej tolar. A ten kat podle těch zápisĹ vydělal si někerej den aĹ pět tolarĹ. - To se rozumí," dodal vejk rozváĹně, "tenkrát byly silnĹź regimenty a poĹád je po vesnicích doplňovali."
"KdyĹ jsem byl v Srbsku," Ĺekl VodiĹka, "tak u naí brigády věeli, kteĹí se pĹihlásili, ĹĹĹáky za cigarety. Kerej voják pověsil chlapa, ten dostal deset portek, za Ĺenskou a za dítě pět. Potom zaĹlo intendantstvo spoĹit a vodstĹelovalo se to hromadně. Se mnou slouĹil jeden Cikán a vo tom jsme to dlouho nevěděli. Bylo nám to jenom nápadnĹź, Ĺe ho vĹdycky na noc někam volali do kanceláĹe. To jsme stáli na Drině. A jednou v noci, kdyĹ byl pryĹ, tak někomu napadlo tourat se v jeho věcech, a pacholek měl v ruksaku celĹź tĹi krabiĹky po stovce portek. Potom se vrátil k ránu do naí stodoly a my jsme s ním udělali krátkej soud. Povalili jsme ho a nějakej Běloun ho ukrtil Ĺemenem. Měl ten pacholek tuhej Ĺivot jako koĹka."
StarĹź sapér VodiĹka si odplivl: "Ne a ne ho ukrtit, uĹ se nám podělal, voĹi mu vylezly, a poĹád jetě byl Ĺívej jako nedoĹíznutej kohout. Tak ho trhli jako koĹku. Dva za hlavu, dva za nohy a zakroutili mu vaz. Potom jsme na něho navlíkli jeho ruksak i s cigaretama a hodili ho pěkně do Driny. Kdopak by takovĹź cigarety kouĹil. Ráno byla po něm sháňka."
"To jste měli hlásit, Ĺe dezentĹźroval," rozafně podotkl vejk, "Ĺe uĹ se na to pĹipravoval a Ĺe kaĹdej den Ĺíkal, Ĺe se ztratí."
"Ale kdo by na takovĹź věci myslel," odpověděl VodiĹka, "my jsme svĹź udělali a vo věci ostatní jsme neměli Ĺádnou starost. Tam to bylo Ĺplně lehkĹź. KaĹdej den někdo zmizel, a ani uĹ to z Driny nelovili. Plaval tam nadmutej ĹĹĹák vedle naeho rozflákanĹźho landveráka hezky po Drině do Dunaje. NěkteĹí nezkuení, kdyĹ to viděli ponejprv, tak dostali malinkou horeĹku."
"Těm měli dát chinin," Ĺekl vejk.
Vstoupili právě do baráku s kanceláĹemi divizijního soudu a patrola je ihned odvedla do kanceláĹe Ĺíslo 8, kde za dlouhĹźm stolem s haldami spisĹ seděl auditor Ruller.
PĹed ním leĹel nějakĹź díl zákoníku, na kterém stála nedopitá sklenice Ĺaje. Po pravé straně na stole stál krucifix z napodobené slonoviny, se zapráenĹźm Kristem, kterĹź se zoufale díval na podstavec svého kĹíĹe, na kterém byl popel a oharky z cigaret.
Auditor Ruller oklepával si právě k nové lítosti ukĹiĹovaného boha novou cigaretu o podstavec krucifixu a druhou rukou nadzvedal sklenici s Ĺajem, která se pĹilepila na zákoník.
Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize vypĹjĹené z dĹstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause s mnohoslibnĹźm názvem Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral.
Zadíval se na reprodukci naivních kreseb muĹského i Ĺenského pohlavního Ĺstroje s pĹiléhajícími veri, které objevil uĹenec Fr. S. Krause na záchodcích berlínského Západního nádraĹí, takĹe neobrátil pozornost na ty, kteĹí vstoupili.
Vytrhl se z pozorování reprodukcí teprve zakaláním VodiĹky.
"Was geht los?" otázal se, listuje dál a hledaje pokraĹování naivních kresbiĹek, skic a náĹrtĹ. "Posluně hlásím, pane auditor," odpověděl vejk, "kamarád VodiĹka se nastyd a teď kale." Auditor Ruller teprve teď se podíval na vejka a na VodiĹku.
SnaĹil se dodati své tváĹi pĹísného vĹźrazu. "KoneĹně Ĺe lezete, chlapi," Ĺekl, touraje se v haldě spisĹ na stole, "dal jsem vás pĹedvolat na devátou hodinu a teď je pomalu jedenáct "
"Jak to stojí, ty vole?" otázal se VodiĹky, kterĹź si dovolil udělat pohov. "AĹ Ĺeknu rĹt, tak si mĹĹe dělat s haksnama, co chce."
"Posluně hlásím, pane auditor," ozval se vejk, "Ĺe von má revma."
"Ty drĹ radi hubu," Ĺekl auditor Ruller, "aĹ se tě na něco zeptám, tak teprv bude odpovídat. TĹikrát jsi byl u mne u vĹźslechu a lezlo to z tebe jako z chlupatĹź deky. Tak najdu to nebo nenajdu? Mám já s vámi, vy chlapi mizerní, práci. Ale ono se vám to nevyplatilo, obtěĹovat zbyteĹně soud. Tak se podívejte, parchanti," Ĺekl, kdyĹ vytáhl z haldy aktĹ obsáhlĹź spis s nápisem ,Schwejk & Woditschka`. "Nemyslete si, Ĺe se budete u divisionsgerichtu válet dál kvĹli nějaké hloupé rvaĹce a vyhnete se na nějakĹź Ĺas frontě. KvĹli vám jsem musel telefonovat aĹ s armádním gerichtem, vy hňupi."
Vzdychl si.
"NetvaĹ se tak váĹně, vejku, ono ti to na frontě pĹejde, prát se s nějakĹźmi honvédy," pokraĹoval, "líĹení se s vámi oběma zastavuje a kaĹdĹź z vás jde k své Ĺásti, kde budete potrestáni u raportu, a pak pĹjdete s markou na frontu. Jestli vás jetě jednou dostanu do ruky, vy holomci, tak s vámi zatoĹím, Ĺe budete na to koukat. Zde máte propoutěcí blanket a chovejte se Ĺádně. Odveďte je do Ĺísla 2."
"Posluné hlásím, pane auditor," Ĺekl vejk, "Ĺe si vae slova vezmeme oba k srdci a Ĺe vám mockrát děkujeme za vai dobrotu. Kdyby to bylo v civilu, tak bych si dovolil Ĺíct, Ĺe jste zlatej Ĺlověk. A zároveň vás musíme voba mockrát prosit za vodputění, Ĺe jste se s námi tolik musel abgébovat. My si toho vopravdu nezaslouĹíme."'
"Tak uĹ táhněte ke vem ĹertĹm," rozkĹikl se auditor na vejka, "nebĹźt toho, Ĺe se za vás oba pĹimluvil pan obrst Schröder, tak nevím, jak by to s váma bylo dopadlo."
VodiĹka cítil se teprve starĹźm VodiĹkou aĹ na chodbě, kdyĹ li s patrolou do kanceláĹe Ĺíslo 2.
Voják, kterĹź je vedl, bál se, Ĺe pĹijde pozdě na oběd, a proto se vyjádĹil:
"Tak to trochu natáhněte, hoi, táhnete se jako vi."
Tu VodiĹka prohlásil, aby si moc neroztahoval kunu a Ĺe mĹĹe mluvit o těstí, Ĺe je Čech. Kdyby byl Maďar, Ĺe by ho roztrhl jako slaneĹka.
PoněvadĹ v kanceláĹi li si vojentí písaĹi pro mináĹ, byl nucen voják, kterĹź je vedl, pĹivést je prozatím nazpátek do vězení divizijního soudu, coĹ se neobelo bez proklínání z jeho strany, které adresoval na nenáviděnou rasu vojenskĹźch písaĹĹ.
"Kamarádi, mně zas seberou vechno mastnĹź ze supy," zahoĹekoval tragicky, "a místo masa nechají mně lachu. VĹera jsem eskortoval taky dva do lágru a někdo mně seĹral pĹl veky, kterou pro mne vyfasovali."
"Vy holt tady u divizijního soudu nemyslíte neĹ na Ĺrádlo," Ĺekl VodiĹka, kterĹź jiĹ Ĺplně okĹál.
KdyĹ jednoroĹnímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi dopadlo, zvolal: "Tedy marka, pĹátelé! Je to jako v Ĺasopise ĹeskĹźch turistĹ: ,DobrĹź vítr!` PĹípravné práce na cestu jsou jiĹ hotovy, ve slavnou vojenskou správou obstaráno a vykonáno. I vy jste objednáni pĹipojiti se k vĹźletu do HaliĹe. Nastupte cestu s myslí veselou a lehkĹźm, radostnĹźm srdcem. Chovejte neobyĹejnou lásku pro ty krajiny, kde budou vám pĹedstavovat zákopy. Je to tam krásné a nanejvĹź zajímavé. Budete se v dálné cizině cítiti jako doma, jako v pĹíbuzném kraji, ba skoro jako v milé domovině. S city povznesenĹźmi nastoupíte pout do krajin, o kterĹźch jiĹ starĹź Humboldt pravil: ,V celém světě neviděl jsem něco velkolepějího nad tu blbou HaliĹ: Hojné a vzácné zkuenosti, jichĹ nabyla nae slavná armáda na Ĺstupu z HaliĹe pĹi prvé cestě, budou naim novĹźm váleĹnĹźm vĹźpravám jistě vítanĹźm vodítkem pĹi sestavování programu druhé cesty. Jen poĹád rovně za nosem do Ruska a z radosti vypalte do vzduchu vechny patrony."
PĹed odchodem vejka a VodiĹky po obědě do kanceláĹe pĹistoupil k nim netastnĹź uĹitel, kterĹź sloĹil báseň o vích, a Ĺekl tajemně, odváděje oba stranou: "Nezapomeňte, aĹ budete na ruské straně, Ĺíct hned k RusĹm: Zdrávstvujtě, ruskije bratja, my braja Ĺechi, my nět avstrijci."
KdyĹ vycházeli z baráku, tu VodiĹka, chtěje manifestaĹně vyjádĹit svou nenávist k MaďarĹm a to, Ĺe ho nezdolala a nezviklala vazba v jeho pĹesvědĹení, lápl Maďarovi, kterĹź nechtěl slouĹit na vojně, na nohu a zaĹval na něho: "Vobuj se, pahejle!"
"Měl mně něco Ĺíct," s nelibostí prohlásil potom sapér VodiĹka k vejkovi, "měl se ozvat, tak bych mu jeho maďarskej makovák roztrh vod ucha k uchu. A von, kluk blbá, mlĹí a dá si lapat po botech. Hergot, vejku, já mám takovej vztek, Ĺe nejsem vodsouzenej. Dyt to vypadá, jako kdyby se nám vysmívali, Ĺe to s těma Mad'arama nestojí ani za ĹeĹ. A pĹece jsme se bili jako lvi. To jsi zkazil ty, Ĺe nás nevodsoudili a Ĺe nám dali takovĹź vysvědĹení, jako bychom se ani neuměli poĹádně prát. Co si vlastně vo nás myslí. Dy to byl docela slunej konflikt."
"Milej hochu," Ĺekl vejk dobrácky, "já dobĹe nechápu, jak tě to nemĹĹe těit, Ĺe nás divisionsgericht ouĹedně uznal za docela slunĹź lidi, proti kerĹźm nic nemĹĹe mít. Já jsem se u vejslechu, to je pravda, vymlouval velijak, to se musí dělat, to je povinností lhát, jako Ĺíká advokát Bass svĹźm klientĹm. KdyĹ se mě pan audior zeptal, proĹ jsme vtrhli do bytu toho pana Kákonyiho, tak jsem mu prostě Ĺek: ,Já myslel, Ĺe se nejlépe s panem Kákonyim poznáme, kdyĹ ho budem navtěvovat: Pan auditor se mě pak uĹ na nic neptal a měl uĹ toho dost. - To si pamatuj," pokraĹoval vejk v Ĺvaze, "Ĺe se pĹed vojenskejma soudy Ĺádnej nesmí pĹiznávat. KdyĹ jsem seděl u garnisonsgerichtu, tak se ve vedlejí cimĹe jeden voják pĹiznal, a jak se to vostatní dozvěděli, tak mu dali deku a poruĹili mu, Ĺe musí svĹź pĹiznání vodvolat."
"Kdybych udělal něco neĹestnĹźho, tak bych se nepĹiznal," Ĺekl sapér VodiĹka, "ale kdyĹ se mne ten kluk auditorská pĹímo zeptal: Pral jste se?, tak jsem Ĺekl: Ano, pral jsem se. ZtĹźral jste někoho? Zajisté, pane auditore. Poranil jste pĹi tom někoho? OvemĹe, pane auditore. A ví, s kĹźm mluví. A to je právě ta vostuda, Ĺe nás vosvobodili. To je, jako kdyby nechtěl věĹit tomu, Ĺe jsem pĹerazil vo ty kluky maďarskĹź übervunk, Ĺe jsem z nich udělal nudle, boule a modĹiny. Tys byl pĹece pĹi tom, jak v jeden moment jsem měl tĹi kluky madarskĹź na sobě, a jak za chvilku válelo se to vechno na zemi a já lapal po nich. A po tom po vem zastaví takovej usmrkanej auditorskej kluk s náma vyetĹování. To je, jako by mně Ĺek: Kam se serete, vy a prát se. AĹ bude po vojně a budu v civilu, já ho voĹumu někde najdu a pak mu ukáĹu, jestli se nedovedu prát. Potom pĹijedu sem do Királyhidy a udělám tady takovĹź binec, Ĺe to svět neviděl a Ĺe se budou lidi schovávat do sklepa, aĹ se dozvědí, Ĺe jsem se pĹiel podívat na ty roáky v Királyhidě, na ty lumpy, na ty pacholky."
V kanceláĹi bylo vechno odbyto velice rychle. NějakĹź felák s hubou jetě zamatěnou od oběda, podávaje vejkovi a VodiĹkoví papíry s náramně váĹnou tváĹí, nedal si ujít té pĹíleĹitosti, aby nepronesl k oběma ĹeĹ, ve které apeloval na jich vojenského ducha, proplétaje to, poněvadĹ byl Vasrpolák, rĹznĹźmi pěknĹźmi vĹźrazy svého náĹeĹí, jako "marekvium", "glupi rolmopsie", "krajcová sedmina", "sviňa porĹźpaná" a "dum vám baně na mjesjnuckovy vai gzichty".
KdyĹ se vejk s VodiĹkou louĹil, poněvadĹ kaĹdého odváděli k jejich Ĺásti, Ĺekl vejk: "AĹ bude po tĹź vojně, tak mé pĹijel navtívit. Najde mé kaĹdej veĹer od esti hodin u Kalicha na Bojiti."
"To se ví, Ĺe tam pĹijdu," odpověděl VodiĹka, "bude tam nějaká sranda?"
"KaĹdej den se tam něco strhne," sliboval vejk, "a kdyby to bylo moc tichĹź, tak uĹ to nějak zaĹídíme."
Rozeli se, a kdyĹ byli od sebe jiĹ hodně krokĹ, volal starĹź sapér VodiĹka za vejkem: "Tak se ale jisté postarej vo nějakou zábavu, aĹ tam pĹijdu."
NaĹeĹ vejk volal nazpět: "PĹijel ale urĹitě, aĹ bude konec tĹźhle válce."
Potom se vzdálili a bylo slyet zas za hodnou chvíli za rohem z druhé Ĺady barákĹ hlas VodiĹky: "vejku, vejku, jakĹź mají pivo u Kalicha?"
A jako ozvěna ozvala se vejkova odpověď: "VelkopopovickĹź."
"Já myslel, Ĺe smíchovskĹź," volal z dálky sapér VodiĹka.
"Mají tam taky holky," kĹiĹel vejk.
"Tedy po válce v est hodin veĹer," kĹiĹel zezdola VodiĹka.
"PĹijel' raděj vo pĹl sedmĹź, kdybych se někde vopozdil," odpovídal vejk.
Potom ozval se jetě, jiĹ z velké dálky, VodiĹka: "V est hodin nemĹĹe pĹijít?"
"Tak pĹijdu tedy v est," slyel VodiĹka odpověď vzdalujícího se kamaráda.
A tak se rozeel dobrĹź voják vejk se starĹźm sapérem VodiĹkou. "Wenn die Leute auseinander gehen, da sagen sie Auf Wiedersehen."
Jaroslav Haek
Osudy dobrého vojáka vejka za světové války
II. kniha
NA FRONTĚ
4. kapitola
Nová utrpení
Plukovník Schröder se zalíbením pozoroval bledĹź obliĹej nadporuĹíka Lukáe, s velkĹźmi kruhy pod oĹima, kterĹź v rozpacích nedíval se na plukovníka, ale Ĺkradkem, jako by něco studoval, díval se na plán dislokace muĹstev ve vojenském táboĹe, kterĹź byl také jedinou ozdobou v celé kanceláĹi plukovníka.
PĹed plukovníkem Schrödrem bylo na stole několik novin s Ĺlánky zatrĹenĹźmi modrou tuĹkou, které jetě jednou pĹelétl plukovník zběĹné, a Ĺekl, dívaje se na nadporuĹíka Lukáe:
"Vy tedy jiĹ o tom víte, Ĺe vá sluha vejk nalézá se ve vazbě a bude pravděpodobné dodán k divizijnímu soudu?"
"Ano, pane plukovníku."
"Tím ovem," dĹrazné Ĺekl plukovník, pase se nad bledou tváĹí nadporuĹíka Lukáe, "není celá záleĹitost ukonĹena. Jest jisté, Ĺe místní veĹejnost byla pobouĹena celĹźm pĹípadem vaeho sluhy vejka, a ona aféra uvádí se v souvislosti i s vaím jménem, pane nadporuĹíku. Z velitelství divize byl nám dodán jiĹ jistĹź materiál. Máme zde některé Ĺasopisy, které se zabĹźvaly tímto pĹípadem. MĹĹete mně to pĹeĹíst nahlas."
Podal nadporuĹíkovi Lukáovi noviny se zatrĹenĹźmi Ĺlánky, kterĹź poĹal Ĺíst monotĂłnním hlasem, jako by Ĺetl v Ĺítance pro děti větu ,Med jest mnohem vĹźĹivnějí a snadněji stravitelnějí neĹ cukr`: "Kde je záruka naí budoucnosti?"
"To je v Pester Lloydu?" otázal se plukovník.
"Ano, pane plukovníku," odpověděl nadporuĹík Luká a pokraĹoval ve Ĺtení: "Vedení války vyĹaduje souĹinnost vech vrstev obyvatelstva rakouskouherského mocnáĹství. Chceme-li míti pod stĹechou bezpeĹí státu, vechny národy musí podporovati se navzájem a záruka naí budoucnosti je právě v té spontánní Ĺctě, kterou jeden národ má pĹed druhĹźm. Největí oběti naich ĹackĹźch vojínĹ na frontách, kde oni neustále postupují kupĹedu, nebyly by moĹny, kdyby tĹźl, ona zásobovací i politická tepna naich slavnĹźch armád, nebyl sjednocenĹźm, kdyby vyskytovaly se v zádech naí armády Ĺivly rozbíjející jednolitost státu a svou agitací a zlomyslností podrĹźvaly autoritu státního celku a zaváděly v souruĹenství národĹ naí Ĺíe zmatky. NemĹĹeme se v této dějinné chvíli mlĹky dívati na hrstku lidí, kteĹí by chtěli se pokouet z nacionálních místních dĹvodĹ ruit sjednocenou práci a zápas vech národĹ této Ĺíe o spravedlivé potrestání těch bídákĹ, kteĹí na Ĺíi nai bez pĹíĹiny napadli, aby ji zbavili vekerĹźch kulturních i civilizaĹních statkĹ. NemĹĹeme mlĹky opominout tyto hnusné zjevy vĹźbuchĹ chorobné due, která touĹí jen po rozraĹení jednomyslnosti v srdcích národĹ. Měli jsme jiĹ několikrát pĹíleĹitost upozornit v naem Ĺasopise na ten zjev, jak vojenské ĹĹady jsou nuceny se ví pĹísností zakroĹiti proti těm jednotlivcĹm od ĹeskĹźch plukĹ, kteĹí nedbajíce slavné tradice plukovní, rozsívají svĹźm nesmyslnĹźm Ĺáděním v naich maďarskĹźch městech zlobu proti celému Ĺeskému národu, kterĹź jako celek není niĹím vinen a kterĹź vĹdy pevné stál za zájmy této Ĺíe, o ĹemĹ svědĹí celá Ĺada vynikajících ĹeskĹźch vojevĹdcĹ, z nichĹ vzpomínáme slavné postavy marálka Radeckého a jinĹźch obrancĹ rakousko-uherského mocnáĹství. Proti těmto světlĹźm zjevĹm stojí několik darebákĹ zpustlé Ĺeské lĹzy, kteĹí pouĹili světové války, aby se dobrovolné pĹihlásili do vojska a mohli uvésti zmatek v jednomyslnost národĹ monarchie, nezapomínajíce pĹitom na své nejniĹí pudy. Upozornili jsme jiĹ jednou na Ĺádění pluku No... v Debrecíně, jehoĹ vĹźtrĹnosti byly pĹetĹásány i odsouzeny petskou sněmovnou a jehoĹ plukovní prapor později na frontě byl - Konfiskováno - Kdo má na svědomí ten ohavnĹź hĹích? - Konfiskováno - Kdo hnal Ĺeské vojáky Konfiskováno - Co si troufá cizota v naí maďarské vlasti, o tom svědĹí nejlépe pĹípad v Királyhidé, maďarské vĹźspě nad Litavou. K jaké národnosti patĹili vojáci z nedalekého vojenského tábora v Brucku nad Litavou, kteĹí pĹepadli a ztrĹźznili tamějího obchodníka pana Gyulu Kákonyie? Jest rozhodné povinností ĹĹadĹ vyetĹiti tento zloĹin a optati se vojenského velitelství, které jisté jiĹ se touto aférou zabĹźvá, jakou Ĺlohu v tom bezpĹíkladném tvaní proti pĹísluníkĹm Uherského království hraje nadporuĹík Lukasch, jehoĹ jméno uvádí se po městě ve spojitosti s událostmi posledních dnĹ, jak nám bylo sděleno naím místním dopisovatelem, kterĹź sebral jiĹ bohatĹź materiál o celé aféĹe, která v dnení váĹné době pĹímo kĹiĹí. ČtenáĹi Pester Lloydu jistě se zájmem budou sledovati vĹźvin vyetĹování a neopomeneme je ujistit, Ĺe je blíĹe seznámíme s touto událostí eminentní dĹleĹitosti. SouĹasné vak oĹekáváme ĹĹední zprávu o királyhidském zloĹinu, spáchaném na maďarském obyvatelstvu. e se věcí bude zabĹźvat petská sněmovna, je nabíledni, aby nakonec se ukázalo jasné, Ĺe Ĺetí vojáci, projíĹdějící UherskĹźm královstvím na front, nesmí povaĹovat zemi koruny svatého těpána, jako by ji měli v pachtu. Jestli pak někteĹí pĹísluníci toho národa, kterĹź v Királyhidé tak pěkné reprezentoval souruĹenství vech národĹ tohoto mocnáĹství, jetě dnes nechápou situaci, a zĹstanou hezky zticha, nebo ve válce takové lidi kulka, provaz, kriminál a bajonet nauĹí jiĹ poslouchat a podĹídit se nejvyím zájmĹm naí spoleĹné vlasti."
"Kdo je podepsán pod Ĺlánkem, pane nadporuĹíku?"
"Béla Barabás, redaktor a poslanec, pane plukovníku."
"To je známá bestie, pane nadporuĹíku; ale dĹív, neĹli se to dostalo do Pester Lloydu, byl jiĹ tento Ĺlánek uveĹejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně pĹeĹtěte ĹĹední pĹeklad z maďartiny Ĺlánku v oproňském Ĺasopise Sopronyi NaplĂł."
NadporuĹík Luká Ĺetl nahlas Ĺlánek, ve kterém redaktor dal si neobyĹejně záleĹet na tom, aby uplatnil směs vět: "pĹíkaz státní moudrostí", "státní poĹádek", "lidská zvrhlost", "zalapaná lidská dĹstojnost a cit", "kanibalské hody", "zmasakrovaná lidská spoleĹnost", "smeĹka mamelukĹ", "za kulisami je poznáte". A dál to lo, jako by MaďaĹi na vlastní pĹdě byli nejpronásledovanějím Ĺivlem. Jako by byli pĹili Ĺetí vojáci, porazili redaktora a lapali mu baganĹatama po bĹie a ten by Ĺval bolestí a někdo si to stenografoval.
"O některĹźch nejdĹleĹitějích věcech," pláĹe Sopronyi NaplĂł, oproňskĹź deník, "se pováĹlivě mlĹí a niĹeho se nepíe. KaĹdĹź z nás ví, co to je ĹeskĹź voják v Uhrách i na frontě. My vichni víme, jaké věci Čei provádí, co je tu v Ĺinnosti a jak to u ČechĹ vypadá a kdo to zpĹsobuje. Bdělost ĹĹadĹ je ovem upoutána jinĹźmi dĹleĹitĹźmi věcmi, které vak musí bĹźt v náleĹité spojitosti s dozorem nad celkem, aby se nemohlo stát to, co se stalo v těchto dnech v Királyhidě. VĹerejí ná Ĺlánek byl na patnácti místech konfiskován. Proto nezbĹźvá nám nic jiného neĹ prohlásit, Ĺe ani dnes nemáme pĹíli pĹíĹiny z technickĹźch dĹvodĹ se iroce zabĹźvati s událostmi v Királyhidě. Námi vyslanĹź zpravodaj zjistil na místě, Ĺe ĹĹady jeví opravdovou horlivost v celé aféĹe, vyetĹujíce plnou parou. Zdá se nám jedině podivnĹźm, Ĺe někteĹí ĹĹastníci celého masakru nalézají se dosud na svobodě. Toto se tĹźká zejména jednoho pána, kterĹź se dle doslechu zdrĹuje doposud beztrestně ve vojenském táboĹe a stále jetě nosí odznaky svého papageiregimentu a jehoĹ jméno bylo téĹ uveĹejněno pĹedevĹírem v Pester Lloydu a Pesti NaplĂł. Jest to známĹź Ĺeslo ovinista Lüká, o jehoĹ Ĺádění bude podána interpelace naím poslancem Gézou SavanyĹ, kterĹź zastupuje okres királyhidskĹź."
"Stejně líbezně, pane nadporuĹíku," ozval se plukovník Schröder, "píe o vás téĹ tĹźdeník v Királyhidě a potom preburské listy. To vás ale uĹ nebude zajímat, poněvadĹ je to na jedno kopyto. Politicky dá se to odĹvodnit, poněvadĹ my Rakuané, a jsme Němci, nebo Čei, jsme proti MaďarĹm pĹece jen jetě hodně... Rozumíte mně, pane nadporuĹíku. Je v tom jistá tendence. Spí by snad vás zajímal Ĺlánek v Komárenském veĹerníku, kde se o vás tvrdí, Ĺe jste se pokouel znásilnit paní Kákonyiovou pĹímo v jídelně pĹi obědě u pĹítomnosti jejího manĹela, kterého jste ohroĹoval avlí a nutil ho, aby zacpal ruĹníkem Ĺsta své manĹelky, aby nekĹiĹela. To je poslední zpráva o vás, pane nadporuĹíku."
Plukovník se usmál a pokraĹoval: "ÚĹady nevykonaly svou povinnost. Preventivní cenzura ve zdejích listech nalézá se téĹ v rukou MaďarĹ. Dělají si s námi, co chtí. Ná dĹstojník není chráněn pĹed uráĹkami takové civilní maďarské redaktorské svině, a teprve na základě naeho ostrého vystoupení, respektive telegramu naeho divizijního soudu, uĹinilo státní návladnictví v Peti kroky, aby byla provedena nějaká zatĹení ve vech zmíněnĹźch redakcích. Nejvíc si to odkale redaktor Komárenského veĹerníku, ten na svĹj veĹerník nezapomene do smrti. Mě pověĹil divizijní soud, jako vaeho pĹedstaveného, vyslechnouti vás a zasílá mně souĹasně celé spisy tĹźkající se vyetĹování. Vechno by bylo dopadlo dobĹe, kdyby nebylo toho vaeho neastného vejka. Je s ním nějakĹź sapér VodiĹka, u kterého po rvaĹce nali, kdyĹ je pĹivedli na hauptvachu, vá dopis, kterĹź jste poslal paní Kákonyiové. Ten vá vejk tvrdil pĹi vyetĹování, Ĺe prĹź to není vae psaní, Ĺe psal to sám, a kdyĹ mu bylo pĹedloĹeno a on usvědĹen, aby je opsal a byl porovnán jeho rukopis, seĹral vae psaní. Z kanceláĹe pluku byly potom poslány k divizijnímu soudu vae raporty k porovnání rukopisu vejkova a zde máte vĹźsledek."
Plukovník pĹelistoval se ve spisech a ukázal nadporuĹíkovi Lukáovi na tento pasus: "ObĹalovanĹź vejk odepĹel napsat diktované věty, provázeje to tvrzením, Ĺe zapomněl pĹes noc psát."
"VĹbec já tomu, pane nadporuĹíku, nepĹikládám Ĺádného vĹźznamu, co u divizijního soudu povídá ten vá vejk nebo ten sapér. vejk i sapér tvrdí, Ĺe lo jen o nějakĹź malĹź ĹertíĹek, kterému nebylo porozuměno, a Ĺe byli sami pĹepadeni civilisty a Ĺe se bránili, aby záchránili vojenskou Ĺest. VyetĹováním bylo zjitěno, Ĺe ten vá vejk je vĹbec pěkné kvítko. Tak napĹíklad na otázku, proĹ se nepĹizná, odpověděl dle protokolu: "1á jsem zrovna v takovĹź situaci, jako se voctnul jednou kvĹli néjakejm obrazĹm Panny Marie sluha akademického malíĹe Panuky. Ten taky, kdyĹ se jednalo o nějakĹź vobrazy, kterĹź měl zpronevěĹit, nemoh na to nic jinĹźho vodpovědět neĹ: Mám blit krev?` PĹirozené, Ĺe jsem se jménem velitelství pluku o to postaral, aby byla dána do vech novin jménem divizijního soudu oprava na vechny ty niĹemné Ĺlánky zdejích novin. Dnes se to rozele a doufám, Ĺe jsem uĹinil ve, abych napravil, co se stalo darebáckĹźm chováním těch ĹurnalistickĹźch maďarskĹźch civilních potvor.
Myslím, Ĺe jsem to dobĹe stylizoval:
Divizijní soud Ĺís. Na velitelství pluku Ĺís. N
prohlauje, Ĺe Ĺlánek uveĹejněnĹź ve zdejím
Ĺasopise o domnělĹźch vĹźtrĹnostech muĹstva
pluku Ĺís. N nezakládá se v niĹem na pravdě a od
první aĹ do poslední Ĺádky vymylen a Ĺe
vyetĹování zavedené proti oněm ĹasopisĹm
pĹivodí pĹísné potrestání viníkĹ.
Divizijní soud ve svém pĹípise na velitelství naeho pluku," pokraĹoval plukovník, "pĹichází k tomu mínění, Ĺe se vlastně o nic jiného nejedná neĹ o soustavné tvaní proti vojenskĹźm Ĺástem pĹicházejícím z Cislajtánie do Translajtánie. A porovnejte pĹitom, kolik vojska odelo na frontu od nás a kolik od nich. To vám Ĺeknu, Ĺe mně je ĹeskĹź voják milejí neĹ taková maďarská sběĹ. KdyĹ si vzpomenu, Ĺe pod Bělehradem stĹíleli MaďaĹi po naem druhém marbataliĂłnu, kterĹź nevěděl, Ĺe jsou to MaďaĹi, kteĹí po nich stĹílí, a poĹal pálit do deutschmajstrĹ na pravém kĹídle, a deutschmajstĹi zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, kterĹź stál vedle. To byla tenkrát situace! Já byl právě u tábu brigády na obědě, den pĹedtím museli jsme se odbĹźt unkou a polévkou z konzerv, a ten den jsme měli poĹádnou polévku ze slepice, filé s rĹźĹí a buchtiĹky se odĂł, veĹer pĹedtím jsme pověsili jednoho srbského vinárníka v městeĹku a nai kuchaĹi nali u něho ve sklepě tĹicet let staré víno. Dovedete si pĹedstavit, jak jsme se vichni těili na oběd. Polévku jsme snědli a poutíme se právě do slepice, kdyĹ najednou pĹestĹelka, pak stĹelba, a nae artilérie, která ani neměla zdání, Ĺe to nae Ĺásti stĹílejí po sobě, poĹala pálit po naí linii a jeden granát padl těsně vedle naeho tábu brigády. Srbové snad mysleli, Ĺe u nás vypukla vzpoura, tak zaĹti ze vech stran do nás Ĺezat a pĹepravovat se proti nám pĹes Ĺeku. Brigádního generála volají k telefonu a divizionér spustil rámus, co je to za hovadinu v brigádním Ĺseku, Ĺe právě dostal rozkaz od tábu armády zaĹít Ĺtok na srbské pozice ve 2 hodiny 35 minut v noci na levém kĹídle. My Ĺe jsme rezerva a Ĺe se ihned má oheň zastavit. Ale kdepak v takové situaci chtít ,Feuer einstellen`. Brigádní telefonní centrála hlásí, Ĺe se nikam nemĹĹe dozvonit, jenom Ĺe hlásí táb 75. regimentu, Ĺe právě dostali od vedlejí divize rozkaz ,ausharren`, Ĺe se nemĹĹe smluvit s naí divizí, Ĺe Srbové obsadili kĂłtu 212, 226 a 327, Ĺádá se o zaslání jednoho bataliĂłnu jako svaz a spojení po telefonu s naí divizí. PĹehodíme linku na divizi, ale spojení uĹ bylo pĹerueno, poněvadĹ Srbové se nám dostali mezitím do tĹźla na obou kĹídlech a pĹesekávali ná stĹed do trojĹhelníku, ve kterém zĹstalo potom vechno, regimenty, artilérie i trén s celou autokolonou, skladitě i polní nemocnice. Dva dny jsem byl v sedle a divizionér padl do zajetí i s naím brigádníkem. A to vechno zavinili MaďaĹi tím, Ĺe stĹíleli po naem druhém marbataliĂłnu. Rozumí se samo sebou, Ĺe to sváděli na ná regiment."
Plukovník si odplivl:
"Sám jste se teď, pane nadporuĹíku, pĹesvědĹil, jak vyuĹitkovali znamenitě vaí pĹíhody v Királyhidě."
NadporuĹík Luká rozpaĹitě zakalal.
"Pane nadporuĹíku," obrátil se na něho dĹvěrně plukovník, "ruku na srdce. Kolikrát jste se vyspal s paní Kákonyiovou?"
Plukovník Schröder byl dnes ve velmi dobré náladě.
"NeĹíkejte, pane nadporuĹíku, Ĺe jste teprve zaĹal korespondovat. Já, kdyĹ jsem byl ve vaich letech, seděl jsem v Jágru na měĹickĹźch kursech tĹi neděle, a měl jste vidět, jak jsem ty celé tĹi neděle nic jiného nedělal neĹ spal s Maďarkami. KaĹdĹź den s jinou. Mladé, svobodné, starí, vdané, jak to právě pĹilo, Ĺehlil jsem tak dĹkladně, Ĺe kdyĹ jsem se vrátil k regimentu, sotva jsem pletl nohama. Nejvíc mne strhala paní jednoho advokáta. Ta ukázala, co dovedou Maďarky. Kousla mne pĹitom do nosu, celou noc mně nedala oka zamhouĹit. - ZaĹal korespondovat...," dĹvěrné plácl plukovník nadporuĹíka na rameno, "známe to. NeĹíkejte niĹeho, já mám svĹj Ĺsudek o celé věci. Zapletl jste se s ní, její manĹel na to pĹiel, ten vá pitomĹź vejk... - Ale víte, pane nadporuĹíku, ten vá vejk je pĹece jen charakter, kdyĹ to tak proved s vaím dopisem. Takového Ĺlověka je opravdu koda. Já Ĺíkám, Ĺe to je vĹźchova. Mně se to velice líbí od toho chlapa. Rozhodné musí bĹźt v tomto ohledu vyetĹování zastaveno. Vás, pane nadporuĹíku, ostouzeli v novinách. Vae pĹítomnost zde je Ĺplně zbyteĹnou. Během tĹźdne bude vypravena marka na ruskĹź front. Jste nejstarím dĹstojníkem u 11. kompanie, pojedete s ní jako kompaniekomandant. UĹ je vechno zaĹízeno u brigády. Řekněte ĹĹetnímu feldvéblovi, aby vám nael nějakého jiného sluhu místo toho vejka."
NadporuĹík Luká vděĹně pohlédl na plukovníka, kterĹź pokraĹoval: "vejka pĹiděluji k vám jako kumpanieordonanc."
Plukovník vstal, a podávaje zbledlému nadporuĹíkovi ruku, Ĺekl:
"Tím je tedy vechno vyĹízeno. PĹeji vám mnoho těstí, abyste se vyznamenal na vĹźchodním bojiti. A jestli se snad jetě někdy uvidíme, tak pĹijďte mezi nás. Ne abyste se nám vyhĹźbal jako v Budějovicích..."
NadporuĹík Luká po celé cestě domĹ si opakoval: "Kompaniekomandant, kompanieordonanc." A jasné pĹed ním vyvstávala postava vejka. ÚĹetní ikovatel Vaněk, kdyĹ mu poruĹil nad poruĹík Luká, aby mu vyhledal nějakého nového sluhu místo vejka, Ĺekl: "Já myslel, Ĺe jsou, pane obrlajtnant, spokojenej s tím vejkem."
Uslyev, Ĺe vejka naznaĹil plukovník ordonancí u 11. kumpanie, zvolal: "Pomoz nám pánbĹh."
U divizijního soudu, v baráku opatĹeném mĹíĹemi, vstávali podle pĹedpisu v sedm hodin ráno a dávali do poĹádku kavalce válející se v prachu po zemi. PryĹen nebylo. V jednom pĹepaĹení v dlouhé místnosti skládali podle pĹedpisu deky na slamník, a kteĹí byli s prací hotovi, seděli na lavicích podle stěny a bud' si hledali vi, ti, kteĹí pĹili z fronty, nebo se bavili vypravováním rĹznĹźch pĹíhod.
vejk se starĹźm sapérem VodiĹkou seděli na lavici u dveĹí jetě s několika vojáky od rĹznĹźch regimentĹ a formací.
"Podívejte se, hoi," ozval se VodiĹka, "na tamhletoho kluka maďarskĹźho u okna, jak se pacholek modlí, aby to s ním dobĹe dopadlo. Neroztrhli byste mu drĹku od ucha k uchu?"
"Ale to je hodnej Ĺlověk," Ĺekl vejk, "ten je zde proto, poněvadĹ nechtěl narukovat. Von je proti vojně, vod nějakĹź sekty, a je zavĹenej proto, Ĺe nechce nikoho zabít, von se drĹí boĹího pĹikázání, ale voni mu to boĹí pĹikázání vosladějí. PĹed vojnou Ĺil na Moravě nějakej pan Nemrava, a ten dokonce nechtěl vzíti ani flintu na rameno, kdyĹ byl odvedenej, Ĺe prej je to proti jeho zásadě, nosit nějakĹź flinty. Byl za to zavĹenej, aĹ byl Ĺernej, a zas ho nanovo vedli k pĹísaze. A von, Ĺe pĹísahat nebude, Ĺe je to proti jeho zásadě, a vydrĹel to.
"To byl hloupĹź Ĺlověk," Ĺekl starĹź sapér VodiĹka, "von moh pĹísahat a pĹitom se taky na vechno vysrat, i na celou pĹísahu."
"Já uĹ tĹikrát pĹísahal," oznámil jeden infanterák, "a tĹikrát uĹ jsem tady pro dezerci, a kdybych neměl to lékaĹskĹź vysvědĹení, Ĺe jsem pĹed patnácti léty v choromyslnosti utlouk svou tetu, byl bych snad uĹ potĹetí na frontě vodstĹelenej. Ale takhle mně moje neboĹka teta vĹdycky pomĹĹe z nouze a nakonec se pĹeci snad z tĹź vojny dostanu v poĹádku."
"A proĹ jsi, kamaráde," otázal se vejk, "utloukl svou tetiĹku?"
"KvĹli Ĺemu se lidi utloukají," odpověděl pĹíjemnĹź muĹ, "kaĹdej si to mĹĹe pomyslit, Ĺe kvĹli penězĹm. Měla ta baba pět spoĹitelních kníĹek a zrovna jí poslali Ĺroky, kdyĹ jsem k ní pĹiel celej rozbitej a votrhanej na návtěvu. Kromě ní jsem neměl jinĹź due na tom boĹím světě. Tak jsem ji el poprosit, aby se mne ujala, a vona, mrcha, abych prej el dělat, Ĺe prej takovej mladej, silnej a zdravej Ĺlověk. Slovo dalo slovo a já jsem ji uhodil jen tak několikrát pĹes hlavu pohrabáĹem a tak jsem jí zĹídil celej ksicht, Ĺe jsem nevěděl, je to tetiĹka, nebo to není tetiĹka. Tak jsem tam u ní seděl na zemi a poĹád si Ĺíkám: ,Je to tetiĹka, nebo to není tetiĹka?` A tak mé nali u ní sedět druhĹź den sousedi. Potom jsem byl v blázinci ve Slupech, a kdyĹ nás potom pĹed válkou v Bohnicích postavili pĹed komisi, byl jsem uznán za vyléĹenĹźho a hned jsem musel jít dosluhovat na vojnu za ty léta, co jsem promekal."
Kolem proel hubenĹź, vytáhlĹź voják, utrápeného vzezĹení, s kotětem.
"To je jeden uĹitel od poslední naí marky," pĹedstavil ho myslivec sedící vedle vejka, "teď jde si vymect pod sebou. Je to náramně poĹádnej Ĺlověk. Je tady kvĹli jedné básniĹce, kterou sloĹil. - Pojď sem, uĹitelskej," zavolal na muĹe s kotětem, kterĹź pĹiblíĹil se váĹně k lavici. "Pověz nám to o těch vích."
Voják s kotětem odkalal a spustil:
Ve zaviveno, front se drbe celĹź,
ve po nás leze veliká.
Pan generál se válí na posteli
a kaĹdej den se pĹevlíká.
Vím u vojska se velmi dobĹe daĹí,
i na arĹe uĹ pĹivyká,
s ví pruskou uĹ se hbitě páĹí
ten starĹź vivák rakouskĹź.
ZtrápenĹź voják uĹitel si pĹisedl na lavici a povzdechl: "To je vechno, a kvĹli tomu jsem jiĹ poĹtvrté vyslĹźchanej u pana auditora."
"Vono to skuteĹně nestojí ani za ĹeĹ," rozafné Ĺekl vejk, "vono jen pĹijde na to, koho voni u soudu budou myslet tím starĹźm vivákem rakouskĹźm. Jetě dobĹe, Ĺe jste tam dal vo tom páĹení, to je spletete, Ĺe budou z toho janci. Jen jim vysvětlete, Ĺe vivák je sameĹek od vi a Ĺe na samiĹku ve mĹĹe lezt zase jenom sameĹek vivák. Jinak se z toho nevymotáte. Nepsal jste to jisté, abyste chtěl někoho urazit, to je jasnĹź. Řekněte jen panu auditorovi, Ĺe jste si to psal pro svoje potěení, a jako se Ĺíká sameĹkovi od svině kanec, tak se Ĺíká vude sameĹkovi od vi - vivák."
UĹitel si povzdechl: "KdyĹ ten pan auditor neumí dobĹe Ĺesky. Já uĹ jsem mu to také podobnĹźm zpĹsobem vysvětloval, ale on na mne spustil, Ĺe sameĹek od vi se jmenuje Ĺesky veák. ,ádnĹź fivák,` povídal pan auditor, ,veák. Femininum, Sie gebildeter Kerl, ist ten fe, also masculinum ist ta feak. Wir kennen unsre Pappenheimer.`"
"Zkrátka a dobĹe," Ĺekl vejk, "je to s vámi vachrlatĹź, ale nesmíte ztrácet naději, jako Ĺíkal Cikán JaneĹek v Plzni, Ĺe se to jetě mĹĹe vobrátit k lepímu, kdyĹ mu v roce 1879 dávali kvĹli tĹź dvojnásobnĹź loupeĹnĹź vraĹdě voprátku na krk. A taky to uhád, poněvadĹ ho vodvedli v poslední okamĹik vod ibenice, poněvadĹ ho nemohli pověsit kvĹli narozeninám císaĹe pána, kterĹź pĹipadly právě na ten samej den, kdy měl viset. Tak ho voběsili aĹ druhej den, aĹ bylo po narozeninách, a chlap měl jetě takovĹź těstí, Ĺe tĹetí den nato dostal milost a mělo bejt s ním obnovenĹź líĹení, poněvadĹ vechno ukazovalo na to, Ĺe to vlastně udělal jinej JaneĹek. Tak ho museli vykopat z trestaneckĹźho hĹbitova a rehabilitovati ho na plzeňskej katolickej hĹbitov, a potom se teprve pĹilo na to, Ĺe je evangelík, tak ho pĹevezli na evangelickej hĹbitov a potom..."
"...potom dostane pár facek," ozval se starĹź sapér VodiĹka, "co si ten chlap vechno nevymyslí. Člověk má starosti s divizním soudem, a von chlap mizerná mně vĹera, kdyĹ nás vedli k vejslechu, vykládal, co je to rĹĹe z Jericha."
"To ale nebyla moje slova, to vykládal sluha malíĹe Panuky Matěj jedné staré bábě, kdyĹ se ho ptala, jak vypadá rĹĹe z Jericha. Tak jí povídal: ,Vemte suchĹź kravskĹź hovno, dejte ho na talíĹ, polejte vodou a vono se vám krásně zazelená, a to je rĹĹe z Jericha,` " bránil se vejk, "já jsem si tu blbost nevymyslil a pĹeci jsme si vo něĹem museli povídat, kdyĹ jdeme k vejslechu. Já jsem tě chtěl, VodiĹko, jen potěit..."
"Ty někoho potěí," odplivl si opovrĹlivě VodiĹka, "Ĺlověk má tu plnou hlavu starostí, aby se dostal z tĹź lamastiky a vyel ven, aby si to s téma klukama maďarskejma vyrovnal, a von chce Ĺlověka potěit s nějakĹźm kravskĹźm hovnem.
A jak to mĹĹu splatit těm maďarskejm klukĹm, kdyĹ sedím zavĹenej, a jetě ke vemu se Ĺlověk musí pĹetvaĹovat a vykládat auditorovi, Ĺe nemá proti MaďarĹm Ĺádnou zát. To je, paneĹku, psí Ĺivot. Ale aĹ já jednou takovĹźho kluka dostanu do pazourĹ, tak ho ukrtím jako těně, já jim dám ,Isten áld meg a Magyart`, já se s nima porovnám, vo mně se jetě bude mluvit "
"Nemějme Ĺádnej vo nic starost," Ĺekl vejk, "vechno se urovná, hlavní věcí je vĹdycky u soudu mluvit nepravdu. Kerej Ĺlověk se dá vomámit, aby se pĹiznal, ten je vĹdycky ztracenej. Z toho nikdy nic poĹádnĹźho nebude. KdyĹ jsem jednou pracoval v Mor. Ostravě, tak tam byl takovejhle pĹípad: Jeden horník ztĹískal tam inĹenĹźra mezi ĹtyĹma voĹima, takĹe to nikdo neviděl. A advokát, kerej ho hájil, poĹád mu Ĺíkal, aby zapíral, Ĺe se mu nemĹĹe nic stát, ale pĹedseda senátu mu poĹád klad na srdce, Ĺe pĹiznání je polehĹující okolností, ale ten ved neustále svou, Ĺe se pĹiznat nemĹĹe, tak byl osvobozenej, poněvadĹ dokázal svoje alibi. V ten samej den byl v Brné..."
"JeĹímarjá," rozĹílil se VodiĹka, "já uĹ to nevydrĹím. ProĹ tohle vechno povídá, to nepochopuju. To byl vĹera s náma u vejslechu zrovna takovej Ĺlověk. KdyĹ se ho auditor ptal, Ĺím je v civilu, tak Ĺíkal: ,Dejmám u KĹíĹe.` A trvalo to pĹes pĹl hodiny, neĹ auditorovi vysvětlil, Ĺe tahá měch u kováĹe KĹíĹe, a kdyĹ se ho potom zeptali: ,Vy jste tedy v civilu pomocnej dělník,` tak jim odpověděl: ,Kdepak ponocnej, ten je Franta HybĹ.`"
Na chodbě se ozvaly kroky a volání stráĹe "Zuwachs". "Zas nás bude víc," radostné Ĺekl vejk, "snad si schovali nějaké to báĹko."
DveĹe se otevĹely a dovnitĹ voupli jednoroĹního dobrovolníka, kterĹź seděl se vejkem v Budějovicích v arestě a byl pĹedurĹen ke kuchyni nějaké marové roty. "Pochválen Pán JeĹí Kristus," Ĺekl vstupuje, naĹeĹ vejk za vechny odpověděl: "AĹ na věky amen."
JednoroĹní dobrovolník spokojeně podíval se na vejka, poloĹil na zem deku, kterou s sebou pĹinesl, a posadil se na lavici k Ĺeské kolonii, roztoĹil si kamae a vyňal uměle v záhybech stoĹené cigarety, které rozdal, pak vytáhl z boty kousek tĹecí plochy od krabiĹky zápalek a několik sirek uměle rozĹezanĹźch v pĹli hlaviĹky.
Rozkrtl, opatrně zapálil si cigaretu, dal vem pĹipálit a lhostejně Ĺekl: "Já jsem obĹalovanej pro vzpouru."
"To nic není," chlácholivě ,ozval se vejk, "to je legrace."
"To se rozumí," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "jestli takovĹźm zpĹsobem to chceme vyhrát, pomocí rĹznĹźch soudĹ. KdyĹ sě chtějí se mnou mermomocí soudit, a se soudí. Celkem vzato, jeden proces nic nemění na celé situaci."
"A jak jsi se vzbouĹil?" otázal se sapér VodiĹka, dívaje se sympaticky na jednoroĹního dobrovolníka.
"Nechtěl jsem pucovat hajzly na hauptvae," odpověděl, "tak mě vedli aĹ k obrtovi. A to je pěkná svině. ZaĹal na mne kĹiĹet, Ĺe prĹź jsem zavĹen na základě regimentsraportu a Ĺe jsem obyĹejnĹź arestant, Ĺe se vĹbec diví, Ĺe mne země nosí a nepĹestane se toĹit nad tou hanbou, Ĺe v armádě se vyskytl Ĺlověk s právem jednoroĹního dobrovolníka, majícího nárok na dĹstojnickou hodnost, kterĹź vak svĹźm chováním mĹĹe vzbudit jediné hnus a opovrĹení u svĹźch pĹedstavenĹźch. Odpověděl jsem, Ĺe rotace zeměkoule nemĹĹe bĹźt pĹeruena objevením se na ní takového jednoroĹního dobrovolníka, jako jsem já, Ĺe zákony pĹírodní jsou silnějí neĹ tráfky jednoroĹních dobrovolníkĹ a Ĺe bych si pĹál vědět, kdo mne mĹĹe pĹinutit, abych pucoval nějakej hajzl, kterĹź jsem nepodělal, aĹkoliv i na to bych měl právo po té svinské kuchyni u regimentu, po tom shnilém zelí a moĹeném skopovém mase. Potom jsem jetě obrstovi Ĺekl, Ĺe je téĹ jeho názor, proĹ mne zem nosí, trochu podivnĹź, poněvadĹ kvĹli mně pĹece nevypukne zemětĹesení. Pan obrst po celou mou ĹeĹ nic nedělal neĹ cvakal zuby jako kobyla, kdyĹ ji studí zmrzlá Ĺepa na jazyk, a potom na mne zaĹval:
,Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?` ,Posluně hlásím, Ĺe Ĺádného hajzlu pucovati nebudu:
,Vy budete pucovat, Sie Einjähriger.` ,Posluně hlásím, Ĺe nebudu.`
,Krucityrkn, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlĹ!`
,Posluně hlásím, Ĺe nebudu pucovat ani sto, ani jeden hajzl!`
A tak to lo poĹád: ,Budete pucovat?` ,Nebudu pucovat ` Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské Ĺíkadlo od Pavly Moudré. Obrt běhal po kanceláĹi jako pominutĹź, nakonec si sedl a Ĺekl: ,RozvaĹte si to dobĹe, já vás pĹedám divizijnímu soudu pro vzpouru. Nemyslete si, Ĺe budete první jednoroĹní dobrovolník, kterĹź byl za této války zastĹelen. V Srbsku jsme pověsili dva jednoroĹní dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastĹelili jako jehně. A proĹ? Pro jejich paliĹatost. Ty dva, kteĹí byli pověeni, zdráhali se propíchnout Ĺenu a chlapce jednoho ĹĹĹáka pod abacem a jednoroĹák od 9. kumpaĹky byl zastĹelen, poněvadĹ nechtěl jít kupĹedu a vymlouval se, Ĺe má oteklé nohy a Ĺe je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`
,Posluně hlásím, Ĺe nebudu:
Obrt se na mne podíval a Ĺekl: ,Poslyte, nejste vy slavjanofil?`
,Posluně hlásím, Ĺe nejsem.`
Potom mne odvedli a oznámili mně, Ĺe jsem Ĺalován pro vzpouru."
"Nejlepí udělá," Ĺekl vejk, "kdyĹ se bude teď vydávat za blba. KdyĹ jsem seděl na garnizĂłně, tak tam s námi byt takovej chytrej Ĺlověk vzdělanej, profesor na obchodní kole. Ten dezentĹźroval z bojitě a měl bejt s ním náramně slavnej proces, aby byl pro postrach odsouzenej a oběenej, a ten se z toho náramné jednodue vyvlík. ZaĹal dělat dědiĹně zatíĹenĹźho, a kdyĹ ho tábní lékaĹ prohlíĹel, tak prohlásil, Ĺe von nedezentĹźroval, Ĺe uĹ vod mládí rád cestuje, Ĺe má vĹdycky touhu někam daleko zmizet. e jednou se probudil v Hamburku a podruhĹź zas v LondĹźně, a Ĺe nevěděl, jak se tam dostal. Otec Ĺe byl alkoholik a zemĹel sebevraĹdou pĹed jeho narozením, matka Ĺe byla prostitutkou a opíjela se a zemĹela na delirium. Mladí sestra Ĺe se utopila, starí Ĺe se vrhla pod vlak, bratr Ĺe skoĹí) z ĹelezniĹního mostu na Vyehradě, dědeĹek Ĺe zavraĹdil svou Ĺenu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babiĹka Ĺe se toulala s Cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec Ĺe byl několikrát souzen pro ĹháĹství a podĹezal si v Kartouzích Ĺíly na krku kouskem skla, sestĹenice z otcovy strany Ĺe se vrhla ve Vídni z estĹźho patra, von sám Ĺe je straně zanedbanĹźho vychování a do deseti let Ĺe neuměl mluvit, poněvadĹ ve věku esti měsícĹ, kdyĹ ho pĹevazovali na stole a někam vodběhli, koĹka ho stáhla se stolu a pádem Ĺe se uhodil do hlavy. Mívá téĹ obĹasné silné bolení hlavy a v takovĹźch okamĹicích Ĺe neví, co dělá, a v takovĹźm stavu Ĺe taky vodeel z fronty do Prahy, a teprve kdyĹ ho zatkla u FlekĹ vojenská policie, Ĺe pĹiel k sobě. PaneĹku, měli jste vidět, jak ho jetě rádi pustili z vojny, a asi pět maníkĹ, kteĹí seděli s ním v cimĹe, vichni si to pro vechen pĹípad napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
DědeĹek Ä
Ĺenu, petrolej, zapálil.
II. babiĹka (cikáni, sirky) Ä
atd.
A jeden, kdyĹ to zaĹal taky pĹednáet tábnímu lékaĹovi, uĹ se nedostal ani pĹes bratrance a tábní lékaĹ, poněvadĹ uĹ to byl tĹetí pĹípad, mu Ĺekl: ,Ty chlape, a tvoje sestĹenice z otcovy strany se vrhla ve Vídni z estĹźho patra, ty jse strané zanedbaného vychování, a tak tě spraví korekce: Tak ho odvedli do korekce, svázali do kozelce, a hned ho pĹelo straně zanedbanĹź vychování, i otec alkoholik, i matka prostitutka a raději se pĹihlásil dobrovolně na front."
"Dnes," Ĺekl jednoroĹní dobrovolník, "uĹ na vojně nikdo nevěĹí v dědiĹné zatíĹení, poněvadĹ by to dopadlo tak, Ĺe by museli vechny jenerální táby zavĹít do blázince."
V okovanĹźch dveĹích zarachotil klíĹ a vstoupil profous:
"Infanterist vejk a sapér VodiĹka k panu auditorovi."
Zvedli se a VodiĹka Ĺekl k vejkovi: "Vidí je, lotry, kaĹdej den vejslech, a poĹád Ĺádnej vejsledek. Kdyby uĹ nás radi, himlhergot, vodsoudili a netahali se s náma. Takhle se celĹź boĹí den válíme a těch maďarskejch klukĹ běhá vokolo..."
PokraĹujíce na cestě k vĹźslechu do kanceláĹí divizijního soudu, které byly umístěny na druhé straně v jiném baráku, sapér VodiĹka uvaĹoval se vejkem, kdy vlastně pĹijdou pĹed ĹádnĹź soud.
"PoĹád jenom samej vejslech," dopaloval se VodiĹka, "a kdyby z toho něco alespoň vylezlo. SpotĹebujou haldy papíru a Ĺlověk ani ten soud neuvidí. Shnije za mĹíĹema. Řekni upĹímně, je ta supa k Ĺrádlu? A to zelí se zmrzlejma bramborama? Krucifix, takovou blbou světovou vojnu jsem jetě nikdy neĹral. Já jsem si to pĹedstavoval docela jinak."
"Já jsem zas docela spokojenej," Ĺekl vejk, "to jetě pĹed lety, kdyĹ jsem slouĹil aktivně, tak ná supák Solpera Ĺíkal, Ĺe na vojně musí bejt si kaĹdej vědom svejch povinností, a dal ti pĹitom takovou pĹes hubu, Ĺes na to nikdy nezapomněl. Nebo neboĹtík obrlajtnant Kvajser, kdyĹ pĹiel prohlíĹet kvéry, tak vĹdycky nám pĹednáel, Ĺe kaĹdej voják má jevit největí duevní votrlost, poněvadĹ vojáci jsou jenom dobytek, kerej stát krmí, dá jim naĹrat, napít kafe, tabák do fajfky a za to musí tahat jako volové."
Sapér VodiĹka se zamyslil a po chvíli se ozval: "AĹ tam bude, vejku, u toho auditora, tak se nesplet, a co jsi pĹedele pĹi vĹźslechu mluvil, tak to vopakuj, a nejsem v nějakĹź bryndě. Tedy hlavně, Ĺe jsi viděl, Ĺe mě napadli ty kluci maďartí. PĹece jsme to vechno podnikli na spoleĹnej ĹĹet."
"Nic se neboj, VodiĹko," konejil ho vejk, "jen klid, ĹádnĹź rozĹilování, copak je to něco, bejt pĹed nějakĹźm takovĹźm divizijním soudem. Tos měl vidět, jak pĹed lety se takovĹź vojenskĹź soud vodbejval zkrátka. SlouĹil ti u nás v aktivu uĹitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, kdyĹ jsme vichni v cimĹe dostali kasárníka, Ĺe je v praĹskĹźm muzeu jedna kniha zápisĹ takovĹźho vojenskĹźho soudu za Marie Terezie. KaĹdej regiment měl svĹźho kata, kterĹź popravoval vojáky svĹźho regimentu, kus po kusu, za jeden tereziánskej tolar. A ten kat podle těch zápisĹ vydělal si někerej den aĹ pět tolarĹ. - To se rozumí," dodal vejk rozváĹně, "tenkrát byly silnĹź regimenty a poĹád je po vesnicích doplňovali."
"KdyĹ jsem byl v Srbsku," Ĺekl VodiĹka, "tak u naí brigády věeli, kteĹí se pĹihlásili, ĹĹĹáky za cigarety. Kerej voják pověsil chlapa, ten dostal deset portek, za Ĺenskou a za dítě pět. Potom zaĹlo intendantstvo spoĹit a vodstĹelovalo se to hromadně. Se mnou slouĹil jeden Cikán a vo tom jsme to dlouho nevěděli. Bylo nám to jenom nápadnĹź, Ĺe ho vĹdycky na noc někam volali do kanceláĹe. To jsme stáli na Drině. A jednou v noci, kdyĹ byl pryĹ, tak někomu napadlo tourat se v jeho věcech, a pacholek měl v ruksaku celĹź tĹi krabiĹky po stovce portek. Potom se vrátil k ránu do naí stodoly a my jsme s ním udělali krátkej soud. Povalili jsme ho a nějakej Běloun ho ukrtil Ĺemenem. Měl ten pacholek tuhej Ĺivot jako koĹka."
StarĹź sapér VodiĹka si odplivl: "Ne a ne ho ukrtit, uĹ se nám podělal, voĹi mu vylezly, a poĹád jetě byl Ĺívej jako nedoĹíznutej kohout. Tak ho trhli jako koĹku. Dva za hlavu, dva za nohy a zakroutili mu vaz. Potom jsme na něho navlíkli jeho ruksak i s cigaretama a hodili ho pěkně do Driny. Kdopak by takovĹź cigarety kouĹil. Ráno byla po něm sháňka."
"To jste měli hlásit, Ĺe dezentĹźroval," rozafně podotkl vejk, "Ĺe uĹ se na to pĹipravoval a Ĺe kaĹdej den Ĺíkal, Ĺe se ztratí."
"Ale kdo by na takovĹź věci myslel," odpověděl VodiĹka, "my jsme svĹź udělali a vo věci ostatní jsme neměli Ĺádnou starost. Tam to bylo Ĺplně lehkĹź. KaĹdej den někdo zmizel, a ani uĹ to z Driny nelovili. Plaval tam nadmutej ĹĹĹák vedle naeho rozflákanĹźho landveráka hezky po Drině do Dunaje. NěkteĹí nezkuení, kdyĹ to viděli ponejprv, tak dostali malinkou horeĹku."
"Těm měli dát chinin," Ĺekl vejk.
Vstoupili právě do baráku s kanceláĹemi divizijního soudu a patrola je ihned odvedla do kanceláĹe Ĺíslo 8, kde za dlouhĹźm stolem s haldami spisĹ seděl auditor Ruller.
PĹed ním leĹel nějakĹź díl zákoníku, na kterém stála nedopitá sklenice Ĺaje. Po pravé straně na stole stál krucifix z napodobené slonoviny, se zapráenĹźm Kristem, kterĹź se zoufale díval na podstavec svého kĹíĹe, na kterém byl popel a oharky z cigaret.
Auditor Ruller oklepával si právě k nové lítosti ukĹiĹovaného boha novou cigaretu o podstavec krucifixu a druhou rukou nadzvedal sklenici s Ĺajem, která se pĹilepila na zákoník.
Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize vypĹjĹené z dĹstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause s mnohoslibnĹźm názvem Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral.
Zadíval se na reprodukci naivních kreseb muĹského i Ĺenského pohlavního Ĺstroje s pĹiléhajícími veri, které objevil uĹenec Fr. S. Krause na záchodcích berlínského Západního nádraĹí, takĹe neobrátil pozornost na ty, kteĹí vstoupili.
Vytrhl se z pozorování reprodukcí teprve zakaláním VodiĹky.
"Was geht los?" otázal se, listuje dál a hledaje pokraĹování naivních kresbiĹek, skic a náĹrtĹ. "Posluně hlásím, pane auditor," odpověděl vejk, "kamarád VodiĹka se nastyd a teď kale." Auditor Ruller teprve teď se podíval na vejka a na VodiĹku.
SnaĹil se dodati své tváĹi pĹísného vĹźrazu. "KoneĹně Ĺe lezete, chlapi," Ĺekl, touraje se v haldě spisĹ na stole, "dal jsem vás pĹedvolat na devátou hodinu a teď je pomalu jedenáct "
"Jak to stojí, ty vole?" otázal se VodiĹky, kterĹź si dovolil udělat pohov. "AĹ Ĺeknu rĹt, tak si mĹĹe dělat s haksnama, co chce."
"Posluně hlásím, pane auditor," ozval se vejk, "Ĺe von má revma."
"Ty drĹ radi hubu," Ĺekl auditor Ruller, "aĹ se tě na něco zeptám, tak teprv bude odpovídat. TĹikrát jsi byl u mne u vĹźslechu a lezlo to z tebe jako z chlupatĹź deky. Tak najdu to nebo nenajdu? Mám já s vámi, vy chlapi mizerní, práci. Ale ono se vám to nevyplatilo, obtěĹovat zbyteĹně soud. Tak se podívejte, parchanti," Ĺekl, kdyĹ vytáhl z haldy aktĹ obsáhlĹź spis s nápisem ,Schwejk & Woditschka`. "Nemyslete si, Ĺe se budete u divisionsgerichtu válet dál kvĹli nějaké hloupé rvaĹce a vyhnete se na nějakĹź Ĺas frontě. KvĹli vám jsem musel telefonovat aĹ s armádním gerichtem, vy hňupi."
Vzdychl si.
"NetvaĹ se tak váĹně, vejku, ono ti to na frontě pĹejde, prát se s nějakĹźmi honvédy," pokraĹoval, "líĹení se s vámi oběma zastavuje a kaĹdĹź z vás jde k své Ĺásti, kde budete potrestáni u raportu, a pak pĹjdete s markou na frontu. Jestli vás jetě jednou dostanu do ruky, vy holomci, tak s vámi zatoĹím, Ĺe budete na to koukat. Zde máte propoutěcí blanket a chovejte se Ĺádně. Odveďte je do Ĺísla 2."
"Posluné hlásím, pane auditor," Ĺekl vejk, "Ĺe si vae slova vezmeme oba k srdci a Ĺe vám mockrát děkujeme za vai dobrotu. Kdyby to bylo v civilu, tak bych si dovolil Ĺíct, Ĺe jste zlatej Ĺlověk. A zároveň vás musíme voba mockrát prosit za vodputění, Ĺe jste se s námi tolik musel abgébovat. My si toho vopravdu nezaslouĹíme."'
"Tak uĹ táhněte ke vem ĹertĹm," rozkĹikl se auditor na vejka, "nebĹźt toho, Ĺe se za vás oba pĹimluvil pan obrst Schröder, tak nevím, jak by to s váma bylo dopadlo."
VodiĹka cítil se teprve starĹźm VodiĹkou aĹ na chodbě, kdyĹ li s patrolou do kanceláĹe Ĺíslo 2.
Voják, kterĹź je vedl, bál se, Ĺe pĹijde pozdě na oběd, a proto se vyjádĹil:
"Tak to trochu natáhněte, hoi, táhnete se jako vi."
Tu VodiĹka prohlásil, aby si moc neroztahoval kunu a Ĺe mĹĹe mluvit o těstí, Ĺe je Čech. Kdyby byl Maďar, Ĺe by ho roztrhl jako slaneĹka.
PoněvadĹ v kanceláĹi li si vojentí písaĹi pro mináĹ, byl nucen voják, kterĹź je vedl, pĹivést je prozatím nazpátek do vězení divizijního soudu, coĹ se neobelo bez proklínání z jeho strany, které adresoval na nenáviděnou rasu vojenskĹźch písaĹĹ.
"Kamarádi, mně zas seberou vechno mastnĹź ze supy," zahoĹekoval tragicky, "a místo masa nechají mně lachu. VĹera jsem eskortoval taky dva do lágru a někdo mně seĹral pĹl veky, kterou pro mne vyfasovali."
"Vy holt tady u divizijního soudu nemyslíte neĹ na Ĺrádlo," Ĺekl VodiĹka, kterĹź jiĹ Ĺplně okĹál.
KdyĹ jednoroĹnímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi dopadlo, zvolal: "Tedy marka, pĹátelé! Je to jako v Ĺasopise ĹeskĹźch turistĹ: ,DobrĹź vítr!` PĹípravné práce na cestu jsou jiĹ hotovy, ve slavnou vojenskou správou obstaráno a vykonáno. I vy jste objednáni pĹipojiti se k vĹźletu do HaliĹe. Nastupte cestu s myslí veselou a lehkĹźm, radostnĹźm srdcem. Chovejte neobyĹejnou lásku pro ty krajiny, kde budou vám pĹedstavovat zákopy. Je to tam krásné a nanejvĹź zajímavé. Budete se v dálné cizině cítiti jako doma, jako v pĹíbuzném kraji, ba skoro jako v milé domovině. S city povznesenĹźmi nastoupíte pout do krajin, o kterĹźch jiĹ starĹź Humboldt pravil: ,V celém světě neviděl jsem něco velkolepějího nad tu blbou HaliĹ: Hojné a vzácné zkuenosti, jichĹ nabyla nae slavná armáda na Ĺstupu z HaliĹe pĹi prvé cestě, budou naim novĹźm váleĹnĹźm vĹźpravám jistě vítanĹźm vodítkem pĹi sestavování programu druhé cesty. Jen poĹád rovně za nosem do Ruska a z radosti vypalte do vzduchu vechny patrony."
PĹed odchodem vejka a VodiĹky po obědě do kanceláĹe pĹistoupil k nim netastnĹź uĹitel, kterĹź sloĹil báseň o vích, a Ĺekl tajemně, odváděje oba stranou: "Nezapomeňte, aĹ budete na ruské straně, Ĺíct hned k RusĹm: Zdrávstvujtě, ruskije bratja, my braja Ĺechi, my nět avstrijci."
KdyĹ vycházeli z baráku, tu VodiĹka, chtěje manifestaĹně vyjádĹit svou nenávist k MaďarĹm a to, Ĺe ho nezdolala a nezviklala vazba v jeho pĹesvědĹení, lápl Maďarovi, kterĹź nechtěl slouĹit na vojně, na nohu a zaĹval na něho: "Vobuj se, pahejle!"
"Měl mně něco Ĺíct," s nelibostí prohlásil potom sapér VodiĹka k vejkovi, "měl se ozvat, tak bych mu jeho maďarskej makovák roztrh vod ucha k uchu. A von, kluk blbá, mlĹí a dá si lapat po botech. Hergot, vejku, já mám takovej vztek, Ĺe nejsem vodsouzenej. Dyt to vypadá, jako kdyby se nám vysmívali, Ĺe to s těma Mad'arama nestojí ani za ĹeĹ. A pĹece jsme se bili jako lvi. To jsi zkazil ty, Ĺe nás nevodsoudili a Ĺe nám dali takovĹź vysvědĹení, jako bychom se ani neuměli poĹádně prát. Co si vlastně vo nás myslí. Dy to byl docela slunej konflikt."
"Milej hochu," Ĺekl vejk dobrácky, "já dobĹe nechápu, jak tě to nemĹĹe těit, Ĺe nás divisionsgericht ouĹedně uznal za docela slunĹź lidi, proti kerĹźm nic nemĹĹe mít. Já jsem se u vejslechu, to je pravda, vymlouval velijak, to se musí dělat, to je povinností lhát, jako Ĺíká advokát Bass svĹźm klientĹm. KdyĹ se mě pan audior zeptal, proĹ jsme vtrhli do bytu toho pana Kákonyiho, tak jsem mu prostě Ĺek: ,Já myslel, Ĺe se nejlépe s panem Kákonyim poznáme, kdyĹ ho budem navtěvovat: Pan auditor se mě pak uĹ na nic neptal a měl uĹ toho dost. - To si pamatuj," pokraĹoval vejk v Ĺvaze, "Ĺe se pĹed vojenskejma soudy Ĺádnej nesmí pĹiznávat. KdyĹ jsem seděl u garnisonsgerichtu, tak se ve vedlejí cimĹe jeden voják pĹiznal, a jak se to vostatní dozvěděli, tak mu dali deku a poruĹili mu, Ĺe musí svĹź pĹiznání vodvolat."
"Kdybych udělal něco neĹestnĹźho, tak bych se nepĹiznal," Ĺekl sapér VodiĹka, "ale kdyĹ se mne ten kluk auditorská pĹímo zeptal: Pral jste se?, tak jsem Ĺekl: Ano, pral jsem se. ZtĹźral jste někoho? Zajisté, pane auditore. Poranil jste pĹi tom někoho? OvemĹe, pane auditore. A ví, s kĹźm mluví. A to je právě ta vostuda, Ĺe nás vosvobodili. To je, jako kdyby nechtěl věĹit tomu, Ĺe jsem pĹerazil vo ty kluky maďarskĹź übervunk, Ĺe jsem z nich udělal nudle, boule a modĹiny. Tys byl pĹece pĹi tom, jak v jeden moment jsem měl tĹi kluky madarskĹź na sobě, a jak za chvilku válelo se to vechno na zemi a já lapal po nich. A po tom po vem zastaví takovej usmrkanej auditorskej kluk s náma vyetĹování. To je, jako by mně Ĺek: Kam se serete, vy a prát se. AĹ bude po vojně a budu v civilu, já ho voĹumu někde najdu a pak mu ukáĹu, jestli se nedovedu prát. Potom pĹijedu sem do Királyhidy a udělám tady takovĹź binec, Ĺe to svět neviděl a Ĺe se budou lidi schovávat do sklepa, aĹ se dozvědí, Ĺe jsem se pĹiel podívat na ty roáky v Királyhidě, na ty lumpy, na ty pacholky."
V kanceláĹi bylo vechno odbyto velice rychle. NějakĹź felák s hubou jetě zamatěnou od oběda, podávaje vejkovi a VodiĹkoví papíry s náramně váĹnou tváĹí, nedal si ujít té pĹíleĹitosti, aby nepronesl k oběma ĹeĹ, ve které apeloval na jich vojenského ducha, proplétaje to, poněvadĹ byl Vasrpolák, rĹznĹźmi pěknĹźmi vĹźrazy svého náĹeĹí, jako "marekvium", "glupi rolmopsie", "krajcová sedmina", "sviňa porĹźpaná" a "dum vám baně na mjesjnuckovy vai gzichty".
KdyĹ se vejk s VodiĹkou louĹil, poněvadĹ kaĹdého odváděli k jejich Ĺásti, Ĺekl vejk: "AĹ bude po tĹź vojně, tak mé pĹijel navtívit. Najde mé kaĹdej veĹer od esti hodin u Kalicha na Bojiti."
"To se ví, Ĺe tam pĹijdu," odpověděl VodiĹka, "bude tam nějaká sranda?"
"KaĹdej den se tam něco strhne," sliboval vejk, "a kdyby to bylo moc tichĹź, tak uĹ to nějak zaĹídíme."
Rozeli se, a kdyĹ byli od sebe jiĹ hodně krokĹ, volal starĹź sapér VodiĹka za vejkem: "Tak se ale jisté postarej vo nějakou zábavu, aĹ tam pĹijdu."
NaĹeĹ vejk volal nazpět: "PĹijel ale urĹitě, aĹ bude konec tĹźhle válce."
Potom se vzdálili a bylo slyet zas za hodnou chvíli za rohem z druhé Ĺady barákĹ hlas VodiĹky: "vejku, vejku, jakĹź mají pivo u Kalicha?"
A jako ozvěna ozvala se vejkova odpověď: "VelkopopovickĹź."
"Já myslel, Ĺe smíchovskĹź," volal z dálky sapér VodiĹka.
"Mají tam taky holky," kĹiĹel vejk.
"Tedy po válce v est hodin veĹer," kĹiĹel zezdola VodiĹka.
"PĹijel' raděj vo pĹl sedmĹź, kdybych se někde vopozdil," odpovídal vejk.
Potom ozval se jetě, jiĹ z velké dálky, VodiĹka: "V est hodin nemĹĹe pĹijít?"
"Tak pĹijdu tedy v est," slyel VodiĹka odpověď vzdalujícího se kamaráda.
A tak se rozeel dobrĹź voják vejk se starĹźm sapérem VodiĹkou. "Wenn die Leute auseinander gehen, da sagen sie Auf Wiedersehen."
*5. kapitola
Z Mostu nad Litavou k Sokalu
NadporuĹík Luká chodil rozĹileně po kanceláĹi 11. marové roty. Byla to tmavá díra v baráku roty, pĹepaĹená z chodby prkny. StĹl, dvě Ĺidle, baňka s petrolejem a kavalec.
PĹed ním stál ĹĹetní ikovatel Vaněk, kterĹź zde sestavoval listiny k vĹźplatě Ĺoldu, vedl ĹĹty kuchyně pro muĹstvo, byl finanĹním ministrem celé roty a trávil tu celĹź boĹí den, zde téĹ spal.
U dveĹí stál tlustĹź pěák, zarostlĹź vousy jako Krakono. To byl Baloun, novĹź sluha nadporuĹíka, v civilu mlynáĹ někde u Českého Krumlova.
"Vybral jste mně opravdu znamenitého pucfleka," mluvil nadporuĹík Luká k ĹĹetnímu ikovateli, "děkuji vám srdeĹně za to milé pĹekvapení. První den si ho polu pro oběd do oficírsmináĹe, a on mně ho pĹl seĹere."
"Rozlil jsem prosím," Ĺekl tlustĹź obr.
"DobĹe, rozlils. Tos moh rozlít jedině polívku nebo omáĹku, ale ne frankfurtskou peĹeni. VĹdy jsi mně pĹinesl jen takovĹź kousek, co by se za nehet velo. A kams dal trĹdl?"
"Já jsem..."
"Ale nezapírej, tys ho seĹral."
NadporuĹík Luká pronesl poslední slova s takovou váĹností a tak pĹísnĹźm hlasem, Ĺe Baloun mimoděk ustoupil o dva kroky.
"Já jsem se informoval v kuchyni, co jsme dnes měli k obědu. A byla polívka s játrovĹźmi knedlíĹky. Kam jsi dal ty knedlíĹky? Vytahal jsi je po cestě, to je jistá pravda. Potom bylo hovězí maso s okurkou. Cos s tím udělal? Taky jsi seĹral. Dva plátky frankfurtské peĹeně. A pĹines jsi jen pĹl plátku, he? Dva kousky trĹdlu! Kams ho dal? Nacpal jsi se, prase mizernĹź, ohavnĹź. Mluv, kam jsi dal trĹdl? e ti upad do bláta? Ty prevíte jeden. MĹĹe mně ukázat to místo, kde leĹí v blátě? e hned nějakej pes pĹíběh jako na zavolanou, popad ho a odnes? JeĹíikriste, já ti tak nafackuju hubu, Ĺe bude mít hlavu jako tandlík! Jetě mně, ta svině, zapírá. Ví, kdo té viděl? Zde rechnungsfeldvébl Vanék. Ten pĹiel ke mně a povídá: ,Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe to vae prase, Baloun, vám Ĺere oběd. Dívám se z okna a on se cpe, jako by nejedl celĹź tĹźden.` Poslyte, Sie Rechnungsfeldwebel, nemohli jste opravdu vybrat jinĹź dobytek pro mě neĹ tohoto chlapa?"
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe se zdál Baloun z celé naí markumpaĹky nejpoĹádnějím muĹem. Je takovĹź nemehlo, Ĺe si nepamatuje ani jeden kvérgrif, a dát mu flintu do ruky, jetě by udělal nějaké netěstí. PĹi posledním cviĹení blindpatronama byl by málem vystĹelil oko sousedovi. Myslel jsem, Ĺe mĹĹe alespoň takovouhle sluĹbu zastávat."
"A seĹrat vĹdy celĹź oběd svému pánovi," Ĺekl Luká, "jako by mu nestaĹila jeho porce. Nemá snad hlad?"
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe mám poĹáde hlad. KdyĹ někomu zbude chleba, tak ho odkoupím od něho za cigarety, a jetě to je vechno málo. Já uĹ jsem takovej od pĹírody. Myslím vĹdycky, Ĺe uĹ jsem sytej, a vono nic. Za chvilku zas, jako pĹed jídlem, zaĹne mně kruĹet v Ĺaludku, a vida ho, von se uĹ mrcha pĹihlauje. Někdy si myslím, Ĺe uĹ mám opravdu dost, Ĺe se uĹ do mé nic nemĹĹe vejít, ale toto. Vidím někoho, Ĺe jí, nebo ucejtím jen tu vĹni, a hned je mně v Ĺaludku jako po vymetení. ZaĹne se Ĺaludek hned zas hlásit o svoje práva a já bych potĹźkal hĹebíky. Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe uĹ jsem prosil, abych mohl dostávat dvojnásobnou porci; byl jsem kvĹli tomu v Budějovicích u regimentsarcta a ten mě místo toho dal na tĹi dny na marodku a pĹedepsal mně na den jen hrníĹek ĹistĹź polévky. Já prej tě, ty kanálie, nauĹím mít hlad. PĹijd' sem jetě jednou, tak uvidí, jak odtud vodejde jako chmelová tyĹka! Já nemusím, pane obrlajtnant, vidět jen dobrĹź věci, i vobyĹejnĹź mě zaĹnou dráĹdit a hned se mně dělají sliny. Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe uctivě prosím, aby mně byla povolena dvojitá porce. Jestli uĹ masa nebude, tak alespoň ten pĹíkrm, brambory, knedlíci, trochu vomáĹky, toho vĹdycky zĹstane..."
"DobĹe, já jsem vyslech ty drzosti, Baloune," odpověděl nadporuĹík Luká. "Slyel jste někdy, Sie Rechnungsfeldwebel, Ĺe dĹív by byl voják tak drze] jetě ke vemu jako tento chlap? SeĹere mně oběd a jetě chce, aby se mu povolila dvojitá porce. Já ti ale ukáĹu, Baloune, Ĺe vytráví. - Sie Rechnungsfeldwebel," obrátil se na Vaňka, "odveďte ho ke kaprálovi Weidenhofrovi, a ho pěkně uváĹe na dvoĹe u kuchyně na dvě hodiny, aĹ budou dnes veĹer rozdávat gulá. A ho uváĹe pěkně vysoko, aby jen tak se drĹel na piĹkách a viděl, jak se v kotli ten gulá vaĹí. A zaĹiďte to tak, a je jetě uvázána ta potvora, aĹ se bude u kuchyně rozdávat gulá, aby mu sliny tekly jako hladové Ĺubě, kdyĹ Ĺichá u uzenáĹského krámu. Řekněte kuchaĹovi, a jeho porci rozdá!"
"K sluĹbám, pane obrlajtnant. Pojďte, Baloune!"
KdyĹ odcházeli, zadrĹel je ve dveĹích nadporuĹík, a dívaje se do uděené tváĹe Balounovy, zvolal vítězoslavně: "To sis pomoh, Baloune. Dobrou chu pĹeji! A jestli mi to jetě jednou provede, polu tě bez milosti pĹed polní soud." KdyĹ se vrátil Vaněk a oznámil, Ĺe Baloun je jiĹ uvázán, Ĺekl nadporuĹík Luká: "Vy mne znáte, Vaňku, Ĺe takové věci nerad dělám, ale nemohu si pomoct. Za prvé uznáte, Ĺe kdyĹ psovi berete kost, tak urĹí. Nechci mít kolem sebe podlého chlapa, a za druhé jiĹ ta okolnost, Ĺe je Baloun uvázán, má velkĹź morální a psychologickĹź vĹźznam pro celĹź manaft. Ti chlapi si poslední dobou, kdyĹ jsou u marky a vědí, Ĺe zítra nebo pozítĹí pojedou do pole, dělají, co chtějí."
NadporuĹík Luká vypadal velice utrápené a pokraĹoval tichĹźm hlasem: "PĹedevĹírem pĹi nachtiibungu měli jsme, jak víte, manévrovat proti einjährigfreiwilligenschule za cukrovarem. První varm, vorhut, ten el jetě tie po silnici, poněvadĹ ten jsem vedl sám, ale druhĹź, kterĹź měl jít nalevo a rozeslat vorpatroly pod cukrovar, ten si poĹínal, jako kdyby el z vĹźletu. Zpívali a dupali, Ĺe to muselo bĹźt slyet aĹ v lágru. Potom na pravém flangu el rekognoscírovat terén tĹetí varm pod les, to bylo vzdáleno od nás dobrĹźch deset minut, a jetě na tu vzdálenost bylo vidět, jak chlapi kouĹí, samé ohnivé body ve tmě. A ĹtvrtĹź varm, ten měl dělat nachhut, a Ĺertví jak se to stalo, Ĺe se objevil najednou pĹed naím vorhutem, takĹe byl povaĹován za nepĹítele, a já jsem musel ustupovat pĹed vlastním nachhutem, kterĹź proti mně forykoval. To je jedenáctá markumpanie, kterou jsem zdědil. Co z nich mohu udělat? Jak si budou poĹínat v opravdovém gefechtu?"
NadporuĹík Luká měl pĹitom ruce sepjaty a tváĹil se muĹednicky a piĹka jeho nosu se protáhla.
"To si z toho, pane nadporuĹíku, nic nedělejte," snaĹil se ho upokojit ĹĹetní ikovatel Vaněk, "nelamte si s tím hlavu. Já uĹ byl u tĹech marek, kaĹdou nám s celĹźm bataliĂłnem rozflákali a li jsme se formírovat znova. A vechny markumpaĹky byla jedna jako druhá, Ĺádná nebyla o chlup lepí neĹ vae, pane obrlajtnant. Nejhorí byla devátá. Ta s sebou odtáhla do zajetí vechny arĹe i s kompaniekomandantem. Mé jenom to zachránilo, Ĺe jsem el k regimentstrénu fasovat pro kumpaĹku rum a víno a oni to odbyli beze mne. - A to nevíte, pane obrlajtnant, Ĺe pĹi tom posledním nachtiibungu, o kterém jste vypravoval, einjährigfreiwilligenschule, která měla nai kumpaĹku obejít, dostala se aĹ k Neziderskému jezeru? Maírovala poĹád pryĹ, aĹ do rána, a vorposty se dostaly aĹ do bahna. A vedl je sám pan hejtman Ságner. Byly by snad pĹily aĹ do oproně, kdyby se nebylo rozednilo," pokraĹoval tajemnĹźm hlasem ĹĹetní ikovatel, kterĹź si liboval v takovĹźch pĹípadech a měl v evidenci vechny podobné události.
"A víte, pane obrlajtnant," Ĺekl, dĹvěrně mrkaje, "Ĺe se má stát pan hejtman Ságner batalionskomandantem naeho marbataliĂłnu? NapĹed, jak Ĺíkal tábsfeldvébl Hegner, se myslelo, Ĺe vy budete, poněvadĹ jste nejstarí dĹstojník u nás, batalionskomandantem, a potom prĹź pĹilo od divize na brigádu, Ĺe je jmenován pan hejtman Ságner."
NadporuĹík Luká zahryzl se do pyskĹ a zapálil si cigaretu. Věděl o tom a byl pĹesvědĹen, Ĺe se mu děje kĹivda. Hejtman Ságner ho jiĹ dvakrát pĹeskoĹil v postupu, ale neĹekl nic jiného neĹ: "Copak hejtman Ságner..."
"Já z toho nemám moc velkou radost," dĹvěrně se ozval ĹĹetní ikovatel, "vypravoval tábsfeldvébl Hegner, Ĺe pan hejtman Ságner v Srbsku na poĹátku války chtěl někde u Černé Hory v horách se vyznamenat a hnal jednu kumpaĹku svého baáĹku za druhou na maíngevéry do srbskĹźch telungĹ, aĹkoliv to byla Ĺplné zbyteĹná věc a infantérie tam byla starĹźho kozla co platná, poněvadĹ Srby odtamtud z těch skal mohla dostat jen artilérie. Z celého bataliĂłnu zbylo jen 80 muĹĹ, pan hejtman Ságner sám dostal handĹs, potom v nemocnici jetě Ĺplavici, a zase se objevil v Budějovicích u regimentu a vĹera prĹź veĹer vypravoval v kasiné, jak se těí na front, Ĺe tam nechá celĹź marbataliĂłn, ale Ĺe něco dokáĹe a dostane signum laudis, za Srbsko Ĺe dostal nos, ale te Ĺe bud padne s celĹźm marbataliĂłnem, nebo bude jmenován obrstlajtnantem, ale marbaták Ĺe musí zaĹvat. Já myslím, pane obrlajtnant, Ĺe se takové riziko tĹźká i nás. Vypravoval nedávno tábsfeldvébl Hegner, Ĺe pĹíli neladíte s panem hejtmanem Ságnerem a Ĺe on právě pole nai 11. kumpaĹku první do gefechtu na ta nejhroznějí místa."
ÚĹetní ikovatel si vzdychl: "Já bych byl toho náhledu, Ĺe v takové válce, jako je tahle, kdy je tolik vojska a taková dlouhá fronta, Ĺe by se spí mohlo docílit víc jenom poĹádnĹźm manévrováním neĹli nějakĹźmi zoufalĹźmi ataky. Já to viděl pod Duklou pĹi 10. markumpaĹce. Tenkrát se to vechno odbylo Ĺplné hladce, pĹiel rozkaz ,Nicht schießen`, a tak se nestĹílelo a Ĺekalo, aĹ se Rusové pĹiblíĹili aĹ k nám. Byli bychom je zajali bez vĹźstĹelu, jenomĹe tenkrát měli jsme vedle sebe na levém flanku Ĺelezné mouchy, a ti pitomí landveráci tak se lekli, Ĺe se k nám Rusové blíĹí, Ĺe se zaĹali spoutět dolĹ ze strání po sněhu jako na klouzaĹce, a my jsme dostali rozkaz, Ĺe Rusové protrhli levĹź flank, abychom se hleděli dostat k brigádě. Já byl tenkrát právě u brigády, abych si dal potvrdit kompanieverpflegungsbuch, poněvadĹ jsem nemohl najít ná regimentstrén, kdyĹ vtom zaĹnou k brigádě chodit první z 10. marky. Do veĹera jich pĹilo sto dvacet, ostatní prĹź po sněhu sjeli, jak pĹi Ĺstupu zabloudili, někde do ruskĹźch telungĹ, jako by to byl tobogan. Tam to bylo hrozné, pane obrlajtnant, Rusové měli v Karpatech telungy nahoĹe i dole. A potom, pane obrlajtnant, pan hejtman Ságner..."
"Dejte mně uĹ pokoj s panem hejtmanem Ságnerem," Ĺekl nadporuĹík Luká, "já to vechno znám a nemyslete si, Ĺe kdyĹ bude nějakĹź turm a gefecht, Ĺe vy opět náhodou budete někde u regimentstrénu fasovat rum a víno. Byl jsem upozorněn, Ĺe vy straně chlastáte, a kdo se podívá na vá ĹervenĹź nos, ten hned vidí, koho má pĹed sebou."
"To je z Karpat, pane obrlajtnant, tam jsme to museli dělat, mináĹ k nám pĹicházela nahoru studená, zákopy jsme měli ve sněhu, oheň se nesměl dělat, tak nás drĹel jen ten rum. A nebĹźt mě, bylo by to dopadalo jako u jinĹźch kumpaĹek, Ĺe ani ten rum nebyl a lidi mrzli. Zato u nás jsme měli vichni Ĺervené nosy od rumu, ale to mělo zas tu nevĹźhodu, Ĺe od bataliĂłnu pĹiel rozkaz, aby na patroly chodil jen ten manaft, kterĹź má Ĺervené nosy."
"Nyní máme zimu jiĹ za sebou," prohodil vĹźznamně nadporuĹík.
"Rum je, pane obrlajtnant, v poli nezbytnou věcí v jakékoliv roĹní době, stejně jako víno. PĹsobí, abych tak Ĺekl, dobrou náladu. Za pĹl esálku vína a Ĺtvrt litru rumu budou se vám lidi prát s kaĹdĹźm... KterĹź dobytek to zas klepá na dveĹe, coĹpak neĹte na dveĹích ,Nicht klopfen!`? Herein!"
NadporuĹík Luká otoĹil se na Ĺidli ke dveĹím a zpozoroval, Ĺe se dveĹe pomalu a tie otvírají. A stejné tak tie vstoupil do kanceláĹe 11. markumpanie dobrĹź voják vejk, salutuje jiĹ ve dveĹích a patrně jiĹ tenkrát, kdyĹ klepal na dveĹe, dívaje se na nápis "Nícht klopfen!"
Jeho salutování bylo plnozvuĹnĹźm doprovodem k jeho neskonale spokojené, bezstarostné tváĹi. Vypadal jako ĹeckĹź bĹh zlodějství ve stĹízlivé uniformě rakouského infanteráka.
NadporuĹík Luká na okamĹik pĹivĹel oĹi pĹed tím pohledem dobrého vojáka vejka, kterĹź ho svĹźm pohledem objímal a líbal.
Asi s takovĹźm zalíbením se díval marnotratnĹź, ztracenĹź a opět nalezenĹź syn, na svého otce, kdyĹ ten k jeho poctě otáĹel na roĹni berana.
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem opět zde," ozval se ode dveĹí vejk s takovou upĹímnou nenuceností, Ĺe rázem se nadporuĹík Luká vzpamatoval. Od té doby, kdy mu oznámil plukovník Schröder, Ĺe mu opět pole vejka na krk, nadporuĹík Luká si v duchu kaĹdĹź den oddaloval ono setkání. KaĹdého rána si Ĺíkal: "On jetě dnes nepĹijde, on tam snad něco provedl a oni si ho tam jetě nechají."
A ty vechny kombinace vejk uvedl na pravou míru svĹźm vstupem, provedenĹźm tak mile a prostě.
vejk podíval se nyní na ĹĹetního ikovatele Vaňka, a obraceje se k němu, podal mu s pĹíjemnĹźm Ĺsměvem papíry, které vytáhl z kapsy plátě: "Posluně hlásím, pane rechnugsfeldvébl, Ĺe mám tyhle papíry, kterĹź mně napsali v regimentskanceláĹi, vodevzdat vám. Je to kvĹli lénungu a zapsání mě na frpflégung."
vejk pohyboval se tak volně spoleĹensky v kanceláĹi i 1. markumpanie, jako by byl s Vaňkem nejlepím kamarádem, na coĹ ĹĹetní ikovatel reagoval prostě slovy: "PoloĹte to na stĹl."
"Uděláte velice dobĹe, Sie Rechnungsfeldwebel, kdyĹ nás necháte o samotě se vejkem," s povzdechem Ĺekl nadporuĹík Luká.
Vaněk odeel a zĹstal stát za dveĹmi, aby poslouchal, co ti dva si budou povídat.
NapĹed neslyel niĹeho, nebo vejk i nadporuĹík Luká mlĹeli. Oba se dlouho na sebe dívali a pozorovali se. Luká se díval na vejka, jako by chtěl ho hypnotizovat, jako kohoutek stojící proti kuĹeti a chystající se na ně vrhnout.
vejk, jako vĹdy, díval se svĹźm vlahĹźm, něĹnĹźm pohledem na nadporuĹíka Lukáe, jako by chtěl mu Ĺíct: Opět pohromadě, má sladká due, teď uĹ nás nic nerozdvojí, mĹj holoubku.
A kdyĹ dlouho se nadporuĹík neozĹźval, vĹźraz oĹí vejkovĹźch promluvil s lítostivou něhou: Tak Ĺekni něco, mĹj zlatĹź, vyjádĹi se!
NadporuĹík Luká pĹeruil toto trapné ticho slovy, do kterĹźch snaĹil se vloĹit notnou porci ironie: "Pěkně vás vítám, vejku. Děkuji vám za návtěvu. Vida, to jsou k nám hosti."
NezdrĹel se vak a zlost minulĹźch dnĹ vybila se hroznou ranou pěstí do stolu, kde poskoĹil kalamáĹ a vypryskl inkoust na lénungslistu.
SouĹasně vyskoĹil nadporuĹík Luká, postavil se těsně k vejkovi a zaĹval na něho: "Vy dobytku," a poĹal chodit v Ĺzké prostoĹe kanceláĹe, pĹiĹemĹ si vĹdy pĹed vejkem odplivl.
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant," Ĺekl vejk, kdyĹ nadporuĹík Luká nepĹestával chodit a zuĹivě odhazovat do kouta zmaĹkané chuchvalce papíru, pro kterĹź si vĹdy doel ke stolu, "Ĺe jsem psaní Ĺádné odevzdal. Nael jsem astně paní Kákonyiovou a mohu Ĺíct, Ĺe je to velice hezká Ĺenská, já ji sice viděl jenom, kdyĹ plakala..."
NadporuĹík Luká si sedl na kavalec ĹĹetního poddĹstojníka a chraplavĹźm hlasem zvolal: "Kdy bude tomu konec, vejku."
vejk odpověděl, jako by byl pĹeslechl: "Potom jsem tam měl malinkou nepĹíjemnost, ale vzal jsem vechno na sebe. Voni mně sice nevěĹili, Ĺe si dopisuju s tou paní, tak jsem psaní raději spolkl pĹi vejslechu, abych jim spletl kaĹdou stopu. Potom jsem se nějak Ĺirou náhodou, jinak si to nemĹĹu vysvětlit, zapletl do nějakĹź malinkĹź a velice nepatrnĹź rvaĹiĹky. I z toho jsem se dostal a uznali mou nevinnost a poslali mé k regimentsraportu a zastavili u divizijního soudu celĹź vyetĹování. V regimentskanceláĹi byl jsem pár minut, aĹ pĹiel pan obrst a ten mně trochu vynadal a Ĺekl, Ĺe se mám ihned u vás, pane obrlajtnant, hlásit jako ordonanc, a poruĹil mně, abych vám oznámil, Ĺe vás Ĺádá, abyste hned pĹiel k němu kvĹli markumpaĹce. Je uĹ tomu víc neĹ pĹl hodiny, ale von pan obrst nevěděl, Ĺe mne jetě potáhnou do regimentskanceláĹe a tam Ĺe budu sedět jetě pĹes Ĺtvrt hodiny, poněvadĹ mám za tu celou dobu zadrĹenej lénunk a měl mně bĹźt vyplacen od regimentu, a ne od kumpaĹky, poněvadĹ jsem byl vedenej jako regimentsarestant. VĹbec mají to tam vechno pomíchanĹź a spletenĹź, Ĺe by se Ĺlověk z toho zjanĹil..."
NadporuĹík Luká Ĺekl, oblékaje se rychle, kdyĹ slyel, Ĺe měl bĹźt jiĹ pĹed pĹlhodinou u plukovníka Schrödra: "Vy jste mně, vejku, zas pomohl na nohy." Řekl to tak zoufalĹźm hlasem, plnĹźm beznadějnosti, Ĺe vejk pokusil se ho uchlácholit pĹátelskĹźm slovem, které volal, kdyĹ nadporuĹík Luká Ĺítil se ze dveĹí: "Ale von pan obrst poĹká, von nemá beztoho co dělat "
Za chvíli po odchodu nadporuĹíkově vstoupil do kanceláĹe ĹĹetní ikovatel Vaněk.
vejk seděl na Ĺidli a pĹikládal tím zpĹsobem do malĹźch ĹeleznĹźch kamínek, Ĺe házel kousky uhlí otevĹenĹźmi dvíĹky dovnitĹ. Kamínka Ĺoudila a smrděla a vejk pokraĹoval dál v zábavě, nevímaje si Vaňka, kterĹź chvíli pozoroval vejka, pak ale kopl do dvíĹek kamen a Ĺekl vejkovi, aby se odtud klidil.
"Pane rechnungsfeldvébl," pravil dĹstojně vejk, "dovoluji si vám prohlásit, Ĺe vaemu rozkazu nemĹĹu vyhovět pĹi nejlepí vĹli klidit se tĹebas z celĹźho lágru, nebot já podléhám vyímu naĹízení. - Já jsem totiĹ zde ordonanc," Ĺekl hrdě dodatkem, "pan obrt Schröder mě sem pĹidělil k 11. markumpaĹce k panu obrlajtnantovi Lukáovi, u kterého jsem byl pucflekem, ale svou pĹirozenou inteligencí jsem byl povĹźenej na ordonanc. My jsme s panem obrlajtnantem uĹ starĹź známĹź. Čímpak vy jste v civilu, pane rechnungsfeldvébl?"
ÚĹetní ikovatel Vaněk byl tak pĹekvapen tím familiérním sousedskĹźm tĂłnem dobrého vojáka vejka, Ĺe nedbaje své dĹstojnosti, kterou velice rád ukazoval pĹed vojáky kumpanie, odpověděl, jako by byl vejkĹv podĹízenĹź:
"Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup."
"Já jsem se taky uĹil materialistou," Ĺekl vejk, "u nějakĹźho pana Kokoky na PertĹźně v Praze. To byl náramnej podivín, a kdyĹ jsem mu jednou vomylem ve sklepě zapálil sud benzínu a von vyhoĹel, tak mne vyhnal a grémium mne uĹ nikde nepĹijalo, takĹe jsem se kvĹli pitomĹźmu sudu benzínu nemoh douĹit. Vyrábíte také koĹení pro krávy?"
Vaněk zavrtěl hlavou.
"U nás se vyrábělo koĹení pro krávy se svěcenĹźmi obrázky. Von byl ná pan éf Kokoka náramné náboĹnej Ĺlověk a doĹetl se jednou, Ĺe svatej Pelegrinus pomáhal pĹi nafouknutí dobytka. Tak si dal natisknout někde na Smíchově obrázky sv. Pelegrinusa a dal je posvětit v Emauzích za 200 zl. A potom jsme je pĹikládali do balíĹkĹ toho naeho koĹení pro krávy. Krávě se to koĹení namíchalo do teplĹź vody, dalo se jí napít z dĹezu a pĹitom se dobytku pĹedĹítala modlitbiĹka k sv. Pelegrinovi, kterou sloĹil pan Tauchen, ná pĹíruĹí. To kdyĹ byly ty obrázky sv. Pelegrina vytitěny, tak jetě na druhou stranu bylo potĹeba natisknout nějakou modlitbiĹku. Tak si veĹer zavolal ná starej Kokoka pana Tauchena a Ĺek mu, aby do rána sestavil nějakou modlitbiĹku na ten obrázek a na to koĹení, aĹ pĹijde v deset hodin do krámu, Ĺe uĹ to musí bejt hotovĹź, aby to lo do tiskárny, Ĺe uĹ krávy Ĺekají na tu modlitbiĹku. Bud', anebo. SloĹit ji pěkné a má zlatku na prkně, nebo mĹĹe za Ĺtrnáct dní jít. Pan Tauchen se celou noc potil a pĹiel ráno celĹź nevyspalĹź votvírat krám a neměl nic sepsanĹźho. Dokonce zapomněl, jak se ten svatej do toho koĹení pro krávy jmenuje. Tak ho vytrh z bídy ná sluha Ferdinand. Ten uměl vechno. KdyĹ jsme suili na pĹdě heĹmánkovĹź thé, tak si tam vĹdycky vlez, zul si boty a nauĹil nás, Ĺe se pĹestanou nohy potit. Chytal holuby na pĹdě, uměl votvírat pult s penězma a jetě nás uĹil jinejm melouchĹm se zboĹím. Já jako kluk jsem měl doma takovou lékárnu, kterou jsem si pĹines z krámu domĹ, Ĺe ji neměli ani u milosrdnejch. A ten pomoh panu Tauchenovi, jen Ĺek: ,Tak to sem dají, pane Tauchen, at se na to kouknu,` hned mu poslal pan Tauchen pro pivo. A neĹ jsem pivo pĹines, tak uĹ ná sluha Ferdinand byl s tím napolovic hotov a uĹ pĹedĹítal:
Z nebes Ĺíe pĹicházím,
blahou pověst pĹináím.
Kráva, tele, kaĹdĹź vĹl
potĹebuje jako sĹl
Kokokovo koĹení,
jeĹ ho zbaví trápení...
Potom, kdyĹ vypil pivo a poĹádné si lízl tinktury amáry, lo mu to rychle a dokonĹil to ve vokamĹiku moc hezky:
Vynael to Pelegrinus svatĹź,
jeden balík za dva zlatĹź.
SvatĹź Pelegrine, chraň nám nae stádo,
které tvé koĹení vĹdycky pije rádo.
VděĹnĹź hospodáĹ tě chvalozpěvem slaví,
svatĹź Pelegrine, chraň nám nae krávy...
Potom, kdyĹ pĹiel pan Kokoka, pan Tauchen el s ním do komptoáru, a kdyĹ vyel ven, ukazoval nám dva zlatníky, ne jeden, jak měl slíbeno, a chtěl se s panem Ferdinandem rozdělit napolovic. Ale sluhu Ferdinanda, kdyĹ viděl ty dva zlatníky, chyt najednou mamon. e prej ne, buď vechno, anebo nic. Tak tedy pan Tauchen mu nedal nic a nechal si ty dvě zlatky pro sebe, vzal mě vedle do magacínu, dal mně pohlavek a Ĺek, Ĺe dostanu takovĹźch pohlavkĹ sto, kdyĹ se někde vopováĹím Ĺíct, Ĺe on to nesestavoval a nespisoval, i kdyby si el Ferdinand stěĹovat k naemu starĹźmu, Ĺe musím Ĺíct, Ĺe sluha Ferdinand je lháĹ. Musel jsem mu to vodpĹísáhnout pĹed nějakĹźm plucarem s estragonovĹźm voctem. A ten ná sluha se zaĹal mstít na tom koĹení pro krávy. Míchali jsme to ve velkĹźch bednách na pĹdě, a tu von, kde moh smect myí hovínka, tak je pĹináel a míchal je do toho koĹení. Potom sbíral po ulici koňskĹź kobliĹky, suil si to doma, roztloukal v hmoĹdĹźĹi na koĹení a házel to taky do koĹení pro krávy s obrazem sv. Pelegrina. A na tom jetě neměl dost. dural do těch beden, vydělal se do nich a rozmíchal to, Ĺe to bylo jako kae s otrubami."
Ozvalo se zvonění telefonu. ÚĹetní ikovatel skoĹil k nasluchátku a mrzutě je odhodil: "Musím jít do regimentskanceláĹe. Tak najednou, to se mně nelíbí."
vejk byl opět sám.
Za chvíli ozval se opět telefon.
vejk se poĹal dorozumívat: "Vaněk? Ten el do regimentskanceláĹe. Kdo je u telefonu? Ordonanc od i 1. markumpanie. Kdo je tam? Ordonanc od 12. marky? Servus, kolego. Jak se jmenuji? vejk. A ty? Braun. Nemá pĹíbuznĹźho nějakĹźho Brauna v PobĹeĹní tĹídě v Karlíně, klobouĹníka? e nemá, Ĺe ho nezná... Já ho taky neznám, já jsem jen jednou jel kolem elektrikou, tak mně ta firma padla do voka. Co je novĹźho? - Já nic nevím. - Kdy pojedem? - Já jsem jetě s nikĹźm vo odjezdu nemluvil. Kam máme ject?"
"Ty hňupe, s markou na front."
"Vo tom jsem jetě neslyel."
"To jse pěknej ordonanc, Neví, jestli tvĹj lajtnant...
"MĹj je obrlajtnant...
"To má jedno, tedy tvĹj obrlajtnant el na beprechunk k obrstovi?"
"Von si ho tam pozval."
"Tak vidí, ná tam el taky a vod 13. marky taky, právě jsem mluvil s ordonancem vod ní po telefonu. Mně se ten kvalt nelíbí. A neví nic, jestli se pakuje u muziky?"
"Já vo niĹem nevím."
"Nedělej ze sebe vola. Vid, Ĺe vá rechnungsfeldvébl dostal uĹ wagonenavízo? Kolik máte manaftu?
"Já nevím."
"Ty pitomĹe, copak tě seĹeru. (Je slyet, jak muĹ u telefonu mluví vedle: "Vem si, Franto, druhĹź sluchátko, abys viděl, jakou tam mají u 11. marky blbou ordonanc.") - HalĂł, spí tam nebo co? Tak vodpovídej, kdyĹ se tě kolega ptá. Ty tedy jetě nic neví? Nezapírej. NeĹíkal nic vá rechnungsfeldvébl, Ĺe budete fasovat konzervy? e jsi s ním vo takovĹźch věcech nemluvil? Ty blboune jeden. e ti do toho nic není? (Je slyet smích.) Jse nějak pratěnej pytlem. AĹ bude tedy něco vědět, tak nám to k 12. markumpaĹce zatelefonuj, ty zlatej synáĹku blbej. Vodkuď jse?"
"Z Prahy."
"To bys měl bejt chytĹejí... A jetě něco. Kdy el vá rechnungsfeldvébl do kanceláĹe?"
"PĹed chvilkou ho zavolali."
"Vida, a napĹed jsi to nemoh Ĺíct. Ná el taky pĹed chvilkou, to se něco peĹe. Nemluvil jsi s trénem?"
"Nemluvil."
"Pro JeĹíe Krista, a to Ĺíká, Ĺe jse z Prahy. Ty se vo nic nestará. Kde lítá celĹź dni?"
"Já jsem teprve pĹiel pĹed hodinou vod divizijního soudu."
"To je jinĹź Ĺrádlo, kamaráde, to se jetě dnes pĹijdu na tebe podívat. Vodzvoň dvakrát "
vejk si chtěl zapálit fajfku, kdyĹ se opět ozval telefon. "Vlezte mně na záda s vaím telefonem," pomyslil si vejk, "budu se s vámi bavit."
Telefon drnĹel vak neĹprosně dál, takĹe vejka koneĹně pĹela trpělivost, on vzal sluchátko a zaĹval do telefonu:
"HalĂł, kdo tam? Zde ordonanc vejk od 11. markumpanie."
V odpovědi poznal vejk hlas svého nadporuĹíka Lukáe: "Co tam děláte vichni, kde je Vaněk, zavolejte ihned Vaňka k telefonu."
"Posluně hlásím, pane obrlajtnant, nedávno zazněl telefon."
"Poslyte, vejku, já nemám Ĺasu se s vámi bavit. Telefonní rozhovory na vojně, to není Ĺádné tlachání po telefonu, kdyĹ někoho zveme, aby nás el navtívit k obědu. Telefonní rozhovory musí bĹźt jasné a krátké. PĹi telefonních rozhovorech odpadá i to ,posluně hlásím, pane obrlajtnant`. Ptám se vás tedy, vejku, máte pĹi ruce Vaňka? A jde hned k telefonu."
"Nemám ho pĹi ruce, posluně hlásím, pane obrlajtnant, byl pĹed chvíli vodvolanej vodtud z kanceláĹe, mĹĹe bĹźt tomu ani ne Ĺtvrt hodiny, do regimentskanceláĹe."
"AĹ pĹijdu, tak si to s vámi, vejku, spravím. NemĹĹete se vyjadĹovat struĹně? Dejte si teď dobrĹź pozor na to, co vám povídám. Rozumíte jasné, abyste se potom nevymlouval, Ĺe to v telefonu chraptělo? OkamĹité, jakmile pověsíte sluchátko..."
Pauza. Nové zvonění, vejk bere sluchátko a je zasypán spoustou nadávek: "Vy dobytku, uliĹníku, lotĹe jeden. Co to děláte, proĹ pĹeruujete rozhovor?"
"Vy jste prosím Ĺekl, abych pověsil sluchátko."
"Já jsem za hodinu doma, vejku, a pak se těte... Vy tedy hned se seberte, jděte do baráku a najděte nějakého cuksfíru, tĹebas Fuchse, a Ĺekněte mu, Ĺe má ihned vzít deset muĹĹ a jít s nimi do magacínu fasovat konzervy. Opakujte to, co má jít dělat?"
"Jít s deseti muĹi do magacínu fasovat konzervy pro kumpanii."
"KoneĹně jednou neblbnete. Já zatím budu telefonovat Vaňkovi do regimentskanclaje, aby el také do magacínu a pĹevzal je. Jestli pĹijde zatím do baráku, a nechá veho a běĹí laufrit do magacínu. A teď zavěste sluchátko."
vejk hezkou chvíli hledal marně nejen cuksfíru Fuchse, ale i ostatní arĹe. Byli u kuchyně, obírali maso z kostí a těili se pohledem na uvázaného Balouna, kterĹź stál sice pevné opĹen nohama na zemi, poněvadĹ se nad ním slitovali, ale zato poskytoval zajímavĹź pohled. Jeden z kuchaĹĹ pĹinesl mu maso na Ĺebru a strĹil mu ho do huby a uvázanĹź vousatĹź obr Baloun, nemaje moĹnosti manipulovat rukama, opatrné posunoval kost v Ĺstech, balancuje ji pomocí zubĹ a dásní, pĹiĹemĹ ohlodával maso s vĹźrazem lesního muĹe.
"Kdopak je tady z vás cuksfíra Fuchs?" otázal se vejk, kdyĹ koneĹné je zastihl.
ČetaĹ Fuchs neuznal ani za vhodné se pĹihlásit, kdyĹ viděl, Ĺe se po něm ptá nějakĹź obyĹejnĹź pěák.
"JáĹku," Ĺekl vejk, "jak dlouho se jetě budu ptát? Kdepak je cuksfíra Fuchs?"
ČetaĹ Fuchs vystoupil a pln dĹstojnosti zaĹal nadávat vemoĹnĹźm zpĹsobem, Ĺe on není ĹádnĹź cuksfíra, Ĺe je pan cuksfíra, Ĺe se nemá Ĺíkat "Kde je cuksfíra?", ale "Posluně hlásím, kde je pan cuksfíra?" U jeho cuku, kdyĹ někdo neĹekne "Ich melde gehorsam", Ĺe dostane hned pĹes drĹku.
"Pomalu," Ĺekl rozváĹně vejk, "hned se seberou, jdou do baráku, vezmou tam deset muĹĹ a laufrit s nimi k magacínu, budete fasovat konzervy."
ČetaĹ Fuchs byl tak pĹekvapen, Ĺe vypravil ze sebe jen: "CoĹe?"
"ádnĹź coĹe," odpověděl vejk, "já jsem ordonanc jedenáctĹź markumpanie a právě pĹed chvílí jsem mluvil po telefonu s panem obrlajtnantem Lukáem. A ten Ĺek: ,Laufrit s deseti muĹi k magacínu.` Jestli nepĹjdete, pane cuksfíra Fuchse, tak ihned jdu nazpátek k telefonu. Pan obrlajtnant si vĹźhradně pĹeje, aby vy jste el. Je to zbyteĹnĹź vĹbec vo tom mluvit. ,Telefonní rozhovor,` Ĺíká pan nadporuĹík Luká, ,musí bejt krátkĹź, jasnĹź. KdyĹ se Ĺekne ,cuksfíra Fuchs jde`, tak von pude. TakovĹź rozkaz, to není ĹádnĹź tlachání po telefonu, jako kdybychom někoho zvali na oběd. Na vojně, zejména ve válce, je kaĹdĹź vopoĹdění zloĹin. KdyĹ ten cuksfíra Fuchs hned nepude, aĹ mu to vohlásíte, tak mně to hned zatelefonujte a já uĹ si to s ním spravím. Z cuksfíry Fuchse nezbyde ani památka.` PaneĹku, vy pana obrlajtnanta neznáte."
vejk podíval se vítězoslavně po arĹích, kteĹí jeho vystoupením byli opravdu pĹekvapeni i deprimováni.
ČetaĹ Fuchs zabruĹel cosi nesrozumitelně a rychlĹźm krokem odcházel, pĹiĹemĹ vejk za ním volal: "Mohu tedy telefonovat panu obrlajtnantovi, Ĺe je to vechno v poĹádku?"
"Hned budu s deseti maníkama u magacínu," ozval se od baráku ĹetaĹ Fuchs, a vejk nepromluviv jiĹ ani slova odcházel ze skupiny arĹí, které byly stejně pĹekvapeny jako ĹetaĹ Fuchs.
"UĹ to zaĹíná," Ĺekl malĹź desátník BlaĹek, "budeme pakovat."
KdyĹ se vejk vrátil do kanceláĹe 11. markumpaĹky, neměl opět Ĺasu zapálit si dĹźmku, nebo ozval se opět telefon. Se vejkem mluvil poznovu nadporuĹík Luká:
"Kde běháte, vejku? Zvoním uĹ potĹetí a nikdo se mně neozve."
"Sháněl jsem to, pane obrlajtnant."
"UĹ tedy li?"
"To se ví, Ĺe li, ale jetě nevím, jestli tam budou. Mám tam snad doběhnout jetě jednou?"
"Nael jste tedy cuksfíru Fuchse?"
"Nael, pane obrlajtnant. NapĹed na mě Ĺek ,CoĹe?`, a teprve kdyĹ jsem mu vysvětlil, Ĺe telefonní rozhovory musejí bejt krátkĹź a jasnĹź..."
"Nebavte se, vejku...Vaněk se jetě nevrátil?"
"Nevrátil, pane obrlajtnant."
"NeĹvete tak do telefonu. Nevíte, kde by moh bejt ten zatracenĹź Vaněk?"
"Nevím, pane obrlajtnant, kde by moh bejt ten zatracenej Vaněk."
"V kanceláĹi u regimentu byl a někam odeel. Myslím, Ĺe bude asi v kantĹźně. Jděte tedy, vejku, za ním a Ĺekněte mu, aby hned el do magacínu. Potom jetě něco. Najděte hned kaprála BlaĹka a Ĺekněte mu, aby hned odvázal toho Balouna, a Balouna polete ke mně. Pověste sluchátko!"
vejk se opravdu zaĹal starat. KdyĹ nael desátníka BlaĹka a sdělil mu rozkaz nadporuĹíkĹv tĹźkající se odvázání Balouna, zabruĹel kaprál BlaĹek: "Mají strach, kdyĹ jim teĹe do bot."
vejk el se podívat na odvázání a doprovázel Balouna po cestě, poněvadĹ se lo tím směrem souĹasně ke kantĹźně, kde měl najít ĹĹetního ikovatele Vaňka.
Baloun se díval na vejka jako na svého spasitele a sliboval mu, Ĺe se s ním rozdělí o kaĹdou zásilku, kterou dostane z domova.
"U nás teď budou zabíjet," mluvil Baloun melancholicky, "má rád pekbuĹt s krví nebo bez krve? Jen si Ĺekni, já dneska veĹer píu domĹ. Moje prase bude mít tak asi sto padesát kilo. Má hlavu jako buldok a takovĹź prase je nejlepí. Z takovejch prasat nejsou ĹádnĹź uhejbáci. To je moc dobrá rasa, která uĹ něco vydrĹí. Bude mít sádla na vosum prstĹ. KdyĹ jsem byl doma, tak jsem si dělal jitrnice sám a vĹdycky jsem se tak naládoval prejtu, Ĺe jsem moh prasknout. LoňskĹź prase mělo sto edesát kilo. - Ale to bylo prase," Ĺekl nadeně, tiskna silně ruku vejkovi, kdyĹ se rozcházeli, "vychoval jsem ho jen na samĹźch bramborech a sám jsem se divil, jak mu pěkně pĹibĹźvá. unky jsem dal do slanĹźho láku, a takovej pěknej peĹenej kousek z láku s bramborovejma knedlíkama, posypanejma kvarkama, a se zelím, to je pouňáníĹko. Po tom se pije piviĹko. Člověk je takovej spokojenej. A to nám vechno vojna vzala."
VousatĹź Baloun těĹce vzdychl a odcházel k plukovní kanceláĹi, zatímco vejk zamíĹil do kantĹźny starou alejí vysokĹźch lip.
ÚĹetní ikovatel Vaněk seděl mezitím spokojeně v kantĹźně a vyprávěl nějakému známému tábnímu ikovateli, kolik se mohlo vydělat pĹed válkou na emailovĹźch barvách a cementovĹźch nátěrech.
tábní ikovatel byl jiĹ nemoĹnĹź. Dopoledne pĹijel jeden statkáĹ od Pardubic, kterĹź měl syna v lágru, a dal mu slunĹź Ĺplatek a celé dopoledne ho hostil dole ve městě.
Nyní seděl zoufale, Ĺe uĹ mu nic nechutná, nevěděl ani, o Ĺem mluví, a na rozhovor o emailovĹźch barvách vĹbec nereagoval.
Obíral se svĹźmi vlastními pĹedstavami a blábolil cosi, Ĺe by měla vést lokálka z TĹeboně do PelhĹimova a zas nazpátek.
KdyĹ vejk vstoupil, Vaněk jetě jednou snaĹil se tábnímu ikovateli vysvětlit v Ĺíslicích, co se vydělalo na jednom kilogramu cementového nátěru na stavby, naĹeĹ tábní ikovatel odpověděl Ĺplně z cesty: "Na zpáteĹní cestě zemĹel, zanechal pouze dopisy."
SpatĹiv vejka, spletl si ho patrné s nějakĹźm. jemu nemilĹźm Ĺlověkem a poĹal mu nadávat, Ĺe je bĹichomluvec.
vejk pĹistoupil k Vaňkovi, kterĹź byl téĹ v kuráĹi, ale byl pĹitom velice pĹíjemnĹź a milĹź.
"Pane rechnungsfeldvébl," hlásil mu vejk, "mají hned jít k magacínu, tam uĹ Ĺeká cuksfíra Fuchs s 10 maníky, budou se fasovat konzervy. Mají běĹet laufrit. Pan obrlajtnant dvakrát uĹ telefonoval."
Vaněk se dal do smíchu: "A to bych byl blázen, miláĹku. To bych sám sobě musel vynadat, mĹj anděli. Vechno má dost Ĺasu, nehoĹí, dítě zlatĹź. AĹ pan obrlajtnant Luká bude tolikrát vypravovat markumpaĹky jako já, pak teprve mĹĹe o něĹem mluvit a zbyteĹné nebude nikoho obtěĹovat se svĹźm laufritem.
To já uĹ dostal v regimentskanceláĹi takovĹź rozkaz, Ĺe zítra pojedem, aby se pakovalo a lo hned fasovat na cestu. A co jsem udělal, el jsem pěkně sem na Ĺtvrtku vína, sedí se mně tu pěkné a nechám to vechno běĹet. Konzervy zĹstanou konzervama, fasuňk fasuňkem. Já znám magacín lepí neĹ pan obrlajtnant a vím, co se na takovĹźm beprechunku pánĹ oficírĹ u pana obrta mluví. To si pan obrt jen pĹedstavuje ve své fantazii, Ĺe jsou v magacíně konzervy. Magacín naeho regimentu nikdy ĹádnĹź konzervy neměl v zásobě a dostával je od pĹípadu k pĹípadu od brigády nebo si je vypĹjĹoval od jinĹźch regimentĹ, s kterĹźmi se dostal do styku. Jenom beneovskému regimentu jsme dluĹni pĹes tĹi sta konzerv. Cheche. A si Ĺíkají pĹi beprechunku, co chtějí, ĹádnĹź kvalt. Vak on jim magacinér, aĹ tam nai pĹijdou, sám Ĺekne, Ĺe se zbláznili. Ani jedna marka nedostala na cestu konzervy. - Viď, ty stará bramboro," obrátil se na tábního ikovatele. Ten vak bud' usínal, nebo dostával nějaké malé delirium, poněvadĹ odpověděl:
"KdyĹ kráĹela, drĹela nad sebou otevĹenĹź detník."
"Nejlépe uděláte," pokraĹoval ĹĹetní ikovatel Vaněk, "kdyĹ necháte vechno plavat. Jestli se dnes Ĺeklo v regimentskanclaji, Ĺe se zítra pojede, tak tomu nesmí věĹit ani malé dítě. MĹĹeme ject bez vagĂłnĹ? PĹi mně se jetě telefonovalo na nádraĹí. Nemají tam ani jeden volnĹź vagĂłn. To bylo zrovna tak s poslední markou. Stáli jsme tenkrát dva dny na nádraĹí a Ĺekali, aĹ se nad námi někdo smiluje a pole pro nás vlak. A potom jsme nevěděli, kam pojedeme. Ani obrt to nevěděl, uĹ jsme projeli potom celou Maďárii, a poĹád nikdo nic nevěděl, jestli pojedeme na Srbsko nebo na Rusko. Na kaĹdé stanici se mluvilo pĹímo se tábem divize. A my byli jen taková záplata. PĹiili nás koneĹné pod Duklu, tam nás rozflákali a my se jeli znovu zformírovat. Jen Ĺádnej kvap. Vechno se během Ĺasu vyjasní a na nic se nemusí spěchat. Jawohl, nochamol. - Víno mají zde dnes neobyĹejně dobré," mluvil dál Vaněk, neposlouchaje ani, jak si breptá pro sebe tábní ikovatel:
"Glauben Sie mir, ich habe bisher wenig von meinem Leben gehabt. Ich wundere mich über diese Frage."
"Co bych si dělal zbyteĹné starosti s odjezdem marbataliĂłnu. To s první markou, s kterou jsem jel, bylo to vechno v Ĺplném poĹádku za dvě hodiny. U druhĹźch marek naeho tehdejího marbataliĂłnu chystali se na to uĹ celé dva dny. Ale u nás byl kumpaniekomandantem lajtnant PĹenosil, velkĹź feák, a ten nám Ĺek: ,Nespěchejte, hoi,` a lo to jako na másle. Dvě hodiny pĹed odjezdem vlaku jsme teprve zaĹti pakovat. Uděláte dobĹe, kdyĹ se taky posadíte..."
"Nemohu," Ĺekl s hroznĹźm sebezapĹením dobrĹź voják vejk, "musím do kanceláĹe, coĹ kdyby někdo telefonoval."
"Tak tedy jděte, moje zlato, ale pamatujte si pro Ĺivot, Ĺe to není od vás hezké a Ĺe pravĹź ordonanc nesmí bĹźt nikdy tam, kde je ho tĹeba. Nesmíte tak pĹíli horlivé se hnát do sluĹby. Není opravdu nic oklivějího nad splaeného ordonance, kterĹź by chtěl celou vojnu seĹrat, duinko milá."
Ale vejk byl jiĹ za dveĹma a spěchal do kanceláĹe své markumpanie.
Vaněk zĹstal oputěn, poněvadĹ se rozhodně nemohlo Ĺíct, Ĺe by mu tábní ikovatel poskytoval spoleĹnost.
Ten se udělal Ĺplné pro sebe a blábolil, hladě Ĺtvrtku vína, prapodivné věci beze ví souvislosti Ĺesky i německy:
"Mnohokrát proel jsem touto vesnicí a neměl jsem ani potuchy o tom, Ĺe je na světě. In einem halben Jahre habe ich meine Staatsprüfung hinter mir und meinen Doktor gemacht. Stal se ze mne starĹź mrzák, děkuji vám, Lucie. Erscheinen sie in schön ausgestatteten Bänden - snad je tu někdo mezi vámi, jenĹ se na to pamatuje."
ÚĹetní ikovatel z dlouhé chvíle bubnoval si nějakĹź pochod, ale nemusel se dlouho nudit, nebo otevĹely se dveĹe a vstoupil kuchaĹ z dĹstojnické mináĹe Jurajda a pĹilepil se na jednu Ĺidli.
"My jsme dnes," zabreptal, "dostali rozkaz jít fasovat na cestu koňak. PoněvadĹ jsme neměli proutěnou láhev od rumu prázdnou, museli jsme ji vyprázdnit. To nám to dalo. S manaftem u kuchyně to Ĺplně seklo. PĹepoĹítal jsem se o několik porcí, pan obrt pĹiel pozdě a na něho se nedostalo. Tak mu tam dělají teď omeletku. To je vám legrace."
"Je to pěkné dobrodruĹství," poznamenal Vaněk, kterému se pĹi víně vĹdy velice líbila hezká slova.
KuchaĹ Jurajda se dal do filosofování, coĹ fakticky odpovídalo jeho bĹźvalému zaměstnání. Vydával totiĹ do vojny okultistickĹź Ĺasopis a knihovnu Záhady Ĺivota a smrti.
Na vojně ulil se k dĹstojnické kuchyni regimentu a velice Ĺasto pĹipálil nějakou peĹeni, kdyĹ se zabral do Ĺtení pĹekladu staroindickĹźch sĹter Pragnâ-Paramitâ (Zjevená moudrost).
Plukovník Schröder měl ho rád jako zvlátnost u regimentu, nebo která dĹstojnická kuchyně mohla se pochlubit kuchaĹem okultistou, kterĹź nazíraje do záhad Ĺivota a smrti, pĹekvapil vechny takovou dobrou svíĹkovou nebo s takovĹźm ragĹ, Ĺe pod Komárovem smrtelně raněnĹź poruĹík Dufek volal stále po Jurajdovi.
"Ano," Ĺekl zĹistajasna Jurajda, kterĹź se drĹel sotva na Ĺidli a Ĺpěl na deset honĹ rumem, "kdyĹ se nedostalo dnes na pana obrta a kdyĹ viděl jen duené brambory, tu upadl do stavu gaki. Víte, co je to gaki? To je stav hladovĹźch duchĹ. I Ĺekl jsem: ,Máte, pase obrt, dosti síly k pĹekonání osudového urĹení, Ĺe s~ na vás nedostala telecí ledvina? V karmě je urĹeno, abyste, pane obrt, dostal dnes k veĹeĹi bájeĹnou omeletu se sekanĹźmi a duenĹźmi telecími játry.` - MilĹź pĹíteli," Ĺekl po chvíli tie k ĹĹetnímu ikovateli, pĹiĹemĹ udělal mimovolně nějakĹź posuněk rukou, kterĹźm pĹevrhl vechny sklenice, které byly pĹed ním na stole.
"Je nebytelnost vech zjevĹ, tvarĹ a věcí," Ĺekl po tomto Ĺinu zasmuile kuchaĹ okultista. "Útvar je nebytelnost a nebytelnost je Ĺtvar. Nebytelnost není rozdílna od Ĺtvaru, Ĺtvar není rozdílnĹź od nebytelnosti. Co je nebytelnost, to je Ĺtvar, co je Ĺtvar, to je nebytelnost."
KuchaĹ okultista zahalil se v roucho mlĹení, podepĹel si hlavu o ruku a díval se na mokrĹź, politĹź stĹl.
tábní ikovatel blábolil dále něco, co nemělo ani hlavy, ani paty:
"Obilí zmizelo z polí, zmizelo - in dieser Stimmung erhielt er Einladung und ging zu ihr - svatoduní svátky jsou na jaĹe."
ÚĹetní ikovatel Vaněk bubnoval zas dál na stĹl, pil a obĹas vzpomněl, Ĺe na něho Ĺeká deset muĹĹ s ĹetaĹem u skladitě.
PĹi této vzpomínce se vĹdy usmál pro sebe a máchl rukou.
KdyĹ se pozdě vrátil do kanceláĹe 11. markumpanie, nael vejka u telefonu.
"Útvar je nebytelnost a nebytelnost je Ĺtvar," vypravil ze sebe a vlezl si obleĹenĹź na kavalec a ihned usnul.
A vejk seděl poĹád u telefonu, poněvadĹ pĹed dvěma hodinami s ním hovoĹil nadporuĹík Luká, Ĺe je stále jetě u beprechungu u pana plukovníka, a zapomněl mu Ĺíct, Ĺe mĹĹe od telefonu odejít.
Potom s ním mluvil po telefonu ĹetaĹ Fuchs, kterĹź po celou tu dobu Ĺekal s deseti muĹi nejen marně na ĹĹetního ikovatele, ale dokonce shledal, Ĺe je skladitě zavĹeno.
Nakonec někam odeel a deset muĹĹ jeden po druhém vrátilo se do svého baráku.
ObĹas bavil se vejk tím, Ĺe vzal sluchátko a naslouchal. Byl to telefon nějakého nového systému, kterĹź se zaváděl právě u armády, a měl tu vĹźhodu, Ĺe bylo slyet dosti jasně a zĹetelně cizí telefonní rozhovory po celé lince.
Trén si nadával s dělostĹeleckĹźmi kasárnami, saperáci vyhroĹovali vojenské potě, vojenská stĹelnice vrĹela na odděleni strojních puek.
A vejk seděl stále u telefonu...
Porada u plukovníka se prodluĹovala.
Plukovník Schröder rozvíjel nejnonějí teorie polní sluĹby a zejména kladl dĹraz na vrhaĹe min.
Mluvil páté pĹes deváté, o tom, jak stála fronta pĹed dvěma měsíci dole i na vĹźchodě, o dĹleĹitosti pĹesného spojení mezi jednotlivĹźmi Ĺástmi, o otravnĹźch plynech, o stĹelbě na nepĹátelské aeroplány, o zásobování muĹstva v poli, a pak pĹeel na vnitĹní poměry ve vojsku.
RozhovoĹil se o poměru dĹstojníkĹ k muĹstvu, muĹstva k arĹím, o pĹebíhání na frontách k nepĹíteli a o politickĹźch událostech a o tom, Ĺe padesát procent ĹeskĹźch vojákĹ je ,politisch verdächtig`.
"Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und KlĂłfatsch." Větina dĹstojníkĹ si pĹitom myslela, kdy uĹ pĹestane dědek cancat, ale plukovník Schröder Ĺvanil dál o novĹźch Ĺkolech novĹźch marbataliĂłnĹ, o padlĹźch dĹstojnících pluku, o zepelínech, panělskĹźch jezdcích, o pĹísaze.
PĹi tom posledním si vzpomněl nadporuĹík Luká, Ĺe kdyĹ celĹź marbataliĂłn pĹísahal, Ĺe se pĹísahy nezĹĹastnil dobrĹź voják vejk, poněvadĹ v té době seděl u divizijního soudu.
A pĹilo mu to najednou k smíchu. Bylo to jako hysterickĹź smích, kterĹźm nakazil několik dĹstojníkĹ, mezi kterĹźmi seděl, ĹímĹ vzbudil pozornost plukovníkovu, kterĹź právě pĹeel na zkuenosti získané pĹi Ĺstupu německĹźch armád v Ardenách. Popletl si to vechno a skonĹil: "Pánové, to není k smíchu."
Potom se vichni odebrali do dĹstojnického kasina, poněvadĹ plukovníka Schrödra volal táb brigády k telefonu.
vejk klímal u telefonu dál, kdyĹ ho vtom probudilo zvonění.
"HalĂł," slyel, "zde regimentskanclaj."
"HalĂł," odpověděl, "zde kanclaj 11. markumpanie."
"NezdrĹuj," slyel hlas, "vezmi si tuĹku a pi. PĹijmi telefonogram: 11. Marschkumpanie..." Nyní následovaly za sebou nějaké věty v podivném chaosu, poněvadĹ do toho mluvila 12. i 13. markumpanie souĹasně, a telefonogram Ĺplně se ztratil v té panice zvukĹ. vejk nerozuměl ani slova. Nakonec se to utiilo a vejk porozuměl: "HalĂł, halĂł, tak tel' to pĹeĹti a nezdrĹuj."
"Co mám pĹeĹíst?"
"Co má pĹeĹíst, vole? Telefonogram!"
"takej telefonogram?"
"Krucihiml, copak jse hluchej? Telefonogram, co jsem ti diktoval, blboune."
"Já nic neslyel, někdo zde do toho mluvil."
"Ty vopice jedna, copak myslí, Ĺe se budu jen s tebou bavit? Tak pĹijme telefonogram, nebo ne? Má tuĹku a papír? e nemá, ty hovado, Ĺe mám poĹkat, aĹ to najde? To jsou vojáci. Tak co, bude to? e uĹ jse pĹipravenej? KoneĹně, Ĺe jsi se vyhrabal. Snad jsi se na to nepĹevlík, ĹlověĹe, tak poslouchej: 11. Marschkumpanie. Opakuj to!"
"11. Marschkumpanie..."
"Kumpaniekommandant, má to? Opakuj to!"
"Kumpaniekommandant!..."
"Zur Besprechung morgen... Jse hotov? Opakuj to!"
"Zur Besprechung morgen..."
"Um neun Uhr. - Unterschrift. Ví, co je to Unterschrift, vopice, to je podpis. Opakuj to!"
"Um neun Uhr. - Unterschrift. Ví - co - je to Unterschrift, vopice - to - je - podpis."
"Ty pitomĹe jeden. Tedy podpis: Oberst Schröder, hovado. Má to? Opakuj to!"
"Oberst Schröder, hovado."
"DobĹe, ty vole. Kdo pĹijmul telefonogram?" "
"Já.
"Himlhergot, kdo je to ten já?"
"vejk. Jetě něco?"
"Zapla pánbĹh, uĹ nic. Ale má se jmenovat Kráva. - Co je u vás novĹźho?"
"Nic. Vechno pĹi starĹźm."
"To jse rád, viď? U vás prej dneska někoho uvázali."
"Jenom pucfleka pana obrlajtnanta, seĹral mu mináĹ. Neví, kdy se jede?"
"ČlověĹe, to je otázka, to neví ani dědek. Dobrou noc! Máte tam blechy?"
vejk poloĹil sluchátko a poĹal budit ĹĹetního ikovatele Vaňka, kterĹź se zuĹivě bránil, a kdyĹ s ním zaĹal vejk tĹást, uhodil ho do nosu. Pak si lehl na bĹicho a kopal kolem do kavalce.
vejkovi se vak pĹece podaĹilo Vaňka tak dalece probudit, Ĺe ten protíraje si oĹi, obrátil se naznak a uděeně se optal, co se stalo.
"Tak dalece nic," odpověděl vejk, "já bych se jen rád s vámi poradil. Ted' právě jsme dostali telefonogram, Ĺe má zas zítra o 9. hodině pĹijít pan obrlajtnant Luká k beprechungu k panu obrstovi. Já tel nevím, na Ĺem jsem. Mám mu to jít vyĹídit hned, nebo aĹ ráno? Já jsem dlouho váhal, jestli vás mám probudit, kdyĹ jste tak pěkně chrápal, ale pak jsem si myslel, nevídáno, radi se poradí..."
"Proboha vás prosím, nechte mne spát," zaĹpěl Vaněk, zívaje na celé kolo, "jděte tam aĹ ráno a nebulte mne!" PĹevalil se na bok a okamĹitě opět usnul. vejk el opět k telefonu, posadil se a poĹal klímat na stole. Probudilo ho zvonění.
"HalĂł, 11. markumpanie."
"Ano, 11. markumpanie, kdo tam?"
"13. marka. HalĂł. Kolik má hodin? Já se nemĹĹu dovolat centrály. Mě nejdou nějak dlouho ablézovat."
"Nám to stojí."
"Tak jste na tom jako my. Neví, kdy se pojede? Nemluvil jsi s regimentskanclaj?"
"Tam vědí hovno, jako my."
"Nebulte sprostá, sleĹno. UĹ jste fasovali konzervy? Vod nás tam li a nepĹinesli nic. Magacín byl zavĹenej."
"Nai taky pĹili s prázdnem."
"To je vĹbec zbyteĹná panika. Kam myslí Ĺe pojedem?"
"Do Ruska."
"Já myslím, Ĺe spí do Srbska. To uvidíme, aĹ budem v Peti. Jestli nás povezou napravo, tak z toho kouká Srbsko, a nalevo Rusko. Máte uĹ brotsaky? Prej teď bude zvĹźenej lénunk? Hraje frische viere? Hraje? Tak pĹijel zejtra. My to válíme kaĹdej veĹír. Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi leĹet. To máte u vás divnĹź poĹádky. es k tomu pĹiel jako slepej k houslím? Nu, koneĹně mé pĹili ablézovat. Hnípej sladce."
A vejk také u telefonu sladce usnul, zapomenuv zavěsit sluchátko, takĹe ho nikdo neruil ze spánku na stole a telefonista v plukovní kanceláĹi láteĹil, Ĺe se nemĹĹe dozvonit k 11. markumpanii s novĹźm telefonogramem, aby do zítĹka do dvanácti hodin se sdělil do plukovní kanceláĹe poĹet těch, kteĹí nebyli oĹkováni proti tyfu.
NadporuĹík Luká seděl jetě zatím v dĹstojnickém kasině s vojenskĹźm lékaĹem anclerem, kterĹź sedě obkroĹmo na Ĺidli, tágem bil v pravidelnĹźch pĹestávkách o podlahu a pĹitom pronáel tyto věty za sebou: "SaracénskĹź sultán Salah-Edin poprvé uznal neutralitu sanitního sboru.
Má se peĹovat o raněné na obou stranách.
Mají se jim zaplatiti léky a oetĹování za náhradu vĹźloh z druhé strany.
Má bĹźt dovoleno poslat jim lékaĹe a jejich pomocníky s pasy generálĹ.
Také mají zajatí ranění bĹźt posláni zpět pod ochranou a zárukou generálĹ nebo vyměněni. Ale slouĹit mohou potom dál.
Nemocní na obou stranách nemají bĹźt zajímáni a utraceni, nĹźbrĹ dopraveni do bezpeĹí do pitálĹ a má bĹźt dovoleno ponechati jim stráĹ, která jako nemocní má se vrátit s pasy generálĹ. To platí i pro polní duchovní, lékaĹe, chirurgy, lékárníky, oetĹovatele nemocnĹźch, pomocníky a pro jiné osoby urĹené k obsluze nemocnĹźch, které nesmějí bĹźt zajaty, nĹźbrĹ tĹźmĹ zpĹsobem musí bĹźt poslány zpět."
Doktor ancler zlomil pĹitom jiĹ dvě tága a stále jetě nebyl hotov se svĹźm podivnĹźm vĹźkladem o péĹi o raněné ve válce, vplétaje do vĹźkladu neustále cosi o nějakĹźch generálskĹźch pasech.
NadporuĹík Luká dopil Ĺernou kávu a el domĹ, kde nael vousatého obra Balouna, zaměstnaného tím, Ĺe si v koflíku smaĹil na lihovém pĹístroji nadporuĹíka Lukáe nějakĹź salám.
"Osměluju se," zakoktal Baloun, "dovoluji si, posluně hlásím..."
Luká podíval se na něho. V tom okamĹiku mu pĹipadal jako velké dítě, naivní tvor a nadporuĹíkovi Lukáovi bylo najednou líto, Ĺe ho dal uvázat kvĹli jeho velkému hladu.
"Jen si vaĹ, Baloune," Ĺekl, odpínaje si avli, "zítra ti dám pĹipsat jetě jednu porci chleba."
NadporuĹík Luká sedl si ke stolu a byl v takové náladě, Ĺe zaĹal psát sentimentální psaní své tetiĹce.
Milá tetiĹko!
Právě jsem dostal rozkaz, abych byl pĹipraven se
svou markumpanií k odjezdu na front. MĹĹe bĹźt,
Ĺe toto psaní jest poslední, které ode mne
dostane, nebo jsou vude kruté boje a nae
ztráty jsou veliké. Proto jest mně těĹké ukonĹit
tento dopis slovem "Na shledanou!" Spíe se hodí
poslat Ti poslední sbohem!
"To ostatní dopíu aĹ ráno," pomyslil si nadporuĹík Luká a el si lehnout.
KdyĹ Baloun viděl, Ĺe nadporuĹík tvrdé usnul, poĹal opět mejdit a slídit po bytě jako vábi v noci. OtevĹel kufĹík nadporuĹíkĹv a nakousl jednu tabulku Ĺokolády, lekl se vak, kdyĹ nadporuĹík sebou ze spaní trhl. UloĹil spěné nakousnutou Ĺokoládu do kufĹíku a ztiil se.
Pak el se podívat potichounku, co to psal nadporuĹík.
PĹeĹetl a byl pohnut, zejména tím "posledním sbohem!"
Lehl si na svĹj slamník u dveĹí a vzpomínal na domov a na zabíjaĹky.
Nemohl se zbavit Ĺivé pĹedstavy, jak propichuje tlaĹenku, aby dostal z ní vzduchu, jinak Ĺe pĹi vaĹení praskne.
A pĹi vzpomínce na to, jak u sousedĹ jednou praskl celĹź pekbuĹt a rozvaĹil se, usnul nepokojnĹźm spánkem.
Zdálo se mu, Ĺe si pozval nějakého neiku Ĺezníka a tomu Ĺe pĹi nabíjení jitrnic praskají jitrnicová stĹívka. Potom zas, Ĺe Ĺezník zapomněl udělat 269 jelita, Ĺe se ztratil ovar a Ĺe se nedostává pejlĹ na jitrnice. Potom se mu zdálo něco o polním soudu, poněvadĹ ho chytli, kdyĹ tahal z polní kuchyně kus masa. Nakonec viděl sám sebe, Ĺe visí na jedné lípě v aleji vojenského tábora v Brucku nad Litavou.
KdyĹ se vejk probudil s probouzejícím se jitrem, které pĹilo ve vĹni vaĹenĹźch kávovĹźch konzerv ze vech rotnĹźch kuchyní, mechanicky, jako by právě skonĹil telefonní rozhovor, pověsil sluchátko a podnikl po kanceláĹi malou ranní procházku, pĹiĹemĹ si zpíval.
ZaĹal hned zprostĹedka textu písně, jak voják se pĹevleĹe za holku a jde za svou milou do mlĹźna, kde ho poloĹí mlynáĹ k dceĹi, ale pĹedtím volá na mlynáĹku:
Panímámo, dej veĹeĹi,
a ta holka poveĹeĹí.
MlynáĹka nakrmí podlého chlapa. A potom rodinná tragédie:
MlynáĹovic ráno vstali,
na dveĹích napsáno měli:
"Vae dcera Anna Nána
uĹ není poctivá panna."
vejk vloĹil do konce písně tolik hlasu, Ĺe kanceláĹ oĹila, nebo se probudil ĹĹetní ikovatel Vaněk a tázal se, kolik je hodin.
"Právě pĹed chvilkou odtroubili budíĹka."
"To vstanu aĹ po kafi," rozhodl se Vaněk, kterĹź měl vĹdy na vechno dost Ĺasu, "beztoho tak jako tak zas nás budou dnes sekĹźrovat s nějakĹźm kvaltem a budou Ĺlověka honit zbyteĹné, jako vĹera s těmi konzervami..." Vaněk zívl a optal se, zdali kdyĹ pĹiel domĹ, dlouho neĹeĹnil.
"Jen tak trochu z cesty," Ĺekl vejk, "poĹád jste něco ze sebe vyráĹel o nějakejch outvarech, Ĺe outvar není outvar a to, co není outvar, Ĺe je outvar a ten outvar Ĺe zas není outvar. Ale pĹemohlo vás to brzo a zaĹal jste brzo chrápat, jako kdyĹ ĹeĹe pilou."
vejk se zamlĹel, proel se ke dveĹím a zpět ke kavalci ĹĹetního ikovatele, pĹed kterĹźm se zastavil a prohodil:
"Co se mĹź osoby tĹźká, pane rechnungsfeldvébl, kdyĹ jsem to slyel, co vy jste vo těch outvarech povídal, tak jsem si vzpomněl na nějakĹźho Zátku, plynárníka; von byl na plynární stanici na LetnĹź a rozsvěcoval a zas zhasínal lampy. Byl to osvětovej muĹ a chodíval po vech moĹnejch putykách na LetnĹź, poněvadĹ mezi rozsvěcováním a zhasínáním lamp je dlouhá chvíle, a potom k ránu na plynárenské stanici vedl zrovna takovĹź hovory jako vy, jenĹe ten zas Ĺíkal: ,Kostka je hrana, proto je kostka hranatá.` Já to slyel na vlastní voĹi, kdyĹ mě jeden voĹralej policajt pĹedved pro zneĹitění ulice vomylem místo na policejní stráĹnici na plynárenskou stráĹnici. - A potom," Ĺekl vejk tie, "to s tím Zátkou po Ĺase skonĹilo moc patné. Dal se do mariánskĹź kongregace, chodil s nebeskĹźma kozama na kázání pátera Jemelky k SvatĹźmu Ignáci na Karlovo náměstí a zapomenul jednou zhasnout, kdyĹ byli misionáĹi na Karláku u SvatĹźho Ignáce, plynovĹź svítilny ve svĹźm rajĂłně, takĹe tam hoĹel po ulicích plyn nepĹetrĹitě po tĹi dny a noci. - To je velmi patnĹź," pokraĹoval vejk, "kdyĹ se najednou Ĺlověk zaĹne plést do nějakĹźho filosofování, to vĹdycky smrdí delirium tremens. PĹed léty k nám pĹeloĹili od pětasedmdesátejch nějakĹźho majora Blühera. Ten vĹdy jednou za měsíc dal si nás zavolat a postavit do Ĺtverce a rozjímal s námi, co je to vojenská vrchnost. Ten nepil nic jiného neĹ slivovici. ,KaĹdej oficír, vojáci,` vykládal nám na dvoĹe v kasárnách, ,je sám vod sebe nejdokonalejí bytost, která má stokrát tolik rozumu jako vy vichni dohromady. Nad oficíra si vĹbec, vojáci, nic dokonalejího nemĹĹete pĹedstavit, i kdyĹ byste na to mysleli po celej svĹj Ĺivot. KaĹdej oficír je bytost nutná, kdeĹto vy jste, vojáci, jen bytosti pouze nahodilĹź, vy mĹĹete existovat, ale nemusíte. Kdyby pĹilo, vojáci, k vojně a vy jste padli za císaĹe pána, dobrá, tím by se moc nezměnilo, ale kdyby napĹed pad vá oficír, teprve pak byste viděli, jak jste na něm závislí a jaká je to ztráta. Oficír musí existovat, a vy vlastně máte svou existenci jen vod pánĹ oficírĹ, vy od nich pocházíte, vy se bez oficírĹ neobejdete, vy se bez svĹź vojenskĹź vrchnosti ani neuprdnete. Pro vás je oficír, vojáci, mravní zákon, at tomu rozumíte nebo ne, a poněvadĹ kaĹdej zákon musel mít svĹźho zákonodárce, vojáci, je to jen oficír, ke kterému se cítíte a musíte cítit bĹźt vím povinni a beze ví vyjímky plnit kaĹdĹź jeho naĹízení, byt i se vám to nezamlouvalo:
Potom jednou, kdyĹ ukonĹil, chodil kolem Ĺtverce a ptal se jednoho po druhĹźm:
,Co pocituje, kdyĹ to pĹetáhne?`
Dávali takovĹź zmatenĹź vodpovědi, jako Ĺe to jetě nepĹetáhli nebo Ĺe je jim po kaĹdĹźm pĹetáhnutí patné vod Ĺaludku, jeden pochoval kasárníka a tak dále. Ty vechny hned porouĹel major . Blüher vodvádět stranou, Ĺe potom vodpĹldne budou dělat klenkiibunky na dvoĹe za trest, Ĺe nedovedou se vyjádĹit, co pocitujou. NeĹ pĹila Ĺada na mě, vzpomněl jsem si, o Ĺem on posledně s námi rozjímal, a kdyĹ pĹiel ke mně, docela klidné jsem mu Ĺek:
,Posluné hlásím, pane major, Ĺe kdyĹ pĹetáhnu, pocituju v sobě vĹdy jakejsi nepokoj, strach ' a vĹźĹitky svědomí. Jestli vak, kdyĹ dostanu pĹes Ĺas, vrátím se v poĹádku vĹas do kasáren, tu se mé zmocňuje nějakej blaĹivej pokoj, leze na mne vnitĹní spokojenost.`
Vechno se kolem smálo a major Blüher se na mne rozkĹik: ,Po tobě leda, chlape, lezou těnice, kdyĹ chrní na kavalci. Von si, chlap mizerná, jetě dělá legraci.`
A dostal jsem za to takovĹź pangle, aĹ jedna radost."
"Na vojně to jinak nejde," Ĺekl ĹĹetní ikovatel, protahuje se líně na své posteli, "to uĹ je tak vĹitĹź, a odpoví jak chce, a dělá co dělá, vĹdy nad tebou musí viset mraĹno a hromy zaĹnou bít. Bez toho není moĹná disciplína."
"Docela dobĹe ĹeĹeno," pravil vejk. "Na to nikdy nezapomenu, jak zavĹeli rekruta Pecha. Lajtnant od kumpanie byl nějakej Moc a ten si shromáĹdil rekruty a ptal se kaĹdĹźho, vodkud je.
,Vy rekruti zelení, zatracení,` povídá k nim, ,vy se musíte nauĹit vodpovídat jasné, pĹesné a jako kdyĹ biĹem mrská. Tak to zaĹnem. Odkud jste, Pechu?` Pech byl inteligentní Ĺlověk a vodpověděl: ,Dolní Bousov, Unter Bautzen, 267 domĹ, 1936 obyvatelĹ ĹeskĹźch, hejtmanství JiĹín, okres Sobotka, bĹźvalé panství Kost, farní chrám svaté KateĹiny ze 14. století, obnovenĹź hrabětem Václavem Vratislavem NetolickĹźm, kola, pota, telegraf, stanice Ĺeské obchodní dráhy, cukrovar, mlĹźn s pilou, samota Valcha, est vĹźroĹních trhĹ.` A tu uĹ po něm skoĹil lajtnant Moc a poĹal mu sázet jednu po druhĹź pĹes hubu a kĹiĹel: ,Tu má jeden vĹźroĹní trh, tu má druhej, tĹetí, Ĺtvrtej, pátej, estej: A Pech, tĹebas byl rekrut, hlásil se k batalionsraportu. V kanceláĹích byla tenkrát taková veselá pakáĹ, tak napsala, Ĺe jde k batalionsraportu kvĹli vĹźroĹním trhĹm v Dolním Bousově. Batalionskomandantem byl major Rohell. ,Also, was gibt's?` otázal se Pecha a ten spustil: ,Posluné hlásím, pane majore, Ĺe v Dolním Bousově je est vĹźroĹních trhĹ: Jak na něho major Rohell zaĹval, zadupal a hned ho dal odvést na magorku do vojenskĹźho pitálu, vod tĹź doby byl z Pecha nejhorí voják, samej trest "
"Vojáky je těĹko vychovávat," Ĺekl ĹĹetní ikovatel Vaněk zívaje. "Voják, kterĹź nebyl na vojně potrestán, není voják. To snad platilo v míru, Ĺe voják, kterĹź si odbyl bez trestu svou sluĹbu, měl potom pĹednost v civilní sluĹbě. Dnes právě ti nejhorí vojáci, kteĹí jindy v míru nevylezli z arestu, jsou ve válce nejlepími vojáky. Pamatuji se u osmé marky na infanteristu Sylvanusa. Ten měl dĹív trest za trestem, a jaké tresty. NeostĹźchal se ukrást kamarádovi poslední krejcar, a kdyĹ pĹiel do gefechtu, tak první prostĹíhal dráthindrnisy, zajmul tĹi chlapy a jednoho hned po cestě odstĹelil, Ĺe prĹź mu nedĹvěĹoval. Dostal velkou stĹíbrnou medalii, pĹiili mu dvě hvězdiĹky, a kdyby ho byli později nepověsili pod Duklou, byl by uĹ dávno cuksfírou. Ale pověsit ho museli, poněvadĹ po jednom gefechtu pĹihlásil se na rekognoscírunk a nějaká druhá patrola od jiného regimentu ho nala, jak acoval mrtvoly. Nali u něho asi osm hodinek a mnoho prstenĹ. Tak ho pověsili u tábu brigády."
"Z toho je vidět," poznamenal moudĹe vejk, "Ĺe kaĹdej voják si musí sám vydobejt svĹźho postavení."
Ozval se telefon. ÚĹetní ikovatel el k telefonu a bylo rozeznat hlas nadporuĹíka Lukáe, kterĹź se ptal, co je s konzervami. Potom bylo slyet nějaké vĹźĹitky.
"Doopravdy nejsou, pane obrlajtnant," kĹiĹel do telefonu Vaněk, "kdepak by byly, to je jen fantazie seshora od intendantstva. To bylo Ĺplné zbyteĹné, ty lidi tam posílat. Já vám chtěl telefonovat. - e jsem byl v kantĹźně? KdoĹe to povídal? Ten okultista kuchaĹ z oficírmináĹe? Dovolil jsem si tam zajít. Víte, pane obrlajtnant, jak nazĹźval ten okultista tu paniku s těmi konzervami? ,HrĹzy nezrozeného`. Nikoliv, pane obrlajtnant, jsem Ĺplné stĹízliv. Co dělá ~vejk? Je zde. Mám ho zavolat? - ~vejku, k telefonu," Ĺekl ĹĹetní ikovatel a dodal tie: "A kdyby se vás ptal, jak jsem pĹiel, tak Ĺekněte, Ĺe v poĹádku."
vejk u telefonu: "vejk, posluně hlásím, pane obrlajtnant "
"Poslyte, vejku, jak je to s těmi konzervami? Je to v poĹádku?"
"Nejsou, pane obrlajtnant, ani potuchy po nich není."
"PĹál bych si, vejku, abyste se vĹdy u mne ráno hlásil, dokud jsme v lágru. Jinak budete stále u mne, aĹ pojedeme. Co jste dělal v noci?"
"Byl jsem u telefonu po celou noc." "Bylo něco nového?"
"Bylo, pane obrlajtnant "
"vejku, nezaĹínejte zas blbnout. Hlásil někdo odněkud něco dĹleĹitého?"
"Hlásili, pane obrlajtnant, ale aĹ na devátou hodinu. Nechtěl jsem znepokojovat, pane obrlajtnant, byl jsem toho dalek."
"Tak mně ksakru uĹ Ĺekněte, co je tak dĹleĹitého na devátou hodinu?"
"Telefonogram, pane obrlajtnant."
"Já vám nerozumím, vejku."
"Já to mám napsáno, pane obrlajtnant: PĹijměte telefonogram. Kdo je u telefonu? Má to? Čti, nebo nějak podobně."
"Krucifix, vejku, s vámi je kĹíĹ. Řekněte mně obsah, nebo na vás skoĹím a dám vám takovou jednu. Tak co je?"
"Zas nějakej beprechunk, pane obrlajtnant, dnes ráno v devět hodin u pana obrta. Chtěl jsem vás vzbudit v noci, ale pak jsem si to rozmyslel."
"To byste se byl moh také opováĹit, burcovat mne kvĹli kaĹdej hlouposti, kdyĹ je na to dost Ĺasu aĹ ráno. Wieder eine Besprechung, der Teufel soli das alles buserieren! Pověste sluchátko, zavolejte mně k telefonu Vaňka."
ÚĹetní ikovatel Vaněk u telefonu: "Rechnungsfeldwebel Vaněk, Herr Oberleutnant."
"Vaňku, najděte mně okamĹité jiného pucfleka. Ten lotr Baloun mně do rána seĹral vechnu Ĺokoládu. Uvázat ho? Ne, dáme ho k saniterákĹm. Chlap je jako hora, tak mĹĹe tahat raněné z gefechtu. Polu ho hned k vám. VyĹiďte to v regimentskanclaj a vrate se hned ke kumpanii. Myslíte, Ĺe brzy pojedem?"
"Není ĹádnĹź spěch, pane obrlajtnant. KdyĹ jsme měli ject s devátou markumpanií, tak nás tahali celé Ĺtyry dny za nos. S osmou jakbysmet. Jen s desátou to bylo lepí. To jsme byli felddienstfleck, v poledne jsme dostali rozkaz a veĹer jsme jeli, ale zato potom nás honili po celĹźch Uhrách a nevěděli, jakou díru na kterém bojiti mají s námi ucpat."
Během celé té doby, kdy nadporuĹík Luká stal se velitelem jedenácté markumpaĹky, ocitl se ve stavu zvaném synkretismus, to jest ve filosofii, Ĺe usiloval rozpory pojmové vyrovnávati pomocí ĹstupkĹ aĹ k smíení názorĹ.
Proto také odpověděl: "Ano, mĹĹe bĹźt, to uĹ je tak. Nemyslíte tedy, Ĺe se dnes pojede? V devět hodin máme beprechunk s panem obrtem. - A propos, víte o tom, Ĺe jste dienstführender? Já jen tak. Zjistěte mně...PoĹkejte, co byste mně měl zjistit...? Seznam arĹí s udáním, odkdy slouĹí...Potom zásoby kumpanie. Nacionálnost? Ano, ano, to taky...Ale hlavně polete toho nového pucfleka...Co má dnes s manaftem dělat fénrich Pleschner? Vorbereitung zum Abmarsch. ÚĹty? PĹijdu podepsat po mináĹi. Nikoho nepoutějte do města. Do kantĹźny v lágru? Po mináĹi na hodinu...Zavolejte sem vejka!...vejku, vy zĹstanete zatím u telefonu."
"Posluné hlásím, pane obrlajtnant, Ĺe jsem jetě nepil kafé."
"Tak si pĹinesete kafé a zĹstanete tam v kanceláĹi u telefonu, dokud vás nezavolám. Víte, co je to ordonanc?"
"Běhá to, pane obrlajtnant."
"Abyste tedy byl na místě, kdyĹ vás zavolám. Řekněte jetě jednou Vaňkovi, a pro mne vyhledá nějakého pucfleka. vejku, halĂł, kde jste?"
"Zde, pane obrlajtnant, právě pĹinesli kafé." "vejku, halĂł!"
"Slyím, pane obrlajtnant, kafé je Ĺplně studenĹź."
"Vy uĹ znáte dobĹe, co je to pucflek, vejku. Prohlídněte si ho a potom mně to sdělte, co je to zaĹ. Pověste sluchátko."
Vaněk, srkaje Ĺernou kávu, do které si pĹilil rum z láhve s nápisem ,Tinte` (kvĹli ví opatrnosti), podíval se na vejka a Ĺekl: "Ten ná obrlajtnant nějak kĹiĹí do toho telefonu, rozuměl jsem kaĹdému slovu. Vy musíte, vejku, bĹźt velmi dobĹe známĹź s panem obrlajtnantem."
"My jsme jedna ruka," odpověděl vejk. "Jedna ruka druhou myje. My uĹ jsme spolu moc toho prodělali. Kolikrát uĹ nás chtěli vod sebe roztrhnout, ale zas jsme se seli. Von se vĹdy na mě spoleh se vím, aĹ se tomu kolikrát sám divím. Taky jste ted jisté slyel, abych vám pĹipomněl jetě jednou, Ĺe mu máte najít nějakĹźho novĹźho pucfleka a já Ĺe si ho musím prohlídnout a dát vo něm dobrozdání. Von pan obrlajtnant s kaĹdĹźm pucflekem není spokojenej."
Plukovník Schröder, kdyĹ si na konferenci zavolal vechny dĹstojníky pochodového praporu, uĹinil tak opět s velkou láskou, aby se mohl vymluvit. Kromě toho bylo nutno uĹinit nějaké rozhodnutí v aféĹe jednoroĹního dobrovolníka Marka, kterĹź nechtěl Ĺistit záchody a byl pro vzpouru poslán plukovníkem Schrödrem k divizijnímu soudu.
Od divizijního soudu pĹibyl právě vĹera v noci na hauptvachu, kde byl drĹán pod stráĹí. SouĹasně s ním dodán byl do plukovní kanceláĹe pĹípis divizijního soudu, nesmírné zmatenĹź, ve kterém se poukazuje na to, Ĺe v tomto pĹípadě nejde o vzpouru, poněvadĹ jednoroĹní dobrovolníci nemají Ĺistit záchody, nicméně Ĺe vak jde o superordinationsverletzung, kterĹźĹto delikt mĹĹe bĹźt prominut ĹádnĹźm chováním v poli. Z těchto dĹvodĹ Ĺe se obĹalovanĹź jednoroĹní dobrovolník Marek posílá zpět k svému pluku a vyetĹování o poruení kázně zastavuje se aĹ do konce války a Ĺe bude obnoveno pĹi nejbliĹím pĹestupku, kterĹź spáchá jednoroĹní dobrovolník Marek.
Potom byl jetě druhĹź pĹípad. S jednoroĹním dobrovolníkem Markem dodán byl souĹasně na hauptvachu od divizijního soudu falenĹź ĹetaĹ Teveles, kterĹź se nedávno objevil u regimentu, kam byl poslán z nemocnice v ZáhĹebě. Měl velkou stĹíbrnou medalii, odznaky jednoroĹního dobrovolníka a tĹi hvězdiĹky. Vyprávěl o hrdinskĹźch Ĺinech 6. marové roty na Srbsku a Ĺe zbyl z ní jen sám. VyetĹováním bylo zjitěno, Ĺe s 6. markou na zaĹátku války odeel skuteĹně nějakĹź Teveles, kterĹź vak neměl práva jednoroĹního dobrovolníka. VyĹádána byla zpráva od brigády, ku které byla 6. marka pĹikomandĹźrována, kdyĹ 2. prosince 1914 se utíkalo z Bělehradu, a zjitěno, Ĺe v seznamu navrĹenĹźch nebo vyznamenanĹźch stĹíbrnĹźmi medaliemi není ĹádnĹź Teveles. Byl-li vak pěák Televes povĹźen v bělehradské váleĹné kampani za ĹetaĹe, nedalo se naprosto zjistit, poněvadĹ celá 6. markumpanie se ztratila u cerkve sv. Sávy v Bělěhradě i se svĹźmi dĹstojníky. U divizijního soudu hájil se Teveles tím, Ĺe opravdu mu byla slíbena velká stĹíbrná medalie a Ĺe si ji proto v nemocnici koupil od jednoho Bosňáka. Co se tĹźká prĹźmkĹ jednoroĹního dobrovolníka, ty Ĺe si pĹiil v opilství a Ĺe je nosil dál proto, poněvadĹ byl stále opilĹź, maje Ĺplavicí zeslabenĹź organismus.
KdyĹ tedy zaĹal beprechunk pĹed projednáním těchto dvou pĹípadĹ, sdělil plukovník Schröder, Ĺe je nutné Ĺastěji se stĹźkat pĹed odjezdem, kterĹź nedá na sebe dlouho Ĺekat. Bylo mu sděleno z brigády, Ĺe oĹekávají se rozkazy z divize. MuĹstvo a je pohotově a kumpaniekomandanti a bedlivě se starají o to, aby nikdo nescházel. Opakoval potom jetě jednou vechno to, co pĹednáel vĹera. Podal opět pĹehled váleĹnĹźch událostí a Ĺe nic nesmí potlaĹit ve vojsku bojovnou povahu a váleĹnou podnikavost.
Na stole byla pĹipevněna pĹed ním mapa bojitě s praporky na pendlíkách, ale praporky byly 281 pĹeházeny a fronty posunuty. VytaĹené pendlíky s praporky válely se pod stolem.
Celé bojitě hrozně zĹídil v noci kocour, kterého si chovali písaĹi v plukovní kanceláĹi a kterĹź, kdyĹ se v noci vydělal na rakousko-uherské bojitě, chtěl lejno zahrabat, vytahal praporky a rozmazal lejno po vech pozicích, nacíkal na fronty a brückenkopfy a zaneĹádil vechny armádní sbory.
Plukovník Schröder byl velice krátkozrakĹź.
DĹstojníci pochodového praporu se zájmem se dívali, jak prst plukovníka Schrödra blíĹí se k těm hromádkám.
"Odtud, pánové, k Sokalu na Bug," Ĺekl plukovník Schröder větecky a posunul ukazováĹek po paměti ke KarpatĹm, pĹiĹemĹ zaboĹil jej do jedné z těch hromádek, jak se kocour staral udělat mapu bojitě plastickou.
"Was ist das, meine Herren?" otázal se s Ĺdivem, kdyĹ se mu cosi nalepilo na prst. "Wahrscheinlich Katzendreck, Herr Oberst," odpověděl za vechny velice zdvoĹile hejtman Ságner.
Plukovník Schröder vyrazil do kanceláĹe vedle, odkud bylo slyet hrozné hĹmění a hromování s pĹíernou hrozbou, Ĺe jim to dá vechno vylízat po kocourovi.
VĹźslech byl krátkĹź. Zjistilo se, Ĺe kocoura pĹed Ĺtrnácti dny pĹitáhl do kanceláĹe nejmladí písaĹ Zwiebelfisch. Po tomto zjitění sebral Zwiebelfisch svĹźch pět vestek a starí písaĹ ho odvedl na hauptvachu, kde bude tak dlouho sedět, aĹ do dalího rozkazu pana plukovníka.
Tím byla vlastně ukonĹena celá konference. KdyĹ se vrátil plukovník Schröder celĹź rudĹź v obliĹeji k dĹstojnickému sboru, zapomněl, Ĺe má jetě porokovat o osudu jednoroĹního dobrovolníka Marka a lĹiĹetaĹe Tevelesa.
Řekl zcela krátce: "Prosím pány dĹstojníky, aby byli pohotově a vyĹkávali dalí mé rozkazy a instrukce."
A tak zĹstali dál jednoroĹní dobrovolník i Teveles pod stráĹí na hauptvae, a kdyĹ později k nim pĹibyl Zwiebelfisch, mohli si zahrát mariá a po mariái obtěĹovat své stráĹce Ĺádostí, aby jim vychytali blechy na slamníku.
Potom tam jetě k nim strĹili frajtra Peroutku od 13. markumpanie, kterĹź, kdyĹ se vĹera rozíĹila povést po lágru, Ĺe se jede na pozici, se ztratil a byl ráno patrolou objeven u Bílé rĹĹe v Brucku. Vymlouval se, Ĺe chtěl pĹed odjezdem prohlédnout známĹź skleník hraběte Harracha u Brucku a na zpáteĹní cestě Ĺe zabloudil, a teprve ráno celĹź unavenĹź Ĺe dorazil k Bílé rĹĹi. (Zatím spal s RĹĹenkou od Bílé rĹĹe.)
Situace byla stále nevyjasněnou. Pojede se, nebo se nepojede. vejk u telefonu v kanceláĹi 11. marky vyslechl nejrĹznějí názory, pesimistické i optimistické. 12. markumpanie telefonovala, Ĺe prĹź někdo z kanceláĹe slyel, Ĺe se bude Ĺekat aĹ na cviĹení ve stĹelbě s pohyblivĹźmi figurami a Ĺe se pojede aĹ po feldmäßigschießübungách. Tento optimistickĹź názor nesdílela 13. markumpaĹka, která telefonovala, Ĺe právě se vrátil kaprál Havlík z města a slyel od jednoho ĹelezniĹního zĹízence, Ĺe uĹ vozy jsou na stanici.
Vaněk vytrhl vejkovi sluchátko z ruky a kĹiĹel rozĹileně, Ĺe ajznboňáci vědí starého kozla, teď Ĺe byl právě v plukovní kanceláĹi.
vejk setrvával u telefonu s opravdovou láskou a na vechny otázky, co je nového, odpovídal, Ĺe se jetě nic urĹitého neví.
TakovĹźm zpĹsobem odpověděl téĹ na otázku nadporuĹíka Lukáe:
"Co je u vás nového?"
"Jetě se nic urĹitého neví, pane obrlajtnant," stereotypně odvětil vejk.
"Vy vole, pověste sluchátko."
Potom pĹila Ĺada telefonogramĹ, které vejk pĹijal po delím nedorozumění. PĹedně ten, kterĹź mu nemohl bĹźt diktován v noci, kdyĹ nezavěsil sluchátko a spal, tĹźkající se oĹkovanĹźch a neoĹkovanĹźch.
Potom zas zpoĹděnĹź telefonogram o konzervách, coĹ bylo jiĹ vĹera veĹer vyjasněno.
Pak telefonogram po vech bataliĂłnech, kumpaniích a Ĺástech pluku:
Kopie telefonogramu brigády No 75692
PĹíkaz po brigádě Ĺis. 172
PĹi vĹźkazech o hospodáĹství polních kuchyní
sleduje tento poĹádek pĹi vyjmenování produktĹ
spotĹebovanĹźch: 1. maso, 2. konzervy 3. Zelenina
Ĺerstvá, 4. suená zelenina, 5. rĹźĹe, 6. makarĂłny,
7. kroupy a krupice, 8. Brambory,
místo dĹívějího:
4. suená zelenina, 5. Ĺerstvá zelenina.
KdyĹ to pĹeĹetl vejk ĹĹetnímu ikovateli, prohlásil Vaněk slavnostně, Ĺe takové telefonogramy se házejí do latríny:
"To si vymyslil nějakĹź blbec u tábu armády, a uĹ to jde na vechny divize a brigády a pluky." Potom pĹijal vejk jetě jeden telefonogram, kterĹź byl tak rychle diktován, Ĺe vejk z toho zachytil na blok jen to, co vypadalo jako ifra:
In der Folge genauer erlaubt gewesen oder das
selbst einem hingegen immerhin eingeholet
werden.
"To jsou vechno zbyteĹnosti," Ĺekl Vaněk, kdyĹ se vejk nehorázně divil, co napsal, a tĹikrát za sebou si to hlasitě pĹedĹítal, "samé hlouposti, aĹkoliv Ĺertví, mĹĹe to bĹźt také ifrováno, ale na to nejsme u nás u kumpanie zaĹízeni. To se mĹĹe také zahodit."
"Já si to taky myslím," Ĺekl vejk, "kdybych voznámil panu obrlajtnantovi Ĺe má ,in der Folge genauer erlaubt gewesen oder das selbt einem hingegen immerhin eingeholet werden`, jetě by se urazil. - Někdo je vám nedĹtklivĹź aĹ hrĹza," pokraĹoval vejk, zaboĹuje se opět ve vzpomínky. "Jednou jsem jel z VysoĹan elektrikou do Prahy a v Libni k nám pĹised nějakej pan NovotnĹź. Jakmile jsem ho poznal, el jsem k němu na ploinu a dal jsem se s ním do hovoru, Ĺe jsme oba z DraĹova. On se ale na mne rozkĹik, abych ho neobtěĹoval, Ĺe prĹź mne nezná. Já jsem mu to zaĹal vysvětlovat, aby se jen upamatoval, Ĺe jsem jako malej hoch k němu chodil s matkou, která se jmenovala Antonie, otec Ĺe se jmenoval Prokop a byl afáĹem. Ani potom nechtěl nic vědět o tom, Ĺe se známe. Tak jsem mu jetě Ĺekl, bliĹí podrobnosti, Ĺe v DraĹově byli dva Novotní, Tonda a Josef. On Ĺe je ten Josef, Ĺe mně psali o něm z DraĹova, Ĺe postĹelil svou Ĺenu, kdyĹ ho kárala z pití. A tu se vám von rozpĹáh, já jsem se uhnul a on rozbil tabuli na pĹední ploině, tu velkou pĹed ĹidiĹem. Tak nás vysadili, vodvedli a na komisaĹství se ukázalo, Ĺe byl proto tak nedĹtklivĹź, poněvadĹ vĹbec se nejmenoval Josef NovotnĹź, ale Eduard Doubrava, a byl z Montgomery v Americe a zde byl navtívit pĹíbuznĹź, ze kterĹźch pocházela jeho rodina."
Telefon pĹeruil jeho vypravování a nějakĹź chraplavĹź hlas z oddílu strojních puek se opět tázal, zdali se pojede. Je prĹź ráno beprechunk u pana obrta.
Ve dveĹích se objevil celĹź bledĹź kadet Biegler, největí blbec u kumpanie, poněvadĹ v jednoroĹácké kole se snaĹil vyniknout svĹźmi vědomostmi. KĹźvl Vaňkovi, aby za ním vyel na chodbu, kde s ním měl dlouhou rozmluvu.
KdyĹ se Vaněk vrátil, usmíval se pohrdlivé.
"Je to kus vola," Ĺekl k vejkovi, "tady u naí marky máme ale exempláĹe. Byl taky u beprechungu, a kdyĹ se rozcházeli, tak naĹídil pan obrlajtnant, aby vichni cukskomandanti udělali kvérvizitu a aby byli pĹísní. A teď se mne pĹijde zeptat, jestli má dát uvázat lábka, poněvadĹ ten si vypucoval kvér petrolejem."
Vaněk se rozĹílil. "Na takovou blbost se mne ptá, kdyĹ ví, Ĺe se jede do pole. Vak si to pan obrlajtnant vĹera dobĹe rozmyslil s tím uvázáním svého pucfleka. Taky jsem ale tomu mláděti Ĺek, aby si dobĹe rozmyslil dělat z manaftu zvíĹata."
"KdyĹ uĹ mluvíte o tom pucflekovi," Ĺekl vejk, "nevíte snad, jestli jste uĹ nějakého sehnal pro pana obrlajtnanta?"
"Mějte fitrĂłn," odpověděl Vaněk, "na vechno je dost Ĺasu, ostatně já myslím, Ĺe si pan obrlajtnant na Balouna zvykne, tu a tam mu něco jetě seĹere a pak ho to taky pustí, aĹ budem v poli. Tam Ĺasto nebudou mít co Ĺrát oba. KdyĹ Ĺeknu, Ĺe Baloun zĹstane, tak se nedá nic dělat. To je moje starost a do toho nemá pan obrlajtnant co mluvit. Jen ĹádnĹź spěch."
Vaněk lehl si opět na svou postel a Ĺekl: "vejku, vypravujte mně nějakou anekdotu z vojenského Ĺivota."
"To by lo," odpověděl vejk, "ale bojím se, Ĺe zas bude někdo na nás zvonit "
"Tak to vypněte, vejku, odroubujte vedení nebo sejměte sluchátko."
"Dobrá," Ĺekl vejk, snímaje sluchátko, "já vám povím něco, co se hodí do tĹźhle situace, jenĹe tenkrát místo vopravdovĹź vojny byly jen manévry a byla taky taková panika jako dnes, poněvadĹ se nevědělo, kdy vyrazíme z kasáren. SlouĹil se mnou nějakej poĹíckej ic, hodnej Ĺlověk, ale náboĹnej a bojácnej. Ten si pĹedstavoval, Ĺe manévry jsou něco hroznĹźho, Ĺe lidi na nich padají Ĺízní a saniteráci Ĺe to sbírají jako padavky na mari. Proto pil do zásoby, a kdyĹ jsme vyrazili na manévry z kasáren a pĹili k Mníku, tak Ĺíkal: ,Já to, hoi, nevydrĹím, mě mĹĹe zachránit jen sám pánbĹh: Potom jsme pĹili k HoĹovicĹm a tam jsme měli dva dny rast, poněvadĹ to byla nějaká mejlka a my jsme li tak rychle kupĹedu, Ĺe bychom byli s ostatníma regimentama, kterĹź ly s námi po flíglech, zajali celej nepĹátelskej táb, coĹ by byla bejvala vostuda, poněvadĹ ná armádní sbor měl to prosrat a nepĹítel vyhrát, poněvadĹ u nepĹátel bylo jedno utahanĹź arcikníĹátko. Tak ten ic proved tohle: KdyĹ jsme lágrovali, sebral se a el si něco koupit do nějakĹź vesnice za HoĹovicema a vracel se k polednímu do lágru. Horko bylo, napaĹenej byl taky akorát, a tu uviděl na cestě sloup, na sloupu byla skĹínka a v ní pod sklem docela malá soka sv. Jana NepomuckĹźho. Pomodlil se pĹed sv. Janem a povídá mu: ,To je ti horko, kdybys měl alespoň trochu se napít. Jse tady na slunci, furt se asi potí: Tak zatĹepal feldflakou, napil se a povídá: ,Nechal jsem ti taky lok, svatej Jene z Nepomuku.` Ale lek se, vyĹunk to vechno a na svatĹźho Jána nezbylo nic. ,JeĹímarjá,` povídá, ,svatej Jene z Nepomuku, tohle mně musí prominout, já ti to vynahradím, já tě vezmu s sebou do lágru a napojím tě tak slavně, Ĺe nebude stát na nohou.` A milej ic z lítosti nad sv. Janem z Nepomuku rozbil sklo, vytáhl soku svatĹźho a strĹil si ji pod blĹzu a vodnes do lágru. Potom 's ním sv. Jan Nepomuckej spal na slámě, nosil ho s sebou na marích v teleti a měl velkĹź těstí v kartách. Kde jsme lágrovali, tam vyhrával, aĹ jsme pĹili na Práchensko, leĹeli jsme v Drahenicích a von vechno sakumpak prohrál. KdyĹ jsme ráno vyrukovali, tak na hruce u cesty visel svatej Jan Nepomuckej oběenej. Tak, to je ta anekdota, a teď zas zavěsím sluchátko."
A telefon opět odnáel si záchvěvy nového nervového Ĺivota, kdy stará harmonie klidu v lágru byla poruena.
V tu dobu nadporuĹík Luká studoval ve své komnatě právě doruĹené jemu od tábu pluku ifry s pouĹením, jak je lutit, a souĹasně sekrétní ifrovanĹź rozkaz o směru, kterĹźm se bude ubírat marbataliĂłn na haliĹské hranice (první etapa).
7217 - 1238 - 457 - 2121 - 35 = Moon
8922 - 375 - 7282 = Ráb
4432 - 1238 - 7217 - 35 - 8922 - 35 = Komarn
7282 - 9299 - 310 - 375 - 7881 - 298 - 475 7979 = Budape.
Lutě tyto ifry povzdechl si nadporuĹík Luká: "Der Teufel soll das buserieren."
(c) Jaroslav Haek 1923
<*>
Wyszukiwarka
Podobne podstrony:
Osudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IIIOsudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka IVOsudy dobrĂŠho vojĂĄka Ĺ vejka I Wykl II DobrAlchemia II RozdziaĹ 8Do W cyrkulacja oceaniczna II rokTest II III etap VIII OWoUERecht 5 BVerfG IIBudownictwo Ogolne II zaoczne wyklad 13 ppozJÄzyk niemiecki dwujÄzyczna arkusz IIAngielski II zaliczenieprzetworniki II opracowaneMiBM Zestaw IIProgram wykĹadu Fizyka II 14 15Neural Network II SCILABAdministracja wodna II RP kopia U W II RPwiÄcej podobnych podstron